Marie (Ježíšova matka)
Marie (Ježíšova matka)
Definice: Bohem vyvolená žena, která byla obdařena velkou přízní a porodila Ježíše. V Bibli se mluví ještě o pěti jiných Mariích. Tato byla z potomstva krále Davida, z kmene Juda,
a byla dcerou Heliho. V Bibli je nám poprvé představena jako snoubenka Josefa, který byl rovněž z kmene Juda a potomek Davidův.O čem se můžeme poučit z biblické zprávy o Marii?
1. O ochotě naslouchat tomu, co Bůh říká prostřednictvím svých poslů, třebaže nás to, co slyšíme, může zprvu rozrušit nebo se nám to snad zdá nemožné. — Luk. 1:26–37.
2. O odvaze jednat podle toho, co se dozvíme ohledně Boží vůle, a plně v Boha důvěřovat. (Viz Lukáše 1:38. Jak ukazuje 5. Mojžíšova 22:23, 24, pro neprovdanou židovskou dívku by mohly být následky velmi vážné, kdyby se zjistilo, že je těhotná.)
3. O Boží ochotě použít člověka bez ohledu na jeho postavení v životě. — Srovnej Lukáše 2:22–24 a 3. Mojžíšovu 12:1–8.
4. O stavění duchovních zájmů do popředí. (Viz Lukáše 2:41; Skutky 1:14. Od židovských manželek se nepožadovalo, aby své manžely doprovázely na dlouhé pouti do Jeruzaléma v době každoročního pasach, ale Marie to dělala.)
5. O ocenění pro mravní čistotu. — Luk. 1:34.
6. O pilném vyučování dětí Božímu slovu. (To se zrcadlilo v tom, co udělal Ježíš ve dvanácti letech. Viz Lukáše 2:42, 46–49.)
Byla Marie opravdu panna, když porodila Ježíše?
Luk. 1:26–31 (Pe) sděluje, že anděl Gabriel přinesl zprávu „panně“, která se jmenovala Marie: „Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.“ Nato, podle verše 34, „Maria řekla andělovi: ‚Jak se to stane? Já žádného muže nepoznávám.‘“ [„Neznám muže: totiž jako manžela“, pod čarou NAB; „nemám styky s mužem“, NS] Matouš 1:22–25 (Pe) dodává: „To všechno se stalo proto, aby se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emmanuel; to jméno znamená: S námi Bůh. Když se Josef probudil, udělal, jak mu přikázal anděl Páně: vzal svou ženu k sobě. Ale nežil s ní jako manžel, až porodila syna a dal mu jméno Ježíš.“
Je to opodstatněné? Jistě nebylo nemožné, aby Stvořitel, který vytvořil lidské rozmnožovací orgány, způsobil oplodnění vaječné buňky v Mariině lůně nadpřirozeným způsobem. Jehova zázračně přenesl životní sílu a rysy osobnosti svého prvorozeného nebeského Syna do Mariina lůna. Boží vlastní činná síla, jeho svatý duch, ochraňovala vývoj dítěte v Mariině lůně, takže to, co se narodilo, byl dokonalý člověk. — Luk. 1:35; Jan 17:5.
Byla Marie stále pannou?
Mat. 13:53–56, Sý: „Když Ježíš dokončil ta podobenství, odebral se odtud. A přišed do své otčiny, učil je v synagoze jejich, takže žasli a pravili: ‚Odkud má tento tu moudrost a moc? Není to syn tesařův? Zda se nejmenuje matka jeho Maria a bratři [řecky adelfoi] jeho Jakub a Josef a Šimon a Juda? A sestry [řecky adelfai] jeho nejsou všecky u nás?‘“ (Došel bys na základě tohoto textu k závěru, že Ježíš byl Mariino jediné dítě, nebo že měla také jiné syny a dcery?)
