5. Kapitola

Svoboda, z níž se těší Jehovovi ctitelé

1, 2. a) Jaký druh svobody dal Bůh prvnímu lidskému páru? b) Jmenuj některé zákony, které ovládaly jejich činnost.

KDYŽ Jehova stvořil první lidskou dvojici, těšila se ze svobody daleko přesahující veškerou svobodu, kterou mají lidé dnes. Jejich domovem byl ráj. Jejich radost ze života nemařila žádná nemoc. Nečíhala na ně smrt. Důležitým činitelem v tom, aby se z takové svobody těšili stále, však byla úcta k Božím zákonům.

² Některé z těchto zákonů snad nebyly vyjádřeny slovem, avšak Adam a Eva byli utvořeni tak, že bylo jen přirozené je poslouchat. Hlad tedy upozorňoval na potřebu jídla; žízeň na potřebu pití. Západ slunce je pobídl, aby se odebrali k potřebnému odpočinku a spánku. Jehova k nim také mluvil a přidělil jim práci. Toto přidělení bylo vlastně zákonem, protože mělo řídit jejich další jednání. Jak laskavý, prospěšný zákon to však byl! Dal jim práci, která měla být hluboce uspokojivá a měla jim umožnit, aby zdravými způsoby plně využívali svých schopností. Měli vychovávat děti, panovat nad pozemským zvířectvem a postupně rozšiřovat hranice ráje, až pokryje celou zeměkouli. (1. Mojž. 1:28; 2:15) Bůh je nezatěžoval zbytečnými podrobnostmi. Dopřál jim dostatečný prostor pro vlastní rozhodování. Co více si kdo mohl přát?

3. Co mohlo Adamovi pomoci, aby moudře využíval své svobody rozhodovat?

 ³ Když dostal Adam přednost rozhodovat se, neznamenalo to ovšem, že jakékoli rozhodnutí, které se mu zlíbí udělat, přinese dobré výsledky. Jeho svoboda rozhodování s sebou nesla odpovědnost. Mohl se učit tím, že bude naslouchat svému nebeskému Otci a pozorovat jeho díla; Bůh dal navíc Adamovi inteligenci, aby byl schopen uplatňovat, čemu se naučil. Protože byl Adam stvořen „k Božímu obrazu“, jeho přirozeným sklonem mělo být, aby při rozhodování zrcadlil božské vlastnosti. Jistě by to pečlivě dělal, kdyby opravdu oceňoval, co pro něho Bůh udělal, a kdyby se chtěl Bohu líbit. — 1. Mojž. 1:26, 27; srovnej Jana 8:29.

4. a) Byl Adam omezujícím příkazem, který dostal, zbaven svobody? b) Proč to byl vhodný požadavek?

⁴ Jako připomínku toho, že je závislý na svém stvořiteli a dárci života, uložil Jehova člověku následující příkaz: „Z každého stromu zahrady smíš do sytosti jíst, ale ze stromu poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojž. 2:16, 17) Připravoval tento zákon člověka o svobodu? Jistě ne. Bylo na Adamovi, zda uposlechne, nebo neuposlechne. Zákaz na něho nevkládal žádné břemeno. Měl hojnost jídla i bez toho, že by se dotkl tohoto jednoho stromu. Bylo však jedině vhodné, aby uznával, že země, na které žije, patří Bohu a že Bůh jako stvořitel je právoplatným panovníkem svého stvoření. — Žalm 24:1, 10.

5. a) Jak ztratili Adam a Eva nádhernou svobodu, kterou měli? b) Co se odehrálo a jak to ovlivnilo i nás?

⁵ Co se však stalo? Anděl poháněný sobeckou  ctižádostí oklamal Evu tím, že se představil jako pravý vůdce, a ujistil ji o něčem, co odporovalo Boží vůli. Místo aby Adam poslechl svého Otce, připojil se v přestupku k Evě. Tím, že sáhli po něčem, co jim nepatřilo, ztratili Adam a Eva nádhernou svobodu, kterou měli. Hřích se stal jejich pánem a jak je Bůh varoval, čekala je jistá smrt. Jaké dědictví z toho vzešlo pro jejich potomstvo? Byl to hřích, který se projevil vrozeným sklonem k nesprávnému jednání a slabostí, která činí člověka náchylného k chorobám a k postupnému úpadku stárnutím. A také smrt. Zděděný sklon k nesprávnému jednání, zesílený Satanovým vlivem, vytvořil společnost, v níž je život každého člověka nejistý. Jak se to liší od svobody, kterou dal Bůh lidstvu na počátku! — Řím. 5:12; Job 14:1; Zjev. 12:9.

Kde je možné najít svobodu

6. a) Kde je možné najít skutečnou svobodu? b) O jaké svobodě mluvil Ježíš u Jana 8:31, 32?

