Šestnáctá kapitola

„Mějte jeden k druhému vřelou lásku“

1. Co často působí na ty, kdo poprvé přijdou na shromáždění svědků Jehovových?

 KDYŽ lidé poprvé přijdou na shromáždění svědků Jehovových, mnohdy na ně zapůsobí projevy lásky — způsob, jakým byli přivítáni, a vřelé společenství. Této lásky si všímají také návštěvníci našich sjezdů. Jistý novinář o jednom sjezdu napsal: ‚Nikdo nebyl pod vlivem drog ani alkoholu. Nikdo nevřískal a nekřičel. Nikdo se netlačil. Nikdo se nestrkal. Nebyly slyšet nadávky ani klení. Žádné oplzlé vtipy ani sprostá slova. Nebylo tam zakouřeno. Nikdo nekradl. Na trávník nikdo neházel prázdné plechovky. Bylo to skutečně neobvyklé.‘ To všechno je dokladem lásky, takové lásky, která ‚se nechová neslušně a nevyhledává své vlastní zájmy‘. (1. Korinťanům 13:4–8)

2. (a) Co by mělo být časem patrné z toho, jak projevujeme lásku? (b) Jakou lásku si potřebujeme vypěstovat podle vzoru Krista?

² Poznávacím znakem pravých křesťanů je bratrská láska. (Jan 13:35) Když duchovně rosteme, učíme se projevovat lásku v ještě větším rozsahu. Apoštol Pavel se modlil o to, aby jeho spolukřesťané ‚ještě víc a více oplývali‘ láskou. (Filipanům 1:9) Apoštol Jan ukázal, že naše láska by měla být obětavá. Napsal: „Podle toho jsme poznali lásku, protože [Boží Syn] se za nás vzdal své duše, a my jsme povinni se vzdávat svých duší za své bratry.“  (1. Jana 3:16; Jan 15:12, 13) Skutečně bychom za své bratry položili život? Většina situací to sice nevyžaduje, ale do jaké míry se snažíme svým spolukřesťanům pomáhat, i když to pro nás může být nepohodlné?

3. (a) Jakým způsobem bychom mohli projevovat lásku v ještě větší míře? (b) Proč je nyní životně důležité, abychom měli jeden k druhému vřelou lásku?

³ Zároveň se skutky, v nichž se zrcadlí obětavý duch, musíme mít ke svým bratrům také opravdu vřelé city. Boží slovo nás vybízí: „V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost.“ (Římanům 12:10) Každý z nás cítí takové sympatie k některým lidem. Jak se ale můžeme naučit pociťovat takovou náklonnost i k dalším lidem? Přibližuje se konec tohoto starého systému, a proto je nesmírně důležité, abychom se spolukřesťany měli ještě užší vztahy. Bible říká: „Konec všech věcí se přiblížil... Především mějte jeden k druhému vřelou lásku, protože láska přikrývá množství hříchů.“ (1. Petra 4:7, 8)

Když vzniknou problémy

4. (a) Proč mohou mezi členy sboru vznikat problémy? (b) K čemu dobrému to může vést, jestliže uplatníme biblické rady, i když někdy bychom možná raději jednali jinak?

⁴ Dokud budeme nedokonalí, občas samozřejmě uděláme něco, co jiné lidi zraní. Naši bratři se možná také různými způsoby prohřešují proti nám. (1. Jana 1:8) Co bychom v takové situaci měli dělat? Potřebné vedení nám poskytuje Písmo. Ale to, co Bible říká, se možná ne vždy shoduje s tím, co bychom chtěli dělat my, nedokonalí lidé. (Římanům 7:21–23) Budeme-li však opravdově uplatňovat rady obsažené v Bibli, dáme tak najevo,  že si upřímně přejeme líbit se Jehovovi. Budeme-li tak jednat, prohloubí se také naše láska k bližním.

