Když Ježíš zjistí, že ho farizeové a Herodovi stoupenci plánují zabít, odejde se svými učedníky ke Galilejskému moři. Přicházejí za ním zástupy lidí ze všech možných míst – z Galileje, z přímořských měst Tyru a Sidonu, z oblasti na východ od Jordánu, z Jeruzaléma a z Idumeje dál na jihu. Ježíš mnohé uzdravuje, a proto se na něj vážně nemocní lidé tlačí. Nečekají, až se on dotkne jich. Nedočkavě se k němu natahují a sami se ho snaží dotknout. (Marek 3:9, 10)

Davy lidí jsou tak velké, že Ježíš říká učedníkům, aby pro něj připravili malý člun. Na něm může odplout kousek od břehu, takže už se na něj lidé nebudou tlačit. Také je může z člunu vyučovat nebo se na něm přeplavit k jiné části pobřeží a pomáhat tam dalším.

Učedník Matouš zmiňuje, že Ježíš svojí činností splňuje „to, co bylo řečeno prostřednictvím proroka Izajáše“. (Matouš 12:17) O jaké proroctví se jedná?

„To je můj služebník, kterého jsem vyvolil, můj milovaný, který má moje schválení. Vložím na něj svého ducha a objasní národům, co je právo. Nebude se hádat ani křičet ani nikdo neuslyší jeho hlas na hlavních ulicích. Nalomený rákos nedolomí a doutnající knot neuhasí, dokud nedovede právo k vítězství. A národy budou vkládat naději v jeho jméno.“ (Matouš 12:18–21; Izajáš 42:1–4)

Tím milovaným služebníkem, který má Boží schválení, je samozřejmě Ježíš. Objasňuje, co je právo, protože náboženští vůdci jej pohřbili pod nánosem různých tradic. Farizeové neprávem vykládají Boží zákon svým vlastním způsobem. Ani by o sabatu nepomohli nemocnému člověku! Ježíš ale dává najevo, že je na něm Boží duch, a svými skutky ukazuje, jak má podle Boha právo správně vypadat. Tím z lidí sundává těžké břemeno tradic, které nemají se skutečným právem nic společného. Náboženští vůdci ho za to chtějí zabít. To je opravdu otřesné!

Co znamená, že se Ježíš nebude „hádat ani křičet ani nikdo neuslyší jeho hlas na hlavních ulicích“? Když uzdravuje lidi, přikazuje jim – i démonům – aby „nemluvili o tom, kdo je“. (Marek 3:12) Nechce, aby se o něm lidé dozvídali ze  zkreslených zpráv, které si nadšeně předávají, nebo díky hlasitému propagování na ulicích.

Ježíš předává své utěšující poselství těm, kdo jsou obrazně řečeno jako nalomený rákos, ohnutý a poničený. Jsou jako doutnající knot, na kterém pohasíná poslední jiskřička. Ježíš ale nalomený rákos nedolomí a doutnající knot neuhasí. Místo toho citlivě, láskyplně a obratně pomáhá pokorným lidem. Není pochyb, že právě v něj můžou národy vkládat naději!