Sedmá kapitola

Čtyři slova, která změnila svět

1. Jaký dalekosáhlý vliv měla čtyři slova, jež byla kdysi dávno napsána na stěnu?

POUHÁ čtyři slova napsaná na omítnutou zeď. Přesto téměř k smrti vyděsila jednoho mocného panovníka. Ukázala, že budou svrženi dva králové, že jeden z nich zemře a že zanikne mocná světová velmoc. Způsobila pokoření váženého náboženského řádu. Jejich největší význam však spočíval v tom, že v době, kdy na to většina lidí nebrala ohled, vyvýšila čisté uctívání Jehovy a znovu potvrdila, že Jehova je Svrchovaný Panovník. Tato slova navíc dokonce objasňují události, které se ve světě odehrávají dnes. Jak toto všechno mohla obsáhnout pouhá čtyři slova? Prozkoumejme to.

2. (a) K jakým událostem došlo v Babylóně po smrti Nebukadnecara? (b) Který panovník byl potom u moci?

² Od událostí popisovaných ve 4. kapitole knihy Daniel už uplynula celá desetiletí. Vláda pyšného krále Nebukadnecara, který v Babylóně kraloval 43 let, skončila jeho smrtí roku 582 př. n. l. Z jeho rodiny pak postupně vzešla řada následníků, ale jejich vládu záhy ukončila předčasná smrt nebo úkladná vražda. Trůn nakonec získal muž jménem Nabonid, a to díky tomu, že se vzbouřil. Nabonid byl synem velekněžky slunečního boha Sina, a proto zřejmě nebyl pokrevním příbuzným babylónské královské dynastie. Někteří znalci se domnívají, že se Nabonid oženil s Nebukadnecarovou dcerou, aby svou vládu legalizoval. Svého syna Belšacara jmenoval svým spoluvládcem  a dlouhou dobu ho nechal Babylón spravovat. Pokud Nabonidovou manželkou byla skutečně Nebukadnecarova dcera, pak Belšacar byl Nebukadnecarův vnuk. Poučil se však ze zážitků svého děda, že Jehova je Nejvyšší Bůh a že je schopen pokořit jakéhokoli krále? Sotva! (Daniel 4:37)

HOSTINA SE VYMYKÁ KONTROLE

3. Jak vypadala Belšacarova hostina?

³ Pátá kapitola knihy Daniel začíná popisem hostiny. „Pokud jde o krále Belšacara, ten udělal velkou hostinu pro tisíc svých šlechticů a před tím tisícem pil víno.“ (Daniel 5:1) Jistě si umíte představit, že síň, do níž se měli vejít všichni tito muži a také královy vedlejší manželky a konkubíny, musela být obrovská. Jeden znalec uvádí: „Babylónské hostiny byly velkolepé, ale většinou končily opilostí. Stoly se prohýbaly pod množstvím vína dováženého z ciziny a pod množstvím nejrůznějších lahůdek. Síň byla prodchnuta vůní parfémů; zpěváci a hráči na různé nástroje bavili shromážděné hosty.“ V čele, kde ho mohli všichni vidět, byl Belšacar a popíjel víno. A pil a pil.

4. (a) Proč se může zdát zvláštní, že oné noci z 5. na 6. října roku 539 př. n. l. Babylóňané hodovali? (b) Na co Babylóňané zřejmě spoléhali tváří v tvář útočícím vojskům?

⁴ Je zvláštní, že oné noci z 5. na 6. října 539 př. n. l. byli Babylóňané v takové radostné náladě. Národ byl ve válečném stavu a jeho situace nevypadala příliš dobře. Nedlouho předtím byl Nabonid poražen médo-perskými vojsky a utekl do Borsippy ležící na jihovýchod od Babylónu. A nyní přímo za babylónskými hradbami tábořila Kýrova vojska. Nezdá se však, že by Belšacar a jeho šlechtici měli strach. Vždyť jejich městem byl nedobytný Babylón! Jeho obrovské hradby se zvedaly nad hlubokými příkopy naplněnými vodou z mohutného Eufratu,  který městem protékal. Už více než tisíc let žádný nepřítel nedobyl Babylón ztečí. Čeho se tedy bát? Belšacar se možná domníval, že když se budou hlučně veselit, ukážou nepřátelům za městem, že se cítí v bezpečí, a také je tím zbaví odvahy.

