1., 2. Při jaké příležitosti se Ježíš rozhněval a proč?

 JEŽÍŠ byl očividně rozhněván a měl k tomu pádný důvod. Možná si ho v takovém rozpoložení dokážeme jen obtížně představit. Měl přece tak mírnou povahu. (Matouš 21:5) Ježíš se samozřejmě dokonale ovládal. Jeho hněv byl spravedlivý. a Co však tohoto mírumilovného člověka tak popudilo? Bylo to do očí bijící bezpráví.

² Chrám v Jeruzalémě znamenal pro Ježíše mnoho. Na celém světě to bylo jediné posvátné místo zasvěcené uctívání Ježíšova nebeského Otce. Židé z mnoha zemí podnikali dlouhé cesty, aby mohli v chrámu Jehovu uctívat. Přicházeli tam dokonce i bohabojní lidé z jiných národů. Ti vcházeli na chrámové nádvoří, jež pro ně bylo vyhrazeno. Na začátku své služby však Ježíš jednou vstoupil do areálu chrámu a spatřil něco otřesného. To místo v tu chvíli připomínalo spíše tržiště než dům určený k uctívání Jehovy. Hemžilo se spoustou obchodníků a směnárníků. V čem ale spočívalo to bezpráví? Pro zmíněné lidi byl chrám pouze místem k vykořisťování ostatních – dokonce k jejich okrádání. Jak je to možné? (Jan 2:14)

 3., 4. K jakému chamtivému vykořisťování docházelo v Jehovově domě a co Ježíš podnikl, aby to napravil?

³ Náboženští vůdci stanovili, že k placení chrámové daně je možné používat pouze určitý druh mince. Ti, kdo do chrámu přicházeli, museli tedy své peníze směnit. Směnárníci  proto umístili své stoly přímo dovnitř do chrámu a za každou transakci účtovali poplatek. Velmi výnosný byl také prodej zvířat. Návštěvníci, kteří chtěli předložit oběti, si zvíře sice mohli koupit od kteréhokoli obchodníka ve městě, ale chrámoví úředníci mohli jejich oběti docela dobře odmítnout jako nevhodné. Ale v případě obětí zakoupených přímo v areálu chrámu byla jistota, že budou přijaty. Lidé tak byli vydáni na milost a nemilost obchodníků, kteří někdy účtovali horentní sumy. b Bylo to horší než nestoudné obchodní praktiky. V podstatě to byla krádež!

⁴ Ježíš takovou nespravedlnost nemohl tolerovat. Vždyť to byl dům jeho Otce! Udělal si tedy z provazů bič a pak stáda dobytka a ovcí vyhnal z chrámu. Potom si to namířil ke směnárníkům a zpřevracel jim stoly. Představte si, jak se všechny ty mince rozlétly po mramorové podlaze. Mužům, kteří prodávali holubice, Ježíš rázně nařídil: „Odneste to odtud!“ (Jan 2:15, 16) Zdá se, že si nikdo nedovolil postavit se tomuto odvážnému muži na odpor.

 5.–7. a) Jak Ježíšův smysl pro spravedlnost ovlivnila jeho předlidská existence a co se můžeme dozvědět, když zkoumáme jeho příklad? b) Jak se Ježíš postavil proti nespravedlnosti způsobené Satanem a jak to udělá v budoucnu?

⁵ Obchodníci se samozřejmě vrátili. Asi o tři roky později totiž Ježíš zakročil proti stejné nespravedlnosti. Tentokrát citoval Jehovova slova odsuzující ty, kdo z Božího domu udělali „lupičskou jeskyni“. (Jeremjáš 7:11; Matouš 21:13) Ano, když Ježíš viděl, jak je lid chamtivě vykořisťován a jak je  Boží chrám znesvěcován, měl stejné pocity jako jeho Otec. A není divu. Ježíš byl svým nebeským Otcem poučován nesčetné miliony let. Díky tomu naprosto přesně věděl, co Jehova považuje za spravedlivé. Stal se živým příkladem rčení: Jaký otec, takový syn. Chceme-li tedy získat jasnou představu o Jehovově spravedlnosti, uděláme nejlépe, když budeme uvažovat o příkladu Ježíše Krista. (Jan 14:9, 10)

⁶ Jehovův jediný Syn byl svědkem toho, jak Satan nespravedlivě nazval Boha Jehovu lhářem a zpochybnil oprávněnost jeho vlády. To byla nehorázná pomluva. Syn také slyšel, jak Satan později vznesl námitku, že nikdo nebude Jehovovi sloužit nesobecky, z lásky. Syna tato falešná obvinění jistě bodala u srdce. Určitě byl nadšený, když se dozvěděl, že bude hrát klíčovou úlohu v tom, aby věci uvedl na pravou míru. (2. Korinťanům 1:20) Jak to měl provést?

