Přídavné jméno cha·sidhʹ se v Hebrejských písmech používá na ‚někoho věrně oddaného‘ nebo na ‚někoho s milující laskavostí‘. (Ža 18:25, Rbi8, ppč) Podstatné jméno cheʹsedh poukazuje na laskavost, je to však více než jen něžný ohled nebo laskavost pramenící z lásky, i když tyto rysy také zahrnuje. Je to laskavost, která se s láskou pevně drží někoho nebo něčeho, dokud není účel takového sepětí splněn. Je to druh laskavosti, který projevuje Bůh svým služebníkům a který projevují oni jemu. Týká se tudíž i věrné oddanosti — spravedlivé, oddané, svaté věrné oddanosti — a je překládána různě jako „milující laskavost“ a „věrně oddaná láska“. (1Mo 20:13; 21:23; viz heslo LASKAVOST.)

Podstatné jméno ho·si·oʹtes a přídavné jméno hoʹsi·os v Řeckých písmech znamenají svatost, spravedlnost, úctu; být oddaný, zbožný; pečlivé dodržování všech povinností vůči Bohu. Zahrnuje správný vztah k Bohu.

Zdá se, že neexistují taková česká slova, která by přesně vystihovala plný význam příslušného hebrejského a řeckého slova. Přibližný význam je vyjádřen výrazem „věrná oddanost“,  je-li použit v souvislosti s Bohem a službou Bohu. Nejlepším způsobem, jak určit plný význam uvedených biblických výrazů, je prozkoumat jejich používání v Bibli.

Jehovova věrná oddanost. Jehova Bůh, Nejsvětější, je oddaný spravedlnosti a prokazuje nezlomnou milující laskavost těm, kdo mu slouží, jedná spravedlivě a čestně i se svými nepřáteli a je naprosto spolehlivý. Je o něm řečeno: „Velká a podivuhodná jsou tvá díla, Jehovo Bože, Všemohoucí. Spravedlivé a pravé jsou tvé cesty, Králi věčnosti. Kdo se tě, Jehovo, nebude skutečně bát a oslavovat tvé jméno, protože ty sám jsi věrně oddaný?“ (Zj 15:3, 4) Jehovova věrná oddanost spravedlnosti a právu a rovněž jeho láska k lidem ho podněcuje k vykonání potřebného právního kroku, protože jeden anděl řekl: „Ty, který jsi a který jsi byl, Ty věrně oddaný, jsi spravedlivý, protože jsi vynesl tato rozhodnutí.“ (Zj 16:5; srovnej Ža 145:17.)

Jehova je věrný svým smlouvám. (5Mo 7:9) Kvůli své smlouvě se svým přítelem Abrahamem Jehova po staletí projevoval milosrdenství izraelskému národu a měl s ním trpělivost. (2Kr 13:23) Skrze svého proroka Jeremjáše vyzýval Izrael: „‚Navrať se přece, odpadlý Izraeli,‘ je Jehovův výrok. ‚Nenechám na vás hněvivě dopadnout svůj obličej, neboť jsem věrně oddaný.‘“ (Jer 3:12) Ti, kdo jsou Jehovovi věrně oddáni, se na něj mohou plně spolehnout. David žádal Boha v modlitbě o pomoc a řekl: „S někým věrně oddaným budeš jednat ve věrné oddanosti; s bezúhonným, silným budeš jednat bezúhonně.“ (2Sa 22:26) David vyzýval lid, aby se odvrátili od toho, co je špatné, a činili to, co je dobré, „Jehova totiž miluje právo a neopustí své věrně oddané. Jistě budou střeženi na neurčitý čas.“ (Ža 37:27, 28)

Ti, kdo jsou Jehovovi věrně oddáni, se mohou spolehnout na jeho blízkost a pomoc až do úplného konce své věrné služby a mohou být i nadále v naprostém bezpečí s vědomím, že Jehova na ně bude pamatovat bez ohledu na to, jaká situace vznikne. Střeží jejich cestu. (Př 2:8) Střeží jejich život neboli duši. (Ža 97:10)

Ježíš Kristus. Bůh způsobil, aby bylo o Ježíšovi předpověděno, že jeho duše nebude ponechána v šeolu, protože je Boží hlavní „věrně oddaný“; když byl Ježíš Kristus na zemi, toto vědomí ho velmi posilovalo. (Ža 16:10) V den Letnic roku 33 n. l. použil apoštol Petr toto proroctví na Ježíše, když řekl: „[David] viděl dopředu a mluvil o Kristově vzkříšení, že nebyl opuštěn v hádu ani jeho tělo nevidělo porušení. Toho Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme svědky této skutečnosti.“ (Sk 2:25–28, 31, 32; srovnej Sk 13:32–37.) The Expositor’s Greek Testament v komentáři ke Skutkům 2:27 říká, že slovo cha·sidhʹ (použité v Ža 16:10) „označuje nejen toho, kdo je bohabojný a zbožný, ale také toho, komu Jehova projevuje milující laskavost“. (W. R. Nicoll, ed., 1967, sv. II)

Bůh vyžaduje věrnou oddanost. Jehova od svých služebníků vyžaduje věrnou oddanost. Musí ho v tom napodobovat. (Ef 5:1) Apoštol Pavel křesťanům říká, že ‚by si měli obléci novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti‘. (Ef 4:24) Když Pavel doporučoval, aby se věřící ve sboru modlili, řekl: „Toužím tedy, aby se muži na každém místě stále modlili a pozvedali věrně oddané ruce, bez zloby a debat.“ (1Ti 2:8) Věrná oddanost patří k základním vlastnostem muže, který chce splňovat požadavky na dozorce v Božím sboru. (Tit 1:8)