Napodobujte jejich víru

Zastala se Božího lidu

ESTER vchází na nádvoří paláce v Šušanu a srdce jí bije jak splašené. Snaží se svoje rozrušení ovládnout, ale není to snadné. Už samotný hrad vzbuzuje bázeň. Tyčí se na rozlehlých vyvýšených terasách v blízkosti zasněžených vrcholků pohoří Zagros a je z něj výhled na průzračnou řeku Choaspés. Stěny jsou zdobeny barevnými glazovanými cihlami s reliéfy lučištníků, lvů a okřídlených býků, stojí tu impozantní sochy a strop podpírají kamenné sloupy se svislým žlábkováním. To všechno má návštěvníkům ukázat obrovskou moc muže, za kterým Ester právě jde. Dal si titul „velký král“. Je to její manžel.

Manžel? Ano, je to tak. Ahasverus je ale úplně jiný manžel, než jakého by si představovala zbožná židovská dívka. * Nejsou pro něj vzorem takoví muži jako Abraham, který pokorně uposlechl Boží pokyn, aby se řídil radou své manželky Sáry. (1. Mojžíšova 21:12) Král ví jen málo nebo vůbec nic o Esteřině Bohu Jehovovi a jeho Zákonu. Zná ale perský zákon, včetně nařízení, které zakazuje právě to, co se Ester chystá udělat. Každý, kdo se před perským vládcem objeví bez předvolání, má být usmrcen. Ester pozvána nebyla, a přesto ke králi jde. Když se blíží k vnitřnímu nádvoří, kde ji král ze svého trůnu může vidět, má nejspíš pocit, že kráčí vstříc smrti. (Ester 4:11; 5:1)

Proč Ester tolik riskuje? A co se z příkladu této výjimečné ženy můžeme naučit o víře? Nejprve se zamysleme nad tím, jak se vlastně Ester stala královnou Persie.

„Byla . . . krásného vzhledu“

Ester byla sirotek. Její rodiče, o kterých víme jen málo, jí dali jméno Hadassa. Hebrejsky to znamená „myrta“, což je krásný keř s bílými květy. Když zemřeli, soucitně se jí ujal její mnohem starší bratranec Mordekai. Vzal ji k sobě domů a staral se o ni jako o vlastní dceru. (Ester 2:5–7, 15)

Mordekai a Ester byli vyhnanci. Žili v perském hlavním městě, kde se pravděpodobně setkávali s pohrdáním kvůli svému náboženství a Zákonu, který se snažili dodržovat. Ester si jistě ke svému bratranci vytvářela blízký vztah ve chvílích, kdy ji učil o Jehovovi, milosrdném Bohu, který svůj lid v minulosti mnohokrát osvobodil z těžkostí a určitě to udělá znovu. (3. Mojžíšova 26:44, 45) Je jasné, že pouto mezi Ester a Mordekaiem bylo stále pevnější.

Mordekai byl zřejmě úředníkem na hradě Šušanu a pravidelně sedával v bráně spolu s dalšími královými služebníky. (Ester 2:19, 21; 3:3) O Esteřině mládí nevíme  nic, ale dá se usuzovat, že se dobře starala o svého staršího bratrance a o jeho dům, který pravděpodobně stál v chudší čtvrti města a od královského hradu ho dělila řeka. Ester jistě ráda chodila na trh v Šušanu, kde zlatníci, stříbrotepci a jiní řemeslníci prodávali své zboží. V té době ještě nemohla tušit, že takové luxusní věci pro ni později budou něčím úplně běžným. O své budoucnosti neměla ani ponětí.