⁷ Ve 14. kapitole jsme se dozvěděli, že Ježíš Kristus dal konečnou, rozhodující odpověď na Satanovo obvinění, kterým zpochybnil věrnost Jehovových tvorů. Ježíš tak položil základ pro očištění Božího svatého jména Jehova od všech pomluv – včetně lži, že jeho dokonalý způsob vlády není dobrý. Jako Jehovův Hlavní vůdce zavede Boží právo v celém vesmíru. (Skutky 5:31) Boží spravedlnost se odrážela také v Ježíšově způsobu života na zemi. Jehova o Ježíšovi řekl: „Vložím na něj svého ducha a objasní národům, co je právo.“ (Matouš 12:18) Jak Ježíš tato slova splnil?

 8.–10. a) Jak tradice vytvořené židovskými náboženskými vůdci podporovaly opovrhování lidmi z jiných národů a ženami? b) Jak se kvůli ústním zákonům stal Jehovův zákon o sabatu břemenem?

⁸ Ježíš miloval Jehovův zákon a žil v souladu s ním. Náboženští vůdcové v jeho době však tento zákon překrucovali  a zneužívali. Ježíš jim řekl: „Běda vám, znalci Zákona a farizeové, pokrytci! … Přehlížíte to, co je v Zákoně důležitější, tedy spravedlnost, milosrdenství a věrnost.“ (Matouš 23:23) Tito učitelé Božího zákona rozhodně neobjasňovali, „co je právo“. Boží právo naopak zatemňovali. Proč to můžeme říci? Zamysleme se nad několika příklady.

⁹ Jehova svému lidu nařídil, aby zůstal oddělen od okolních národů, které mu nesloužily. (1. Královská 11:1, 2) Někteří fanatičtí náboženští vůdci však Židy povzbuzovali, aby všemi lidmi z jiných národů opovrhovali. V Mišně byl obsažen dokonce tento předpis: „Dobytek nemůže být ponechán v hostincích pohanů, protože ti jsou podezřelí ze sodomie.“ Takové zevšeobecňující předsudky proti všem lidem z jiných národů byly nespravedlivé a byly zcela v rozporu s duchem Mojžíšova zákona. (3. Mojžíšova 19:34) Jiná pravidla vytvořená lidmi snižovala ženy. Ústní zákon říkal, že manželka by měla chodit za svým manželem, a ne vedle něj. Muž měl nařízeno nemluvit na veřejnosti se ženou, a to dokonce ani se svou manželkou. Ženám, podobně jako otrokům, nebylo dovoleno předkládat svědectví před soudem. Existovala dokonce i formální modlitba, v níž muži děkovali Bohu za to, že nejsou ženami.

¹⁰ Náboženští vůdcové nakupili na Boží zákon množství pravidel a předpisů vytvořených lidmi. Například zákon o sabatu, jednoduše řečeno, zakazoval práci v sabatu, čímž tento den vyčlenil pro uctívání Boha, duchovní občerstvení a odpočinek. Farizeové však z tohoto zákona udělali břemeno. Sami si přisvojili rozhodování o tom, co znamená „práce“. Jako práci označili 39 různých činností, mezi nimiž byly například sklizeň nebo lov. Toto rozčlenění vyvolávalo nekonečné otázky. Jestliže v sabatu člověk zabil blechu, jednalo se o lov? Jestliže si do hrsti natrhal zrno, aby ho cestou snědl, šlo o sklizeň? Jestliže ošetřil někoho nemocného,  byla to práce? Tyto otázky byly řešeny přísnými, podrobnými pravidly.

11., 12. Jak dal Ježíš najevo svůj odpor k tradicím farizeů?

¹¹ Jak měl v tomto prostředí Ježíš pomáhat lidem, aby pochopili, co je právo? Ježíš se proti náboženským vůdcům odvážně stavěl tím, co vyučoval, a tím, jak žil. Uvažujme nejdříve o některých věcech, jež vyučoval. Nesčetná pravidla, která vytvořili lidé, Ježíš přímo odsuzoval těmito slovy: „Svými tradicemi, které předáváte druhým, … prohlašujete Boží slovo za neplatné.“ (Marek 7:13)

¹² Ježíš působivě vyučoval, že farizeové mají mylný názor na zákon o sabatu, že v podstatě nepochopili jeho smysl. Vysvětlil, že Mesiáš je „pánem sabatu“, a že má tedy právo v sabatu léčit. (Matouš 12:8) Aby to zdůraznil, v sabatu zázračně uzdravoval na veřejnosti. (Lukáš 6:7–10) Tato uzdravení byla předzvěstí toho, jak bude po celé zemi uzdravovat během své tisícileté vlády. Zmíněné Milénium bude tím nejdůležitějším sabatem, kdy si celé věrné lidstvo konečně odpočine od namáhavé práce, kterou po staletí vykonávalo pod tíhou hříchu a smrti.

