„NOVÝ rok se zrodil uprostřed bojů, vřavy a krveprolití,“ uvedla Strážná věž z 1. ledna 1917. První světová válka, globální vraždění, kterému se tehdy říkalo Velká válka, dál zmítala Evropou.

Badatelé Bible tehdy ještě plně nechápali význam křesťanské neutrality. Přesto mnozí z nich vynaložili značné úsilí, aby se prolévání krve vyhnuli. Například 19letý Stanley Willis z Británie byl rozhodnutý, že bojovat nebude.  Ještě než byl za svůj postoj souzen, napsal: „Velmi si vážím toho, že mohu vydat takové svědectví. Plukovník mi dnes ráno řekl, že dostanu rozkaz obléknout si uniformu armády Jeho Veličenstva, a pokud neuposlechnu, postaví mě před vojenský soud.“

Stanley byl za své přesvědčení odsouzen k nucené práci ve vězení. Přesto si zachoval pozitivní postoj. Po dvou měsících napsal: „Díky ‚duchu síly‘, kterého nám dává pravda, dokáže člověk trpělivě snášet věci, které ostatní snáší jen těžko.“ Čas strávený ve vězení využil moudře. Řekl: „V období těchto zkoušek mi Jehova dává dostatek klidných chvil pro modlitbu, rozjímání a studium.“

Netrvalo dlouho a do války se zapojily Spojené státy. Prezident Woodrow Wilson vyzval 2. dubna 1917 americký Kongres k oficiálnímu vyhlášení války Německu. Čtyři dny nato Spojené státy vstoupily do války. Tamní křesťané tak museli začít řešit otázku neutrality.

Spojené státy naléhavě potřebovaly více vojáků, a tak v květnu vstoupil v platnost zákon o výběrové službě, který americké vládě umožnil povolat do armády tisíce mužů. Měsíc nato byl vydán zákon o špionáži, na základě kterého bylo možné stíhat kohokoli, kdo by válku nepodporoval. Zanedlouho nepřátelé Božího lidu této legislativy využili, aby Jehovovým mírumilovným služebníkům výnosem vytvářeli těžkosti. (Žalm 94:20)

Chaos, do kterého válka svět uvrhla, badatele Bible nijak nepřekvapil. Po desetiletí poukazovali na biblická proroctví, která to předpovídala. Mnohé ale překvapily spory, které někteří vyvolali uprostřed Jehovova lidu.

Krátce po smrti Charlese Taze Russella začaly ve Spojených státech problémy. Bratři se přeli o to, jak mají být záležitosti Jehovových služebníků spravovány. Korporaci Zion’s Watch Tower Tract Society založil v roce 1884 bratr Russell a až do své smrti v říjnu roku 1916 byl jejím prezidentem. Když se ujal vedení Joseph F. Rutherford, několik ambiciózních mužů včetně čtyř členů správní rady se snažilo získat větší moc.

Těmto čtyřem a ještě několika dalším se nelíbilo, jakým způsobem bratr Rutherford činnost organizace řídí. Jeden ze sporů se týkal práce Paula S. L. Johnsona, který sloužil jako poutník neboli cestující dozorce.

Krátce před svou smrtí bratr Russell poslal Johnsona do Anglie jako cestujícího zástupce organizace. Johnson tam měl kázat, navštěvovat sbory a podávat zprávu o tom, jak dílo pokračuje. Když v listopadu roku 1916 do Anglie přijel, bratři ho vřele přivítali. Je smutné, že obdiv, který mu bratři projevovali, zakalil jeho úsudek a on získal přesvědčení, že by měl být nástupcem bratra Russella.

Aniž by k tomu měl autoritu, propustil v Anglii některé členy rodiny betel, kteří mu odporovali. Když se navíc pokusil získat kontrolu nad bankovním účtem, který měla organizace v Londýně, bratr Rutherford ho odvolal zpátky do Spojených států.

Místo aby Johnson po svém návratu do Brooklynu pokorně přijal usměrnění, opakovaně se snažil bratra Rutherforda přesvědčit, aby ho poslal zpátky do Anglie a on tam mohl pokračovat ve své práci. Když jeho snahy selhaly,  pokoušel se ovlivnit správní radu, jejíž čtyři členové stáli na jeho straně.

Dalo se čekat, že se tito muži budou chtít zmocnit prostředků, které ve Spojených státech organizace měla, tak jako se o to snažil Johnson v Anglii, a proto bratr Rutherford podnikl kroky, aby jim v tom zabránil. Zákon vyžadoval, aby členové korporace každoročně zvolili všechny členy správní rady. Na výročním zasedání korporace 6. ledna 1917 byli ale zvoleni pouze tři členové správní rady – Joseph F. Rutherford jako prezident, Andrew N. Pierson jako viceprezident a William E. Van Amburgh jako tajemník a pokladník. Na zbývající čtyři pozice ve správní radě, které zastávali odpůrci bratra Rutherforda, se volby nekonaly. Někteří z těch, kdo byli do správní rady zvoleni v minulosti, to chápali tak, že tuto pozici mají na celý život, ale protože nebyli na výročním shromáždění znovuzvoleni, zákonnými členy správní rady už nebyli. V červenci roku 1917 bratr Rutherford využil svého práva a na tyto pozice ve správní radě jmenoval čtyři věrné muže.

Jak se dalo očekávat, čtyři bývalí členové rady byli vzteky bez sebe a snažili se své pozice získat zpět. To se jim ale nepodařilo. Někteří badatelé Bible se sice postavili na jejich stranu a založili vlastní organizace, ale převážná většina bratrů zůstala věrná.

Bratr Rutherford a další bratři v betelu v té době dál podporovali zájmy Božího království. Počet cestujících dozorců, kterým se říkalo poutníci, vzrostl z 69 na 93. Počet kolportérů neboli pravidelných průkopníků vzrostl z 372 na 461. Tehdy také byli poprvé jmenováni zvláštní  kolportéři, které bychom dnes nazvali pomocnými průkopníky. V některých sborech bylo takových horlivých služebníků až 100.

Dne 17. července 1917 vyšla kniha Ukončené tajemství. Její zásoby ale vystačily jenom do konce roku, a tak u firmy, která naše publikace tiskla, bratři objednali dalších 850 000 kusů. a

Reorganizace práce v betelu, kterou v roce 1916 započal bratr Russell, byla dokončena v roce 1917. V prosinci téhož roku o tom Strážná věž napsala: „Reorganizace betelu ... byla dokončena a všechno nyní funguje hladce a efektivně, tak jak to má být v dobře řízené instituci... Bratři si uvědomují, že pracovat v betelu není jejich právo, ale je to výsada.“

V září roku 1917 Strážná věž uvedla: „Od 1. ledna byla [produkce publikací] každý měsíc větší než v tomtéž měsíci předchozího roku... Považujeme to za nepopiratelný důkaz toho, že Pán naší práci zde v Brooklynu žehná.“

Lidé, kteří organizaci škodili, byli pryč. Ve sborech navíc proběhlo referendum. Výsledek referenda, který byl zveřejněn ve Strážné věži, potvrdil, že za bratrem Rutherfordem a jeho společníky v betelu stojí valná většina bratrů. Zkoušky, kterými tito muži procházeli, ale ještě neskončily. Rok 1918 sice začal dobře, ale nejtěžší chvíle naší novodobé historie měly teprve přijít.