1., 2. a) Jakou otázku byste rádi položili Bohu? b) Na co se Boha zeptal Mojžíš?

 DOKÁŽETE si představit, že byste rozmlouvali s Bohem? Už jen pomyšlení na to, že s vámi mluví Svrchovaný panovník vesmíru, ve vás vzbuzuje posvátnou úctu. Zpočátku jste na rozpacích, ale po chvíli mu dokážete odpovědět. On vám naslouchá, potom vám něco odvětí, a dokonce vám dává najevo, že se ho můžete zeptat na cokoli. Jakou otázku byste mu položili?

² Kdysi dávno žil muž, který se přesně do takové situace dostal. Jmenoval se Mojžíš. Otázka, kterou se rozhodl Bohu položit, vás možná překvapí. Neptal se na sebe, na svou budoucnost ani na to, co čeká lidstvo. Dotazoval se na Boží jméno. Nejspíš vám to připadá zvláštní, protože Mojžíš už Boží jméno znal. Jeho otázka tedy musela mít hlubší význam. V podstatě to byla nejdůležitější otázka, jakou mohl položit. Odpověď, kterou Mojžíš dostal, se dotýká každého z nás. Může nám pomoci, abychom udělali důležitý krok, totiž abychom se k Bohu přiblížili. Jak to? Podívejme se na ten pozoruhodný rozhovor podrobněji.

 3., 4. Které události předcházely Mojžíšově rozmluvě s Bohem a co bylo jádrem jejich rozhovoru?

³ Mojžíšovi bylo 80 let. Čtyři desetiletí strávil ve vyhnanství daleko od svého národa – od Izraelitů, kteří byli otroky v Egyptě. Jednoho dne, když pásl stáda svého tchána, spatřil podivný úkaz. Viděl hořet keř, ale oheň ten keř nestrávil. Keř hořel dál a na svahu hory zářil jako signální oheň. Mojžíš přišel blíž, aby si to prohlédl. Jistě byl velmi překvapen, když se mu zprostřed ohně ozval hlas. Bůh prostřednictvím anděla, který sloužil jako mluvčí, tehdy začal s Mojžíšem obšírně  rozmlouvat. A jak možná víte, Bůh tam zdráhajícího se Mojžíše pověřil, aby zanechal svého pokojného života, vrátil se do Egypta a Izraelity osvobodil z otroctví. (2. Mojžíšova 3:1–12)

⁴ Nyní se Mojžíš mohl Boha zeptat na cokoli. Povšimněme si však, jakou otázku se rozhodl položit: „Dejme tomu, že půjdu k Izraelitům a řeknu jim: ‚Poslal mě k vám Bůh vašich praotců.‘ Co když se mě zeptají: ‚Jak se jmenuje?‘ Co jim mám říct?“ (2. Mojžíšova 3:13)

 5., 6. a) Kterou jednoduchou, ale nesmírně důležitou pravdu se dozvídáme z Mojžíšovy otázky? b) Co trestuhodného lidé udělali s Božím jménem? c) Proč má velký význam to, že Bůh lidstvu zjevil své jméno?

⁵ Z této otázky se dozvídáme především to, že Bůh má jméno. Tuto jednoduchou pravdu nesmíme brát na lehkou váhu. Mnoho lidí to ale dělá. Boží jméno bylo odstraněno z mnoha překladů Bible a bylo nahrazeno takovými tituly jako „Pán“ a „Bůh“. To je jedna z nejsmutnějších a nejtrestuhodnějších věcí, jaké náboženství napáchalo. Vždyť co uděláte nejdříve, když se s někým setkáte? Nezeptáte se ho snad na jméno? Podobné je to i tehdy, když se seznamujeme s Bohem. On není bezejmennou, chladnou bytostí, kterou nelze poznat ani pochopit. Bůh je sice neviditelný, ale je to skutečná osoba a má jméno – Jehova.