5, 6. Co Belšacar udělal pod vlivem vína a proč tím velmi pohaněl Jehovu?

⁵ Netrvalo však dlouho a na Belšacarovi bylo zřejmé, že pil příliš. „Víno,“ jak říkají Přísloví 20:1, „je posměvač.“ Král se pod vlivem vína dopustil opravdu té největší pošetilosti. Nařídil totiž, aby byly na hostinu přineseny posvátné nádoby z Jehovova chrámu. Tyto nádoby, které Nebukadnecar odnesl jako kořist při dobytí Jeruzaléma, měly být používány pouze pro čisté uctívání. I židovští kněží, kteří je kdysi v jeruzalémském chrámu směli používat, byli upozorňováni, že musí být čistí. (Daniel 5:2; srovnej Izajáše 52:11.)

⁶ Belšacar však měl v úmyslu ještě něco mnohem nestoudnějšího. „Král a jeho šlechtici, jeho konkubíny a jeho druhotné manželky pili víno a chválili bohy ze zlata a ze stříbra, mědi, železa, dřeva a kamene.“ (Daniel 5:3, 4) Belšacar chtěl své falešné bohy povznést nad Jehovu. Zdá se, že tento postoj byl pro Babylóňany typický. Opovrhovali svými židovskými zajatci, zesměšňovali jejich uctívání a nedávali jim žádnou naději na návrat do jejich milované vlasti. (Žalm 137:1–3; Izajáš 14:16, 17) Opilý monarcha si možná myslel, že když pokoří tyto vyhnance a když potupí jejich Boha, zapůsobí tím na své ženy a úředníky a bude v jejich očích vypadat mocný. * Nicméně vzrušení z toho, jak dal najevo svou  moc — pokud nějaké vzrušení vůbec pociťoval —, nemělo dlouhého trvání.

PÍSMO NA STĚNĚ

7, 8. Jak byla Belšacarova hostina přerušena a jak to zapůsobilo na krále?

⁷ „V tom okamžiku,“ uvádí inspirovaná zpráva, „vyvstaly prsty lidské ruky a psaly před svícnem na omítku stěny králova paláce a král hleděl na hřbet ruky, která psala.“ (Daniel 5:5) To musel být skutečně děsivý pohled! Z ničeho nic se objeví ruka, která se u stěny, v místě, kde je zeď dobře osvětlená, začíná pohybovat vzduchem. Představte si to ticho, které se na slavnosti náhle rozhostí, když všichni přítomní ruku s úžasem sledují. Ruka začíná psát na omítku tajemnou zprávu. * Tento úkaz byl tak zlověstný a tak nezapomenutelný, že i dnes se výraz ‚písmo na stěně‘ používá v některých jazycích ve smyslu výstrahy před vážnými následky něčeho.

⁸ Jak to zapůsobilo na pyšného krále, který se snažil sám sebe a své bohy povýšit nad Jehovu? „Tehdy se změnila samotná barva jeho pleti a začaly ho lekat jeho vlastní myšlenky a povolovaly mu kyčelní klouby, a kolena, ta mu tloukla o sebe.“ (Daniel 5:6) Belšacar chtěl být v očích svých poddaných důležitý a vznešený. Stal se však zosobněním největšího zděšení — zbělal v obličeji, povolily se mu kyčelní klouby a po celém těle se třásl tak silně, že mu kolena tloukla o sebe. Jako pravdivé se prokázalo to, co David sdělil Jehovovi v písni: „Tvé oči jsou proti domýšlivým, abys je snížil.“ (2. Samuelova 22:1, 28; srovnej Přísloví 18:12.)

