Jedna z knih Hebrejských písem, jejíž název je odvozen od jména hlavní postavy. V některých výtiscích latinské Vulgáty je však nazývána „Ahasverus“ podle perského krále, který v této zprávě hraje význačnou úlohu. Židé knihu Ester nazývají Meghil·lathʹ ʼEs·terʹ nebo jednoduše Meghil·lahʹ, což znamená „svazek; svitek“, protože pro ně je to vysoce ceněný dokument.

Pisatel knihy. Kdo knihu Ester napsal, Písmo neuvádí. Někteří učenci ji připisují Ezrovi, ale významné doklady poukazují na Mordekaie. Mordekai mohl dopodrobna znát všechna fakta o tom, co v tomto příběhu má souvislost s jeho vlastními i s Esteřinými zájmy, s jednáním členů Hamanovy rodiny a zejména s tím, co se dělo na hradě Šušan. Když byl povýšen na ministerského předsedu perské vlády, měl Mordekai přístup k úředním spisům uvedeným v této zprávě, a tak — stejně jako v jiných obdobích Daniel, Ezra a Nehemjáš, kteří napsali biblické knihy popisující vztah Židů k této světové velmoci a kteří měli vysoké postavení v perské vládě — velmi pravděpodobně napsal s Jehovovým požehnáním knihu Ester právě on.

Poměry v tehdejší době. Události popisované v této knize spadají do doby vlády krále Ahasvera, kdy se Perská říše rozkládala od Indie po Etiopii a zahrnovala 127 provincií neboli soudních oblastí. (Es 1:1) Těmito údaji a tím, že ji Ezra zahrnul do biblického kánonu, je doba v ní zahrnutá omezena na období vlády jednoho z dále uvedených tří králů známých ze světských dějin: Peršana Dareia I., Xerxa I. a Artaxerxa Longimana. Dareios I. i Artaxerxes Longimanus však před 12. rokem svého vládního období měli Židy v oblibě, což se nedá říci o Ahasverovi z této knihy, protože ten zřejmě Židy ani jejich náboženství dobře neznal, a nebyl jim tedy ani příznivě nakloněn. Proto se předpokládá, že Ahasverus z knihy Ester je Xerxes I., syn perského krále Dareia Velikého. Některé překlady (např. ČB, EP) v úvodu k této knize nebo v ppč uvádějí, že „Ahasverus“ byl vlastně „Xerxes“, a jiné (AT, Mo) dokonce i v textu jméno „Ahasverus“ nahrazují jménem „Xerxes“.

Do vládních let tohoto krále jsou v knize Ester zjevně započítána i léta, kdy vládl společně se svým otcem Dareiem Velikým. Kniha Ester nepochybně zahrnuje období od roku 493 př. n. l. až asi do roku 475 př. n. l., protože události popisované na začátku této knihy probíhaly ve třetím roce vlády tohoto krále a další část zprávy zahrnuje zbývající období jeho vlády. (Viz heslo PERSIE, PERŠANÉ, Vláda Xerxa a Artaxerxa.)

 Kniha Ester byla napsána někdy po 12. roce Xerxovy vlády a nepochybně ke konci jeho vlády (asi 475 př. n. l.). Poutavý způsob psaní této knihy svědčí o tom, že pisatel byl očitým svědkem popisovaných událostí. Kromě toho je v ní výrazný náznak toho, že pisatel měl přístup k vládním listinám (Es 10:2), a proto byla velmi pravděpodobně napsána v Šušanu v provincii Elam, která tehdy byla částí Persie. Perská a chaldejská slova jsou v této knize smíchaná s hebrejskými, a to odpovídá výše uvedené době psaní i tomu, že místem psaní byla Persie.

Ezra možná knihu Ester přinesl z Babylóna do Jeruzaléma v roce 468 př. n. l., protože před skončením období Velké synagógy asi v roce 300 př. n. l. byla součástí kánonu této synagógy v Jeruzalémě.

