1., 2. Před jakými náročnými úkoly stojí mnozí bratři a sestry, kteří pracovali v zahraničí a vrátili se domů? (Viz úvodní obrázek.)

„PRACOVAL jsem v zahraničí, měl jsem odpovědné postavení a vydělával hodně peněz,“ vzpomíná Eduardo. * „Pak jsem začal studovat Bibli se svědky Jehovovými a uvědomil jsem si, že mám závažnější odpovědnost – starat se o svou rodinu nejen hmotně, ale především duchovně. A tak jsem se vrátil domů.“ (Ef. 6:4)

² Eduardo věděl, že když se k rodině vrátil, udělal tím radost Jehovovi. Ale podobně jako Marilyn z předchozího studijního článku měl před sebou dlouhodobý a náročný úkol – napravit rodinné vztahy. Co mu v tom pomohlo? A jak se postaral o manželku a děti, když v jeho rodné zemi byla horší ekonomická situace než tam, kde pracoval? Mohl očekávat nějakou pomoc od svých spoluvěřících?

3. Jaký vliv má na děti dlouhodobá nepřítomnost někoho z rodičů?

³ „Bylo mi jasné, že jsem své děti zanedbával právě v době, kdy nejvíc potřebovaly mou lásku a vedení,“ přiznává Eduardo.  „Nebyl jsem doma, abych jim mohl číst biblické příběhy, modlit se s nimi, objímat je a hrát si s nimi.“ (5. Mojž. 6:7) Eduardova nejstarší dcera Anna vzpomíná: „Celou tu dobu, co byl tatínek pryč, jsem cítila, že mi něco chybí. Znaly jsme jen jeho hlas a tvář, takže když se vrátil a objal mě, bylo to takové divné.“

4. Proč má práce v zahraničí negativní dopad na úlohu hlavy rodiny?

⁴ Eduardova nepřítomnost měla negativní dopad i na jeho úlohu hlavy rodiny. Manželka Ruby vysvětluje: „Plnila jsem roli nejenom mámy, ale i táty. Zvykla jsem si dělat většinu rozhodnutí sama. Když se Eduardo vrátil, musela jsem se naučit podřizovat se mu jako křesťanské hlavě rodiny. I teď si musím někdy připomenout, že se manžel už vrátil.“ (Ef. 5:22, 23) Eduardo dodává: „Holky si zvykly prosit o dovolení maminku. Ruby i já jsme si uvědomili, že musíme být při výchově jednotní. Taky jsem se musel naučit, jak rodinu vést křesťanským způsobem.“

5. Jak se jednomu otci podařilo napravit škody, které způsobil, když odjel za prací?

⁵ Eduardo byl odhodlaný udělat všechno, co bude v jeho silách, aby si s manželkou a dcerami vybudoval pevný vztah a rodinu duchovně posílil. „Dal jsem si za cíl vštěpovat dcerám pravdu jak slovem, tak příkladem. Chtěl jsem o lásce k Jehovovi nejen mluvit, ale taky ji dávat najevo.“ (1. Jana 3:18) Požehnal Jehova takovým projevům víry? Odpověď je zřejmá z toho, co říká Anna: „Hodně na nás působilo, když jsme viděly, jak moc se snaží být dobrým tátou a zase s námi mít hezké vztahy. Když jsme sledovaly, jak usiluje o výsady ve sboru, byly jsme na něj hrdé. Svět nás chtěl od Jehovy odtáhnout, ale my jsme viděly, že naši se plně zaměřují na pravdu, a chtěly jsme to dělat taky. Tatínek slíbil, že nás už nikdy neopustí, a dodržel to. Kdyby zase odjel, asi bych už v Boží organizaci nebyla.“

6. Co někteří rodiče zjistili v době války?

⁶ Během války v bývalé Jugoslávii mnozí svědkové Jehovovi nemohli chodit do práce, a tak byli doma se svými dětmi. Společně si studovali, hráli a povídali. Dětem se to líbilo a navzdory náročným životním podmínkám byly šťastné. Jaké poučení z toho plyne? Daleko důležitější než peníze a dárky je pro děti to, aby rodiče byli s nimi. Jak říká Boží Slovo, děti potřebují, aby se jim rodiče věnovali a vychovávali je. (Přísl. 22:6)

7., 8. (a) Jakou chybu někteří rodiče po návratu ze zahraničí udělají? (b) Jak mohou rodiče pomoci dětem překonat negativní pocity?