9. (a) Proč Belšacarovo zděšení nemělo nic společného se zbožnou bázní? (b) Co král nabídl babylónským moudrým mužům?

 ⁹ Je třeba se také zmínit o tom, že Belšacarův strach neměl nic společného se zbožnou bázní, tedy s posvátnou úctou k Jehovovi, která je počátkem veškeré moudrosti. (Přísloví 9:10) Ne, to, co pociťoval třesoucí se panovník, byl chorobný strach, který rozhodně nevzbuzoval nic, co by se podobalo moudrosti. * Místo aby Boha, kterého právě pohaněl, prosil o odpuštění, hlasitě k sobě volal „zaklínače, Chaldejce a astrology“. Dokonce prohlásil: „Kdokoli přečte to písmo a odhalí mi samotný jeho výklad, bude oblečen purpurem, se zlatým náhrdelníkem kolem krku, a bude panovat jako třetí v království.“ (Daniel 5:7) Ten, kdo by byl třetí v království, by měl skutečně velkou moc, protože by nad ním byli pouze dva panující králové — Nabonid a Belšacar. Takové význačné postavení bylo za normálních okolností vyhrazeno nejspíš pro Belšacarova nejstaršího syna. To ukazuje, jak zoufale se král snažil, aby mu bylo toto zázračné poselství vysvětleno!

10. Podařilo se moudrým mužům vyložit písmo na stěně?

¹⁰ Moudří muži vešli jeden po druhém do velké síně. Nebylo jich tam málo, protože město Babylón bylo falešným náboženstvím prostoupeno a stálo v něm množství chrámů. Jistě se tehdy našlo hodně mužů, kteří tvrdili, že vyloží znamení a rozluští záhadný nápis. Nepochybně byli rozechvělí kvůli příležitosti, která se před nimi otevírala. Nyní totiž měli možnost provozovat své umění před  váženým obecenstvem, získat si královu přízeň a dostat se do postavení s velkou mocí. Naprosto však selhali! „Nebyli dost způsobilí, aby přečetli písmo nebo dali králi na vědomí výklad.“ * (Daniel 5:8)

11. Proč asi babylónští moudří muži nedokázali přečíst písmo?

¹¹ Není jisté, zda pro babylónské moudré muže bylo problémem rozluštit už samotné písmo, tedy vlastní písmena. Pokud písmo nerozluštili, neměli tito bezcharakterní muži žádnou naději na to, že vymyslí nějaký podvodný výklad, dokonce ani takový výklad, kterým by králi zalichotili. Je ale možné, že se písmena dala docela dobře přečíst. Jenže v takových jazycích jako aramejština a hebrejština se psalo bez samohlásek, a proto každé slovo mohlo mít několik možných významů. V tomto případě by moudří muži pravděpodobně nedokázali určit, která slova byla vlastně myšlena. I kdyby to ale byli schopni udělat, stejně by nedokázali pochopit význam slov a vyložit je. Ať už to bylo jakkoli, jedno je jisté — babylónští moudří muži selhali, a to katastrofálně.

12. Co se prokázalo tím, že moudří muži selhali?

¹² Bylo tedy zjevné, že moudří muži jsou šarlatáni a že jejich vážený náboženský řád je podvod. Opravdu velmi zklamali. Když Belšacar viděl, že na tyto náboženské představitele spoléhá marně, ještě více se vyděsil, jeho pleť ještě více zbledla, a dokonce i jeho šlechtici „byli na rozpacích“. * (Daniel 5:9)

 JE PŘEDVOLÁN MUŽ, V NĚMŽ SE NALÉZÁ POCHOPENÍ

13. (a) Proč královna navrhla, aby byl předvolán Daniel? (b) Jak tehdy Daniel žil?