13. Který zákon začal po skončení Kristovy pozemské služby platit a jak se lišil od zákona, který mu předcházel?

¹³ Otázku, co je právo, objasnil Ježíš také tím, že po skončení své pozemské služby uvedl v platnost nový zákon, „Kristův zákon“. (Galaťanům 6:2) Na rozdíl od zákona, který mu předcházel, tedy Mojžíšova zákona, tento nový zákon byl postaven spíše na zásadách, a ne na řadě psaných příkazů. Přesto obsahoval některá přímá nařízení. Jedno z nich Ježíš označil jako „nové přikázání“. Všechny své následovníky vyučoval, aby jeden druhého milovali, stejně jako on miloval je. (Jan 13:34, 35) Ano, obětavá láska měla být charakteristickým znakem všech těch, kdo žijí v souladu s Kristovým zákonem.

14., 15. Jak Ježíš ukázal, že uznává hranice své vlastní pravomoci, a proč můžeme být rádi, že to tak je?

¹⁴ Ježíš však o lásce nejen vyučoval. Podle Kristova zákona totiž žil. To bylo v jeho životě jasně patrné. Uvažujme o tom, jakými třemi způsoby Ježíš objasnil, co je právo.

¹⁵ Za prvé, Ježíšovi velmi záleželo na tom, aby se nedopustil žádné nespravedlnosti. Možná jste si všimli, že k mnoha nespravedlnostem dochází tehdy, když nedokonalí lidé zpychnou a překročí vymezené hranice své pravomoci. Ježíš to nedělal. Při jedné příležitosti k němu přistoupil jistý muž a řekl: „Učiteli, pověz mému bratrovi, ať se se mnou rozdělí o dědictví.“ Jak na to Ježíš reagoval? „Člověče, kdo mě ustanovil vaším soudcem nebo rozhodčím?“ (Lukáš 12:13, 14) Není to snad pozoruhodné? Inteligencí, úsudkem, a dokonce i rozsahem pravomoci, kterou dostal od Boha, převyšoval Ježíš každého tvora na zemi. Přesto odmítl nechat se do zmíněné záležitosti zatáhnout, protože patřičnou pravomoc neměl. Ježíš byl v tomto ohledu vždy pokorný, a to i během tisíciletí své předlidské existence. (Juda 9) Rozhodování o tom, co je správné, pokorně a s důvěrou nechává na Jehovovi, což ukazuje, jak krásnou má osobnost.

16., 17. a) Jak Ježíš projevoval spravedlnost při kázání dobré zprávy o Božím království? b) Jak Ježíš ukázal, že se jeho smysl pro spravedlnost vyznačuje milosrdenstvím?

¹⁶ Za druhé, Ježíš projevoval spravedlnost i při kázání dobré zprávy o Božím království. Byl nestranný. Upřímně se snažil pomoci lidem všeho druhu, ať už byli bohatí, nebo chudí. Naproti tomu farizeové zavrhovali chudé, obyčejné lidi a označovali je pohrdavým výrazem am ha-arec neboli „lidé země“. Ježíš tuto nespravedlnost odvážně napravoval. Když lidem předával dobrou zprávu – nebo když s nimi za tím účelem jedl, sytil je, uzdravoval, nebo dokonce když je křísil –  zastával se Boží spravedlnosti. Bůh si totiž přeje, aby se dobrá zpráva dostala k lidem „všeho druhu“. c (1. Timoteovi 2:4)

¹⁷ Za třetí, Ježíšův smysl pro spravedlnost se vyznačoval velkým milosrdenstvím. Ježíš vynakládal značné úsilí na pomoc hříšníkům. (Matouš 9:11–13) Ochotně pomáhal bezbranným lidem. Ježíš se například nepřipojil k náboženským vůdcům v tom, že by podporoval nedůvěru, kterou chovali ke všem lidem z jiných národů. Milosrdně některým z nich pomáhal a vyučoval je, i když byl poslán v prvé řadě k židovskému národu. Souhlasil s tím, že zázračně uzdraví člena domácnosti římského důstojníka. Řekl: „U nikoho v Izraeli jsem se nesetkal s tak velkou vírou.“ (Matouš 8:5–13)

18., 19. a) Jak se Ježíš zastával důstojnosti žen? b) Jak nám Ježíšův příklad pomáhá pochopit souvislost mezi odvahou a spravedlností?

