Farizeům záleželo hlavně na tom, aby je lidi obdivovali. Když udělali něco laskavého, chtěli, aby si toho ostatní všimli. Modlili se na veřejnosti, aby je každý viděl. Učili se nazpaměť dlouhé modlitby a opakovali je v synagogách a na rozích ulic, kde je mohli ostatní slyšet. Lidi proto byli překvapení, když jim Ježíš řekl: „Nemodlete se jako farizeové. Ti si myslí, že když používají spoustu slov, udělají na Boha dojem. Ale není to tak. Modlitba je něco, co je mezi vámi a Jehovou. Neříkejte pořád to samé. Jehova chce, abyste mu pověděli, co si opravdu myslíte a co cítíte.

Měli byste se modlit takto: ‚Náš Otče v nebesích, ať je posvěceno tvoje jméno. Ať přijde tvoje království. Ať se děje tvoje  vůle na zemi, stejně jako v nebi.‘“ Dál Ježíš lidem řekl, že by se měli modlit o jídlo na ten den, o to, aby jim Bůh odpustil jejich hříchy, a taky o další osobní věci.

Ježíš pokračoval: „Nikdy se nepřestaňte modlit. Pořád svého Otce Jehovu proste o dobré věci. Všichni rodiče chtějí dávat dobré věci svým dětem. Když vás syn poprosí o chleba, copak mu dáte kámen? A když vás poprosí o rybu, dáte mu snad hada?“

Pak to Ježíš vysvětlil: „Když vy dáváte dobré věci svým dětem, tím spíš vám bude váš Otec Jehova dávat svatého ducha. Stačí, abyste o něj prosili.“ Děláš, co ti Ježíš radí? O jaké věci se modlíš?