¹³ V tomto kritickém okamžiku vstupuje do hodovní síně samotná královna, s největší pravděpodobností královna matka. Doslechla se totiž o rozruchu, jenž nastal na hostině, a věděla o člověku, který by písmo na stěně mohl rozluštit. O několik desítek let předtím její otec, Nebukadnecar, ustanovil Daniela nad všemi svými moudrými muži. Královna si ho pamatovala jako muže s ‚mimořádným duchem a poznáním a pochopením‘. Belšacar však Daniela zřejmě neznal, a proto je pravděpodobné, že po Nebukadnecarově smrti ztratil tento prorok své postavení ve vládě. Význačné postavení však mělo pro Daniela pramalou hodnotu. V té době mu bylo možná přes devadesát let a stále věrně sloužil Jehovovi. I když byl už osm desetiletí ve vyhnanství v Babylóně, byl stále znám pod svým hebrejským jménem. I královna o něm mluvila jako o Danielovi, a nepoužila babylónské jméno, které kdysi dostal. Naléhala tedy na krále: „Ať nyní zavolají Daniela, aby odhalil samotný výklad.“ (Daniel 1:7; 5:10–12)

14. Proč byl Daniel v tísnivé situaci, když uviděl písmo na stěně?

¹⁴ Daniel byl předvolán a předstoupil před krále Belšacara. Bylo trapné, že si král vyžadoval přízeň tohoto Žida, když jeho Boha právě potupil. Belšacar se však snažil Danielovi polichotit tím, že mu nabídl stejnou odměnu — postavení třetího panovníka v království —, pokud dokáže přečíst a vysvětlit záhadná slova. (Daniel 5:13–16) Daniel pozvedl svůj zrak k nápisu na stěně a svatý duch mu umožnil poznat, co nápis znamená. Bylo to poselství zkázy od Jehovy Boha. Jak Daniel vůbec dokázal tváří v tvář tomuto ješitnému králi oznámit tvrdý rozsudek,  který byl nad ním vynesen, a to před očima králových manželek a šlechticů? Představte si, jaká to musela být pro Daniela tísnivá situace! Nechá se snad svést královými lichotkami a tím, že mu král nabídl bohatství a významné postavení? Zředí tento prorok Jehovovo prohlášení?

15, 16. Jaké důležité poučení z historie si Belšacar nevzal a proč můžeme říci, že něco takového je běžné i dnes?

¹⁵ Daniel odvážně pronesl: „Ať se tvé dárky prokážou být pro tebe samotného, a své dary opravdu dej jiným. Přečtu však králi to písmo a dám mu na vědomí ten výklad.“ (Daniel 5:17) Daniel pak uznal, že Nebukadnecar byl skutečně mocný král, tak mocný, že byl schopen zabít, udeřit, vyvýšit či pokořit každého, koho chtěl. Daniel však Belšacarovi připomněl, že mocným učinil Nebukadnecara Jehova, „Nejvyšší Bůh“. A byl to Jehova, kdo tohoto mocného krále pokořil, když zpychl. Ano, Nebukadnecar musel poznat, že „Nejvyšší Bůh je Panovníkem v království lidstva a že nad ním dosazuje toho, koho chce“. (Daniel 5:18–21)

¹⁶ Belšacar „to všechno věděl“. Nepoučil se však z historie. Tím, že vzhledem k Jehovovi jednal skutečně nestoudně, zašel vlastně mnohem dál než Nebukadnecar, který se dopustil hříchu v podobě škodlivé pýchy. Daniel na králův hřích jasně poukázal. Kromě toho Belšacarovi před tímto pohanským shromážděním odvážně řekl, že falešní bohové „nic nevidí ani nic neslyší ani nic nevědí“. Odvážný Boží prorok dodal, že na rozdíl od těchto bohů, kteří nejsou k ničemu, je Jehova Bohem, „v jehož ruce je tvůj dech“. Až dodnes si lidé dělají bohy z něčeho neživého — z peněz, kariéry, věhlasu, a dokonce z rozkoší. Nic z toho však nemůže dát člověku život. Jedině Jehovovi vděčíme za svou existenci a na něm závisí každé naše nadechnutí. (Daniel 5:22, 23; Skutky 17:24, 25)

 HÁDANKA JE VYŘEŠENA

17, 18. Která čtyři slova byla napsána na stěně a jaký byl jejich doslovný význam?