New Catholic Encyclopedia, 1967, Sv. IX, s. 337, připouští o řeckých slovech adelfoi a adelfai, použitých u Matouše 13:55, 56, že „označují pokrevní bratry a sestry. V řecky mluvícím světě za doby evangelistovy by je tak řecký čtenář přirozeně chápal. Ke konci 4. století (asi r. 380) zdůrazňoval tento fakt Helvidius v nyní již ztraceném spise, aby připsal Marii kromě Ježíše ještě další děti, a tak ji učinil vzorem pro matky větších rodin. Sv. Jeroným, podnícen tradiční vírou církve v Mariino věčné panenství, napsal traktát proti Helvidiovi (383 n. l.), v němž rozvinul výklad. . ., který je dosud přijímán mezi katolickými učenci.“
Mar. 3:31–35, Pe: „Tu přišla jeho matka a jeho příbuzní. Zůstali stát venku a dali si ho zavolat. Kolem něho sedělo plno lidí. Řekli mu: ‚Tvá matka a tvoji příbuzní se venku po tobě ptají.‘ Odpověděl jim: ‚Kdo je má matka a moji příbuzní?‘ A rozhlédl se po těch, kteří seděli dokola kolem něho, a řekl: ‚To je moje matka a to jsou moji příbuzní! Každý, kdo koná vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka.‘“ (Činí se tu jasný rozdíl mezi Ježíšovými přirozenými bratry a jeho duchovními bratry, jeho učedníky. Nikdo netvrdí, že Ježíšova zmínka o matce znamená něco jiného, než co říká. Je tedy důsledné dokazovat, že jeho přirození bratři nebyli bratři, ale snad bratranci? Když se nemluví o bratrech, ale o příbuzných, používá se jiné řecké slovo [syggenón], jako např. u Lukáše 21:16.)
Byla Marie Matkou Boží?
Anděl, který ji informoval o nadcházejícím zázračném zrození, neříkal, že její syn bude Bůh. Řekl: „Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude velký a bude nazýván Syn Nejvyššího. . . Dítě, které se narodí, bude [se] jmenovat svaté, Syn Boží.“ — Luk. 1:31–35, Pe; kurzíva od nás.
Hebr. 2:14, 17, Sý: „Poněvadž tedy dítky byly účastny krve a těla, zúčastnil se jich podobně i on [Ježíš]. . . Proto měl se ve všem připodobniti bratrům.“ (Ale ‚připodobnil‘ by se „ve všem. . . bratrům“, kdyby byl Bohočlověkem?)
New Catholic Encyclopedia říká: „Marie je skutečně Matkou Boží, jsou-li splněny dvě podmínky: že je skutečně Ježíšovou matkou a že Ježíš je skutečně Bůh.“ (1967, Sv. X, s. 21) Bible říká, že Marie byla Ježíšovou matkou, ale byl Ježíš Bůh? Ve čtvrtém století, dlouho po dopsání Bible, formulovala církev své prohlášení o Trojici. (New Catholic Encyclopedia, 1967, Sv. XIV, s. 295; viz stranu 338 pod nadpisem „Trojice“.) V té době mluvilo Nikajské vyznání víry o Ježíši Kristu jako o „pravém Bohu“. Potom byla na koncilu v Efezu roku 431 n. l. Marie prohlášena církví za Theotokos, to znamená „Bohorodička“ neboli „Matka Boží“. Žádný z těchto výrazů ani tato myšlenka se však nenalézají v textu žádného překladu Bible. (Viz strany 112–117, „Ježíš Kristus“.)
Bylo početí samotné Marie neposkvrněné a byla bez prvotního hříchu, když ji její matka počala?
New Catholic Encyclopedia, 1967, Sv. VII, s. 378–381, o původu této nauky uznává: „. . . o neposkvrněném početí se v Písmu výslovně neučí. . . Nejranější církevní otcové považovali Marii za svatou, ale ne za absolutně bezhříšnou. . . Je nemožné uvést přesné datum, kdy se tento názor stal věcí víry, ale zdá se, že v 8. nebo 9. století již byl všeobecně uznáván. . . [V roce 1854 papež Pius IX. definoval dogma,] které tvrdí, že ‚nejsvětější Panna Marie byla uchráněna vší poskvrny prvotního hříchu již v prvním okamžiku svého početí‘.“ Tuto víru potvrdil 2. vatikánský koncil (1962–1965). — The Documents of Vatican II. (Dokumenty 2. vatikánského koncilu), vyd. W. A. Abbott, S. J., New York, 1966, s. 88.
