Mějte „mezi sebou lásku“

„Dávám vám nové přikázání, abyste milovali jeden druhého; právě jako jsem si já zamiloval vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ JAN 13:34, 35

Co tento výrok znamená: Kristus svým následovníkům řekl, aby se navzájem milovali tak, jako on miloval je. Jak je Ježíš miloval? Jeho láska překonávala tehdy běžné předsudky vůči lidem z jiného národa i vůči ženám. (Jan 4:7–10) Podněcovala ho, aby neúnavně pomáhal druhým a obětoval tomu svůj čas, energii a osobní pohodlí. (Marek 6:30–34) Nakonec dal Kristus svou lásku najevo tím největším možným způsobem. „Já jsem ten znamenitý pastýř,“ řekl. „Znamenitý pastýř se vzdává své duše ve prospěch ovcí.“ (Jan 10:11)

Jak se tím řídili první křesťané: V prvním století si křesťané mezi sebou říkali „bratře“ a „sestro“. (Filemonovi 1, 2) Ve sboru byli vítáni lidé ze všech národů, protože křesťané věřili, že „není . . . rozdíl mezi Židem a Řekem, neboť nade všemi je týž Pán“. (Římanům 10:11, 12) Po Letnicích roku 33 n. l. učedníci v Jeruzalémě „prodávali svá vlastnictví a majetky a rozdělovali výtěžek všem, právě jak kdo potřeboval“. Proč to dělali? Chtěli umožnit nově pokřtěným spoluvěřícím, aby zůstali v Jeruzalémě a „dále se věnovali učení od apoštolů“. (Skutky 2:41–45) Co je k takovému jednání podnítilo? Ani ne dvě století po smrti apoštolů citoval Tertullianus, co o křesťanech někteří lidé říkali: „Hle, jak se navzájem milují . . . a jeden za druhého jsou připraveni zemřít.“ (Apologeticum, přeložil Josef Novák)

Kdo tomuto vzoru odpovídá dnes? Kniha Úpadek a pád římské říše * si všímá, že ti, kdo se prohlašovali za křesťany, se během staletí „dopouštěli k sobě navzájem větších ukrutností, než kdy sami zakusili od hněvu nevěřících“. Z nedávné studie provedené ve Spojených státech vyplynulo, že mnoho věřících lidí — z nichž většina se označila za křesťany — je zatíženo rasovými předsudky. Členové církve v jedné zemi často nemají žádný vztah k těm, kdo k této církvi patří v jiné zemi, a nejsou proto schopní či ochotní spoluvěřícím v případě potřeby pomáhat.

Poté co byla v roce 2004 Florida zasažena během dvou měsíců sérií čtyř hurikánů, předseda floridského Výboru záchranných operací kontroloval, zda se humanitární pomoc dodaná prostřednictvím tohoto výboru řádně rozděluje. Řekl, že žádná jiná skupina není tak dobře zorganizovaná jako svědkové Jehovovi, a slíbil, že jim poskytne všechno, co budou potřebovat. O několik let dříve, v roce 1997, přijela skupina humanitárních pracovníků z řad svědků Jehovových do Konžské demokratické republiky, aby pomohli tamějším křesťanským bratrům a dalším lidem, kteří byli v nouzi. Přivezli s sebou zásoby léků, potravin a oblečení. Svědkové z Evropy tehdy darovali věci v ceně jednoho milionu dolarů.

[Poznámka pod čarou]