JEŽÍŠ strávil tři a půl roku kázáním a vyučováním. Nyní věděl, že se jeho pozemský život chýlí ke konci. Židovští náboženští vůdci se ho chystali zabít, ale báli se, že by pobouřili lid, protože ten Ježíše považoval za proroka. Mezitím Satan podnítil jednoho z dvanácti apoštolů, Jidáše Iškariotského, aby se rozhodl Ježíše zradit. Náboženští vůdci mu za to slíbili třicet stříbrných mincí.

Poslední večer před svou smrtí se Ježíš sešel s apoštoly k oslavě Pasachu. Když poslal Jidáše pryč, zavedl novou slavnost, totiž Pánovu večeři. Vzal chléb, pomodlil se a nechal jej kolovat mezi jedenácti zbývajícími apoštoly. Prohlásil: „To znamená mé tělo, které má být dáno ve váš prospěch. Stále to čiňte na mou památku.“ Totéž udělal s pohárem vína a řekl: „Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve.“ (Lukáš 22:19, 20)

Ten večer Ježíš sdělil apoštolům mnoho věcí. Dal jim nové přikázání — aby nesobecky milovali jeden druhého. Vysvětlil jim: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:34, 35) Vybízel je, aby se nenechali sklíčit tragickými událostmi, které záhy nastanou. Pak se za své apoštoly vroucně pomodlil. Na závěr společně zazpívali písně chvály a uprostřed noci vyšli do zahrady Getsemane.

Tam Ježíš poklekl a z hloubi srdce se modlil k Bohu. Zakrátko se objevila skupina ozbrojených mužů, kteří ho přišli vzít do vazby. Byli mezi nimi vojáci, kněží a také Jidáš. Přistoupil k Ježíšovi a políbil ho, aby věděli, koho se mají chopit. Když vojáci Ježíše zatýkali, apoštolové se rozprchli.

Před židovským nejvyšším soudem o sobě Ježíš řekl, že je Boží Syn. Soudci to posoudili jako rouhání a vynesli nad ním rozsudek smrti. Pak ho vzali k římskému místodržiteli Pontskému Pilátovi. Ten sice neshledal, že by se Ježíš dopustil nějakého zločinu, ale přesto ho vydal zástupu, který volal po jeho smrti.

Ježíš byl odveden na místo zvané Golgota a tam ho římští vojáci přibili na kůl. Přestože byl den, zázračně nastala tma. Když Ježíš odpoledne zemřel, došlo k silnému zemětřesení. Ježíšovo tělo bylo uloženo do hrobky vytesané ve skále. Druhý den kněží hrobku zapečetili a postavili před ni stráž. Tím však nemohli zabránit tomu, aby se zakrátko stal ten největší zázrak ze všech.

Založeno na Matoušovi, kapitolách 26 a 27, Markovi, kapitolách 14 a 15, Lukášovi, kapitolách 22 a 23, a Janovi, kapitolách 12 až 19.