Židé

Definice: Tento termín, jak se dnes běžně užívá, označuje lidi hebrejského původu a ostatní, kdo přijali judaismus. Bible také upozorňuje na to, že existují křesťané, kteří jsou Židy duchovně a kteří tvoří „Boží Izrael“.

Jsou dnes přirození Židé Božím vyvoleným lidem?

Tomu věří mnoho Židů. Encyclopaedia Judaica (Jeruzalém, 1971, Sv. 5, sl. 498) říká: „VYVOLENÝ LID, běžné označení pro izraelský národ, vyjadřující myšlenku, že izraelský národ stojí ve zvláštním a jedinečném vztahu k univerzálnímu božstvu. Tato myšlenka byla ústřední v celých dějinách židovského myšlení.“ — Viz 5. Mojžíšovu 7:6–8; 2. Mojžíšovu 19:5.

 Mnozí lidé v křesťanstvu zastávají podobné názory. Rubrika „Náboženství“ v atlantském Journal and Constitution (z 22. ledna 1983, s. 5–B) uvádí: „V protikladu k staletému učení církví, že Bůh ‚zavrhl svůj lid Izrael‘ a nahradil jej ‚novým Izraelem‘, říká [Paul M. Van Buren, teolog na univerzitě Temple ve Filadelfii], že církve nyní tvrdí, že ‚smlouva mezi Bohem a židovským národem je věčná. Tento překvapující obrat učinili protestanti i katolíci na obou stranách Atlantiku.‘“ The New York Times (z 6. února 1983, s. 42) dodávají: „‚Evangelická pravice je fascinována Izraelem a vírou, že všechno, co Izrael dělá, musí být podporováno, protože Bůh je na straně Izraele,‘ řekl Timothy Smith, profesor teologie na Johns Hopkinsově univerzitě a wesleyánský evangelík.“ Někteří v křesťanstvu očekávají obrácení a konečnou záchranu celého přirozeného Izraele. Jiní zastávají názor, že vždy existovalo nerozlučné pouto mezi Bohem a Izraelem, a proto dovozují, že pouze Nežidé mají být smířeni skrze Krista.

Uvažuj: Když se Izrael vrátil do své země z babylónského vyhnanství, měl lid obnovit pravé uctívání ve své zemi, kterou jim dal Bůh. Jedním z prvních plánů, jehož se chopili, byla nová výstavba Jehovova chrámu v Jeruzalémě. Ale od zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. Římany nebyl chrám nikdy znovu postaven. Místo toho stojí na bývalém území chrámu islámská svatyně. Kdyby byli Židé, kteří říkají, že jsou pod mojžíšským Zákonem, dnes v Jeruzalémě jako Boží vyvolený lid, nebyl by znovu postaven chrám zasvěcený Jehovovu uctívání?

Mat. 21:42, 43: „Ježíš jim [předním kněžím a židovským starším mužům v Jeruzalémě] řekl: ‚Nikdy jste nečetli v Písmech: „Kámen, který stavitelé zavrhli, ten se stal nejvyšším rohovým kamenem. Stalo se to od Jehovy a je to obdivuhodné v našich očích“? Proto vám říkám: Boží království vám bude odňato a bude dáno národu, který nese jeho ovoce.‘“

Mat. 23:37, 38: „Jeruzalém, Jeruzalém, jenž zabíjí proroky a kamenuje ty, kteří jsou k němu vysláni —  jak často jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřátka pod svá křídla! Ale vy jste to nechtěli. Pohleďte, váš dům je vám zanechán.“

Dává Boží smlouva s Abrahamem záruku, že Židé jsou stále Božím vyvoleným národem?

Gal. 3:27–29: „Vy všichni. . ., kteří jste byli pokřtěni v Krista, jste oblékli Krista. Není Žid ani Řek, není otrok ani svobodný, není mužský ani ženský rod, neboť všichni jste jedna osoba ve spojení s Kristem Ježíšem. Nadto, jestliže patříte Kristu, jste skutečně Abrahamovým semenem, dědici vzhledem k slibu.“ (Z Božího stanoviska již tedy přirozený původ z Abrahama neurčuje, kdo je Abrahamovým semenem.)

Budou všichni Židé obráceni na víru v Krista a dosáhnou věčné záchrany?

