Přejít k článku

Přejít na obsah

15. KAPITOLA

„Posiloval sbory“

„Posiloval sbory“

Cestující služebníci pomáhají sborům, aby se upevňovaly ve víře

Založeno na Skutcích 15:36–16:5

 1.–3. a) Kdo nyní začal Pavla doprovázet? b) Co se dozvíme v této kapitole?

 PUTUJÍ spolu nehostinnou krajinou mezi městy. Apoštol Pavel přemýšlí o mladém muži, který jde vedle něj. Jmenuje se Timoteus a ve svých asi dvaceti letech je plný mladistvého elánu. Každým krokem se vzdaluje od svého domova. Den se chýlí ke konci a oblast Lystry a Ikonia mizí v dálce za nimi. Co je čeká? Pavel si to umí do jisté míry představit – vždyť je to už jeho druhá misionářská cesta. Ví, že se ocitnou v nebezpečných situacích a setkají se s mnoha problémy. Ale co ten chlapec po jeho boku? Vydrží to všechno?

2 Pavel Timoteovi důvěřuje – možná víc, než tento pokorný mladík věří sám sobě. Nedávné události Pavla utvrdily v přesvědčení, že na svých cestách potřebuje dobrého spolupracovníka. Chystají se navštěvovat a posilovat sbory a Pavel ví, že k této činnosti potřebují neochvějné odhodlání a musí být jedné mysli. Proč tak možná uvažuje? Jednou příčinou by mohlo být nedorozumění, které před časem způsobilo roztržku mezi ním a Barnabášem.

3 V této kapitole se dozvíme důležité poučení o tom, jak nejlépe řešit neshody. Také zjistíme, proč si Pavel jako svého spolupracovníka vybral právě Timotea. A hlouběji poznáme, v čem spočívá důležitá úloha dnešních krajských dozorců.

„Vraťme se teď, navštivme bratry“ (Skutky 15:36)

 4. Co měl Pavel v úmyslu dělat při své druhé misionářské cestě?

4 V předcházející kapitole jsme četli o tom, jak čtyřčlenná delegace bratrů – Pavel, Barnabáš, Jidáš a Silas – posílila křesťany v Antiochii, když jim předala rozhodnutí, které vedoucí sbor učinil ohledně obřízky. Co potom udělal Pavel? Obrátil se na Barnabáše a nastínil mu plán další cesty. Řekl: „Vraťme se teď, navštivme bratry ve všech městech, kde jsme oznamovali Jehovovo slovo, a podívejme se, jak se mají.“ (Sk. 15:36) Pavel neměl v úmyslu vykonat u těchto nově obrácených křesťanů pouhou přátelskou návštěvu. Kniha Skutky ukazuje, co všechno bylo účelem Pavlovy druhé misionářské cesty. Za prvé, Pavel hodlal dále předávat rozhodnutí od vedoucího sboru. (Sk. 16:4) A za druhé, jako cestující dozorce byl rozhodnut duchovně posilovat sbory a pomáhat jim, aby se upevňovaly ve víře. (Řím. 1:11, 12) Jak dnešní organizace svědků Jehovových uplatňuje vzor, který dali apoštolové?

 5. Jak dnešní vedoucí sbor vede a povzbuzuje jednotlivé sbory?

5 V dnešní době Kristus řídí svůj sbor prostřednictvím věrných pomazaných mužů, kteří tvoří vedoucí sbor svědků Jehovových. Ten vede a povzbuzuje všechny sbory na světě. Používá k tomu například dopisy, publikace, které jsou k dispozici online i v tištěné verzi, a shromáždění. Vedoucí sbor se také snaží zůstávat s každým sborem v úzkém spojení, a to prostřednictvím krajských dozorců. Do této úlohy přímo jmenoval tisíce způsobilých starších na celém světě.

 6., 7. Co patří k úkolům krajských dozorců?

6 Když krajští dozorci navštěvují sbory, snaží se věnovat osobní pozornost všem bratrům a sestrám a povzbuzovat je na základě Bible. Jak to dělají? Řídí se vzorem, který v prvním století poskytli takoví křesťané, jako byl Pavel. Ten dal jednomu dozorci radu: „Kaž Boží slovo a dělej to s pocitem naléhavosti za příznivých i nepříznivých okolností. Kárej, napomínej a vybízej s veškerou trpělivostí a uměním vyučovat. … Konej práci evangelisty.“ (2. Tim. 4:2, 5)

7 V souladu s těmito slovy se krajský dozorce – a pokud je ženatý, pak i jeho manželka – podílí se zvěstovateli místního sboru na různých odvětvích kazatelské služby. Tito cestující kazatelé jsou ve službě horliví a také umí výborně vyučovat, což má na zvěstovatele dobrý vliv. (Řím. 12:11; 2. Tim. 2:15) Ale především jsou známí svou obětavou láskou. Ochotně druhým slouží, přičemž cestují i za nepříznivého počasí, a dokonce nebezpečnými územími. (Filip. 2:3, 4) Krajští dozorci také každý sbor povzbuzují, vyučují a radí mu pomocí biblických proslovů. Jestliže si všichni ve sboru všímají jejich chování a napodobují jejich víru, mají z toho velký užitek. (Hebr. 13:7)