¹⁷ Letitý prorok nyní udělal něco, co žádný z babylónských moudrých mužů nedokázal. Přečetl a vyložil písmo, které bylo napsáno na stěně. Ta slova zněla: „MENE, MENE, TEKEL a PARSIN.“ (Daniel 5:24, 25) Jaký je jejich význam?

¹⁸ Doslovný význam těchto slov je „jedna mina, jedna mina, jeden šekel a půl šekelu“. Byly to peněžní jednotky a byly uvedeny v pořadí od nejvyšší po nejnižší hodnotu. To byla skutečná záhada! I kdyby tedy babylónští moudří muži dokázali rozluštit použitá písmena, není nijak překvapující, že nedokázali vysvětlit, co znamenají.

19. Jaký byl výklad slova „MENE“?

¹⁹ Daniel pod vlivem Božího svatého ducha vysvětlil: „To je výklad slova: MENE, Bůh sečetl dny tvého království a ukončil je.“ (Daniel 5:26) Podle souhlásek použitých v prvním slově mohlo jít jednak o slovo „mina“ a jednak o tvar aramejského slova pro „odpočítaný“ nebo „sečtený“. Záviselo to na tom, které samohlásky tam čtenář doplnil. Daniel dobře věděl, že vyhnanství Židů se chýlí ke konci. Z předpověděných 70 let vyhnanství jich uplynulo už 68. (Jeremjáš 29:10) Jehova, Velký Časoměřič, sečetl dny babylónské vlády v postavení světové velmoci, a její konec byl blíže, než si kdokoli na Belšacarově hostině pomyslel. Čas už ve skutečnosti vypršel, a to nejen pro Belšacara, ale i pro jeho otce Nabonida. Možná proto bylo slovo „MENE“ napsáno dvakrát — oznamovalo konec obou těchto králů.

20. Jaký byl výklad slova „TEKEL“ a jak se toto slovo týkalo Belšacara?

²⁰ Naproti tomu „TEKEL“ bylo napsáno jen jednou, a to v jednotném čísle. To může naznačovat, že bylo určeno v první řadě Belšacarovi. To by bylo příhodné, protože tento  král projevil značnou neúctu k Jehovovi. Samotné slovo „tekel“ má význam „šekel“, ale podle použitých souhlásek mohlo jít i o slovo „zvážen“. Daniel tedy Belšacarovi řekl: „TEKEL, byl jsi zvážen na vahách a byl jsi shledán nedostatečným.“ (Daniel 5:27) Pro Jehovu jsou celé národy stejně bezvýznamné jako povlak prachu na miskách vah. (Izajáš 40:15) Národy nejsou schopny zmařit jeho záměry. Čeho by tedy mohl dosáhnout jeden domýšlivý král? Belšacar se snažil povýšit sám sebe nad Svrchovaného Panovníka vesmíru. Tento bezvýznamný člověk si troufl pohanět Jehovu a vysmívat se čistému uctívání, ale byl „shledán nedostatečným“. Ano, Belšacar si plně zasloužil rozsudek, jehož vykonání se rychle přibližovalo.

21. Jak bylo slovo „PARSIN“ trojí slovní hříčkou a co toto slovo ukazovalo o budoucnosti Babylónu v postavení světové velmoci?

