1, 2. Proč má Jehova radost, když vidí, že se snažíme být poctiví? Znázorněte to.

 MAMINKA s malým synem odchází z obchodu. Najednou se chlapec zastaví a tváří se vyděšeně. V ruce drží hračku, kterou si v obchodě prohlížel, ale zapomněl ji vrátit do regálu nebo se zeptat maminky, zda mu ji koupí. Má strach a s pláčem se obrací na maminku. Ta ho utěší a jde s ním zpátky do obchodu, aby hračku mohl vrátit a omluvit se. Má ze svého syna radost a je na něj hrdá. Proč?

² Máloco potěší rodiče víc než to, když vidí, že si jejich děti uvědomují, jak důležitá je poctivost. Podobné pocity má i náš nebeský Otec, ‚Bůh pravdy‘. (Žalm 31:5) Když vidí, jak spějeme k duchovní zralosti, má radost z toho, že se ze všech sil snažíme být poctiví. Jehovovi chceme dělat radost a také chceme zůstat v jeho lásce, a proto cítíme totéž, co vyjádřil apoštol Pavel, když napsal: „Přejeme [si] chovat se ve všem poctivě.“ (Hebrejcům 13:18) V této kapitole se podíváme na čtyři důležité oblasti života, ve kterých může být někdy zvláště obtížné zůstat poctiví. Na závěr se zamyslíme nad tím, jaký užitek nám poctivost přináší.

3–5. (a) Jak nás Boží Slovo varuje před nebezpečím sebeklamu? (b) Co nám pomůže, abychom byli poctiví sami k sobě?

³ Nejprve se musíme naučit být poctiví sami k sobě. Jsme nedokonalí, a proto snadno podléháme sebeklamu.  Například křesťanům v Laodiceji Ježíš řekl, že klamali sami sebe a mysleli si, že jsou bohatí, zatímco ve skutečnosti byli v duchovním ohledu ‚chudí, slepí a nazí‘, což bylo opravdu žalostné. (Zjevení 3:17) Tím, že klamali sami sebe, se dostali do ještě většího nebezpečí.

⁴ Možná se vám vybaví také varovná slova učedníka Jakuba: „Jestliže se někomu zdá, že zachovává vnější způsob uctívání, a přece nedrží svůj jazyk na uzdě, ale dále klame své vlastní srdce, jeho způsob uctívání je nicotný.“ (Jakub 1:26) Pokud bychom si mysleli, že můžeme zneužívat dar řeči, a přesto uctívat Jehovu přijatelným způsobem, pouze bychom klamali své vlastní srdce. Naše uctívání by bylo nicotné, tedy zcela marné. Co nám pomůže, abychom se do takové zoufalé situace nedostali?

⁵ V předchozích verších Jakub přirovnává pravdu z Božího Slova k zrcadlu. Vybízí nás, abychom se do Božího dokonalého zákona zahleděli a pak udělali potřebné změny. (Jakub 1:23–25) Bible nám může pomoci, abychom byli poctiví sami k sobě a viděli, co musíme udělat, abychom se zlepšili. (Nářky 3:40; Ageus 1:5) Můžeme se také modlit k Jehovovi a prosit ho, aby nás prozkoumal a pomohl nám rozeznat i napravit jakékoli vážné nedostatky. (Žalm 139:23, 24) Nepoctivost je zákeřná slabost a my se na ni musíme dívat stejně jako náš nebeský Otec. Přísloví 3:32 říkají: „Kdo se odchyluje, je . . . Jehovovi něčím odporným, ale On se důvěrně stýká s přímými.“ a Jehova nám může pomoci, abychom smýšleli stejně jako on a viděli sami sebe jeho očima. Připomeňme si, že Pavel řekl: „Přejeme [si] chovat se . . . poctivě.“ I když dnes nemůžeme být poctiví dokonale, upřímně si  přejeme jednat poctivě v co největší míře a usilovně se o to snažíme.

