Lé Ɓa Ɣâla Nî̃a-mɛni?
Ɣâla a ŋwɛ̂lii à gɛ́ɛ kú kɛ́ páledai, ɓɛ́i lii-see da lii-nɛ̃ɛ da pâi kɛ́i naai wɔlɔ-wɔlɔ da wɔlɔ-wɔlɔ!
Ya íkili ŋa sia yɛ̂ɛ, ‘Mɛni kɛ́ɛ ŋí a pɔri kɛ́i léŋ?’ Ŋâla-kɔlɔi è mò nyɛɛ, Ɣâla Ŋɔkâloŋ-laai ɓé pâi m̀ɛni-ŋai ŋí kɛ́i. Nyaŋ gáa a Ɣâla nî̃a-mɛni à gɛ́ɛ nûa kélee dí mɛni maa-kɔ́ri é pîlaŋ Ŋɔkâloŋ-laai ma da gbɛtɛ mɛni é pîlaŋ kwa.
Ɣâla a ŋwɛ̂lii kú mɛni lɛ́lɛɛ sɔlɔ ɓó.
Yɛ̂ɛ berei wɛli-kɛ-maa nâŋ a ŋwɛ̂li la à gɛ́ɛ mɛni lɛ́lɛɛ e kɛ la nônii diɛi, bere nɔ́ ɓé Ɣâla a ŋwɛ̂lii la à gɛ́ɛ kú kɛ́ lii-see da lii-nɛ̃ɛ su wɔlɔ-wɔlɔ da wɔlɔ-wɔlɔ. (Azaya 48:17,18) Aâ gono-tee à gɛ́ɛ “ǹúui [kélee] a Ɣâla nî̃a-mɛni kɛ̀i, a pâi kɛ̂i naa wɔlɔ-wɔlɔ da wɔlɔ-wɔlɔ.”
Ɣâla a ŋwɛ̂lii kú ǹî̃a-mɛni kɛ.
Ŋâla-kɔlɔi è mò nyɛɛ kúkpɛtɛ Ɣâlai a ŋwɛ̂lii e “m̀ɛni-ŋai lɛ́ . . . kûa à gɛ́ɛ kú sía a dia.” (Azaya 2:2,3) Ɣâla è “nûa kula ǹáai mɛni ma” e dí kpɔŋ díkîe ma à gɛ́ɛ dí gbɛtɛ mɛni maa tuŋ ɓó ŋéniɛi gwaa kélee.
Ɣâla a ŋwɛ́lii kú kɛ́-zu-tɔnɔ vɛliɛ su.
Dɔ̃yâ ɣâla-mɛnii fa núu ŋá kɔlɛ, kɛ́ɛ, a dí kɛ́-zu-tɔnɔ wɛli-kɛ-maa su. (Zɔ̂ŋ 13:35) Gbɛ̂ɛ ɓé sâa berei lɛ́i nûa dîa da pɔri kɛ́i la zu tɔnɔ Ɣâla fɛliɛ sui? Gɔlɔ-kpuai ŋí lóno à gɛ́ɛ I m̀arê-kɛ́i ŋí sukulai káa.