Dětství jsem prožil ve Warialdě, malém městečku v Novém Jižním Walesu. Místní lidé se zabývají různými druhy zemědělské činnosti, například chovají ovce nebo dobytek a pěstují obilí a jiné plodiny. Je to čisté městečko s nízkou kriminalitou.

Byl jsem nejstarším z deseti dětí, a tak jsem už ve 13 letech začal pracovat, abych pomohl živit rodinu. Jelikož jsem neměl skoro žádné vzdělání, nechával jsem se zaměstnávat na farmách. Od 15 let jsem pracoval jako honák a zajížděl jsem koně.

Práce na farmách měla své výhody i nevýhody. Na jednu stranu se mi samotná práce i prostředí líbily. Sedával jsem v noci u ohně, díval se na měsíc a hvězdné nebe a vnímal vůně, které večerní vánek přinášel z buše. Pamatuji se, jak jsem přemýšlel, že všechny ty nádherné věci musel někdo stvořit. Na druhou stranu jsem byl na farmách vystaven škodlivým vlivům. Lidé kolem mě často mluvili sprostě a hodně kouřili. A tak se sprostá řeč a kouření brzo staly nedílnou součástí mého života.

V 18 letech jsem se přestěhoval do Sydney. Přihlásil jsem se do armády, ale kvůli nedostatečnému vzdělání mě nevzali. Sehnal jsem si tedy v Sydney práci a rok tam žil. V té době jsem se poprvé setkal se svědky Jehovovými. Přijal jsem pozvání, abych přišel na jedno jejich shromáždění, a okamžitě jsem si uvědomil, že to, co učí, je pravda.

Zanedlouho jsem se však rozhodl vrátit se do buše. Nakonec jsem se usadil ve městě Goondiwindi ve státě Queensland. Našel jsem si práci, oženil se a naneštěstí také začal pít.

Měli jsme s manželkou dvě děti. Potom, co se mí synové narodili, jsem začal přemýšlet, kam můj život směřuje.  Pamatoval jsem si, co jsem slyšel na onom shromáždění svědků Jehovových v Sydney, a rozhodl jsem se, že v tom něco podniknu.

Našel jsem jeden starý výtisk Strážné věže, ve kterém byla adresa australské odbočky svědků Jehovových. Poslal jsem tam dopis s prosbou o pomoc. Za nějakou dobu mě navštívil jeden laskavý a přátelský svědek. Netrvalo dlouho a začal se mnou studovat Bibli.

Při studiu Bible jsem si uvědomil, že musím ve svém životě udělat velké změny. Jeden z biblických veršů, které na mě zvlášť silně zapůsobily, byl 2. Korinťanům 7:1. Tento verš vybízí: „Očisťme se od každé poskvrny těla.“

Rozhodl jsem se, že přestanu kouřit a zneužívat alkohol. Udělat tyto změny nebylo snadné, protože tyto zlozvyky byly dlouho součástí mého života. Ale byl jsem odhodlaný žít způsobem, který Bohu dělá radost. Největší pomocí pro mě bylo, když jsem začal uplatňovat zásadu zapsanou v Římanům 12:2: „Přestaňte se utvářet podle tohoto systému věcí, ale přeměňujte se předěláním své mysli.“ Uvědomil jsem si, že pokud chci změnit své návyky, musím změnit své myšlení a na své návyky se dívat stejně, jako se na ně dívá Bůh, tedy jako na něco škodlivého. S jeho pomocí se mi podařilo s kouřením i zneužíváním alkoholu skoncovat.

Nejnáročnější ale pro mě bylo přestat mluvit sprostě. Znal jsem biblickou radu zapsanou v Efezanům 4:29: „Ať z vašich úst nevychází žádné zkažené slovo.“ Přesto jsem nedokázal hned začít mluvit jen slušně. Zjistil jsem, že je pro mě užitečné uvažovat o slovech z Izajáše 40:26. O hvězdném nebi se v něm říká: „Vysoko pozvedněte oči a vizte. Kdo stvořil tyto věci? Je to Ten, kdo vyvádí jejich vojsko dokonce podle počtu, všechny je dokonce nazývá jménem. Kvůli hojnosti dynamické energie, a protože je také silný v moci, ani jedna z nich nechybí.“ Říkal jsem si, že když měl Bůh moc stvořit celý ohromný vesmír – a já se tak rád díval na hvězdy –, určitě mi může dát sílu k tomu, abych udělal potřebné změny a on ze mě mohl mít radost. Stálo mě to hodně modliteb a úsilí, ale postupně jsem nad tím, jak mluvím, získal kontrolu.

Jako honák jsem neměl moc příležitostí povídat si s lidmi, protože na farmách, kde jsem pracoval, jich bývalo málo. Ale díky školení, které probíhá na shromážděních svědků Jehovových, jsem se naučil vyjadřovat. Kromě jiného teď dokážu mluvit s druhými o dobré zprávě o Božím království. (Matouš 6:9, 10; 24:14)

Posledních několik let sloužím jako starší ve sboru svědků Jehovových. Považuji za výsadu, že mohu dělat všechno, co je v mých silách, abych pomáhal svým spoluvěřícím.

Děkuji Jehovovi za to, že mně, člověku s tak malým vzděláním, umožnil, abych byl poučován jím samotným. (Izajáš 54:13) Naprosto souhlasím se slovy v Příslovích 10:22, kde se píše: „Jehovovo požehnání – to obohacuje.“