Bible sama říká: „Skrze jednoho člověka [Adama] přišel hřích na tento svět a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všecky lidi, protože všichni zhřešili.“ (Řím. 5:12, Pe, kurzíva od nás.) Zahrnuje to Marii? Bible sděluje, že podle požadavku mojžíšského Zákona předložila Marie 40 dní po Ježíšově narození v jeruzalémském chrámu oběť za hřích k očištění od nečistoty. I ona zdědila hřích a nedokonalost od Adama. — Luk. 2:22–24; 3. Mojž. 12:1–8.
Vystoupila Marie do nebe se svým hmotným tělem?
V komentáři k prohlášení papeže Pia XII. z roku 1950, jímž učinil toto dogma oficiálním článkem katolické víry, New Catholic Encyclopedia, 1967, Sv. I, s. 972, říká: „V Bibli není žádná výslovná zmínka o nanebevzetí, a přesto papež ve vyhlašovaném dekretu tvrdí, že hlavním základem této pravdy jsou Písma.“
Sama Bible říká: „Člověk, jak je, nemůže dojít účasti v Božím království, ani člověk s tělem, které podléhá 1. Kor. 15:50, Pe) Ježíš řekl, že „Bůh je duch“. Ježíš se při vzkříšení opět stal duchem, nyní „duchem oživujícím“. Andělé jsou duchové. (Jan 4:24; 1. Kor. 15:45; Hebr. 1:13, 14, Sý) Kde je biblický základ pro výrok, že by někdo mohl dosáhnout nebeského života v těle, které pro uchování své existence potřebuje hmotné prostředí země? (Viz strany 399–401, „Vzkříšení“.)
rozkladu, nedojde účasti v blažené nesmrtelnosti.“ (Je správné obracet se v modlitbách na Marii jako na přímluvkyni?
Ježíš Kristus řekl: „Vy se tedy modlete takto: ‚Otče náš, jenž jsi na nebesích. . .‘“ Řekl také: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne. . . Budete-li oč prosit v mém jménu, já to udělám.“ — Mat. 6:9; Jan 14:6, 14, Pe; kurzíva od nás.
Budou modlitby k Otci skrze Ježíše přijaty se stejným porozuměním a soucitem, jako kdyby byly vysílány skrze někoho, kdo sdílel zkušenosti žen? O Otci nám Bible říká: „Tak něžně, jako otec zachází se svými dětmi, tak zachází Jahve s těmi, kteří se ho bojí; ví, z čeho jsme uděláni, pamatuje, že jsme prach.“ Je „slitovný Bůh, pomalý ke hněvu, bohatý milostí a věrností“. (Žalm 103:13, 14, JB–č; 2. Mojž. 34:6, ČES.) A o Kristu je psáno: „Vždyť nemáme velekněze, jenž by nemohl míti soucit s našimi slabostmi, nýbrž takového, který byl podobně (jako my) zkušen ve všem kromě hříchu. Přistupujme tedy s důvěrou ke trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost ku pomoci příhodné.“ — Hebr. 4:15, 16, Sý.
Je uctívání obrazů Marie v souladu s biblickým křesťanstvím?
Druhý vatikánský koncil (1962–1965) tu praxi rozhodně podpořil. „Tento nejsvětější synod. . . nabádá všechny syny církve, aby se štědře podporoval kult, zejména liturgický kult Blahoslavené Panny. Vybízí, aby projevy zbožnosti vůči ní byly uchovávány jako to, co bylo doporučováno vyučující autoritou církve v průběhu
staletí, a aby byly nábožně dodržovány výnosy vydané v dřívějších dobách ohledně uctívání obrazů Krista, Blahoslavené Panny a svatých.“ — The Documents of Vatican II. (Dokumenty 2. vatikánského koncilu), s. 94, 95.Biblickou odpověď najdeš pod nadpisem „Obrazy“, strany 215–220.