⁷ Když se rodiče vrátí z práce v zahraničí, často se setkávají s tím, že se jejich děti chovají, jako by jim na jejich návratu nezáleželo, nebo jim dokonce vadil. Někteří rodiče na to reagují slovy: „Tak to je váš vděk za všechno, co jsem pro vás udělal?“ Děti se tak ale chovají především proto, že od nich rodič předtím odjel. Pokud jsi v takové situaci, jak můžeš napravit škody, které jsi napáchal?

⁸ Pros Jehovu o pomoc, abys měl pro pocity členů své rodiny mimořádné pochopení. Nestyď se jim říct, že problém jsi zavinil především ty a že za něj neseš svůj díl odpovědnosti. Upřímně se omluv. Když tvůj manželský partner a děti uvidí, jak se vytrvale snažíš o nápravu, může je to přesvědčit, že to myslíš upřímně. S odhodláním a trpělivostí se ti může podařit postupně získat zpět lásku a úctu svých nejbližších.

9. Co to znamená hmotně se starat o své blízké?

⁹ Apoštol Pavel napsal, že když se o sebe zestárlí křesťané už nedokážou postarat, jejich děti a vnoučata by měly „splácet patřičnou náhradu svým rodičům a prarodičům“. Všem křesťanům však důrazně připomněl, že by měli být spokojení, když mají to, co každý den potřebují – jídlo, oblečení a přístřeší. Z toho vyplývá, že bychom se neměli honit za vyšším životním standardem nebo se snažit finančně zajistit do budoucna. (Přečti 1. Timoteovi 5:4, 8; 6:6–10.) Pavlův pokyn postarat se o své blízké si tedy nemáme vykládat tak, že bychom měli usilovat o zbohatnutí ve světě, který stejně brzy pomine. (1. Jana 2:15–17) Nesmíme dovolit, aby „podvodná moc bohatství“ nebo „úzkostné starosti“ způsobily, že se naše rodina přestane pevně držet „skutečného života“, který nás čeká v Božím spravedlivém novém světě. (Mar. 4:19; Luk. 21:34–36; 1. Tim. 6:19)

10. Proč není moudré se zadlužit?

¹⁰ Jehova dobře ví, že nějaké peníze potřebujeme. Ty nás však nemohou chránit a zachovat naživu tak jako Boží moudrost. (Kaz. 7:12; Luk. 12:15) Lidé většinou nedomyslí, jakou cenu budou muset zaplatit za to, že odjedou pracovat do zahraničí. Navíc neexistuje záruka, že si tam opravdu vydělají. Naopak se vystavují obrovskému nebezpečí. Mnozí křesťané se vracejí s ještě větším dluhem, než s jakým odjeli. Místo aby mohli víc sloužit Jehovovi, musí obrazně řečeno sloužit svým věřitelům. (Přečti Přísloví 22:7.) Moudré je se v první řadě vůbec nezadlužit.

11. Proč je praktické udělat si rozpočet?

¹¹ Eduardo věděl, že aby se mohl po svém návratu dobře postarat o rodinu, bude potřeba zacházet s penězi moudře. S manželkou si proto udělali rozpočet, který vycházel z toho, co opravdu potřebují. Je pochopitelné, že ve srovnání s tím, jak si žili dřív, se teď museli velmi uskromnit. Všichni ale byli ochotní spolupracovat a neutrácet za zbytečnosti. * Eduardo říká: „Například jsem holky odhlásil ze soukromých škol a našel pro ně dobré státní školy.“ S celou rodinou se také modlil o to, aby našel práci, která by nezasahovala do společných teokratických činností. Jak Jehova vyslyšel jejich prosby?

12., 13. (a) Co Eduardo udělal, aby se postaral o svou rodinu? (b) Jak Jehova požehnal jeho rozhodnutí žít jednoduše?

