[z heb., znamená „hora Megiddo“].

Tento název má bezprostřední spojitost s ‚válkou velikého dne Boha Všemohoucího‘. Vztahuje se výslovně na stav (či situaci), k němuž jsou shromažďováni ‚králové celé obydlené země‘ v odporu proti Jehovovi a jeho Království pod vládou Ježíše Krista. V řadě překladů je toto slovo přeloženo jako „Armageddon“ nebo „Armagedon“. (Zj 16:14, 16, ČB; ČB-Al; KB; Pa) Název Har-Magedon je převzat z hebrejštiny a jednoduše znamená „hora Megiddo“.

Nezdá se, že za dnů apoštola Jana, který toto vidění zaznamenal, nebo předtím v Zaslíbené zemi či mimo ni skutečně existovalo místo nazývané „hora Megiddo“. Význam slova Har-Magedon tedy nepochybně vyplývá z událostí spojených se starověkým městem Megiddo.

Megiddo leželo několik kilometrů na JV od hory Karmel; z tohoto místa byl přehled, tyčilo se nad nížinou Esdrelon (Jezreel) a ovládalo významné s-j. a v-z. obchodní a vojenské cesty. První, kdo toto kananejské město dobyl, byl Jozue. (Joz 12:7, 8, 21) Nedaleko tohoto místa byla později zničena Jabinova armáda, které velel Sisera. Jehova tam použil přírodní síly, aby podpořil izraelské vojsko pod velením Baraka. Zpráva zní: „Barak sestupoval z hory Tabor a deset tisíc mužů za ním. A Jehova před Barakem začal ostřím meče uvrhovat do zmatku Siseru a všechny jeho válečné dvoukolé vozy a celý tábor. Sisera nakonec slezl z dvoukolého vozu a dal se na útěk pěšky. A Barak honil válečné dvoukolé vozy a tábor až k Charošetu národů, takže celý Siserův tábor padl ostřím meče. Nezůstal ani jediný.“ (Sd 4:14–16)

Barak a prorokyně Debora po vítězství zazpívali píseň; část jejího textu zněla: „Přišli králové, bojovali; bylo to tehdy, kdy kananejští králové bojovali v Taanaku, u megiddských vod. Nevzali si žádný zisk ze stříbra. Z nebe bojovaly hvězdy, bojovaly ze svých oběžných drah proti Siserovi. Bystřina Kišon je smyla, bystřina starodávných dnů, bystřina Kišon. Pošlapávala jsi sílu, má duše. Bylo to tehdy, kdy koňská kopyta hrabala pro úprk, pro úprk jeho hřebců.“ (Sd 5:19–22)

V Megiddu zemřel judský král Achazjáš potom, co byl na Jehuův příkaz smrtelně zraněn. (2Kr 9:27) Tam byl také při setkání s faraónem Nekem zabit judský král Josijáš. (2Kr 23:29, 30) Podle údajů světských dějin také mnoho jiných národů válčilo u Megidda, protože toto město mělo strategicky výhodnou polohu. ‚Židé, pohané, Saracéni, křižáci, Egypťané, Peršané, drúzové, Turci a Arabové — ti všichni postavili své stany v nížině Esdrelon.‘ (Word Studies in the New Testament, M. R. Vincent, 1957, sv. II, s. 542)

Zpráva ve Zjevení popisuje, že spojená vojska králů celé země jsou shromažďována na „místo [řec., tvar slova toʹpos], které se hebrejsky nazývá Har-Magedon“.  (Zj 16:16) Slovem toʹpos může být v Bibli míněno skutečné místo (Mt 14:13, 15, 35); možnost či „příležitost“ člověka (Sk 25:16); nebo v obrazném smyslu určitá oblast, stav či situace (Zj 12:6, 14). Z kontextu vyplývá, že „místo“, k němuž společně postupují všechny pozemské vojenské mocnosti je tedy třeba chápat v posledním uvedeném významu.

‚Válka velikého dne Boha Všemohoucího‘ v Har-Magedonu nebyla nějaká událost, která se odehrála v minulosti, ale ve Zjevení je v době Janova vidění vylíčena jako budoucí událost. Shromažďování králů k Har-Magedonu je popsáno jako důsledek vylití šesté ze sedmi misek obsahujících „poslední“ rány, kterými bude doveden do konce Boží hněv. (Zj 15:1; 16:1, 12) Skutečnost, že válka v Har-Magedonu je úzce spojena s Kristovou přítomností, je také potvrzena Ježíšovým varováním, že on sám přichází jako zloděj — varováním, které je uvedeno mezi 14. a 16. veršem 16. kapitoly Zjevení.

V kontextu je zdůrazněno, že tato válka bude celosvětová. Jehovovi protivníci jsou označeni jako ‚králové celé obydlené země‘, kteří jsou zmobilizováni ‚výroky inspirovanými démony‘. (Zj 16:14)

Dále Jan říká: „A viděl jsem divoké zvíře a krále země a jejich vojska shromážděné, aby vedli válku s tím, který seděl na koni, a s jeho vojskem.“ (Zj 19:19) Tato kapitola ztotožňuje vůdce nebeských vojsk, který seděl na bílém koni, s tím, kdo je nazýván „Věrný a Pravý“ a „Boží Slovo“. (Zj 19:11–13) Je to tedy Ježíš Kristus, Slovo, kdo jedná jako velitel Božích nebeských vojsk. (Jan 1:1; Zj 3:14) Ještě další výrok ukazuje, že je to Kristus, kdo vede nebeská vojska, neboť je řečeno, že pozemská vojska povedou „bitvu s Beránkem [kterým je Ježíš Kristus (Jan 1:29)], ale Beránek nad nimi zvítězí, protože je Pán pánů a Král králů. Také ti povolaní a vyvolení a věrní to učiní s ním.“ (Zj 17:13, 14)

Vidění v 19. kapitole Zjevení odhaluje, že v této válce budou na straně Ježíše Krista, Božího Slova, bojovat jedině nebeská vojska, a tak ukazuje, že nikdo z Jehovových křesťanských služebníků na zemi se onoho boje nezúčastní. Je to v souladu se slovy uvedenými v Matoušovi 26:52, kde Ježíš Kristus říká, že jeho učedníci nepoužívají zbraně určené k fyzickému válčení. (Srovnej 2Mo 14:13, 14; 2Pa 20:15, 17, 22, 23; Ža 2:4–9.) Těla zabitých lidí odklidí ptáci, kteří létají středem nebe. (Zj 19:11–21)

Har-Magedon je tedy představen ne jako pouhý boj mezi lidmi, ale jako boj, kterého se účastní Boží neviditelná vojska. Je jisté, že k němu dojde a že se odehraje v době stanovené Jehovou Bohem, který „činí podle své vlastní vůle uprostřed nebeského vojska a obyvatel země“. (Da 4:35; viz také Mt 24:36.)