⁶ Navíc když Bůh zjevuje své jméno, je na obzoru něco velkolepého a vzrušujícího. Jehova nás povzbuzuje, abychom ho poznali. Chce, abychom pak učinili to nejlepší rozhodnutí v životě, totiž abychom se k němu přiblížili. Jehova však udělal víc než jen to, že nám sdělil své jméno. Pomohl nám také poznat osobu, kterou toto jméno představuje.

 7. a) Jak je chápán význam Božího jména? b) Co chtěl ve skutečnosti Mojžíš vědět, když se ptal Boha na jeho jméno?

⁷ Jehova si své jméno, které má hluboký význam, zvolil  sám. Má se za to, že „Jehova“ znamená „působí, že se stane“. V celém vesmíru není nikdo jako on, protože všechno vytvořil. Také působí, aby se každý jeho záměr uskutečnil, a navíc může způsobit, aby se tím, čím chce, stali i jeho nedokonalí služebníci na zemi. To vzbuzuje posvátnou úctu. Skrývá se ale ve významu Božího jména ještě něco dalšího? Je zřejmé, že Mojžíš se chtěl dozvědět víc. Boží jméno nebylo něčím novým. Lidé ho tehdy používali už po staletí. Je tedy nesporné, že když se Mojžíš ptal Boha na jeho jméno, ptal se vlastně na osobu, kterou toto jméno představuje. Jako by v podstatě říkal: Co o tobě mohu říci příslušníkům tvého lidu, Izraele, aby to posílilo jejich víru v tebe a aby je to přesvědčilo, že je skutečně osvobodíš?

 8., 9. a) Jak Jehova odpověděl na Mojžíšovu otázku a jakým nesprávným způsobem bývá Jehovova odpověď často překládána? b) Jaký význam má výrok „Stanu se tím, čím se rozhodnu stát“?

⁸ Jehova ve své odpovědi odhalil úžasnou stránku své osobnosti – něco, co s významem jeho jména souvisí. Mojžíšovi řekl: „Stanu se tím, čím se rozhodnu stát.“ (2. Mojžíšova 3:14) Mnoho překladů Bible zde uvádí: „Jsem, který jsem.“ Ale z pasáží, kterým byla při překládání věnována pečlivá pozornost, je patrné, že Bůh nejen potvrzuje svou existenci, ale že Mojžíše – a vlastně i nás – učí, že se rozhodne stát tím, kým je zapotřebí, aby splnil své sliby. V překladu J. B. Rotherhama tento verš výstižně zní: „Stanu se, čím chci.“ Tento slovní obrat vysvětluje jeden znalec biblické hebrejštiny takto: „Ať bude situace či potřeba jakákoli…, Bůh se ‚stane‘ řešením té potřeby.“

⁹ Co tato skutečnost znamenala pro Izraelity? Bez ohledu na to, jaká překážka před nimi stála, bez ohledu na to, jak těžká mohla být situace, do níž by se dostali, měl se Jehova stát vším, co bylo nutné k tomu, aby je osvobodil z otroctví a přivedl do Zaslíbené země. Toto jméno tedy jistě vzbuzovalo  důvěru v Boha. A stejnou důvěru může vzbuzovat i dnes v nás. (Žalm 9:10) Proč to můžeme říct?

10., 11. Proč můžeme říci, že je pro nás Jehovovo jméno vybídkou, abychom se na Jehovu dívali jako na toho nejvšestrannějšího a nejlepšího Otce, jakého si dokážeme představit? Uveďte příklad.

¹⁰ Uveďme si přirovnání. Rodiče vědí, že když se starají o své děti, musí být velmi všestranní a přizpůsobiví. V průběhu jediného dne se může stát, že rodič musí plnit úlohu ošetřovatele, kuchaře, učitele, karatele, soudce a řadu dalších úloh. Mnozí rodiče se těmi rozmanitými rolemi, které mají zastávat, cítí zavaleni. Uvědomují si, že jejich děti jim naprosto důvěřují a nikdy nepochybují o tom, že tatínek nebo maminka dokážou utišit jejich bolest, urovnat všechny neshody, spravit rozbitou hračku a odpovědět na každou otázku, která jim vyvstane v jejich nekonečně zvídavé mysli. Někteří rodiče si kvůli svým různým omezením připadají neschopní, a někdy i frustrovaní. Cítí, že na plnění svých mnoha úloh žalostně nestačí.