¹² „První dva roky jsme vycházeli jen tak tak,“ vzpomíná Eduardo. „Úspory se tenčily, z mého nízkého příjmu jsme někdy nepokryli všechny náklady a býval jsem hodně unavený. Mohli jsme ale společně chodit na všechna shromáždění a do služby.“ Eduardo se rozhodl, že nabídku práce, kvůli které by musel na celé měsíce, nebo dokonce roky odjet do zahraničí, nebude vůbec zvažovat. Dodává: „Místo toho jsem se naučil různé práce, a když jsem v nějakém oboru zaměstnání nesehnal, dělal jsem něco jiného.“

¹³ Eduardo své dluhy splácel dlouho, a tak mu rostl úrok. Považoval to však za malou cenu v porovnání s tím, že může trávit čas se svou rodinou a věnovat se jí, tak jak si to Jehova přeje. Eduardo říká: „Vydělávám teď ani ne deset procent toho, co v zahraničí, ale hlady netrpíme. ‚Jehovova ruka se nezkrátila.‘ Dokonce jsme začali s průkopnickou službou. Je zajímavé, že od té doby se nám po hmotné stránce daří lépe a získat peníze na to, co potřebujeme, je mnohem snadnější.“ (Iz. 59:1)

14., 15. (a) Co je možné udělat, když příbuzní chtějí po křesťanech, aby dávali přednost penězům před uctíváním Jehovy? (b) K čemu to může vést, když křesťan nátlaku příbuzných nepodlehne?

¹⁴ V mnoha zemích se považuje za samozřejmost dávat příbuzným a přátelům peníze a dárky. Eduardo vysvětluje: „Je to součást naší kultury a dáváme rádi. Musí to ale mít své hranice. Taktně jsem příbuzným vysvětlil, že k nim sice budu štědrý, ale ne na úkor duchovních potřeb svých nejbližších.“

¹⁵ Když se křesťan vrátí ze zahraničí nebo odmítne kvůli práci v cizině opustit rodinu, často se setká s hněvem, posměchem a zklamáním příbuzných, kteří se na něj dívají jako na svého živitele. Dokonce ho mohou obvinit z toho, že je vlastně nemá rád. (Přísl. 19:6, 7) Eduardova dcera Anna ale vysvětluje: „Když odmítneme obětovat duchovní věci kvůli hmotným výhodám, někteří příbuzní si pak možná uvědomí, jak je důležité vést křesťanský způsob života. Kdybychom jim ale vyhověli, nikdy by to pochopit nemohli.“ (Srovnej s 1. Petra 3:1, 2.)

16. (a) Jak by se křesťan mohl klamat „falešným uvažováním“? (Jak. 1:22) (b) Jakým rozhodnutím Jehova žehná?

¹⁶ Jedna sestra přijela bez manžela a dětí pracovat do bohatší země. Starším ve svém novém sboru řekla: „Hodně jsme toho obětovali, abych se sem dostala. Manžel se kvůli tomu dokonce musel vzdát úřadu staršího. A tak doufám, že nám teď Jehova bude žehnat.“ Jehova vždy žehná svým služebníkům, v jejichž rozhodnutích se zrcadlí pevná víra. Jak ale může požehnat rozhodnutí, které je v rozporu s jeho vůlí, a kvůli kterému se dokonce někdo zbytečně vzdá služebních výsad? (Přečti Hebrejcům 11:6; 1. Jana 5:13–15.)

17. Proč bychom měli hledat Jehovovo vedení ještě před tím, než se pro něco rozhodneme, a jak to můžeme dělat?

¹⁷ Jehovovo vedení hledej před tím, než se pro něco rozhodneš a než se k něčemu zavážeš, ne až potom. Modli se k Bohu, aby ti dal svatého ducha a moudrost. (2. Tim. 1:7) Polož si otázky: Za jakých okolností jsem ochotný poslouchat Jehovu? Zůstal bych poslušný i při  pronásledování? Pokud ano, jsem ochotný ho poslechnout, když jde o to, že budu mít nižší životní úroveň? (Luk. 14:33) Požádej o biblickou radu sborové starší a pak se zachovej podle toho, co Jehova říká. Spolehni se na jeho slib, že když ho budeš poslouchat, bude ti pomáhat. Starší nemohou rozhodovat za tebe, ale mohou ti pomoct, abys jednal způsobem, který tvé rodině z dlouhodobého hlediska přinese štěstí. (2. Kor. 1:24)

