1–3. (a) Jaká nepopiratelná pravda je vyjádřena v Bibli? (b) Na základě čeho si můžeme vybírat přátele, kteří nás budou ovlivňovat k dobrému?

 V URČITÉM smyslu jsme jako houba — nasákneme tím, co nás obklopuje. Když se tedy s někým často stýkáme, je velmi snadné přijmout jeho postoje, měřítka a rysy osobnosti, a to i nevědomky.

² Bible vyjadřuje nepopiratelnou pravdu, když říká: „Kdo chodí s moudrými, zmoudří, ale ten, kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.“ (Přísloví 13:20) Toto přísloví mluví o něčem hlubším, než je běžný kontakt. Výraz ‚chodit s‘ naznačuje, že jde o něco trvalého. a Jedna biblická encyklopedie tento verš komentuje takto: „Chodit s nějakým člověkem znamená cítit k němu lásku a příchylnost.“ Určitě souhlasíte s tím, že máme sklon napodobovat ty, které máme rádi. Jelikož k nim máme citový vztah, mohou nás silně ovlivňovat — ať už k dobrému nebo ke špatnému.

³ Chceme-li zůstat v Boží lásce, je důležité mít přátele, kteří nás budou ovlivňovat k dobrému. Jak je najít? Jednoduše řečeno tak, že budeme milovat ty, které miluje  Bůh. Jeho přátelé se tak stanou i našimi přáteli. Mohli bychom si snad vybrat lepší přátele než ty, které si díky jejich vlastnostem vybral Jehova? Přemýšlejme nyní, jaké lidi Bůh miluje. Když budeme mít jasně na mysli Jehovův názor, budeme si umět lépe vybírat dobré přátele.

 4. Proč má Jehova právo vybírat si své přátele a proč nazval ‚svým přítelem‘ Abrahama?

⁴ Jehova si své přátele pečlivě vybírá. Nemá na to snad právo? Je Svrchovaný Pán vesmíru, a proto přátelství s ním je tou největší výsadou. Koho si tedy vybírá za své přátele? Jehova se přibližuje k těm, kdo v něj věří a kdo mu plně důvěřují. Uvažujme například o patriarchovi Abrahamovi, který byl známý svou výjimečnou vírou. Jehova ho požádal, aby obětoval svého syna. b Žádná větší zkouška víry nemůže milujícího otce potkat. Abraham přesto „vlastně obětoval Izáka“ a prokázal tak neochvějnou víru v to, „že Bůh je schopen dokonce ho vzbudit z mrtvých“. (Hebrejcům 11:17–19) Jelikož Abraham projevil takovou víru a poslušnost, Jehova ho s láskou nazval ‚svým přítelem‘. (Izajáš 41:8; Jakub 2:21–23)

 5. Jak se Jehova dívá na ty, kdo ho věrně poslouchají?

⁵ Jehova si velmi váží věrné poslušnosti. Miluje ty, kdo mu chtějí být věrní za všech okolností. (2. Samuelova 22:26) Jak jsme viděli v první kapitole, Jehova má velkou radost z toho, když se někdo rozhodne poslouchat  ho z lásky. V Příslovích 3:32 se píše: „On se důvěrně stýká s přímými.“ Ti, kdo věrně dodržují Jehovovy požadavky, od něj dostávají laskavé pozvání — mohou být hosty v jeho „stanu“, což znamená, že ho mohou uctívat a kdykoli se k němu modlit. (Žalm 15:1–5)

 6. Jak můžeme dávat najevo svou lásku k Ježíšovi a co Jehova cítí k těm, kdo milují jeho Syna?

⁶ Jehova miluje ty, kdo milují Ježíše, jeho jediného zplozeného Syna. Ježíš řekl: „Jestliže mě někdo miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a uděláme si u něho příbytek.“ (Jan 14:23) Jak můžeme svou lásku k Ježíšovi dávat najevo? Nepochybně tak, že posloucháme jeho přikázání, včetně pověření kázat dobrou zprávu a činit učedníky. (Matouš 28:19, 20; Jan 14:15, 21) Lásku k Ježíšovi dáváme najevo také tím, že ‚věrně následujeme jeho šlépěje‘, neboli napodobujeme ho svými slovy a skutky, a to do té míry, jak toho jsou nedokonalí lidé schopni. (1. Petra 2:21) Jehova má radost, když nás láska k jeho Synu podněcuje, abychom žili křesťanským způsobem života.