¹¹ Také Jehova je láskyplný rodič. V rámci jeho dokonalých měřítek však neexistuje nic, čím by se nemohl stát, aby se tím nejlepším možným způsobem postaral o své pozemské děti. Jeho jméno, Jehova, je pro nás tedy vybídkou, abychom se na Jehovu dívali jako na toho nejlepšího Otce, jakého si dokážeme představit. (Jakub 1:17) Mojžíš a všichni další věrní Izraelité brzy poznali, že Jehova je svému jménu věrný. S posvátnou úctou sledovali, jak způsobil, že se stal neporazitelným Vojenským velitelem, Pánem všech přírodních živlů, jedinečným Zákonodárcem, Soudcem, Architektem, tím, kdo opatřuje jídlo a vodu, tím, kdo chrání oděvy a obuv, a tak dále.

12. Jak se faraonův postoj k Jehovovi lišil od Mojžíšova postoje?

¹² Bůh tedy zjevil své jméno, odhalil úžasné věci o osobě, kterou toto jméno představuje, a dokonce prokázal, že to, co  o sobě říká, je pravda. Je nepochybné, že Bůh chce, abychom ho znali. Jak se k tomu postavíme? Mojžíš toužil poznat Boha. Tato silná touha utvářela jeho život a vedla ho k tomu, aby se ke svému nebeskému Otci velmi přiblížil. (4. Mojžíšova 12:6–8; Hebrejcům 11:27) Takovou touhu však mělo jen málo Mojžíšových současníků. Když se Mojžíš o Jehovovi jmenovitě zmínil před faraonem, tento pyšný egyptský panovník ostře odvětil: „Kdo je Jehova?“ (2. Mojžíšova 5:2) Faraon se o Jehovovi nechtěl dozvědět víc. Naopak, s posměchem pustil myšlenku na izraelského Boha z hlavy, jako by byl bezvýznamný. Tento názor je v dnešní době velmi běžný. Vede k tomu, že lidé nechápou jednu z nejdůležitějších pravd – to, že Jehova je Svrchovaný pán.

13., 14. a) Proč Jehova dostává v Bibli mnoho titulů? Jmenujte některé. (Viz  rámeček na straně 14.) b) Proč jedině Jehova má právo na označení Svrchovaný pán?

¹³ Jehova je velmi přizpůsobivý, a proto je mu v Písmu právem dána celá řada titulů. Ty nekonkurují jeho jménu, ale dozvídáme se z nich více o tom, co Boží jméno představuje. Například je označen jako Svrchovaný pán Jehova. (2. Samuelova 7:22) Tento vznešený titul, který se v Bibli vyskytuje ve stovkách případů, nám ukazuje, jaké má Jehova postavení. Jedině on má právo být Panovníkem celého vesmíru. Zamysleme se nad tím, proč to tak je.

¹⁴ Jehova je význačný tím, že je stvořitel. Ve Zjevení 4:11 se píše: „Jehovo, náš Bože, zasloužíš si slávu, čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a z tvé vůle začaly existovat a byly stvořeny.“ Tato vznešená slova by se nemohla týkat žádné jiné bytosti. Jehovovi vděčí za svou existenci všechno ve vesmíru. Není tedy pochyb o tom, že Jehova je hoden cti, moci a slávy, které mu právem náleží, protože je Svrchovaný pán a stvořitel všeho.