18. Kdo je odpovědný za péči o rodinu, ale za jakých okolností mu druzí mohou pomáhat?

¹⁸ „Náklad“ v podobě péče o rodinu Jehova svěřil manželům. (Gal. 6:5) Měli bychom chválit ty, kdo tento úkol plní, aniž by od manželky nebo dětí odjeli za prací do ciziny, přestože je k tomu někdo navádí nebo je to láká. Také bychom se za ně měli modlit. A nepředvídané situace, jako je přírodní katastrofa nebo vážný zdravotní problém, mohou být příležitostí projevit svým spoluvěřícím pravou lásku a soucit. (Gal. 6:2; 1. Petra 3:8) Mohl bys spolukřesťana, kterého něco takového postihlo, finančně podpořit nebo mu pomoct, aby sehnal práci v místě bydliště? Pokud to uděláš, pak snad nebude v pokušení hledat východisko ze své situace tím, že by odjel vydělávat do zahraničí. (Přísl. 3:27, 28; 1. Jana 3:17)

19., 20. Proč si můžeme být jistí, že nám Jehova bude pomáhat?

¹⁹ Bible nám důrazně připomíná: „Ať je váš způsob života oproštěn od lásky k penězům, zatímco jste spokojeni s přítomnými věcmi. Vždyť [Bůh] řekl: ‚Rozhodně tě neopustím, rozhodně tě ani nezanechám.‘ Takže můžeme být odvážní a říci: ‚Jehova je můj pomocník; nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?‘“ (Hebr. 13:5, 6) Jak to funguje v praxi?

²⁰ Jeden dlouholetý starší z rozvojové země na to odpovídá: „Lidé tu často říkají, že svědkové Jehovovi jsou šťastní. Také si všímají, že i chudí svědkové jsou vždycky hezky oblečení a je na nich vidět, že se jim daří lépe než jiným lidem.“ Právě to Ježíš slíbil všem, kdo Boží království dávají na první místo ve svém životě. (Mat. 6:28–30, 33) Tvůj nebeský Otec Jehova tě miluje a chce pro tebe i tvou rodinu jen to nejlepší. Bible nás ujišťuje: „Pokud jde totiž o Jehovu, jeho oči se toulají po celé zemi, aby ukázal svou sílu ve prospěch těch, jejichž srdce je vůči němu úplné.“ (2. Par. 16:9) Jeho přikázání, včetně těch, která se týkají rodinného života a hmotných věcí, jsou k našemu užitku. Když se jimi řídíme, dáváme najevo, že Jehovu milujeme a důvěřujeme mu. Apoštol Jan napsal: „Láska k Bohu . . . znamená, že zachováváme jeho přikázání; jeho přikázání však nejsou břemenem.“ (1. Jana 5:3)

21., 22. Proč bys měl plně důvěřovat Jehovovi?

²¹ Eduardo přiznává: „Vím, že čas, který jsem strávil pryč od manželky a dětí, se už nedá vrátit. Ale nechci se pořád zabývat minulostí. Mnozí moji bývalí kolegové jsou bohatí, ale nešťastní. Mají vážné rodinné problémy. Naproti tomu naše rodina je šťastná. A silně na mě působí, že jiní bratři v naší zemi, i když jsou chudí, pořád dávají duchovní věci na první místo ve svém životě. Sami na sobě cítíme pravdivost Ježíšova slibu.“ (Přečti Matouše 6:33.)

²² Buď tedy odvážný. Rozhodni se poslouchat Jehovu a plně mu důvěřovat. Ať tě láska k němu a také k tvému manželskému partnerovi i dětem podněcuje, abys plnil duchovní závazky, které vůči své rodině máš. Díky tomu budeš moct s plným přesvědčením prohlásit: „Jehova je můj pomocník.“