²¹ Poslední slovo napsané na stěnu bylo „PARSIN“. Daniel ho přečetl v jednotném čísle, tedy jako „PERES“. Důvodem bylo pravděpodobně to, že mluvil k jednomu králi, zatímco druhý král byl nepřítomen. Toto slovo bylo vyvrcholením Jehovovy velké hádanky a umožňovalo trojí slovní hříčku. Doslovný význam slova „parsin“ je „půl šekelu“. Použitá písmena však umožňují dva další významy — „rozdělení“ a „Peršané“. Daniel proto předpověděl: „PERES, tvé království bylo rozděleno a dáno Médům a Peršanům.“ (Daniel 5:28)

22. Jak Belšacar reagoval na rozluštění hádanky a v co možná doufal?

²² Hádanka tedy byla rozluštěna. Mocný Babylón měl záhy podlehnout médo-perským vojskům. Toto prohlášení o záhubě sice Belšacara deprimovalo, ale dodržel své slovo. Přikázal svým sluhům, aby Daniela oblékli do purpuru, jako ozdobu mu dali zlatý náhrdelník a ohlásili, že je třetím panovníkem v království. (Daniel 5:29) Daniel tyto pocty neodmítl, protože si uvědomoval, že čest,  která jimi byla projevena, patří Jehovovi. Belšacar možná doufal, že poctěním Jehovova proroka Boží rozsudek zmírní. Pokud si však něco takového myslel, bylo už příliš pozdě na to, aby se cokoli změnilo.

PÁD BABYLÓNU

23. Které starověké proroctví se plnilo ve chvíli, kdy probíhala Belšacarova slavnost?

²³ Zatímco Belšacar a jeho dvořané popíjeli na počest svých bohů a posmívali se Jehovovi, začínalo v temnotě venku velké drama. Splňovalo se proroctví, které o téměř dvě století dříve pronesl Izajáš. Jehova tehdy o Babylónu předpověděl: „Způsobil jsem, že přestalo všechno vzdychání kvůli němu.“ Ano, veškerý útlak, který toto ničemné město působilo Božímu vyvolenému lidu, měl skončit. Jakým způsobem? Totéž proroctví říkalo: „Vystup, Elame! Obléhej, Médie!“ Někdy po smrti proroka Izajáše se Elam stal součástí Persie. V době, kdy se konala Belšacarova slavnost, kterou Izajáš předpověděl ve stejném proroctví, už byly vojenské síly Persie a Médie spojeny, takže mohly ‚vystoupit‘ a ‚oblehnout‘ Babylón. (Izajáš 21:1, 2, 5, 6)

24. Které podrobnosti týkající se pádu Babylónu byly předpověděny v Izajášově proroctví?

²⁴ Bylo předpověděno dokonce jméno vůdce těchto sil a také hlavní rysy jeho válečné strategie. Asi 200 let předem Izajáš prorokoval, že Jehova pomaže muže jménem Kýros, aby vytáhl proti Babylónu. Během jeho útoku měly být před ním odklizeny všechny překážky. Babylónské vody měly být ‚vysušeny‘ a mohutné dveře měly zůstat otevřené. (Izajáš 44:27–45:3) A tak se to také stalo. Kýrova vojska odvedla vody Eufratu a snížila jeho hladinu natolik, že vojáci mohli projít jeho korytem. Dveře v babylónských hradbách nechali bezstarostní strážní otevřené. Světští historikové se shodují v tom, že město bylo napadeno  v době, kdy jeho obyvatelé hýřili. Babylón byl dobyt téměř bez jediného projevu odporu. (Jeremjáš 51:30) Přesto nejméně jeden významný člověk zemřel. Daniel o tom napsal: „Právě té noci byl chaldejský král Belšacar zabit a království přijal Dareios Médský, jemuž bylo asi dvaašedesát let.“ (Daniel 5:30, 31)

POUČME SE Z PÍSMA NA STĚNĚ

25. (a) Proč je starověký Babylón vhodným symbolem dnešního celosvětového systému falešného náboženství? (b) V jakém smyslu byli novodobí Boží služebníci v zajetí v Babylóně?