 7. Proč je moudré mít za přátele ty, kdo jsou Jehovovými přáteli?

⁷ Víra, věrná oddanost, poslušnost a také láska k Ježíšovi i jeho zásadám — to jsou vlastnosti, které Jehova vyžaduje od svých přátel. Každý z nás by se měl sám sebe zeptat: ‚Mají takové vlastnosti moji blízcí přátelé? Drží se křesťanských zásad? Jsou moji přátelé i Jehovovými přáteli?‘ Pokud ano, vybrali jsme si moudře. Ti, kdo pěstují bohulibé vlastnosti a horlivě kážou dobrou zprávu o Království, na nás mohou mít příznivý vliv. Mohou nás podněcovat, abychom žili v souladu se svým rozhodnutím dělat Bohu radost. (Viz rámeček „ Jak se pozná dobrý přítel?“.)

 8. Co se vám líbí na přátelství mezi (a) Noemi a Rut? (b) třemi mladými Hebrejci? (c) Pavlem a Timoteem?

⁸ Písmo vypráví o mnoha lidech, kteří měli užitek z toho, že si vybrali dobré přátele. Můžete v něm číst o přátelství mezi Noemi a její snachou Rut, mezi třemi mladými Hebrejci, kteří si byli oporou v Babylóně, a mezi Pavlem a Timoteem. (Rut 1:16; Daniel 3:17, 18; 1. Korinťanům 4:17; Filipanům 2:20–22) Zaměřme však nyní pozornost na jiný mimořádný příklad přátelství — na vztah mezi Davidem a Jonatanem.

9, 10. Co bylo základem přátelství mezi Davidem a Jonatanem?

⁹ V Bibli se píše, že poté, co David zabil Goliata, „Jonatanova duše . . . se spoutala s Davidovou duší a Jonatan si ho zamiloval jako svou vlastní duši“. (1. Samuelova 18:1) A tak začalo nerozlučné přátelství, které i přes velký věkový rozdíl trvalo až do Jonatanovy smrti na bitevním poli. c (2. Samuelova 1:26) Co bylo základem tohoto silného pouta?

¹⁰ Davida a Jonatana spojovala láska k Bohu a silná touha zůstat mu věrní. Oba tito muži toužili po tom, aby si udrželi pevný vztah k Bohu. Každý z nich měl vlastnosti, díky nimž si toho druhého vážil. Na Jonatana bezpochyby zapůsobila odvaha a horlivost mladého Davida, který se nebojácně zastal Jehovova jména. David bezesporu projevoval úctu svému staršímu příteli, který věrně podporoval Jehovova opatření a nesobecky  dával Davidovy zájmy před své vlastní. Uvažujme například o tom, co se stalo, když David prožíval velmi těžké období jako uprchlík v pustině, kde se skrýval před hněvem ničemného krále Saula, Jonatanova otce. Jonatan mimořádným způsobem projevil Davidovi věrnost tím, že se chopil iniciativy a „šel k Davidovi . . ., aby posilnil jeho ruku vzhledem k Bohu“. (1. Samuelova 23:16)  Představte si, jak to Davida muselo potěšit, když za ním jeho drahý přítel přišel, aby ho povzbudil. d

11. Co se můžeme naučit z přátelství mezi Jonatanem a Davidem?

¹¹ Co se můžeme naučit z příkladu Jonatana a Davida? Především to, že nejdůležitější roli v přátelství hrají společné duchovní hodnoty. Když pěstujeme blízké přátelství s těmi, kdo sdílejí naši víru, morální hodnoty i touhu zůstat věrní Bohu, může docházet k povzbuzující výměně myšlenek, pocitů a zážitků. (Římanům  1:11, 12) Takové duchovně smýšlející přátele můžeme najít mezi svými spoluvěřícími. Znamená to však, že každý, kdo chodí na shromáždění do sálu Království, je pro nás dobrou společností? Nutně to tak být nemusí.