Královna sesazena

Jednoho dne se v Šušanu začaly šířit zvěsti, že se v královské domácnosti stalo něco otřesného. Během velké hostiny, na kterou Ahasverus pozval urozené muže své říše a kde se podávaly ty nejvybranější pokrmy a vína, nechal zavolat krásnou královnu Vašti, která hodovala se ženami odděleně. Odmítla však přijít. To krále rozzuřilo a cítil se pokořený. Zeptal se proto svých rádců, jak by měla být Vašti potrestána. Co mu poradili? Sesadit ji z trůnu. Královi služebníci pak začali po celé zemi hledat půvabné mladé panny, ze kterých by si Ahasverus vybral novou královnu. (Ester 1:1–2:4)

Asi není těžké si představit, jak se Mordekai čas od času na Ester něžně dívá a s hrdostí a zároveň obavami si uvědomuje, že jeho sestřenice už vyrostla, a to do nebývalé krásy. V Bibli čteme: „Ta mladá žena byla hezké postavy a krásného vzhledu.“ (Ester 2:7) Tělesná krása je výhodou, ale měla by jít ruku v ruce s moudrostí a pokorou. Jinak může vést k samolibosti, pýše a jiným špatným vlastnostem. (Přísloví 11:22) Jak to bude v případě Ester? Stane se krása její silnou stránkou, nebo slabinou? To ukáže čas.

Ester neunikla pozornosti králových úředníků. Z Mordekaiova domu ji odvedli do velkého paláce za řekou. (Ester 2:8) Pro oba to muselo být těžké loučení, protože byli jako otec a dcera. Mordekai nechtěl, aby si jeho adoptivní dcera vzala někoho, kdo neuctívá Jehovu, i kdyby to byl král. Události ale nemohl ovlivnit. Než Ester opustila dům, jistě se zaujetím naslouchala jeho radám. Když ji vedli na hrad, honilo se jí hlavou mnoho otázek. Jaký život ji čeká?

„Získávala přízeň v očích každého, kdo ji viděl“

Ester se ocitla ve světě, který byl pro ni úplně nový a cizí. Byla mezi ‚mnoha mladými ženami‘, které pocházely z nejodlehlejších částí Perské říše. Jejich zvyky, jazyk a postoje se naprosto lišily. Dívky se  dostaly do péče úředníka Hegaie a měly podstoupit intenzivní zkrášlovací kúru, která trvala rok a zahrnovala masáže vonnými oleji. (Ester 2:8, 12) Takové prostředí a životní styl mohly snadno způsobit, že se mladé ženy staly posedlé svým vzhledem, příliš si o sobě začaly myslet a soupeřit mezi sebou. Jaký vliv to mělo na Ester?

Žádnému jinému člověku nezáleželo na Ester víc než Mordekaiovi. V Bibli se píše, že každý den chodíval co nejblíž k domu žen a snažil se zjistit, jak se jí daří. (Ester 2:11) Když se k němu nějaké zprávy dostaly — možná od spřízněných služebníků královy domácnosti —, jistě byl na svou adoptivní dceru hrdý. Proč?

Ester na Hegaie udělala takový dojem, že s ní jednal obzvlášť laskavě — dal jí k službám sedm dívek a přestěhoval ji na nejlepší místo v domě žen. Biblická zpráva dokonce říká: „Ester celou dobu stále získávala přízeň v očích každého, kdo ji viděl.“ (Ester 2:9, 15) Zapůsobila snad na všechny pouze její krása? Ne, bylo toho mnohem víc.

Čteme například: „Ester nepověděla o svém lidu ani o svých příbuzných, neboť Mordekai jí uložil příkaz, že to nemá povědět.“ (Ester 2:10) Mordekai Ester řekl, aby pomlčela o svém židovském původu, protože si bezpochyby uvědomoval, že členové perské královské rodiny mají vůči jeho lidu velké předsudky. Určitě byl rád, když se dozvěděl, že ačkoli Ester není pod jeho dohledem, je stále moudrá a poslušná.

Mladí lidé v dnešní době mohou podobně přinášet radost svým rodičům nebo opatrovníkům. I když jsou mimo jejich dohled a navíc jsou obklopeni povrchními, nemravnými nebo násilnými lidmi, mohou odolávat špatným vlivům a pevně se držet měřítek, o kterých vědí, že jsou správná. Pokud se jim to daří, stejně jako Ester rozradostňují srdce svého nebeského Otce. (Přísloví 27:11)

Když přišel čas, aby byla Ester předvedena před krále, mohla si s sebou vzít cokoli,  aby byla ještě krásnější. Na radu Hegaie však skromně požádala pouze o to, co jí bylo nabídnuto už předtím. (Ester 2:15) Pravděpodobně si uvědomovala, že jen krásou si Ahasverovo srdce nezíská. Skromnost a pokora budou na královském dvoře mnohem vzácnější. Měla pravdu?

