Biblická kniha číslo 21 — Kazatel
Biblická kniha číslo 21 — Kazatel
Pisatel: Šalomoun
Místo psaní: Jeruzalém
Psaní dokončeno: před 1000 př. n. l.
1. K jakému vznešenému účelu byla napsána kniha Kazatel?
KNIHA Kazatel byla napsána k vznešenému účelu. Šalomoun, představitel lidu, jenž byl oddán Jehovovi, měl odpovědnost za tento lid, aby byl semknutý a věrný ve své oddanosti. Tuto odpovědnost se snažil plnit prostřednictvím moudrých rad knihy Kazatel.
2. Jak vyjadřuje tento účel hebrejský název knihy a proč je vhodnější než řecký a český název?
2 V Kazateli 1:1 o sobě mluví jako o „shromažďovateli“. V hebrejštině zní to slovo Kohelet, a v hebrejské Bibli také nese kniha tento název. Řecká Septuaginta podává název jako Ekklesiastes, což znamená „člen ekklésie (sboru; shromáždění)“. Z toho je například odvozen anglický název Ecclesiastes. Kohelet se však vhodněji překládá jako „shromažďovatel“, a je to také přiléhavější označení pro Šalomouna. Vyjadřuje Šalomounův záměr při psaní knihy.
3. V jakém smyslu byl Šalomoun shromažďovatelem?
3 V jakém smyslu byl král Šalomoun shromažďovatelem a k čemu shromažďoval? Byl shromažďovatelem svého lidu, Izraelitů, a také jejich druhů, dočasných usedlíků. Shromažďoval je k uctívání svého Boha, Jehovy. Předtím postavil Jehovův chrám v Jeruzalémě a při jeho zasvěcení je všechny svolal neboli shromáždil k uctívání Boha. (1. Král. 8:1) Nyní zamýšlel pomocí Kazatele shromáždit svůj lid k hodnotným dílům a odvrátit je od marných, planých děl tohoto světa. — Kaz. 12:8–10.
4. Jak zjišťujeme, že pisatelem je Šalomoun?
4 Šalomoun není sice zvlášť jmenován, ale celá řada míst v knize ho zcela nezvratně usvědčuje jako pisatele. Shromažďovatel se představuje jako ‚syn Davida‘, „který se stal králem nad Izraelem v Jeruzalémě“. To může platit jen na krále Šalomouna, protože jeho nástupci v Jeruzalémě už byli králi pouze nad Judou. Mimoto shromažďovatel píše: „Já jsem velmi vzrostl v moudrosti, více než kdokoli, kdo byl přede mnou v Jeruzalémě, a mé vlastní srdce vidělo mnoho moudrosti a poznání.“ (1:1, 12, 16) To se hodí na Šalomouna. Kazatel 12:9 nám říká, že „hloubal a důkladně zkoumal, aby uspořádal mnoho přísloví“. Král Šalomoun pronesl 3 000 přísloví. (1. Král. 4:32) Kazatel 2:4–9 vypráví o stavebním programu pisatele; o vinicích, zahradách a parcích, o zavodňovacím systému, o organizaci sluhů a služek, o nahromadění stříbra a zlata a o dalším podnikání. To vše se vztahovalo na Šalomouna. Když královna ze Šeby viděla Šalomounovu moudrost a blahobyt, řekla: „Nepověděli mi ani polovinu.“ — 1. Král. 10:7.
5. Kde a kdy byl Kazatel bezesporu napsán?
5 Kniha označuje Jeruzalém jako místo psaní, říká, že shromažďovatel byl králem „v Jeruzalémě“. Dobou psaní muselo být období před rokem 1000 př. n. l., za Šalomounovy čtyřicetileté vlády, po skončení mnoha prací, o nichž se v knize mluví, ale před jeho odklonem k modlářství. Do té doby získal rozsáhlé poznání o zaměstnáních tohoto světa a o jeho honbě za hmotným ziskem. V té době byl ještě v přízni Boha a pod jeho inspirací.