12, 13. (a) Proč si své přátele musíme vybírat i mezi spoluvěřícími? (b) Jakým problémům čelily sbory v prvním století a jaké důrazné varování jim Pavel dal?

¹² Mají-li pro nás být přátelé budující společností, musíme si je vybírat dokonce i v křesťanském sboru. Mělo by nás to překvapovat? Ne. Stejně jako některé ovoce může na stromě zrát déle, tak i některým křesťanům ve sboru může trvat delší dobu, než získají duchovní zralost. V každém sboru najdeme křesťany na různé duchovní úrovni. (Hebrejcům 5:12–6:3) Novým a duchovně slabším křesťanům samozřejmě projevujeme trpělivost a lásku, protože jim chceme v duchovním růstu pomáhat. (Římanům 14:1; 15:1)

¹³ Čas od času může ve sboru vzniknout situace, která vyžaduje, abychom se zamysleli nad tím, s kým se přátelíme. Někteří křesťané se mohou zaplést do nesprávného jednání. Jiní mohou zahořknout nebo si stále stěžovat. Podobné problémy byly i ve sborech v prvním století. Většina jejich členů byla sice věrná, ale jistí jednotlivci nejednali správně. Jelikož se někteří v korintském sboru nedrželi určitých křesťanských nauk, apoštol Pavel varoval sbor těmito slovy: „Nedejte se zavést na scestí. Špatná společenství kazí užitečné návyky.“ (1. Korinťanům 15:12, 33) I Timotea Pavel upozornil, že ve sboru mohou být křesťané, kteří se chovají nečestně.  Řekl mu, aby se od nich zachoval čistý a nevybíral si je za blízké přátele. (2. Timoteovi 2:20–22)

14. Jak můžeme uplatnit zásadu, na které je založeno Pavlovo varování před špatnou společností?

¹⁴ Jak můžeme uplatnit zásadu, na které je Pavlovo varování založeno? Tím, že se budeme uvnitř i vně křesťanského sboru vyhýbat lidem, kteří by na nás mohli mít zhoubný vliv. (2. Tesaloničanům 3:6, 7, 14) Musíme si chránit své duchovní smýšlení. Pamatujme na to, že jsme jako houba — přijímáme postoje a názory svých přátel. Když dáme houbu do octa, nemůžeme očekávat, že nasákne vodou. Podobně když se budeme přátelit s těmi, kdo na nás budou mít špatný vliv, nemůžeme očekávat, že od nich získáme něco hodnotného. (1. Korinťanům 5:6)

15. Co můžete udělat, abyste si ve sboru našli duchovně smýšlející přátele?

¹⁵ Mezi spoluvěřícími je mnoho těch, kteří pro nás mohou být dobrou společností. (Žalm 133:1) Jak můžete ve sboru najít duchovně smýšlející přátele? Pěstujete-li bohulibé vlastnosti a postoje, budou k vám přitahováni ti, kdo usilují o totéž. K tomu, abyste navázali přátelství, však může být potřeba, abyste udělali určité praktické kroky. (Viz rámeček „ Jak si najít dobré přátele“.) Všímejte si těch, kdo mají vlastnosti, které byste chtěli mít i vy. Jednejte podle biblické rady, abyste se ‚rozšířili‘, a hledejte své přátele mezi spoluvěřícími různých ras, národností nebo kultur. (2. Korinťanům 6:13; 1. Petra 2:17) Neomezujte se jen na své vrstevníky. Vzpomeňte si, že Jonatan byl mnohem starší než David. Mnoho letitých křesťanů může přátelství obohatit zkušenostmi a moudrostí.

16, 17. Proč bychom se neměli přestat stýkat se sborem, když nás nějaký spoluvěřící zraní?

¹⁶ Členové sboru mají různé povahové rysy a pocházejí z rozdílného prostředí, takže čas od času mohou vyvstat problémy. Náš spoluvěřící může říci nebo udělat něco, co nás zraní. (Přísloví 12:18) Někdy vznikají problémy kvůli osobním střetům, nedorozuměním nebo rozdílným názorům. Klopýtneme kvůli takovým problémům a přerušíme kontakt se sborem? Pokud skutečně milujeme Jehovu a ty, které miluje on, tak to neuděláme.

