Potom co Ježíš vybral 12 apoštolů, sešel z hory na místo, kde byla spousta lidí. Přišli tam z Galileje, Judeje, Tyru, Sidonu, Sýrie a z druhé strany řeky Jordán. Přivedli s sebou nemocné a taky ty, které trápili démoni. Ježíš je všechny uzdravil. Pak si sedl na svahu hory a začal mluvit. Vysvětlil, co máme dělat, abychom byli Boží přátelé. Musíme si uvědomovat, že Jehovu potřebujeme, a musíme se ho učit milovat. Nemůžeme ale milovat Boha, když nemáme rádi ostatní lidi. Měli bychom být ke všem laskaví, spravedliví a poctiví, a to i k těm, kdo jsou na nás zlí.

Ježíš řekl: „Nestačí, abyste měli rádi jenom svoje přátele. Musíte mít rádi taky ty, kdo se k vám nechovají hezky, a opravdově lidem odpouštět. Když se na vás někdo zlobí, hned za ním jděte a omluvte se. Chovejte se k druhým tak, jak chcete, aby se chovali k vám.“

 Ježíš dal lidem dobrou radu taky ohledně hmotných věcí. Řekl: „Je mnohem důležitější být Jehovovým přítelem než mít spoustu peněz. Peníze vám zloděj může ukrást, ale přátelství s Jehovou vám nikdo neukradne. Přestaňte si dělat starosti s tím, co budete jíst a pít nebo co si obléknete. Podívejte se na ptáky. Bůh se pořád stará, aby měli dost jídla. Když si budete dělat starosti, neprodloužíte si život ani o jediný den. Myslete na to, že Jehova ví, co potřebujete.“

Zástupy lidí nikdy neslyšely, že by někdo mluvil tak jako Ježíš. Farizeové a další, kdo měli lidem vysvětlovat Boží zákony, je takové věci neučili. Jak to, že byl Ježíš tak dobrý učitel? Protože všechno, co lidem říkal, znal od Jehovy.