Do Sierry Leone se dobrá zpráva poprvé dostala v roce 1915, když se několik místních obyvatel vrátilo z Anglie a s sebou si přivezli biblické publikace. V červenci toho roku se do Freetownu přistěhoval první svědek Jehovův. Jmenoval se Alfred Joseph. Bylo mu 31 let a pocházel z Guyany v Jižní Americe. Dal se pokřtít o několik měsíců dřív na Barbadosu v Malých Antilách a ve Freetownu dostal práci strojvůdce. Usadil se ve čtvrti Cline Town a nastěhoval se do objektu, který patřil železnici a ležel asi tři kilometry od freetownského vlnovce. O dobré zprávě z Bible začal Alfred okamžitě mluvit se svými kolegy.

Následující rok se k němu přidal bývalý spolupracovník z Barbadosu, Leonard Blackman. Právě jeho matka, Elvira Hewittová, přivedla Alfreda k pravdě. Leonard se nastěhoval vedle Alfreda a společně se pravidelně scházeli a povídali si o Bibli. Také rozdávali biblické publikace svým přátelům a dalším, kteří o ně projevili zájem.

Alfred s Leonardem viděli, že ve Freetownu se pole „bělají ke žni“. (Jan 4:35) V roce 1923 Alfred napsal do ústředí v New Yorku: „Spousta lidí zde projevuje zájem o Bibli. Můžete poslat někoho, kdo by se o ně postaral a pomohl by v Sieře Leone nastartovat kazatelské dílo?“ Dostal odpověď: „Někoho tam pošleme.“

 „Uběhlo několik měsíců. Pak mi jednou v sobotu pozdě v noci někdo nečekaně volal,“ vyprávěl Alfred.

„‚Byl jste to vy, kdo psal do Watch Tower Society a chtěl, aby sem přijeli další kazatelé?‘ zeptal se mě hluboký hlas v telefonu.

‚Ano,‘ odpověděl jsem.

‚Tak poslali mě,‘ zahřměl hlas.

Patřil Williamu R. Brownovi. Se svou manželkou Antonií a malou dcerou ten den přijeli a ubytovali se v hotelu Gainford.

Druhý den ráno, když jsme s Leonardem jako každý týden studovali Bibli, se ve dveřích objevila urostlá postava. Byl to William R. Brown. Byl tak zapálený pro pravdu, že chtěl mít veřejnou přednášku hned další den. Okamžitě jsme se pokusili zamluvit ten největší sál ve Freetownu – Wilberforce Memorial Hall. První  ze série čtyř přednášek se podařilo naplánovat na následující čtvrtek večer.

Naše malá skupinka měla plné ruce práce. Přednášky jsme inzerovali v novinách a lidi jsme zvali i pomocí letáků a osobně. Nebyli jsme si jistí, jak budou reagovat, ale ukázalo se, že naše obavy byly zbytečné. Do sálu se natlačilo asi 500 lidí, včetně mnoha freetownských duchovních. Měli jsme obrovskou radost.“

Během hodinové přednášky bratr Brown hodně citoval z Bible a verše promítal pomocí diapozitivů. Často opakoval: „To neříká Brown, to říká Bible.“ Posluchači byli nadšení a každou chvíli tleskali. To, co na ně zapůsobilo, nebylo řečnické umění bratra Browna, ale přesvědčivé biblické důkazy. Jeden student teologie prohlásil: „Pan Brown zná Bibli opravdu dobře.“

Přednášky bratra Browna vyvolaly ve městě obrovský zájem a spousta lidí je chtěla slyšet. Další neděli byl sál znovu zaplněný do posledního místečka. Bratr Brown mluvil na námět „Do pekla a zpátky. Kdo je tam?“. Pádné argumenty, které předložil, podnítily i některé významné občany, aby opustili svou církev.

Čtvrtá a zároveň poslední přednáška se jmenovala „Milióny nyní žijících nikdy nezemřou“. Přitáhla ohromné množství lidí. Jeden člověk z Freetownu dokonce prohlásil: „Kostely musely zrušit večerní bohoslužby, protože všichni šli na přednášku bratra Browna.“

Tolik používal Bibli a odkazoval se na ni jako na nejvyšší autoritu, že se mu začalo říkat Biblický Brown. Lidé ho tak znali po celé západní Africe. Na svou přezdívku byl hrdý až do konce své pozemské dráhy.