6. Jaké námitky byly vzneseny ohledně inspirace knihy, ale jak mohou být vyvráceny?
6 Jak si můžeme být jisti, že kniha Kazatel je ‚inspirována Bohem‘? Někteří snad o její inspiraci pochybují, protože se ani jednou nezmiňuje o božském jménu Jehova. Jistě se však zastává pravého uctívání Boha a opakovaně používá výrazu ha Elohim, „pravý Bůh“. Někdo může vznést i jinou námitku: v ostatních knihách Bible se nevyskytují žádné přímé citáty z Kazatele. Avšak nauky a zásady předložené v knize jsou zcela v souladu s ostatními Písmy. Clarkův Komentář, svazek III., strana 799, uvádí: „Knihu nazvanou Kohelet neboli Shromažďovatel vždy přijímala židovská i křesťanská církev jako [knihu] napsanou pod inspirací Všemohoucího; a byla považována za pravou část posvátného kánonu.“
7. Proč byl Šalomoun nanejvýš způsobilý, aby sepsal knihu Kazatel?
7 Světsky moudří „vyšší kritikové“ tvrdí, že Kazatel není Šalomounův spis neboli pravá část „celého Písma“. Říkají, že její jazyk a její filozofie jsou z pozdější doby. Přehlížejí, že Šalomoun shromáždil dostatek znalostí prostřednictvím pokročilého rozvoje mezinárodního obchodu a řemesel, od cestujících hodnostářů i jinými styky s vnějším světem. (1. Král. 4:30, 34; 9:26–28; 10:1, 23, 24) Jak píše F. C. Cook v knize Bible Commentary (Komentář k Bibli), svazek IV, strana 622: „Každodenní zaměstnání a vybrané záležitosti, které sledoval tento velký hebrejský král, ho určitě přivedly daleko za sféru všedního života, myšlení a jazyka Hebrejců.“
8. Který důkaz pro kanonicitu Kazatele je nejpádnější?
8 Potřebujeme však opravdu vnější zdroje, abychom dokázali kanonicitu Kazatele? Zkoumání samotné knihy odhalí nejen její vnitřní soulad, ale také její soulad s ostatními Písmy, jejichž je skutečnou částí.
OBSAH KAZATELE
9. Co shledává shromažďovatel ohledně zaměstnání lidských synů?
9 Marnost lidského způsobu života (1:1–3:22). Z úvodních slov zaznívá námět knihy: „‚Největší marnost,‘ řekl shromažďovatel, ‚největší marnost! Všechno je marnost!‘“ Jaký prospěch přináší tvrdá a namáhavá práce lidí? Generace přicházejí a odcházejí, na zemi se opakují přírodní cykly a „není nic nového pod sluncem“. (1:2, 3, 9) Shromažďovatel zaměřil své srdce, aby hledal a zkoumal moudrost vzhledem k neblahým zaměstnáním lidských synů, ale shledává, že v moudrosti i v bláznovství, v hrdinských činech i v tvrdé práci, v jídle i v pití je všechno „marnost a honba za větrem“. Začíná ‚nenávidět život‘, život plný neštěstí a hmotařských snah. — 1:14; 2:11, 17.
10. Co je Boží dar, ale co se nakonec stává hříšnému člověku?
10 Pro všechno je ustanovený čas — ano, Bůh ‚učinil každou věc krásnou v její čas‘. Chce, aby se jeho tvorové radovali ze života na zemi. „Poznal jsem, že není pro ně nic lepšího, než aby se radovali a činili za svého života dobro; a také že by každý člověk měl jíst a vskutku pít a vidět dobré za všechnu svou tvrdou práci. Je to dar od Boha.“ Avšak běda! Hříšnému lidstvu se nakonec stává totéž co zvířeti: „Jako umírá jeden, tak umírá druhý; a všichni mají jen jednoho ducha, takže neexistuje nadřazenost člověka nad zvířetem, protože všechno je marnost.“ — 3:1, 11–13, 19.
11. Jakou moudrou radu dává shromažďovatel bohabojnému muži?
11 Moudré rady pro ty, kteří se bojí Boha (4:1–7:29). Šalomoun blahopřeje mrtvým, protože jsou osvobozeni od ‚všech skutků útlaku, které se dějí pod sluncem‘. Pak dál popisuje marná a neblahá díla. Také moudře radí, že „dva jsou lepší než jeden“, a že „trojnásobnou šňůru nelze rychle přetrhnout“. (4:1, 2, 9, 12) Dává znamenitou radu k shromažďování Božího lidu: „Střež své nohy, kdykoli jdeš do domu pravého Boha; a ať se člověk přibližuje, aby slyšel.“ Nemluv ukvapeně před Bohem; ať je „tvých slov málo“, a plň, co slavnostně Bohu slíbíš. „Boj se pravého Boha.“ Když jsou utlačováni chudí, pamatuj, že „ten, který je vyšší nežli vysoký, dává pozor, a jsou ti, kteří jsou vysoko nad nimi“. Pozoruje, že pouhý sluha bude mít sladký spánek, ale boháč má příliš starostí, než aby spal. Přišel však do světa nahý a za všechnu svou tvrdou práci si nemůže ze světa nic odnést. — 5:1, 2, 4, 7, 8, 12, 15.