¹⁷ Jehova je náš Stvořitel, a proto si zaslouží naši lásku a úplnou oddanost. (Zjevení 4:11) Naši věrnou podporu si zaslouží také sbor, který Jehova s potěšením používá.  (Hebrejcům 13:17) Když nás tedy spolukřesťan zraní nebo zklame, neurazíme se a nepřestaneme se stýkat se sborem. Vždyť to nebyl Jehova, kdo nás urazil. Z lásky k němu bychom se od něj a od jeho lidu nikdy neměli odvrátit. (Žalm 119:165)

18. (a) Co můžeme udělat pro to, abychom podpořili pokoj ve sboru? (b) Jaká požehnání nám přinese to, když budeme odpouštět, je-li k tomu důvod?

¹⁸ Láska ke spolukřesťanům nás podněcuje k tomu, abychom ve sboru podporovali pokoj. Jehova neočekává dokonalost od těch, které miluje, a neměli bychom ji od nich očekávat ani my. Díky lásce přehlížíme drobné přestupky svých bližních, protože si uvědomujeme, že jsme všichni nedokonalí a děláme chyby. (Přísloví 17:9; 1. Petra 4:8) Láska nám pomáhá, abychom stále ‚velkoryse jeden druhému odpouštěli‘. (Kolosanům 3:13) Uplatnit tuto radu není vždy snadné. Pokud dovolíme, aby nás ovládly negativní emoce, mohli bychom v sobě chovat zášť a možná si myslet, že viníka potrestáme tím, že se na něj budeme zlobit. Pravdou však je, že zášť nám může ublížit. Když budeme odpouštět, je-li k tomu důvod, přinese nám to veliké požehnání. (Lukáš 17:3, 4) Budeme mít klid mysli a srdce, ve sboru bude pokoj a především tím ochráníme svůj vztah k Jehovovi. (Matouš 6:14, 15; Římanům 14:19)

19. Za jakých okolností je nutné přestat se s někým ze sboru stýkat?

¹⁹ Občas situace vyžaduje, abychom se s některým členem sboru přestali stýkat. Bývá to tehdy, když křesťan nekajícně porušuje Boží zákony, a je proto vyloučen, nebo když odmítá víru tím, že vyučuje falešné nauky, nebo tím, že sám opustí společenství. Boží Slovo nám  jasně říká, abychom se s takovými lidmi „přestali společensky stýkat“. e (1. Korinťanům 5:11–13; 2. Jana 9–11) Může být velmi těžké vyhýbat se někomu, s kým jsme se přátelili nebo kdo je naším příbuzným. Zachováme pevný postoj a ukážeme tak, že věrnost Jehovovi a jeho spravedlivým zákonům je pro nás důležitější než všechno ostatní? Pamatujme na to, že Jehova si naší věrnosti a poslušnosti velmi váží.

20, 21. (a) Proč je odnětí pospolitosti láskyplným opatřením? (b) Proč je důležité, abychom si přátele vybírali moudře?

²⁰ Odnětí pospolitosti je vlastně láskyplným opatřením od Jehovy. Proč to můžeme říci? Vyloučení nekajícného hříšníka je projevem lásky k Jehovovi, k jeho svatému jménu a k jeho zásadám. (1. Petra 1:15, 16) Toto opatření chrání sbor. Jeho věrní členové jsou ochráněni před zhoubným vlivem svévolných hříšníků a mohou Jehovu uctívat s vědomím, že sbor je bezpečným přístavem v tomto zkaženém světě. (1. Korinťanům 5:7; Hebrejcům 12:15, 16) Důsledné ukáznění je také projevem lásky k hříšníkovi. Může to být rozhodující impuls, díky kterému pochopí, že se musí změnit a udělat kroky k tomu, aby se vrátil k Jehovovi. (Hebrejcům 12:11)

²¹ Ukázali jsme si, že naši přátelé nás mohou silně ovlivňovat. Je proto důležité, abychom si je vybírali moudře. Nejlepší přátele získáme tak, že se budeme přátelit s těmi, které má za přátele Jehova, a že budeme milovat ty, které miluje on. Pomohou nám žít v souladu s naším rozhodnutím dělat Jehovovi radost.