⁶ Vzhledem k dnešním podmínkám ve světě není divu, že lidé touží po větší svobodě. Kde ale najít skutečnou svobodu? Ježíš Kristus řekl: „Jestliže zůstanete v mém slovu, jste skutečně moji učedníci a poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:31, 32) To není omezená svoboda, ve kterou doufají lidé, když odmítají jednoho politického panovníka nebo určitý druh vlády ve prospěch jiných. Tato svoboda jde až ke kořeni lidských problémů. Ježíš totiž mluvil o svobodě od hříchu, od otročení hříchu. (Viz Jana 8:24, 34–36.) Jestliže se tedy někdo stane pravým učedníkem Ježíše  Krista, vede to k nápadné změně v jeho životě, vede to k osvobození.

7. a) V jakém smyslu můžeme být dnes osvobozeni od hříchu? b) Co musíme dělat, abychom získali takovou svobodu?

⁷ To neznamená, že praví křesťané dnes již necítí účinky vrozeného sklonu k hříšnému chování. Naopak, vedou s ním zápas. (Řím. 7:21–25) Jestliže však někdo skutečně žije v souladu s Ježíšovým učením, nebude už poníženým otrokem hříchu. Hřích už pro něho nebude jako král, který dává rozkazy, a on poslouchá. Nebude již polapen způsobem života, který postrádá smysl a z něhož má znepokojené svědomí. Bude se těšit z čistého svědomí před Bohem, protože minulé hříchy byly odpuštěny na základě jeho víry v Kristovu oběť. Hříšné sklony se snad budou snažit prosadit, ale když odmítne jednat podle nich, protože si připomene Kristovo čisté učení, ukáže tím, že hřích není jeho pánem. — Řím. 6:12–17.

8. a) Jakou další svobodu nám dává pravé křesťanství? b) Jak by to mělo ovlivnit náš postoj k světským vládcům?

⁸ Jako křesťané se těšíme z velké svobody. Byli jsme osvobozeni od účinků falešných nauk, od svazujících pověr a od otroctví hříchu. Vznešené pravdy o stavu mrtvých a vzkříšení nás osvobodily od nerozumného strachu z násilné smrti, který vede lidi k tomu, aby potlačovali své svědomí. Poznání, že nedokonalé lidské vlády budou nahrazeny Božím spravedlivým královstvím, nás osvobozuje od beznaděje. Ale taková svoboda neopravňuje k tomu, abychom přehlíželi zákon nebo projevovali neúctu k vládním úředníkům jen proto, že starý systém brzy pomine. — 1. Petra 2:16, 17; Tit. 3:1, 2.

9. a) Jak nám Jehova láskyplně pomáhá, abychom se těšili z největší míry svobody, jaká je dnes lidem dostupná? b) Jak můžeme svým rozhodnutím ukázat, že jasně chápeme, co vzešlo z Adamova zneužití jeho svobody?

 ⁹ Jehova od nás nechce, abychom pokusem a omylem zjišťovali, který způsob života je nejlepší. Ví, jak jsme utvořeni, co nám přinese opravdovou spokojenost a pocit osobní důstojnosti a co nám bude nejvíce trvale prospěšné. Zná také vlastní časový plán pro uskutečňování svého předsevzetí, a ví proto, které činnosti jsou pro nás nejužitečnější. Rovněž si je vědom myšlenek a chování, jež mohou snížit člověka nebo zkazit jeho vztahy k jiným, ano i vyloučit ho z požehnání Božího království. O těchto věcech nás láskyplně informuje prostřednictvím Bible a skrze svou viditelnou organizaci. (Gal. 5:19–23; Mar. 13:10; srovnej 1. Timoteovi 1:12, 13.) Je tedy na nás, abychom používali své Bohem dané svobodné vůle a rozhodli se, jak budeme reagovat. Jestliže jsme si vzali k srdci, co nám Bible říká o tom, jak Adam ztratil svobodu, jež byla dána lidstvu na počátku, budeme se rozhodovat moudře. Ukážeme, že dobrý vztah k Jehovovi je hlavním zájmem v našem životě.

Lačnost po jiném druhu svobody

10. Po jakém druhu svobody sáhli někteří, kteří prohlašují, že jsou křesťané?

¹⁰ Občas někteří mladí lidé vychovaní jako svědkové Jehovovi, stejně jako i jiní, už ne tak mladí, začnou toužit po jiném druhu svobody. Svět se jim může zdát skvělý, a čím více na něj myslí, tím více sílí jejich touha dělat to, co dělají světští lidé. Nemají snad v úmyslu omamovat se drogami, opíjet se nebo se dopouštět smilstva. Začnou však  trávit čas po škole nebo po zaměstnání se světskými společníky. Chtějí ovšem, aby je jejich noví společníci přijímali, a tak začínají napodobovat jejich řeč a chování. — 3. Jana 11.

11. Odkud někdy přichází lákání?

¹¹ Někdy lákání ke světskému chování přichází od jiné osoby, která prohlašuje, že slouží Jehovovi. To se stalo v Edenu, když Satan svedl Evu a Eva pak vybízela Adama, aby se k ní připojil. Platilo to i mezi ranými křesťany, a totéž se stává za našich dnů. Takové osoby často milují vzrušení a lační po věcech, které působí silné rozkoše. Vybízejí druhé, aby „se trochu pobavili“. „Zatímco jim slibují svobodu, sami existují jako otroci porušenosti.“ — 2. Petra 2:18, 19.