12. Jakou radu dostáváme vzhledem k vážným životním otázkám a ohledně výhody moudrosti před penězi?
12 Člověk může získat bohatství a slávu, ale co má ze života, i kdyby prožil „dvakrát tisíc let“, jestliže neviděl, co je dobré? Je lépe si vzít k srdci vážné otázky života a smrti, než se stýkat s hlupáky „v domě radování“; ano, je lépe obdržet přísné napomenutí od moudrého, protože jako praskavý „zvuk trní pod hrncem, takový je totiž smích hlupáka“. Moudrost je výhodná. „Vždyť moudrost je pro ochranu, stejně jako peníze jsou pro ochranu, ale výhoda poznání je, že moudrost zachová naživu ty, kteří ji vlastní.“ Proč se tedy stala cesta lidstva tak nešťastnou? „Pravý Bůh učinil lidstvo přímé, ale oni sami si vyhledali mnohé plány.“ — 6:6; 7:4, 6, 12, 29.
13. Co shromažďovatel radí a doporučuje a co říká o místu, kam člověk jde?
13 Všem se nakonec stává totéž (8:1–9:12). „Dodržuj samotné královo nařízení,“ radí shromažďovatel; ale poznamenává, že „srdce lidských synů se v nich plně naklonilo k činění špatného“, protože rozsudek proti špatnému skutku nebyl vykonán rychle. (8:2, 11) On sám doporučuje radovat se. Ale je tu jiná neradostná věc: Všichni lidé jdou totiž stejnou cestou — cestou smrti! Živí si uvědomují, že zemřou, „ale mrtví, ti si neuvědomují naprosto nic. . . Všechno, co chce činit tvá ruka, konej právě svou silou, protože není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrost v šeolu, v místě, k němuž jdeš.“ — 9:5, 10.
14. a) Jakou praktickou moudrost shromažďovatel zdůrazňuje? b) Jaký je závěr té věci?
14 Praktická moudrost a závazek člověka (9:13–12:14). Shromažďovatel mluví o jiných neštěstích, jako je ‚pošetilost. . . v mnoha vysokých postaveních‘. Předkládá také mnoho přísloví o praktické moudrosti a prohlašuje, že dokonce „mládí a rozkvět života jsou marnost“ — pokud nedbáme na pravou moudrost. Říká: „Pamatuj tedy na svého Vznešeného stvořitele ve dnech svého jinošství.“ Jinak stáří pouze vrátí člověka do zemského prachu, a potvrdí se tak shromažďovatelova slova: „Největší marnost!. . . Všechno je marnost!“ Sám vyučoval lid neustále poznání, protože „slova moudrých jsou jako volské bodce“, jež pobízejí k pravým skutkům. Pokud jde ale o světskou moudrost, varuje: „Dělání mnoha knih není konec, a mnoho se jim oddávat je únavné pro tělo.“ Pak shromažďovatel dochází k velkolepému vyvrcholení knihy a shrnuje vše, o čem hovořil vzhledem k marnosti a moudrosti: „Všechno je vyslechnuto a závěr věci je: Boj se pravého Boha a dodržuj jeho přikázání. To je totiž celý závazek člověka. Vždyť pravý Bůh sám přivede dílo každého druhu na soud, pokud jde o každou utajenou věc, ať je dobrá nebo špatná.“ — 10:6; 11:1, 10; 12:1, 8–14.
