Uvědomil jsem si, jak drahocenný je život
Uvědomil jsem si, jak drahocenný je život
BYLO RÁNO 16. DUBNA 2007. Krčil jsem se v rohu kanceláře ve třetím patře budovy Norris Hall, která je součástí areálu Virginského polytechnického institutu a státní univerzity. Znovu jsem si uvědomil, jak vděční bychom měli být za každý den svého života.
Co se tehdy stalo? Byl jsem ve své kanceláři a chystal jsem se sejít do druhého patra pro poštu. V tom přišel jeden profesor a požádal mě, abych mu pomohl vyřešit problém s jeho počítačem. Když jsme přišli do jeho kanceláře, ozvala se z druhého patra střelba. Nevěděli jsme, co se děje, a tak jsme zamkli dveře a s úzkostí čekali, co se bude dít. Schoulil jsem se v rohu a úpěnlivě se modlil k Jehovovi. Prosil jsem ho, aby mi ukázal, co mám dělat, ať už se stane cokoli.
V tu chvíli se mi vybavila událost, ke které došlo před 15 lety. Pracoval jsem tehdy jako automechanik. Mému kolegovi se v rukou vznítila nádobka s benzinem. Lekl se a nešťastnou náhodou mi ji hodil přímo do obličeje. Vdechl jsem hořící výpary a na horní polovině těla jsem utrpěl popáleniny druhého a třetího stupně. Helikoptérou mě dopravili do popáleninového centra, kde jsem na jednotce intenzivní péče tři a půl měsíce bojoval o život. Po pěti měsících léčby a rehabilitace jsem se vrátil domů a byl jsem vděčný, že jsem naživu. Tato událost mě naučila, že bych si měl vážit každého dne svého života. Také posílila mé odhodlání dál využívat život k tomu, abych sloužil jako svědek pro Jehovu Boha, který mi život dal. (Žalm 90:12; Izajáš 43:10)
Kvůli následkům úrazu jsem už nemohl být zaměstnán jako automechanik. Naučil jsem se tedy pracovat s počítači a našel jsem si místo na virginské univerzitě. Proto jsem byl to ráno v budově Norris Hall.
Střelba o patro níž pokračovala. Netušili jsme, že se tam odehrává nejkrvavější masakr tohoto druhu v dějinách Spojených států. Útočník zastřelil 32 nevinných lidí a pak spáchal sebevraždu. Asi 20 minut potom, co střelba začala, jsme slyšeli, že na chodbě jsou policisté. Zavolali jsme na ně a nechali se odvést do bezpečí.
Tento děsivý zážitek mě naučil, jak prchavý a nejistý je život. (Jakub 4:14) Je velmi důležité, abychom plně důvěřovali Jehovovi Bohu, Dárci života, a každý den považovali za drahocenný Boží dar. (Žalm 23:4; 91:2)
[Podpisek obrázku na straně 30]
AP Photo/The Roanoke Times, Alan Kim