12. a) Jaké jsou smutné výsledky světského chování? b) Proč trvají ti, kteří se do takového chování zapletou, na tom, že budou dále dělat tyto věci, i když znají výsledek?

¹² Ovoce toho není příjemné. Nedovolený sex vede k citovým zmatkům. Může také vést k chorobě, nechtěnému těhotenství a možná k rozbití manželství. (Přísl. 6:32–35; 1. Kor. 6:18; 1. Tes. 4:3–8) Zneužívání drog může vést k podrážděnosti, poruchám řeči, zamlženému vidění, závratím, k narušené schopnosti dýchání, halucinacím a smrti. (Srovnej Přísloví 23:29–35.) Může vyvolat závislost, která pak vede až ke zločinu, aby mohly být opatřeny další drogy. Ti, kdo se do takového chování zapletou, obvykle vědí, k jakým následkům to může vést. Jejich lačnost po vzrušení a smyslových rozkoších však působí, že před následky zavírají svou mysl. Říkají si, že je to svoboda, ale pak zjistí příliš pozdě, že jsou otroky hříchu — a jak krutým pánem je hřích! Budeme-li o věci uvažovat nyní, může nám to pomoci,  abychom se uchránili takové zkušenosti. — Gal. 6:7, 8.

Kde začínají problémy

13. a) Jak často se probouzejí žádosti, které vedou k těmto problémům? b) Čí hledisko potřebujeme znát, abychom porozuměli, co je „špatné společenství“? c) Až budeš odpovídat na otázky na konci odstavce, zdůrazni Jehovovo hledisko. Komentuj pokaždé jen jednu otázku.

¹³ Zamysli se nyní, kde tyto problémy často začínají. Bible vysvětluje: „Každý je však zkoušen tím, že je přitahován a lákán svou vlastní žádostí. Když se pak žádost stane plodnou, porodí hřích; hřích zase, když je dovršen, zplodí smrt.“ (Jak. 1:14, 15) Jak se však takové žádosti probouzejí? Obvykle tím, co vniká do mysli, a to je často způsobeno společností lidí, kteří neuplatňují biblické zásady. Všichni ovšem víme, že se máme vyhýbat ‚špatnému společenství‘. Ale otázka zní: Které společenství je vůbec špatné? Jak se na to dívá Jehova? Úvaha o následujících otázkách a textech by nám měla pomoci dospět k správným závěrům.

Znamená skutečnost, že někteří lidé vypadají čestní, že budou dobrou společností? (Srovnej 1. Mojžíšovu 34:1, 2, 18, 19.)

Mohla by jejich mluva, snad jejich žerty, naznačit, zda patříme do jejich důvěrné společnosti? (Ef. 5:3, 4)

Máme nějaký důvod dělat si starosti, když náhodou nevěří s námi ve stejné věci, pokud jde o Boží předsevzetí? (Srovnej 1. Korinťanům 15:12, 32, 33.)

Jak by na to pohlížel Jehova, kdybychom si vybírali společnost lidí, kteří ho nemilují? (Srovnej 2. Paralipomenon 19:1, 2.)

Jak můžeme ukázat, že si nevolíme nevěřící jako společníky, ačkoli snad s nimi pracujeme nebo s nimi chodíme do školy? (1. Petra 4:3, 4)

 Sledování televize a četba knih, časopisů a novin jsou určitým způsobem společenství s druhými. Proti jakému druhu látky z těchto zdrojů je dnes zejména zapotřebí mít se na pozoru? (Přísl. 3:31; Iz. 8:19; Ef. 4:17–19)

Co říká naše volba společníků Jehovovi o tom, jakým druhem osob jsme? (Žalm 26:1, 4, 5; 97:10)

14. Jaká velkolepá svoboda leží před těmi, kteří dnes věrně uplatňují rady Božího slova?

¹⁴ Přímo před námi leží Boží nový svět. Prostřednictvím Božího království bude lidstvo osvobozeno od zotročujícího vlivu Satana a celého jeho ničemného systému věcí. Postupně budou z lidstva odstraněny všechny účinky hříchu. Bude před nimi ležet věčný život v ráji. Ze svobody, která je v plném souladu s „Jehovovým duchem“, se bude nakonec těšit celé stvoření. (2. Kor. 3:17) Mělo by smysl riskovat ztrátu toho všeho jenom proto, že dnes bereme na lehkou váhu rady Božího slova? Podle způsobu, jakým dnes užíváme svou křesťanskou svobodu, můžeme všichni jasně ukázat, že to, co si skutečně přejeme, je „slavná svoboda Božích dětí“. — Řím. 8:21.

K opakování

● Z jakého druhu svobody se těšil první lidský pár? Jak se to srovnává s tím, co lidstvo zakouší dnes?

● Jakou svobodu mají praví křesťané na rozdíl od světa? Jak je to možné?

● Jakou cenu platí ti, kteří hledají druh svobody, kterou má svět?

● Proč je tak důležité vyhýbat se ‚špatnému společenství‘? Čí rozhodnutí o tom, co je špatné, přijímáme na rozdíl od Adama?

[Studijní otázky]