15. Proč je Jehova označen jako Král věčnosti?

 ¹⁵ Dalším titulem, který je používán výlučně na Jehovu, je Král věčnosti. (1. Timoteovi 1:17; Zjevení 15:3) Jaký je jeho význam? Vzhledem k našim omezeným myšlenkovým schopnostem je obtížné to pochopit, ale Jehova je věčný v obou směrech – jak do minulosti, tak do budoucnosti. V Žalmu 90:2 se píše: „Od věčnosti po věčnost jsi Bůh.“ Jehova tedy neměl počátek – existoval vždy. Právem je nazýván „Prastarý na dny“, protože existoval po celou věčnost před tím, než vznikl kdokoli jiný nebo cokoli jiného ve vesmíru. (Daniel 7:9, 13, 22) Kdo tedy může odůvodněně zpochybňovat jeho právo být Svrchovaným pánem?

16., 17. a) Proč nemůžeme vidět Jehovu a proč by nás to nemělo překvapovat? b) V jakém smyslu je Jehova skutečnější než všechno, co můžeme vidět nebo na co si můžeme sáhnout?

¹⁶ Někteří lidé, stejně jako kdysi faraon, však toto právo zpochybňují. Problém tkví částečně v tom, že nedokonalí lidé vkládají příliš velkou důvěru v to, co mohou vidět doslovnýma očima. Svrchovaného pána vidět nemůžeme. Je duchovní bytost, která je lidským očím neviditelná. (Jan 4:24) Navíc kdyby lidé z masa a krve stáli v bezprostřední blízkosti Boha Jehovy, mělo by to pro ně osudné následky. Jehova Mojžíšovi řekl: „Nemůžeš vidět moji tvář, protože žádný člověk mě nemůže vidět a zůstat naživu.“ (2. Mojžíšova 33:20; Jan 1:18)

¹⁷ To by nás nemělo překvapovat. Mojžíš spatřil pouze odlesk Jehovovy slávy, přičemž Jehova byl velmi pravděpodobně zastoupen některým andělem. Jaký to mělo účinek? Mojžíšův obličej nějakou dobu potom zářil. Izraelité měli dokonce strach na něj přímo pohledět. (2. Mojžíšova 33:21–23; 34:5–7, 29, 30) Je tedy jisté, že na samotného Svrchovaného pána v celé jeho slávě by nemohl pohlédnout žádný člověk. Znamená to snad, že je méně skutečný než to, co můžeme vidět a na co si můžeme sáhnout? Ne. Vždyť ochotně  uznáváme existenci mnoha věcí, které nemůžeme vidět, například větru, radiových vln a myšlenek. Jehova navíc žije stále a není ovlivněn plynutím času – dokonce ani nesčetnými miliardami let. V tomto smyslu je mnohem skutečnější než všechno, na co si můžeme sáhnout nebo co můžeme vidět, protože hmotný svět podléhá stárnutí a rozkladu. (Matouš 6:19) Měli bychom si však o Jehovovi myslet, že je pouhou abstraktní, neosobní silou nebo nejasnou prvotní příčinou? Prozkoumejme to.

18. Jaké vidění dostal Ezekiel a co představují čtyři obličeje „živých tvorů“ v blízkosti Jehovy?

¹⁸ Boha sice nemůžeme vidět, ale v Bibli jsou obsaženy vzrušující pasáže, které nám umožňují nahlédnout do samotného nebe. Příkladem toho je první kapitola knihy Ezekiel. Prorok Ezekiel dostal vidění nebeské části Jehovovy organizace, kterou spatřil v podobě obrovského nebeského vozu. Obzvláště působivý je popis mocných duchovních tvorů okolo Jehovy. (Ezekiel 1:4–10) Tito „živí tvorové“ jsou s Jehovou v úzkém spojení a jejich vzhled nám o Bohu, kterému slouží, prozrazuje něco důležitého. Každý z těchto tvorů má čtyři obličeje – obličej býka, lva, orla a člověka. Ty zjevně představují čtyři vlastnosti, které tvoří základ Jehovovy úžasné osobnosti. (Zjevení 4:6–8, 10)