5. Proč bychom neměli druhým oplácet, jestliže nás urazí?

⁵ Když se lidé cítí uraženi, někdy hledají způsob, jak si s viníkem vyrovnat účty. To však situaci jenom zhoršuje. Je-li odplata nezbytná, měli bychom to ponechat na Bohu. (Přísloví 24:29; Římanům 12:17–21) Jiní lidé se kontaktu s viníkem možná vyhýbají. Ale tak bychom se svými spolukřesťany neměli jednat, protože přijatelnost našeho uctívání zčásti závisí na tom, zda milujeme své bratry. (1. Jana 4:20) Proto Pavel napsal: „Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti. Stejně jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy.“ (Kolosanům 3:13) Dokážete tak jednat?

6. (a) Jak často bychom měli odpouštět svému bratrovi? (b) Na co musíme pamatovat, abychom dokázali správně jednat s tím, kdo se proti nám prohřešil?

⁶ Ale co když se proti nám někdo opakovaně prohřešuje, ale nedopouští se těžkých hříchů, za které by byl ze sboru vyloučen? Apoštol Petr navrhoval, že takové menší hříchy by měly být odpuštěny „až sedmkrát“. Ježíš však řekl: „Ne až sedmkrát, ale až sedmasedmdesátkrát.“ Zdůraznil, že ve srovnání s tím, co nám snad dluží nějaký člověk, je náš dluh vzhledem k Bohu nepoměrně větší. (Matouš 18:21–35) Denně hřešíme proti Bohu mnoha způsoby — někdy sobeckým jednáním, svými slovy či myšlenkami nebo tím, že něco neuděláme — a ani si přitom neuvědomujeme, že hřešíme. (Římanům 3:23) Bůh je k nám přesto nadále milosrdný. (Žalm 103:10–14; 130:3, 4) Vyžaduje od nás, abychom  jednali stejně. (Matouš 6:14, 15; Efezanům 4:1–3) Potom budeme projevovat takovou lásku, která „nevypočítává urážky“. (1. Korinťanům 13:4, 5; 1. Petra 3:8, 9)

7. Co bychom měli dělat, má-li některý bratr něco proti nám?

⁷ Mohou nastat chvíle, kdy si uvědomíme, že ačkoli my osobně proti žádnému našemu bratrovi nic nemáme, někdo má něco proti nám. Můžeme se rozhodnout, že ‚to přikryjeme láskou‘, jak radí 1. Petra 4:8. Nebo můžeme projevit iniciativu, promluvit si s ním a pokusit se obnovit pokojné vztahy. (Matouš 5:23, 24)

8. Co můžeme dělat, když nás jednání spoluvěřícího rozruší?

⁸ Mohlo by se stát, že některý spoluvěřící dělá něco, co rozrušuje nejen vás, ale také jiné křesťany. Nebylo by vhodné si s ním promluvit? Snad. Jestliže za ním osobně zajdete a problém mu laskavě vysvětlíte, může to přinést dobré výsledky. Nejprve byste si však měli položit otázky: ‚Dělá opravdu něco nebiblického? Není problémem do značné míry to, že pocházím z jiného prostředí a mám jinou výchovu než on?‘ Buďte opatrní, abyste si nestanovili vlastní měřítka a nesoudili pak druhé podle nich. (Jakub 4:11, 12) Jehova přijímá nestranně všechny lidi, ať pocházejí z jakéhokoli prostředí, a zatímco duchovně rostou, má s nimi trpělivost.

9. (a) Kdo má věnovat pozornost závažnému provinění ve sboru? (b) Kdy má povinnost jednat nejprve ten, proti němuž se někdo prohřešil, a co má být jeho cílem?

⁹ Dopustí-li se někdo ve sboru závažného provinění, například nemravnosti, měla by se tomu okamžitě věnovat pozornost. Komu je tato odpovědnost svěřena? Sborovým starším. (Jakub 5:14, 15) Jestliže se však někdo prohřeší proti jinému křesťanovi — snad v nějaké  obchodní záležitosti nebo tím, že mu ublíží svým jazykem —, potom by se ten, komu bylo ublíženo, měl nejprve snažit soukromě si s provinilcem promluvit. (Matouš 18:15) Pokud se to tím nevyřeší, je nutné podniknout další kroky, jak je uvedeno v Matoušovi 18:16, 17. Láska k bratrovi, který udělal chybu, a touha ‚získat‘ ho nám pomohou, abychom záležitost řešili způsobem, z něhož je vidět snaha přiblížit se k jeho srdci. (Přísloví 16:23)