Věrohodnost a kanonicita. Kanonická věrohodnost knihy Ester je některými badateli zpochybňována proto, že se z ní v Křesťanských řeckých písmech necituje ani tam o ní nejsou zmínky. Tato námitka však není přesvědčivá, protože stejné je to i s jinými knihami, jejichž kanonicita je prokázaná, například s knihami Ezra a Kazatel. Melitón ze Sard, Řehoř Naziánský a Athanasius ji ve svém seznamu kanonických knih vynechávají. Avšak Jeroným, Augustin a Origenes její jméno uvádějí. V souboru papyrů Chestera Beattyho jsou knihy Ezekiel, Daniel a Ester zahrnuty do jednoho kodexu, který byl pravděpodobně sestaven v první polovině třetího století n. l. Nezdá se, že Židé nebo první křesťané by její věrohodnost vůbec někdy zpochybňovali. Židé ji ve svých Biblích nejčastěji řadí do Hagiograf (Spisů) mezi Kazatele a Daniela.

Později byly do knihy Ester vloženy apokryfní dodatky. Někteří učenci určují dobu jejich vzniku přibližně do roku 100 př. n. l., tedy asi 300 let po tom, co byl podle tradičního názoru stanoven kánon Hebrejských písem.

Kniha Ester je obviňována z přehánění, když se zmiňuje o tom, že král Ahasverus ve třetím roce své vlády pořádal hostinu trvající 180 dní. (Es 1:3, 4) Tím však bylo vyjádřeno, že taková slavnostní hostina trvala tak dlouho proto, aby bylo možné pohostit velké množství úředníků z mnoha provincií, kteří tam kvůli svým povinnostem nemohli přijít všichni  najednou a nemohli tam být po celou tu dobu. V textu vlastně není řečeno, že hostina trvala tak dlouho, ale že král svým hostům 180 dní ukazoval bohatství a slávu svého království. O hostině je zmínka v Ester 1:3 a 1:5. Možná, že tím nejsou míněny dvě hostiny, ale že ve 3. verši se mluví o sedmidenní hostině pro všechny přítomné na hradě, která se konala na konci velkého setkání. (Commentary on the Old Testament od C. Keila a F. Delitzsche, 1973, sv. III, Esther, s. 322–324)

Vzhledem k tomu, že v knize Ester chybí jakákoli přímá zmínka o Bohu, někteří badatelé tvrdí, že tato kniha není náboženská. Nicméně vypráví o postech Židů a o jejich „volání o přispění“, což poukazuje na modlitby. (Es 4:3, 16; 9:31) To, že události řídil Bůh, je také vidět z královy nespavosti ve vhodný čas (6:1) a z případné narážky, že Ester dosáhla postavení královny proto, že to byl Boží záměr. (4:14) Navíc Mordekai naprosto jasně odmítl klanět se před Božím nepřítelem Hamanem, který jakožto Agagovec byl možná Amalekita královského původu, a to dokládá, že Mordekai uctíval Jehovu. (3:1–6; 2Mo 17:14)

Doklady z historie a archeologie. K potvrzení věrohodnosti knihy Ester přispívají historické a archeologické nálezy. Stačí několik příkladů. Věrohodně je popsán způsob, jak Peršané vzdávali někomu poctu. (Es 6:8) Bílá a modrá (nebo fialová) byly barvy perského královského dvora. V Ester 8:15 čteme, že Mordekai byl oblečen „v královském šatu z modré látky a plátna“ a že měl červenofialový plášť.

Ester „se postavila na vnitřním nádvoří králova domu naproti královu domu, zatímco král seděl na svém královském trůnu v královském domě naproti vchodu do domu. A jakmile král uviděl královnu Ester, jak stojí na nádvoří, stalo se, že si získala v jeho očích přízeň.“ (Es 5:1, 2) Vykopávky odhalily, že popis je přesný v každé podrobnosti. Z domu žen na vnitřní nádvoří vedla chodba a po straně nádvoří naproti této chodbě byla síň — trůnní síň — paláce. Trůn byl umístěn uprostřed odlehlejší stěny a z tohoto výhodného místa mohl král za zástěnou sledovat nádvoří a mohl vidět královnu, jak čeká na audienci. Z dalších podrobností v knize je vidět, že pisatel palác dokonale znal. Námitky proti knize Ester z těch důvodů, že je historicky nedoložená a že nepřesně popisuje společenské chování a zvyky Peršanů, jsou tedy zjevně nepodložené.