Bible na to odpovídá: „Král si zamiloval Ester víc než všechny ostatní ženy, takže si před ním získala víc přízně a milující laskavosti než všechny ostatní panny. A přistoupil k tomu, aby nasadil královskou pokrývku hlavy na její hlavu a učinil ji královnou místo Vašti.“ (Ester 2:17) Přizpůsobit se takové změně jistě muselo být pro tuto pokornou židovskou dívku těžké. Byla teď novou královnou, manželkou nejmocnějšího muže na světě. Stoupla jí sláva do hlavy?

Vůbec ne! Ester dál poslouchala svého adoptivního otce Mordekaie. Stále držela v tajnosti, že patří k židovskému národu. Později, když Mordekai odhalil úkladný plán zavraždit Ahasvera, Ester ho opět poslechla a předala tuto informaci králi. Plány spiklenců tak byly zmařeny. (Ester 2:20–23) Ester stále projevovala víru ve svého Boha tím, že byla pokorná a poslušná. Poslušnost je dnes málokdy považována za ctnost a nad neposlušností a vzpurností se už nikdo nepozastavuje. Lidé s opravdovou vírou si však podobně jako Ester poslušnosti váží.

Její víra je vystavena zkoušce

Na králově dvoře získal význačné postavení muž jménem Haman. Ahasverus ho jmenoval ministerským předsedou a udělal z něj hlavního rádce a druhého nejvyššího velitele v říši. Dokonce nařídil, aby se před ním všichni vrhali k zemi. (Ester 3:1–4) Pro Mordekaie však toto nařízení představovalo problém. Byl přesvědčený, že je správné poslouchat krále, ale nechtěl to dělat na úkor toho, že by projevil neúctu vůči Bohu. Haman byl totiž Agagovec, potomek amalekitského krále Agaga, kterého popravil Boží prorok Samuel. (1. Samuelova 15:33) Amalekité byli tak ničemní, že se stali nepřáteli Jehovy a Izraele. Jako národ byli Bohem odsouzeni. * (5. Mojžíšova 25:19) Copak by se mohl věrný Žid vrhat k zemi před Amalekitou? Mordekai to udělat nemohl. Pevně si stál za svým. Až dodnes věrní muži a ženy riskují život, aby se mohli držet zásady: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (Skutky 5:29)

Haman zuřil. Našel způsob, jak zabít Mordekaie, ale to mu nestačilo. Prahnul po tom, aby vyhladil celý jeho lid. Když mluvil s králem, vykreslil Židy v tom nejhorším světle. Aniž by je jmenoval, naznačil, že jsou národem, který je bezvýznamný, „rozptýlený a oddělený mezi národy“. A co bylo ještě horší, řekl, že neposlouchají královy zákony, takže jsou to nebezpeční rebelové. Navrhl, že do královy pokladnice daruje velkou sumu peněz na vyvraždění všech Židů v říši. * Haman dostal od Ahasvera pečetní prsten, aby mohl všechny svoje příkazy stvrdit. (Ester 3:5–10)

Poslové vyrazili na koních do všech částí rozlehlé říše a vezli s sebou rozsudek smrti pro celý židovský národ. Jen si představte, jak muselo toto prohlášení zapůsobit na Židy, kteří se vrátili do Jeruzaléma  z vyhnanství v Babylóně a s vypětím sil obnovovali město, které stále nemělo ochranné zdi. Když se Mordekai o tomto krutém nařízení dozvěděl, možná myslel právě na ně a také na přátele a příbuzné v Šušanu. Musel z toho být zdrcený. Roztrhl si oděvy, oblékl se do pytloviny, nasypal si na hlavu popel a uprostřed města hlasitě křičel. Haman však spolu s králem zasedl k pití a vůbec ho nezajímalo, jaký zármutek způsobil mnoha Židům a jejich přátelům v Šušanu. (Ester 3:12–4:1)