19. Jakou vlastnost představuje a) obličej býka? b) obličej lva? c) obličej orla? d) obličej člověka?

¹⁹ V Bibli býk často představuje sílu a moc, a to je příhodné, protože je to neobyčejně silné zvíře. Lev zase často symbolizuje spravedlnost, protože skutečná spravedlnost vyžaduje odvahu, tedy vlastnost, kterou jsou lvi proslulí. Orli jsou známi svým ostrým zrakem, protože na kilometry daleko vidí i malé předměty. Obličej orla tedy vhodně představuje Boží pronikavou moudrost. A obličej člověka? Člověk byl  vytvořen k Božímu obrazu, a proto vyniká svou schopností zrcadlit hlavní Boží vlastnost – lásku. (1. Mojžíšova 1:26) Tyto stránky Jehovovy osobnosti – moc, spravedlnost, moudrost a láska – jsou v Písmu tak často zdůrazňovány, že je můžeme označit za Boží nejvýznamnější vlastnosti.

20. Měli bychom se obávat toho, že by se Jehovova osobnost mohla změnit, a proč tak odpovídáte?

²⁰ Měli bychom snad mít obavy, že se Bůh změnil za ty tisíce let, které uplynuly od doby, kdy byl v Bibli popsán? Ne, Boží osobnost se nemění. Bůh nám říká: „Já jsem Jehova, neměním se.“ (Malachiáš 3:6) Jehova se nemění v závislosti na nějakém svém rozmaru, ale prokazuje, že je ideální Otec, a to tím, jak reaguje na každou situaci. Projevuje ty stránky své osobnosti, které jsou za daných okolností nejvhodnější. Vlastnost, která mezi všemi jeho vlastnostmi vyniká, je láska. Ta je patrná ve všem, co Bůh dělá. Láskyplným způsobem projevuje svou moc, spravedlnost a moudrost. O Bohu a jeho vlastnosti lásce říká Bible něco pozoruhodného. Uvádí: „Bůh je láska.“ (1. Jana 4:8) Jak si můžeme povšimnout, nemluví se zde o tom, že Bůh má lásku ani že je láskyplný, ale že je láska. Ta je jeho podstatou a motivuje ho ve všem, co dělá.

21. Co budeme pociťovat, až lépe poznáme Jehovovy vlastnosti?

²¹ Jistě jste už někdy viděli malé dítě, jak svým kamarádům ukázalo svého otce a potom s upřímnou radostí a pýchou proneslo: „To je můj tatínek!“ Podobné pocity v souvislosti s Jehovou mohou oprávněně mít Boží ctitelé. Bible předpovídá dobu, kdy věrní lidé zvolají: „To je náš Bůh!“ (Izajáš 25:8, 9) Čím hlubší porozumění Jehovovým vlastnostem získáte, tím silnější bude vaše vědomí toho, že máte toho nejlepšího Otce, jakého si dokážete představit.

22., 23. Jak Bible popisuje našeho nebeského Otce a jak víme, že Jehova chce, abychom k němu měli blízký vztah?

²² Tento Otec není chladný, lhostejný ani vzdálený – navzdory tomu, co učí někteří upjatí stoupenci náboženství a filozofové. Sotva by nás přitahoval chladný Bůh. Ale tak Bible našeho nebeského Otce nepopisuje. Naopak, mluví o něm jako o „šťastném Bohu“. (1. Timoteovi 1:11) Má jak silné, tak i něžné city. „V srdci [cítí] bolest“, když jeho inteligentní tvorové překračují pokyny, které poskytuje k jejich dobru. (1. Mojžíšova 6:6; Žalm 78:41) Pokud ale moudře jednáme v souladu s jeho Slovem, děláme mu radost. (Přísloví 27:11)

²³ Náš Otec chce, abychom k němu měli blízký vztah. Jeho Slovo nás povzbuzuje, abychom se ho snažili „nahmatat a opravdu ho najít – i když vlastně není daleko od nikoho z nás“. (Skutky 17:27) Jak se ale obyčejní lidé vůbec můžou přiblížit ke Svrchovanému pánovi vesmíru?