Velmi přesvědčivým důkazem o věrohodnosti této knihy je to, že Židé dodnes slaví svátek Purim neboli Svátek losů; při tomto výročí se v jejich synagógách čte celá kniha Ester. Klínopisný záznam zřejmě z Borsippy se údajně zmiňuje o perském úředníkovi jménem Mardukâ (Mordekai?), který byl v Suse (Šušanu) na konci vlády Dareia I. nebo na začátku vlády Xerxa I. (Zeitschrift für die alttestamentliche Wissenschaft, 1940/41, sv. 58, s. 243, 244; 1942/43, sv. 59, s. 219)

Kniha Ester je v naprostém souladu s ostatními částmi Písma a doplňuje Ezrovu a Nehemjášovu zprávu vyprávěním o tom, co se dělo s Božím lidem ve vyhnanství v Persii. Stejně jako celé Písmo byla i tato kniha napsána proto, abychom z ní získali povzbuzení, útěchu a poučení. (Ří 15:4)

[Rámeček na straně 466]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z KNIHY ESTER

Poutavě napsaná zpráva o tom, jak Bůh použil Ester pod vedením jejího staršího bratrance Mordekaie, aby ochránil Židy před vyhlazením

Nepochybně ji napsal Mordekai a zřejmě zahrnuje dobu od roku 493 až asi do roku 475 př. n. l.

Ester se stává královnou v Šušanu

Když král Ahasverus (patrně Xerxes I.) během královské hostiny povolává královnu Vašti, aby se pochlubil její krásou, Vašti neústupně odmítá přijít; král ji zbavuje postavení královny (1:1–22)

Ze všech krásných panen v říši je vybrána Ester a stává se královnou; na Mordekaiův pokyn neprozradí, že je Židovka (2:1–20)

Haman osnuje plány na vyhlazení Židů, ale karta se obrací

Král povyšuje Agagovce Hamana nad všechna ostatní knížata, ale Mordekai odmítá se mu klanět (3:1–4)

Haman rozlícený Mordekaiovým odmítavým postojem osnuje plány na vyhlazení všech Židů v říši; přiměje krále, aby s tím souhlasil, a tak je stanoveno datum a vydán výnos (3:5–15)

Mordekai dává Ester pokyn, aby se osobně obrátila na krále, i když možná ohrozí svůj život tím, že se před ním objeví bez pozvání (4:1–17)

Ester je u krále přijata příznivě; zve krále a Hamana na hostinu; potom oba žádá, aby k ní příští den znovu přišli na další hostinu (5:1–8)

Haman však má zkaženou radost, protože Mordekai znovu odmítá se mu klanět, a tak postaví velmi vysoký kůl a chystá se přimět krále, aby na něj příští den před hostinou pověsil Mordekaie (5:9–14)

Tu noc král nemůže spát, a proto si nechává přečíst záznamy a dozvídá se, že Mordekai kdysi odhalil tajný plán zavraždit krále a nebyl za to odměněn; když Haman ráno přichází, král se ho ptá, co by se mělo udělat k poctě muže, v němž má král zalíbení; Haman se domnívá, že tím mužem je on, a tak předkládá okázalé návrhy; potom však dostává příkaz, aby veřejně vzdal takovou poctu Mordekaiovi (6:1–13; 2:21–23)

Ten den na hostině Ester oznamuje králi a Hamanovi, že ona a její lid byli prodáni, aby byli vyhlazeni; rozzuřený král nařizuje, aby Haman byl pověšen na kůl, který postavil pro Mordekaie (6:14–7:10)

Mordekai je vyvýšen a Židé jsou osvobozeni

Mordekai dostává králův pečetní prsten, který byl odebrán Hamanovi (8:1, 2)

S královým souhlasem je vydán výnos dovolující Židům, aby se bránili a aby v den, který byl stanoven pro jejich záhubu, vyhladili své nepřátele; mnoho tisíc nepřátel Židů je pobito (8:3–9:19)

Je vydán výnos, aby se toto osvobození každoročně připomínalo (9:20–32)

Mordekai se stává druhým po králi a pracuje pro dobro svého lidu (10:1–3)