²⁵ Inspirovaná zpráva v 5. kapitole Daniela má pro nás hluboký význam. Babylón jakožto středisko falešných  náboženských zvyklostí je vhodným symbolem světové říše falešného náboženství. V knize Zjevení je tento celosvětový konglomerát podvodu zobrazen jako krvežíznivá nevěstka a je nazván „Velký Babylón“. (Zjevení 17:5) Vůbec nedbá na všechna ta varování týkající se jeho falešných nauk a zvyklostí, které zneuctívají Boha, a pronásleduje ty, kdo káží pravdu o Božím slově. Stejně jako obyvatelé starověkého Jeruzaléma a starověké Judy byl i věrný ostatek pomazaných křesťanů ve vyhnanství ve ‚Velkém Babylónu‘. To se stalo v roce 1918, kdy duchovenstvo podnítilo pronásledování pomazaných křesťanů, a kvůli tomu se téměř zastavilo dílo kázání o Království.

26. (a) Jak v roce 1919 padl „Velký Babylón“? (b) Jaké varování bychom měli poslouchat a také ho oznamovat ostatním lidem?

²⁶ „Velký Babylón“ však náhle padl. Jeho pád byl téměř neslyšný, stejně jako téměř nehlučně padl v roce 539 př. n. l. starověký Babylón. Tento pád však byl přesto ničivý. Došlo k němu v roce 1919, kdy byl Jehovův lid osvobozen ze zajetí v Babylóně a dostalo se mu požehnání v podobě Božího schválení. Tak byla ukončena moc ‚Velkého Babylónu‘ nad Božím lidem a začalo veřejné odhalování toho, že „Velký Babylón“ je podvod a že na něho nelze spoléhat. Ukázalo se, že jeho pád je nezvratný a že se blíží jeho konečné zničení. Jehovovi služebníci proto ohlašují varování: „Vyjděte z něho, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších.“ (Zjevení 18:4) Uposlechli jste toto varování? Dáváte ho na vědomí i dalším lidem? *

27, 28. (a) Na jakou důležitou pravdu Daniel nikdy nezapomínal? (b) Co svědčí o tom, že Jehova brzy zakročí proti dnešnímu ničemnému světu?

 ²⁷ Dnes je tedy na stěně ‚vidět‘ písmo. Není tam však jen pro „Velký Babylón“. Pamatujte na důležitou pravdu, která je ústřední myšlenkou knihy Daniel: Jehova je Svrchovaný Panovník. Jedině on sám má právo dosazovat panovníka nad lidstvem. (Daniel 4:17, 25; 5:21) Všechno, co se postaví proti Jehovovým záměrům, bude odstraněno. Je to jen otázka času, než Jehova zasáhne. (Habakuk 2:3) Pro Daniela tento čas nastal v době, kdy mu bylo téměř 100 let. Tehdy viděl, jak Jehova odstranil jednu světovou velmoc — velmoc, která už od Danielova dětství utlačovala Boží lid.

²⁸ Existují nesporné důkazy toho, že Jehova Bůh dosadil na nebeský trůn Panovníka nad lidstvem. Tohoto Krále svět zavrhuje a staví se jeho vládě na odpor. To ovšem jasně dokládá, že Jehova brzy zničí všechny odpůrce vlády Království. (Žalm 2:1–11; 2. Petra 3:3–7) Odpovídá vaše jednání naléhavosti doby, v níž žijeme, a vkládáte svou důvěru v Boží Království? Pokud ano, pak jste se skutečně poučili z písma na stěně.

[Poznámky pod čarou]

CO JSTE SE NAUČILI?

• Jak byla v noci z 5. na 6. října roku 539 př. n. l. přerušena Belšacarova hostina?

• Jaký byl výklad písma na stěně?

• Které proroctví týkající se pádu Babylónu se plnilo ve chvíli, kdy probíhala Belšacarova hostina?

• Jaký význam má pro nás dnes zpráva o písmu na stěně?

[Studijní otázky]

 [Celostránkový obrázek na straně 98]

 [Celostránkový obrázek na straně 103]