 6. Proč manžel a manželka musí být k sobě poctiví, a jakým nebezpečím se proto vyhýbají?

⁶ Poctivost by měla být charakteristickým znakem křesťanské rodiny. Manžel a manželka proto musí být k sobě upřímní. V křesťanském manželství není místo pro ubližující a nečisté jednání, jako je například flirtování, vytváření tajných vztahů přes internet nebo sledování pornografie. Někteří křesťané se takových nesprávných věcí dopouštěli a před nevinným partnerem to skrývali. To bylo nepoctivé. Všimněme si slov věrného krále Davida: „Nesedal jsem s muži nepravdy; a s těmi, kdo tají, co jsou, nevcházím.“ (Žalm 26:4) Pokud žijete v manželství, nikdy se nedopusťte jednání, kvůli kterému byste před svým manželským partnerem tajili, co jste.

7, 8. Které biblické příklady mohou dětem pomoci, aby se naučily, jakou hodnotu má poctivost?

⁷ Když rodiče učí své děti, jakou hodnotu má poctivost, je moudré, aby při tom používali biblické příklady. V Písmu se můžeme dočíst o lidech, kteří nejednali poctivě. Patřil k nim Achan, který kradl a snažil se to skrýt, Gechazi, který kvůli hmotnému zisku lhal, a Jidáš,  který kradl a zlomyslně lhal, aby ublížil Ježíšovi. (Jozue 6:17–19; 7:11–25; 2. Královská 5:14–16, 20–27; Matouš 26:14, 15; Jan 12:6)

⁸ V Písmu se píše také o poctivých lidech. Například o Jákobovi, který naléhal na své syny, aby vrátili peníze nalezené ve svých vacích. Myslel si totiž, že se tam možná dostaly nedopatřením. Jiným příkladem jsou Jefta a jeho dcera, která jednala v souladu se slibem svého otce, i když to od ní vyžadovalo velkou osobní oběť. Dalším příkladem je Ježíš, který odvážně odhalil svou totožnost před násilným davem, aby se na něm splnilo proroctví a aby ochránil své přátele. (1. Mojžíšova 43:12; Soudci 11:30–40; Jan 18:3–11) Boží Slovo obsahuje nepřeberné množství dalších příkladů, jež mohou rodičům pomoci, aby učili své děti milovat poctivost a vážit si jí.

 9. Čemu by se měli rodiče vyhýbat, pokud chtějí svým dětem dávat v poctivosti dobrý příklad, a proč je takový příklad důležitý?

⁹ Když rodiče vedou své děti k poctivosti, musí splňovat jednu důležitou podmínku. Apoštol Pavel napsal: „Ty však, který vyučuješ jiného, sám sebe nevyučuješ? Ty, který kážeš: ‚Nekraď‘, kradeš?“ (Římanům 2:21) Někteří rodiče matou své děti tím, že je o poctivosti učí, ale sami poctivě nejednají. Drobnou krádež nebo nepravdivá slova omlouvají takovými výroky jako „to není krádež, v práci to tak dělají všichni“ nebo „to je jen taková nevinná lež“. Avšak krádež je prostě krádež bez ohledu na hodnotu ukradené věci, a lež je vždy lež, ať už se týká čehokoli nebo je jakkoli bezvýznamná. b (Lukáš 16:10) Děti dokážou rychle odhalit, že rodiče mají dvojí měřítka,  a takové pokrytectví jim může velmi uškodit. (Efezanům 6:4) Když se ale naučí být poctivé na základě příkladu svých rodičů, je velmi pravděpodobné, že i v tomto nepoctivém světě z nich vyrostou lidé, kteří budou oslavovat Jehovu. (Přísloví 22:6)

10. Na co si musíme dávat pozor, když si povídáme se spoluvěřícími?

¹⁰ Když trávíme čas se spolukřesťany, máme mnoho příležitostí k tomu, abychom poctivost rozvíjeli. Jak jsme si ukázali ve 12. kapitole, musíme být opatrní, jak mezi našimi bratry a sestrami používáme dar řeči. Běžný rozhovor se může snadno změnit v tlachání, nebo dokonce v pomlouvání. Pokud předáváme dál informace, jejichž pravdivost si nemůžeme ověřit, možná tak podporujeme šíření lži. Je proto důležité, abychom si dávali pozor na to, co říkáme. (Přísloví 10:19) Naproti tomu, i když víme, že nějaká informace je pravdivá, neznamená to, že ji nutně musíme říci druhým. Možná se jedná o soukromou záležitost nebo o něco, o čem by nebylo laskavé mluvit. (1. Tesaloničanům 4:11) Někteří lidé omlouvají svou drzost tím, že ji označují za upřímnost, ale naše slova by vždy měla být příjemná a laskavá. (Kolosanům 4:6)

11, 12. (a) Jak někteří z těch, kdo se dopustili vážného hříchu, svou situaci ještě zhoršují? (b) Například jaké lži týkající se vážných hříchů šíří Satan a jak proti takovým lžím můžeme bojovat? (c) Jak můžeme být poctiví k Jehovově organizaci?