Byla Marie zvláště ctěna v křesťanském sboru v prvním století?
Apoštol Petr se o ní ve svých inspirovaných spisech vůbec nezmiňuje. Apoštol Pavel nepoužil ve svých dopisech její jméno, ale mluvil o ní jen jako o ‚ženě‘. — Gal. 4:4, Pe.
Jaký příklad dal sám Ježíš, když se zmiňoval o své matce?
Jan 2:3, 4, Pe: „Došlo víno [na svatební hostině v Kaně], a proto řekla matka Ježíšovi: ‚Nemají už víno.‘ Ježíš jí odpověděl: ‚Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla moje hodina.‘“ (Když byl Ježíš dítětem, podřizoval se své matce a svému adoptivnímu otci. Ale nyní, když dospěl, laskavě, ale pevně odmítl Mariino vedení a ona pokorně přijala napomenutí.)
Luk. 11:27, 28, Pe: „Když to [Ježíš] mluvil, zavolala na něho jedna žena ze zástupu: ‚Blahoslavený život, který tě nosil, a prsy, které tě kojily!‘ On však řekl: ‚Spíše jsou blahoslaveni, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho.‘“ (To by jistě bývala znamenitá příležitost, aby Ježíš prokázal zvláštní čest své matce, kdyby to bylo náležité. Neučinil to.)
Jaký je historický původ zbožňování Marie?
Katolický kněz Andrew Greeley říká: „Marie je jedním z nejmocnějších náboženských symbolů v dějinách západního světa. . . Symbol Marie spojuje křesťanství přímo se starověkými náboženstvími bohyní matek.“ — The Making of the Popes 1978, USA, 1979, s. 227.
Zajímavé je místo, kde bylo učení, že Marie je Matkou Boží, schváleno. „Efezský koncil se roku 431 shromáždil v bazilice Theotokos. Jestliže vůbec existovalo nějaké místo, kde by sotva mohlo být odmítnuto užívání titulu ‚Bohorodička‘, pak to bylo toto město, tak proslulé svou oddaností Artemidě neboli Dianě, jak ji nazývali Římané, tam, kde její obraz údajně spadl z nebe, tam, ve stínu velikého chrámu zasvěceného v roce 330 př. n. l. Magně Mater, tam, kde podle tradice na čas přebývala Marie.“ — The Cult of the Mother-Goddess (Kult bohyně- –matky), E. O. James, New York, 1959, s. 207.
Jestliže někdo řekne:
‚Věříte v Pannu Marii?‘
Mohl bys odpovědět: ‚Svatá písma jasně říkají, že matka Ježíše Krista byla panna, a my tomu věříme. Ježíšovým Otcem byl Bůh. Dítě, které se narodilo, bylo opravdu Božím Synem, jak řekl anděl Marii.‘ (Luk. 1:35) Potom můžeš dodat: ‚Uvažoval jste ale někdy, proč bylo tak důležité, aby se Ježíš narodil tímto způsobem?. . . Jedině tak mohlo být opatřeno odpovídající výkupné, jež by nám umožnilo osvobození od hříchu a smrti.‘ — 1. Tim. 2:5, 6; potom snad Jan 3:16.
Nebo bys mohl říci: ‚Věříme. Věříme všemu, co o ní říkají Svatá písma, a ta rozhodně říkají, že Ježíše porodila jako panna. Velmi hřejivé jsou pro mne i jiné věci, které nám říkají mnoho o Marii a o tom, čemu se od ní můžeme naučit.‘ (Použij látku na stranách 159, 160.)
‚Vy nevěříte v Pannu Marii‘
Mohl bys odpovědět: ‚Vím, že jsou lidé, kteří nevěří, že Božího Syna porodila panna. Ale my tomu věříme.‘ (Otevři nějakou naši knihu v oddílu, který se tím zabývá, a ukaž ji majiteli bytu.) Potom můžeš dodat: ‚Ale je zapotřebí ještě něčeho víc, máme-li získat záchranu?. . . Všimněte si, co řekl Ježíš v modlitbě svému Otci.‘ (Jan 17:3)