Kapitola 45

Neobvyklý učedník

JEŽÍŠ vystupuje na břeh a to, co vidí, je úděsné: Z místního pohřebiště vycházejí dva neobyčejně zuřiví muži a běží směrem k němu. Jsou posedlí démony. Je možné, že jeden z nich je zuřivější a trpí pod působením démonů mnohem déle. Snad proto je pozornost soustředěna na tohoto muže.

Ten ubožák žije již dlouho nahý mezi hrobkami. Po celé dny a noci křičí a zraňuje se kameny. Je to takový násilník, že se nikdo neodvažuje projít kolem. Lidé se pokoušeli ho svázat, ale ten muž trhá řetězy a láme okovy, které mu dali na nohy. Nikdo nemá sílu ho přemoci.

Když se ten muž přibližuje k Ježíšovi a padá mu k nohám, nutí ho démoni, kteří ho ovládají, aby křičel: „Co s tebou mám společného, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Zavazuji tě přísahou při Bohu, abys mě netrýznil.“

„Vyjdi z toho člověka, nečistý duchu,“ řekne Ježíš. Potom se však Ježíš ptá: „Jak se jmenuješ?“

„Jmenuji se Legie, protože je nás mnoho,“ zní odpověď. Démoni si libují v pohledu na utrpení těch, kterých se mohli zmocnit, a zřejmě se na ně rádi vrhají jako celé hordy zbabělých duchů. Ale tváří v tvář Ježíšovi prosí, aby nebyli posláni do propasti. Opět vidíme, že Ježíš měl velkou moc; mohl přemáhat zlovolné démony. Je z toho také patrné, že démoni vědí o Božím konečném rozsudku, že totiž mají být spolu se svým vůdcem, Satanem Ďáblem, uvrženi do propasti.

Na nedaleké hoře se pase stádo asi 2 000 vepřů. Démoni proto říkají: „Pošli nás do vepřů, abychom do nich vstoupili.“ Démoni mají zjevně nějakou nepřirozenou sadistickou radost, když mohou vstupovat do těl pozemských tvorů. Když jim Ježíš dovoluje, aby vstoupili do vepřů, vrhá se všech těch 2 000 vepřů přes útes do moře, kde se utopí.

Když to vidí ti, kteří se starali o vepře, běží to ohlásit do města a do okolí. Lidé pak vycházejí, aby se podívali, co se stalo. Když přicházejí, sedí muž, z něhož vyšli démoni, u Ježíšových nohou, oblečený a zdravé mysli.

Očití svědkové vyprávějí lidem, jak byl ten muž uzdraven. Vyprávějí také o tom, jak podivnou smrtí skončili vepři. Když to lidé slyší, zmocňuje se jich strach a usilovně naléhají na Ježíše, aby z jejich území odešel. Ježíš jim vyhoví a nastoupí do člunu. Muž, který býval posedlý démony, prosí Ježíše, aby směl jít s ním. Ale Ježíš mu říká: „Jdi domů ke svým příbuzným a podej jim zprávu o všem, co pro tebe Jehova udělal, a o tom, jak se nad tebou smiloval.“

Lidem, které uzdravil, dává Ježíš obvykle pokyny, aby o tom nikomu nevyprávěli, protože nechce, aby lidé docházeli k nějakým závěrům na základě senzačních zpráv. Ale zde je na místě učinit výjimku, protože muž, který byl kdysi posedlý démony, bude vydávat svědectví mezi lidmi, ke kterým se nyní Ježíš již pravděpodobně nedostane. A přítomnost toho muže bude kromě toho svědectvím, že Ježíš má moc konat dobro, a to bude působit proti jakýmkoli nepříznivým zprávám, které by se snad mohly rozšířit v souvislosti se ztrátou vepřů.

Muž, který byl kdysi posedlý démony, poslechne Ježíšův pokyn a odchází. Začíná oznamovat po celé Dekapoli všechno, co pro něj Ježíš vykonal, a lidé prostě žasnou. Matouš 8:28–34; Marek 5:1–20; Lukáš 8:26–39; Zjevení 20:1–3.

▪ Proč je asi pozornost soustředěna pouze na jednoho muže posedlého démony, ačkoli tam jsou dva?

▪ Co ukazuje, že démoni vědí, že mají být jednou uvrženi do propasti?

▪ Proč se démoni zřejmě rádi zmocňují lidí a zvířat?

▪ Proč činí Ježíš výjimku, když dává muži, který býval posedlý démony, pokyn vyprávět druhým, co pro něho učinil?