 ¹¹ Zvláště důležité je, abychom byli poctiví k bratrům, kteří ve sboru poskytují vedení. Někteří z těch, kdo se dopustili vážného hříchu, svou situaci ještě zhoršují tím, že se snaží hřích skrýt a že lžou sborovým starším, kteří se jich na danou záležitost ptají. Takoví křesťané dokonce začnou vést dvojí život. Předstírají, že slouží Jehovovi a přitom pokračují v hříšném jednání. Celý jejich život se tak stává jednou velkou lží. (Žalm 12:2) Jiní řeknou starším jenom část pravdy a podstatné věci zamlčí. (Skutky 5:1–11) Taková nepoctivost často vychází z toho, že věří lžím, které šíří Satan. (Viz rámeček „ Satanské lži týkající se vážných hříchů“.)

¹² Je také důležité, abychom byli poctiví k Jehovově organizaci, když vyplňujeme různé přihlášky nebo formuláře. Například ve své zprávě o kazatelské službě neuvádíme nic nepravdivého. Také při vyplňování přihlášky do nějakého odvětví celodobé služby bychom nikdy neměli zkreslovat údaje o svém zdraví ani o čemkoli jiném. (Přísloví 6:16–19)

13. Jak můžeme zůstat poctiví, když máme se spoluvěřícím obchodní nebo pracovní vztah?

¹³ Naše poctivost ke spoluvěřícím se také týká obchodních a pracovních záležitostí. Křesťané někdy společně podnikají. Měli by dbát na to, aby takové záležitosti byly oddělené od uctívání Jehovy. Neměli by se jimi zabývat v sále Království ani ve službě. A co v případě, že jeden bratr je zaměstnavatel a druhý jeho zaměstnanec? Pokud zaměstnáváme bratry a sestry, vždy s nimi jednejme poctivě, dávejme jim výplatu včas a v dohodnuté výši a také plaťme  všechny poplatky, na kterých jsme se s nimi domluvili nebo které jsou vyžadovány zákonem. (1. Timoteovi 5:18; Jakub 5:1–4) Pokud jsme naopak u spoluvěřícího zaměstnáni, měli bychom za svůj plat odvádět svědomitou práci. (2. Tesaloničanům 3:10) Neočekávejme, že s námi bratr bude jednat jinak než s ostatními zaměstnanci, jako by byl povinen dávat nám více volna, peněz nebo jiných výhod, které ostatní nemají. (Efezanům 6:5–8)

14. Když křesťané společně podnikají, co moudrého by měli udělat a proč?

¹⁴ Co když jsme se spoluvěřícím začali podnikat a investovali do toho peníze nebo si vzali půjčku? Bible uvádí důležitou a praktickou zásadu: Všechno mějte v písemné podobě. Například když Jeremjáš kupoval pole, nechal dvojmo udělat kupní smlouvu, kterou potvrdili svědkové a která byla bezpečně uložena, aby bylo možné do ní později nahlédnout. (Jeremjáš 32:9–12; viz také 1. Mojžíšovu 23:16–20) Při podnikání nebo obchodování se spoluvěřícími není projevem nedůvěry, když všechny podrobnosti pečlivě sepíšeme a v přítomnosti svědků podepíšeme. Pomáhá to předejít nedorozuměním, zklamáním, a dokonce i neshodám, které by mohly narušit jednotu. Všichni křesťané, kteří spolu podnikají, by měli mít na mysli, že žádný podnikatelský záměr nestojí za to, aby ohrozil jednotu a pokoj ve sboru. c (1. Korinťanům 6:1–8)