¹⁸ Ježíš ani nepodporoval názor na ženy, který tehdy převládal. Místo toho odvážně dělal to, co bylo správné. Samařské ženy byly považovány za stejně nečisté jako ostatní lidé z jiných národů. Ježíš se však nezdráhal kázat samařské ženě u studny v Sycharu. Právě při setkání s touto ženou Ježíš poprvé otevřeně ukázal, že je slíbený Mesiáš. (Jan 4:6, 25, 26) Farizeové říkali, že by ženy neměly být vyučovány Božímu zákonu, ale Ježíš věnoval vyučování žen mnoho času a energie. (Lukáš 10:38–42) A přestože podle tradice nebylo možné důvěřovat, že by ženy předložily spolehlivé svědectví, Ježíš několik žen poctil výsadou být prvními, kdo ho viděl po jeho vzkříšení. Dokonce jim řekl, aby o této nejdůležitější události vyprávěly jeho učedníkům. (Matouš 28:1–10)

 ¹⁹ Ano, Ježíš opravdu národům objasňoval, co je právo. V mnoha případech se přitom vystavoval velkému nebezpečí. Ježíšův příklad nám pomáhá, abychom pochopili, že zastávat se skutečné spravedlnosti vyžaduje odvahu. Ježíš byl tedy vhodně označen jako „Lev z kmene Juda“. (Zjevení 5:5) Připomeňme si, že odvážný lev je symbolem spravedlnosti. V blízké budoucnosti však Ježíš zjedná spravedlnost ještě významnějším způsobem. Právo na zemi zavede v plné míře. (Izajáš 42:4)

20., 21. Jak v dnešní době mesiášský král prosazuje právo po celé zemi a v křesťanském sboru?

²⁰ Od roku 1914, kdy se stal mesiášským králem, Ježíš prosazuje na zemi právo. Proč to můžeme říci? Vzal na sebe odpovědnost za splňování svého proroctví zapsaného u Matouše 24:14. Ježíšovi následovníci na zemi vyučují lidi ze všech národů pravdě o Jehovově království. Podobně jako Ježíš kážou nestranně a spravedlivě a snaží se každému člověku – ať už je mladý, či pokročilého věku, bohatý, či chudý nebo muž, či žena – poskytnout příležitost, aby poznal Jehovu, spravedlivého Boha.

²¹ Ježíš prosazuje právo také v křesťanském sboru, jehož je hlavou. Jak bylo prorokováno, dává „lidi jako dary“, tedy věrné křesťanské starší, kteří sbor vedou. (Efezanům 4:8–12) Když tito muži pasou Boží drahocenné stádo, následují příklad, který v prosazování práva dal Ježíš Kristus. Vždy mají na mysli, že Ježíš chce, aby se s jeho ovcemi zacházelo spravedlivě – bez ohledu na jejich situaci, postavení nebo hmotné poměry.

22. Jak se Jehova dívá na nespravedlnost bující v dnešním světě a jakým úkolem v souvislosti s tím pověřil svého Syna?

²² V blízké budoucnosti však Ježíš nastolí na zemi právo a spravedlnost nevídaným způsobem. V tomto zkaženém  světě bují bezpráví. Každé dítě, které zemře na následky hladu, je obětí neomluvitelné nespravedlnosti, zejména když pomyslíme, kolik peněz a času se vyplýtvá na výrobu zbraní a na uspokojování sobeckých vrtochů lidí, kteří hledají jen požitky. Ty miliony životů, jež jsou každým rokem zbytečně zmařeny, jsou však jen jednou z mnoha podob bezpráví. Všechny beze zbytku vyvolávají Jehovův spravedlivý hněv. Jehova ustanovil svého Syna, aby proti celému tomuto zkaženému systému vedl spravedlivou válku a natrvalo veškeré bezpráví ukončil. (Zjevení 16:14, 16; 19:11–15)

23. Jak bude po Armagedonu Kristus prosazovat právo a spravedlnost po celou věčnost?

²³ Jehovova spravedlnost si však žádá nejen odstranění špatných lidí. Jehova svého Syna pověřil také tím, aby vládl jako „Kníže pokoje“. Po armagedonské bitvě Ježíšova vláda nastolí mír po celé zemi a Ježíš bude vládnout „právem“. (Izajáš 9:6, 7) Pak bude s potěšením napravovat všechnu nespravedlnost, která ve světě způsobila tolik neštěstí a utrpení. Po celou věčnost se bude věrně zastávat Jehovovy dokonalé spravedlnosti. Je tedy nezbytně nutné, abychom se Jehovovo právo a spravedlnost snažili napodobovat už nyní. Prozkoumejme, jak to můžeme dělat.