„Strhla se mezi nimi ostrá hádka“ (Skutky 15:37–41)

 8. Jak Barnabáš reagoval na Pavlovo pozvání?

8 Pavlův návrh navštívit bratry Barnabáš uvítal. (Sk. 15:36) Ti dva už předtím na cestách dobře spolupracovali a oba také znali území, která chtěli navštívit, i tamní obyvatele. (Sk. 13:2–14:28) Mohlo se tedy zdát, že bude rozumné a praktické ujmout se tohoto úkolu společně. Ale nastala komplikace, o které čteme ve Skutcích 15:37. „Barnabáš byl rozhodnutý vzít s sebou i Jana zvaného Marek.“ To nebyl z jeho strany jenom návrh. Barnabáš „byl rozhodnutý“, že svého bratrance Marka na tuto misionářskou cestu vezme.

 9. Proč Pavel s Barnabášem nesouhlasil?

9 Pavel s ním nesouhlasil. Proč? Zpráva říká: „Pavel [Marka] s sebou brát nechtěl, protože od nich v Pamfýlii odešel a nepokračoval s nimi v práci.“ (Sk. 15:38) Marek doprovázel Pavla a Barnabáše při jejich první misionářské cestě, ale nevydržel s nimi do konce. (Sk. 12:25; 13:13) Poměrně brzy, když ještě byli v Pamfýlii, od svého úkolu odešel a vrátil se domů do Jeruzaléma. Bible nám neříká, proč to Marek udělal, ale apoštol Pavel zřejmě považoval jeho jednání za nezodpovědné. Možná pochyboval o jeho spolehlivosti.

10. Jak se neshoda mezi Pavlem a Barnabášem vyhrotila a k čemu to vedlo?

10 Barnabáš přesto trval na tom, že Marka s sebou vezmou. A Pavel se stejnou rozhodností trval na tom, že ho nevezmou. „Strhla se mezi nimi tak ostrá hádka, že se rozešli,“ čteme ve Skutcích 15:39. Barnabáš odplul na Kypr, odkud pocházel, a Marka vzal s sebou. Pavel začal uskutečňovat své plány. Zpráva říká: „Pavel si vybral Sila, bratři pak Pavla svěřili Jehovovi a jeho nezasloužené laskavosti a on se vydal na cestu.“ (Sk. 15:40) Společně s ním „procházel Sýrií a Kilikií a posiloval sbory“. (Sk. 15:41)

11. Které vlastnosti jsou nezbytné k tomu, aby mezi námi a někým, kdo nás urazil, nedošlo k trvalému rozkolu?

11 Tato událost nám připomíná, že každý z nás je nedokonalý. Pavel a Barnabáš byli jmenováni jako zvláštní představitelé vedoucího sboru. Pavel sám se pravděpodobně stal jeho členem. Ale v tomto případě oba podlehli svým nedokonalým lidským sklonům. Připustili snad, aby kvůli tomu mezi nimi vznikl trvalý rozkol? Pavel a Barnabáš byli sice nedokonalí, ale byli pokorní a měli Kristovu mysl. Za nějakou dobu bezesporu projevili postoj, který je charakteristický pro křesťanské bratry, a odpustili si. (Ef. 4:1–3) Pavel a Marek později pracovali společně na jiných teokratických úkolech. a (Kol. 4:10)

12. Čím by se měli vyznačovat dnešní dozorci, když chtějí napodobit Pavla a Barnabáše?

12 Tato ostrá hádka nebyla pro Barnabáše ani pro Pavla typická. Barnabáš byl znám jako člověk laskavý a šlechetný. Právě proto mu apoštolové dali přezdívku Barnabáš, což znamená „syn útěchy“, zatímco jeho vlastní jméno bylo Josef. (Sk. 4:36) Také Pavel se vyznačoval tím, že druhým projevoval něžnou náklonnost a choval se jemně. (1. Tes. 2:7, 8) Všichni dnešní křesťanští dozorci, včetně krajských dozorců, by měli Pavla a Barnabáše napodobovat. Měli by se vždy snažit jednat pokorně a měli by ke spolustarším i k ostatním bratrům a sestrám být jemní. (1. Petra 5:2, 3)

„Bratři … o Timoteovi mluvili pochvalně“ (Skutky 16:1–3)

13., 14. a) Kdo byl Timoteus a za jakých okolností se s ním Pavel setkal? b) Proč Timoteus zaujal Pavlovu pozornost? c) Čím byl Timoteus pověřen?