15. Jak se na nepoctivé obchodní jednání dívá Jehova a jak by se na ně měli dívat křesťané?

¹⁵ Křesťané jednají poctivě nejen ve sboru. Pavel napsal: „Přejeme [si] chovat se ve všem poctivě.“ (Hebrejcům  13:18) Našemu Stvořiteli velmi záleží na tom, abychom byli poctiví, i když obchodujeme s někým, kdo není naším spoluvěřícím. Jen v knize Přísloví se čtyřikrát mluví o podvodných vahách. (Přísloví 11:1; 16:11; 20:10, 23) Ve starověku se zboží i peníze běžně vážily na vahách pomocí závaží. Nepoctiví obchodníci používali dvě sady závaží a nepřesné váhy, aby své zákazníky ošidili. d Takovou nepoctivost Jehova nenávidí. Máme-li zůstat v jeho lásce, musíme se důsledně vyhýbat všem formám nepoctivého obchodního jednání.

16, 17. Jaké nepoctivé jednání je v dnešním světě běžné a co jsou rozhodnuti dělat praví křesťané?

¹⁶ Satan je panovníkem tohoto světa, a proto nás nepřekvapuje, že nepoctivost je všude kolem nás. Denně se můžeme dostávat do pokušení jednat nepoctivě. Když se lidé ucházejí o zaměstnání, běžně ve svém životopise lžou a zveličují fakta, vymýšlejí si doporučující dopisy a falšují údaje o své praxi. Mnohdy také odpovídají nepravdivě, aby dosáhli svého, když vyplňují formuláře týkající se imigrace, daní, pojištění a podobných věcí. Mnozí studenti podvádějí při zkouškách. Podobně když sestavují referát, vyhledají si na internetu práci někoho jiného a pak ji vydávají za svou vlastní. Lidé často uplácejí zkorumpované úředníky, aby získali, co chtějí. Nic jiného nemůžeme očekávat od světa, ve kterém lidé ‚milují sami sebe, milují peníze a jsou bez lásky k dobru‘. (2. Timoteovi 3:1–5)

¹⁷ Praví křesťané jsou rozhodnuti nic takového nedělat. Být poctivý však někdy může být náročné, protože těm, kdo podvádějí, to prochází, a dokonce z toho mají  prospěch. (Žalm 73:1–8) Naproti tomu křesťané, kteří si přejí být „ve všem“ poctiví, mohou mít finanční problémy. Stojí tedy vůbec za to jednat poctivě? Rozhodně ano. Jaký k tomu ale máme důvod? A jaký užitek z toho plyne?

18. Proč má pověst poctivého člověka velkou hodnotu?

¹⁸ Málo věcí v životě má takovou hodnotu jako pověst poctivého a důvěryhodného člověka. (Viz rámeček „ Jsem vždy poctivý?“.) Takovou pověst si může vytvořit každý. Není to otázka talentu, majetku, vzhledu, sociálního postavení ani žádného jiného faktoru, který bychom nemohli ovlivnit. Přesto je dobrá pověst vzácností — většina lidí ji nemá. (Micheáš 7:2) Někteří se možná budou vysmívat tomu, že jste poctiví, ale jiní si vás budou vážit, budou vám důvěřovat a mít k vám úctu. Mnohým svědkům Jehovovým poctivost přinesla i hmotný užitek. Nepřišli o místo, když byli nepoctiví zaměstnanci propuštěni, nebo získali práci, pro kterou zaměstnavatel nutně potřeboval někoho poctivého.

19. Jaký vliv může mít poctivé jednání na vaše svědomí a na váš vztah k Jehovovi?

¹⁹ Ne vždy vede poctivost k hmotnému užitku, ale určitě vám přinese něco mnohem hodnotnějšího. Pokud jednáte poctivě, máte čisté svědomí. Pavel napsal: „Důvěřujeme, že máme poctivé svědomí.“ (Hebrejcům 13:18) Vaše dobrá pověst navíc neunikne pozornosti našeho láskyplného nebeského Otce, který poctivé lidi miluje. (Žalm 15:1, 2; Přísloví 22:1) Poctivost vám tedy pomůže, abyste zůstali v Boží lásce, a to je ta největší odměna, jakou můžete získat. V další kapitole se zamyslíme nad námětem, který s poctivostí souvisí — nad Jehovovým názorem na práci.