Mordekai věděl, že musí něco udělat. Ale co? Ester se o jeho zoufalém stavu dozvěděla a poslala mu oděvy. On je však odmítl. Nechtěl přijmout žádnou útěchu. Možná už dlouho přemýšlel o tom, proč Jehova Bůh připustil, aby jeho milovaná Ester byla odvedena a stala se manželkou pohanského krále. Teď se to zdálo jasné. Mordekai poslal královně zprávu, ve které ji naléhavě žádal, aby se u krále přimluvila a zastala se ‚svého vlastního lidu‘. (Ester 4:4–8)

Když to Ester uslyšela, silně ji to rozrušilo. Stála před nejtěžší zkouškou své víry. Měla strach, což bylo patrné z toho, co Mordekaiovi odpověděla. Připomněla mu králův příkaz — nikdo se před ním nesmí objevit bez vyzvání, jinak bude usmrcen. Ušetřen bude jenom ten, ke komu král vztáhne zlaté žezlo. Měla Ester důvod očekávat, že jí král projeví milosrdenství, a to zvlášť potom, co potkalo Vašti?  Mordekaiovi řekla, že už ke králi nebyla povolána 30 dní. Mohla si právem myslet, že přízeň tohoto vrtkavého vládce ztratila, když ji k sobě tak dlouho nepozval. * (Ester 4:9–11)

Mordekai odpověděl pevně, aby Esteřinu víru posílil. Řekl jí, že pokud ona nezakročí, záchrana pro Židy přijde z jiného zdroje. Ester se nemohla spoléhat na to, že bude ušetřena, až pronásledování začne. Mordekai tím projevil neochvějnou víru v Jehovu, který nikdy nedopustí, aby jeho lid byl vyhlazen a aby se jeho sliby nesplnily. (Jozue 23:14) Pak se Mordekai Ester zeptal: „Kdo ví, zda jsi královské důstojnosti nedosáhla pro takový čas, jako je tento?“ (Ester 4:12–14) Mordekai svému Bohu Jehovovi plně důvěřoval. Děláme to i my? (Přísloví 3:5, 6)

Víra silnější než strach ze smrti

Pro Ester nastal rozhodující okamžik. Požádala Mordekaie, aby shromáždil všechny Židy a aby spolu s ní tři dny drželi půst. Vzkaz uzavřela výrokem, ve kterém se zračí víra a odvaha. Řekla: „Když zahynu, zahynu.“ (Ester 4:15–17) Zřejmě se během těch tří dnů modlila vroucněji než kdy jindy. Nakonec ta chvíle přišla. Oblékla si ty nejlepší šaty, aby se králi zalíbila. A pak se k němu vydala.

Jak už bylo popsáno v úvodu, její kroky směřovaly ke královskému dvoru. Můžeme si jen představovat, jakou úzkost prožívala a jak úpěnlivě se modlila. Vešla na nádvoří, odkud mohla vidět Ahasvera na trůnu. Možná se snažila z jeho tváře vyčíst, v jakém je rozpoložení. Jeho obličej lemovaly hezky upravené kadeře a vous zastřižený do hranata. Pokud musela čekat, připadalo jí to jako věčnost. A pak ji uviděl. Určitě byl překvapený, ale zatvářil se přívětivě a vztáhl k ní zlaté žezlo. (Ester 5:1, 2)

Ester mohla promluvit. Tím, co udělala, se zastala Boha a svého lidu a dala všem Božím služebníkům krásný příklad víry. To byl ale jenom začátek. Jak krále přesvědčí, že jeho oblíbený rádce Haman je podlý intrikán? Jak zachrání svůj lid? O těchto otázkách budeme uvažovat příště.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 19]

Mordekai měl dobrý důvod být hrdý na svou adoptivní dceru

[Obrázek na straně 20]

Ester si uvědomovala, že pokora a moudrost jsou mnohem důležitější než krása

[Obrázek na straně 22 a 23]

Ester riskovala život, aby ochránila Boží lid