Řím. 11:25, 26: „Nechci. . ., abyste vy, bratři, byli v nevědomosti o tomto posvátném tajemství, a tak nebyli rozvážní ve svých vlastních očích: že u Izraele částečně nastalo otupení vnímavosti, dokud nevejde plný počet lidí z národů, a tímto způsobem [„takť“, KB; „tak“, Sý; řecky houtós] bude celý Izrael zachráněn.“ (Všimni si, že záchrany ‚celého Izraele‘ není dosaženo obrácením všech Židů, ale tím, že ‚vejdou‘ lidé z nežidovských národů. Někteří překladatelé překládají verš 26: „Potom bude zbytek Izraele spasen.“ [Ale A Manual Greek Lexicon of the New Testament (Příruční řecký slovník Nového zákona), G. Abbott–Smith, Edinburgh, 1937, s. 329, definuje houtós jako „tímto způsobem, tak, takto“.])

Pro správné porozumění tomu, co je zapsáno v Římanům 11:25, 26, bychom měli vzít v úvahu rovněž tato dřívější prohlášení v dopise Římanům: „Židem. . . není ten, kdo jím je zevně, ani obřízka není to, co je zevně na těle. Ale Židem je ten, kdo je jím uvnitř, a jeho obřízka je obřízka srdce duchem, a nikoli psaným zákoníkem.“ (2:28, 29) „Ne všichni, kteří pocházejí z Izraele, jsou totiž skutečně ‚Izrael‘.“ — 9:6.

 Musí Židé uvěřit v Ježíše Krista, aby byli zachráněni?

Izajáš 53:1–12 předpověděl smrt Mesiáše, ‚aby nesl hříchy mnohých a zakročil kvůli přestupníkům‘. Daniel 9:24–27 spojil Mesiášův příchod a jeho smrt se ‚skoncováním s hříchem a odpuštěním nepravosti‘. (JP) Obě pasáže ukazují, že Židé potřebovali takové zastání a odpuštění. Mohli snad očekávat, že zavrhnou Mesiáše, a přesto budou mít schválení od toho, kdo jej poslal? 

Sk. 4:11, 12: „[Apoštol Petr byl svatým duchem veden, aby řekl židovským předákům a starším mužům v Jeruzalémě o Ježíši Kristu:] To je ‚kámen, s kterým jste vy, stavitelé, zacházeli jako s bezvýznamným, jenž se stal vrcholem rohu‘. Kromě toho v žádném jiném není záchrana, neboť pod nebem není žádné jiné jméno, jež bylo dáno mezi lidmi, jímž máme být zachráněni.“ (Ačkoli se národ přirozeného Izraele již netěší zvláštní božské přízni, cesta je otevřená jednotlivým Židům stejně jako lidem ze všech národů, aby měli prospěch ze záchrany, která je umožněna prostřednictvím Mesiáše Ježíše.)

Jsou události, které se dnes dějí v Izraeli, splněním biblického proroctví?

Ezek. 37:21, 22, JP: „Tak praví pán BŮH: Hle, vezmu děti Izraele z národů, kam odešly, a sesbírám je na každé straně a přivedu je do jejich vlastní země; a udělám z nich jeden národ v zemi, na izraelských horách, a jeden král bude králem jim všem.“ (Dnes již Izrael není národem pod králem z Davidovy královské linie. Příslušníci izraelského národa mají republiku.) 

Iz. 2:2–4, JP: „Na konci dnů se stane, že hora PÁNOVA domu bude ustanovena jako vrchol hor a bude vyvýšena nad pahorky; a budou k ní proudit všechny národy. A mnoho národů půjde a řekne:  ‚Pojďte a vystupme na horu PÁNA, k domu Jákobova Boha; a On nás bude vyučovat Svým cestám a my budeme chodit po Jeho stezkách.‘. . . A překovou své meče v radlice a svá kopí na vyvětvovací háky; národ nepozdvihne meč proti národu ani se již nebudou učit válce.“ (V Jeruzalémě dnes není žádný ‚dům Jákobova Boha‘. Na místě bývalého chrámu stojí islámská svatyně. A ani Izrael ani jeho sousedé zatím nehodlají ‚překovat své meče v radlice‘. Pokud jde o přežití, spoléhají na vojenskou připravenost.)