10. Co nám pomůže, abychom se na problémy dívali správně?

¹⁰ Když vznikne nějaký problém, bez ohledu na to, zda je velký nebo malý, prospěje nám, jestliže se snažíme pochopit, jak se na něj dívá Jehova. Jehova neschvaluje  hřích, ať má jakoukoli podobu, a ve svém ustanoveném čase odstraní ze své organizace každého, kdo se dopouští závažných hříchů a je zatvrzelý. Nezapomínejme však, že v menší míře hřešíme všichni, a potřebujeme, aby k nám Jehova byl trpělivý a milosrdný. Když se hříchy druhých dotýkají nás osobně, je pro nás Jehova vzorem, který máme napodobovat. Jsme-li milosrdní, zrcadlíme tím Jehovovu lásku. (Efezanům 5:1, 2)

Hledejte způsoby, jak ‚se rozšířit‘

11. Proč Pavel vybízel Korinťany, aby ‚se rozšířili‘?

¹¹ Pavel budoval korintský sbor v Řecku mnoho měsíců. Usilovně se tam snažil bratrům pomáhat a měl je rád. Někteří z nich však k němu neměli vřelý vztah. Byli velmi kritičtí. Pavel je vybízel, aby se v projevování náklonnosti ‚rozšířili‘. (2. Korinťanům 6:11–13; 12:15) A tak i každý z nás dělá dobře, když přemýšlí nad tím, do jaké míry projevuje lásku druhým, a když hledá způsoby, jak to dělat v ještě větším rozsahu. (1. Jana 3:14)

12. Jak můžeme prohloubit svou lásku ke všem členům sboru?

¹² Připadá vám obtížné sblížit se s některými členy sboru? Jestliže se budeme snažit nezaměřovat se na jejich odlišné povahové rysy — stejně jako chceme, aby oni se nezaměřovali na ty naše —, přispěje to k vzájemnému vřelému vztahu. Naše sympatie ke spolukřesťanům porostou také tím, když si budeme všímat jejich dobrých vlastností a na ty se budeme zaměřovat. Tak svou lásku ke spolukřesťanům prohloubíme. (Lukáš 6:32, 33, 36)

13. Jak se můžeme rozšířit v projevech lásky ke členům sboru?

¹³ To, co můžeme dělat pro druhé, má ale své hranice. Možná se nám nedaří pozdravit se na shromáždění  s každým. Když zveme přátele na jídlo, asi nebude možné pozvat všechny. Mohli bychom tedy rozšířit svou lásku tím, že si alespoň pár minut popovídáme s někým v našem sboru, abychom ho lépe poznali? A co kdybychom občas pozvali ke spolupráci v kazatelské službě někoho, koho dobře neznáme?

14. Jak si můžeme navzájem projevovat vřelou lásku i s těmi křesťany, s nimiž jsme se nikdy předtím nesetkali?

¹⁴ Mnoho výborných příležitostí, jak rozšířit svou lásku, máme na křesťanských sjezdech. Možná tam přijdou tisíce lidí. Se všemi se seznámit nemůžeme, ale můžeme se chovat tak, aby bylo patrné, že jejich dobro je pro nás důležitější než naše vlastní pohodlí. O polední přestávce můžeme projevovat osobní zájem o některé spolukřesťany, kteří sedí blízko nás, a iniciativně se s nimi seznamovat. Jednou budou všichni lidé na zemi našimi bratry a sestrami a budeme sjednoceni v uctívání pravého Boha a Otce všech. Seznamovat se s druhými bude opravdu velmi radostné. Vřelá láska nás bude podněcovat, abychom se chtěli vzájemně poznávat. Proč nezačít už teď?

Stručné opakování

• Jak bychom měli řešit problémy, které vznikají mezi křesťany, a proč?

• V jakých ohledech by se měla prohlubovat naše láska úměrně tomu, jak duchovně rosteme?

• Jak je možné projevovat vřelou lásku více lidem, nejen úzkému kruhu přátel?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 148]

Křesťanská láska se projevuje mnoha způsoby, například na sborových shromážděních