13 Při své druhé misionářské cestě Pavel zamířil do římské provincie Galácie, kde předtím bylo založeno několik sborů. Po nějaké době „došel do Derbé a pak do Lystry“. Zpráva pokračuje: „Tam žil jeden učedník, který se jmenoval Timoteus. Jeho matka byla věřící Židovka, ale otec byl Řek.“ (Sk. 16:1) b

14 Pavel se s Timoteovou rodinou zřejmě setkal již dříve, když asi v roce 47 n. l. touto oblastí cestoval poprvé. Od té doby uplynuly asi dva nebo tři roky. Když nyní přišel podruhé, mladý Timoteus zaujal jeho pozornost. Proč? Protože bratři o něm „mluvili pochvalně“. Timoteus byl oblíbený nejen ve svém domovském městě, ale měl dobrou pověst i za hranicemi svého vlastního sboru. Dobře o něm mluvili jak bratři v Lystře, tak ve městě Ikoniu, které leželo asi 30 kilometrů daleko. (Sk. 16:2) Pod působením svatého ducha starší svěřili Timoteovi závažnou odpovědnost – měl pomáhat Pavlovi a Silovi jako cestující služebník. (Sk. 16:3)

15., 16. Čím si Timoteus získal tak dobrou pověst?

15 Jak to, že Timoteus měl už ve svém mládí tak dobrou pověst? Bylo to snad díky jeho inteligenci, vzhledu nebo vrozeným schopnostem? Takové věci lidem často imponují. I prorok Samuel se jednou nechal příliš ovlivnit vzezřením jistého člověka. Jehova ho však upozornil: „Bůh se na věci dívá jinak než člověk. Člověk totiž vidí jen to, co má před očima, ale Jehova vidí do srdce.“ (1. Sam. 16:7) Timoteus si získal mezi spolukřesťany dobré jméno ne díky svým schopnostem, ale díky tomu, že měl krásné křesťanské vlastnosti.

16 O některých Timoteových duchovních vlastnostech se Pavel zmínil o léta později. Psal o jeho dobré povaze, o jeho obětavé lásce a o tom, že svědomitě plní své teokratické úkoly. (Filip. 2:20–22) O Timoteovi bylo také známo, že má „nepokryteckou víru“. (2. Tim. 1:5)

17. Jak mohou Timotea napodobovat dnešní mladí lidé?

17 Mnozí mladí lidé dnes Timotea napodobují a pěstují bohulibé vlastnosti. Tím si už v mladém věku vytvářejí dobré jméno u Jehovy i u jeho služebníků. (Přísl. 22:1; 1. Tim. 4:15) Mají nepokryteckou víru, a nevedou tudíž dvojí život. (Žalm 26:4) Díky tomu mohou mít mnozí mladí lidé podobně jako Timoteus důležitou úlohu ve sboru. Když začnou splňovat požadavky na zvěstovatele dobré zprávy a během doby se zasvětí Jehovovi a dají se pokřtít, je to velkým povzbuzením pro všechny v jejich okolí, kdo milují Jehovu.

„Sbory se upevňovaly ve víře“ (Skutky 16:4, 5)

18. a) Jaké úkoly plnili Pavel a Timoteus? b) Jak se projevilo to, že sbory měly Boží požehnání?

18 Pavel a Timoteus pracovali společně mnoho let. Jako cestující služebníci plnili různé úkoly jménem vedoucího sboru. Biblická zpráva říká: „Když cestovali od města k městu, předávali bratrům rozhodnutí apoštolů a starších v Jeruzalémě, aby se jimi řídili.“ (Sk. 16:4) Je zřejmé, že sbory se těmito pokyny skutečně řídily. Taková poslušnost vedla k tomu, že se „upevňovaly ve víře a věřících den za dnem přibývalo“. (Sk. 16:5)

19., 20. Proč by měli křesťané poslouchat ty, kdo je vedou?

19 Podobně i v dnešní době zažívají svědkové Jehovovi požehnání vyplývající z toho, že jsou poslušní a poddajně se řídí pokyny těch, kdo je vedou. (Hebr. 13:17) Scéna tohoto světa se stále mění, a proto je velmi důležité, aby křesťané neustále přijímali aktuální duchovní pokrm od „věrného a rozvážného otroka“. (Mat. 24:45; 1. Kor. 7:29–31) Když to budeme dělat, předejdeme duchovnímu ztroskotání a nenecháme se znečistit světem. (Jak. 1:27)

20 Je pravda, že dnešní křesťanští dozorci včetně členů vedoucího sboru jsou nedokonalí, stejně jako byli nedokonalí Pavel, Barnabáš, Marek a jiní pomazaní starší v prvním století. (Řím. 5:12; Jak. 3:2) Vedoucí sbor se však přísně řídí Božím Slovem a drží se vzoru, který dali apoštolové, a proto se prokazuje jako důvěryhodný. (2. Tim. 1:13, 14) Výsledkem je, že sbory jsou posilovány a upevňují se ve víře.