Iz. 35:1, 2, JP: „Pustina a vyprahlá země budou rády; a poušť se zaraduje a rozkvete jako růže. Rozkvete hojně a bude se radovat, ano radostí a zpěvem; bude jí dána sláva Libanonu, skvělost Karmelu a Šaronu; uvidí slávu PÁNA, skvělost našeho Boha.“ (V Izraeli byly úspěšně podniknuty pozoruhodné zavlažovací a zalesňovací akce. Ale jeho vůdci nepřipisují zásluhu Pánu Bohu. Bývalý ministerský předseda David Ben-Gurion prohlásil: „Izrael je rozhodnut. . . zvítězit nad pouští a přivést ji do květu silou vědy a průkopnického ducha a přeměnit zemi v baštu demokracie.“)

Zech. 8:23, JP: „V oněch dnech se stane, že deset mužů se chopí, ze všech jazyků národů, ano chopí se suknice toho, který je Židem, a řeknou: Chceme jít s vámi, neboť jsme slyšeli, že Bůh je s vámi.“ (K jakému Bohu se toto proroctví vztahuje? V hebrejštině se jeho jméno [יהוה, běžně překládané Jehova] objevuje v této jedné z knih Svatých písem více než 130krát. Domnívají se lidé, že ten, kdo dnes toto jméno použije, musí být Žid? Ne, na základě pověry židovský národ jako celek Boží osobní jméno po mnohá staletí vůbec nevyslovuje. Dnešní roznícení náboženského zájmu o přirozený Izrael neodpovídá tomuto proroctví.)

Jak tedy pohlížet na události v novodobém Izraeli? Jen jako na součást celosvětového vývoje předpověděného v Bibli. Patří k němu války, bezzákonnost, ochladnutí lásky k Bohu a láska k penězům. — Mat. 24:7, 12; 2. Tim. 3:1–5.

 Na kom se dnes splňují proroctví o obnově Izraele?

Gal. 6:15, 16: „Ani obřízka není nic ani neobřízka, ale nové stvoření. A všichni, kteří budou řádně chodit podle tohoto pravidla chování, nad nimi ať je pokoj a milosrdenství, i nad Božím Izraelem.“ („Boží Izrael“ tedy už není určován poslušností požadavku, který byl uložen Abrahamovi, aby se všichni mužského rodu z jeho domácnosti obřezávali. Spíše, jak je řečeno v Galaťanům 3:26–29, „skutečně Abrahamovým semenem“ jsou ti, kdo patří Kristu a jsou duchem zplozenými Božími syny.)

Jer. 31:31–34: „‚Pohleď, přicházejí dny,‘ je Jehovův výrok, ‚a chci uzavřít s izraelským domem a s judským domem novou smlouvu. . . A již nebudou vyučovat každý svého druha a každý svého bratra a říkat: „Poznejte Jehovu!“, neboť mě budou znát všichni od nejmenšího z nich až po největšího z nich,‘ je Jehovův výrok.“ (Tato nová smlouva nebyla uzavřena s národem přirozeného Izraele, ale s věrně oddanými následovníky Ježíše Krista, jimž byla předkládána naděje na nebeský život. Když Ježíš zaváděl slavnost na památku své smrti, dal jim pohár vína a řekl: „Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve.“ [1. Kor. 11:25])

Zjev. 7:4: „Slyšel jsem počet těch, kteří byli zapečetěni, sto čtyřicet čtyři tisíce zapečetěných z každého kmene izraelských synů.“ (Ale v následujících verších je zmínka o ‚kmenu Levi‘ a ‚kmenu Josef‘. Ty nebyly zahrnuty do seznamů 12 kmenů přirozeného Izraele. Je zajímavé, že zatímco se říká, že lidé budou „zapečetěni z každého kmene“, není zmínka o kmenech Dan a Efraim. [Srovnej 4. Mojžíšovu 1:4–16.] Musí se zde mluvit o duchovním Božím Izraeli, o těch, kdo se podle Zjevení 14:1–3 budou podílet s Kristem na jeho nebeském Království.)

Hebr. 12:22: „Přiblížili jste se. . . k hoře Sionu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému a k myriádám andělů.“ (Praví křesťané tedy splnění Božích slibů neočekávají od pozemského Jeruzaléma, ale od „nebeského Jeruzaléma“.)