PROČ JE PROSPĚŠNÁ
15. Jak Šalomoun rozlišuje mezi neradostným zaměstnáním a hodnotnými díly?
15 Kazatel zdaleka není pesimistickou knihou, neboť je poset zářícími klenoty božské moudrosti. Šalomoun do výčtu mnoha podnikání, která označuje za marnost, nezahrnuje stavbu Jehovova chrámu na hoře Moria v Jeruzalémě ani čisté uctívání Jehovy. Nelíčí jako marnost Boží dar života, ale ukazuje, že ho člověk dostal proto, aby se radoval a činil dobro. (3:12, 13; 5:18–20; 8:15) Neradostná zaměstnání jsou taková, která opomíjejí Boha. Otec může pro svého syna nastřádat bohatství, ale nějaká katastrofa všechno zničí a nic mu nezůstane. Bylo by lepší opatřit si trvalé dědictví duchovního bohatství. Je neštěstím, má-li někdo hojnost, ale není schopen se z ní radovat. Neštěstí dostihne všechny světské boháče, když „odcházejí“ při smrti, a nemají nic. — 5:13–15; 6:1, 2.
16. Jak souhlasí Kohelet neboli Shromažďovatel s Ježíšovým učením?
16 V Matoušovi 12:42 o sobě Kristus Ježíš řekl, že je „něco více než Šalomoun“. Když je tedy Šalomoun předobrazem Ježíše, jsou Šalomounova slova v knize Kohelet v souladu s Ježíšovým učením? Nacházíme mnoho podobného. Ježíš například zdůraznil nesmírný rozsah Božího díla, když řekl: „Můj otec stále pracuje až dosud, i já stále pracuji.“ (Jan 5:17) Šalomoun také poukazuje na Boží dílo: „A viděl jsem celé dílo pravého Boha, jak lidstvo není schopno zjistit dílo, které bylo vykonáno pod sluncem; ať lidstvo stále pracuje sebetvrději a hledá, přece to nezjistí. A i kdyby si snad řekli, že jsou dost moudří, aby poznali, nebudou schopni to zjistit.“ — Kaz. 8:17.
17. Které další podobnosti nalézáme v Ježíšových a Šalomounových slovech?
17 Ježíš i Šalomoun povzbuzovali pravé ctitele, aby se shromažďovali. (Mat. 18:20; Kaz. 4:9–12; 5:1) Ježíšovy poznámky o „závěru systému věcí“ a o „ustanovených časech národů“ jsou v souladu s Šalomounovým výrokem, že „pro všechno je ustanovený čas, ano čas pro každou záležitost pod nebesy“. — Mat. 24:3; Luk. 21:24; Kaz. 3:1.
18. Kterými výstrahami se Ježíš a jeho učedníci připojují k Šalomounovi?
18 A především, Ježíš a jeho učedníci se připojují k Šalomounovi ve výstraze před osidly hmotařství. Moudrost je pravou ochranou, protože podle Šalomounových slov „zachová naživu ty, kteří ji vlastní“. „Neustále tedy hledejte nejprve království a jeho spravedlnost, a to všechno ostatní vám bude přidáno,“ říká Ježíš. (Kaz. 7:12; Mat. 6:33) V Kazateli 5:10 je napsáno: „Kdo pouze miluje stříbro, nebude nasycen stříbrem, ani žádný, kdo miluje jmění, příjmem. Také to je marnost.“ Velmi se to podobá radě, kterou dává Pavel v 1. Timoteovi 6:6–19, že „láska k penězům je totiž kořenem škodlivých věcí všeho druhu“. Jsou však i další odpovídající úseky vztahující se k jiným myšlenkám biblického poučení. — Kaz. 3:17 — Skutky 17:31; Kaz. 4:1 — Jak. 5:4; Kaz. 5:1, 2 — Jak. 1:19; Kaz. 6:12 — Jak. 4:14; Kaz. 7:20 — Řím. 3:23; Kaz. 8:17 — Řím. 11:33.
19. S jakou šťastnou vyhlídkou se dnes můžeme shromažďovat v Jehovově uctívání?
19 Královské panství Božího milovaného Syna, Ježíše Krista, který byl tělesným potomkem moudrého krále Šalomouna, zřídí novou pozemskou společnost. (Zjev. 21:1–5) Co napsal Šalomoun pro vedení svých poddaných ve svém předobrazném království, je životně důležité pro všechny, kteří nyní vkládají naději v Boží království v čele s Kristem Ježíšem. Pod jeho panstvím bude lidstvo žít podle týchž moudrých zásad, které předložil shromažďovatel, a bude se věčně radovat z Božího daru šťastného života. Nyní je čas, abychom se shromáždili v uctívání Jehovy, a dočkali se tak radostného života pod jeho Královstvím. — Kaz. 3:12, 13; 12:13, 14.
[Studijní otázky]
