Vidíš sám sebe tak, jak tě vidí Jehova?
„Kdyby snad člověk žil i mnoho let, ve všech ať se raduje.“ (KAZ. 11:8)
1. Co všechno nám Bůh dává, abychom mohli být šťastní?
JEHOVA si přeje, abychom byli šťastní, a proto nás zahrnuje mnoha dobrými věcmi. Například nám dal život, který můžeme využít k tomu, abychom ho chválili za to, že nás přitáhl k pravému uctívání. (Žalm 144:15; Jan 6:44) Také nás ujišťuje o své lásce a pomáhá nám, abychom mu vytrvale sloužili. (Jer. 31:3; 2. Kor. 4:16) Navíc žijeme v duchovním ráji, kde se těšíme z hojnosti duchovního pokrmu i láskyplného společenství našich spoluvěřících. A kromě toho všeho nám Bůh dává nádhernou vyhlídku do budoucna.
2. S jakými pocity se někteří věrní Boží služebníci potýkají?
2 I když máme mnoho důvodů, proč můžeme být šťastní, někteří věrní Boží služebníci bojují s tím, že sami sebe vidí v negativním světle. Mají pocit, že jejich služba ani oni sami nemají v Jehovových očích velkou hodnotu. Ti, kdo se s negativními pocity potýkají dlouhodobě, si vůbec nedokážou představit, že by se mohli „mnoho let“ stále radovat. Připadá jim, že prožívají jeden pochmurný den za druhým. (Kaz. 11:8)
3. Co může být příčinou negativních pocitů?
3 Negativní pocity u takových bratrů a sester může vyvolat například zklamání, nemoc nebo omezení související s vyšším věkem. (Žalm 71:9; Přísl. 13:12; Kaz. 7:7) Kromě toho každý křesťan bojuje se zrádným srdcem, které nás může odsuzovat i tehdy, když z nás Bůh má radost. (Jer. 17:9; 1. Jana 3:20) Tím, kdo Boží služebníky křivě obviňuje, je Ďábel. Lidé, kteří smýšlejí podobně jako on, nás chtějí nakazit nesprávným názorem, který vyjádřil Elifaz – že v Božích očích nemáme žádnou hodnotu. To ale byla lež už v době Joba a stejné je to dnes. (Job 4:18, 19)
4. O čem budeme uvažovat v tomto článku?
4 V Bibli Jehova jasně říká, že je se svými služebníky, kteří kráčí „údolím hlubokého stínu“. (Žalm 23:4) Je s námi například prostřednictvím svého Slova, které je „mocné v Bohu k vyvracení silně zakořeněných věcí“ včetně nesprávných názorů a negativních myšlenek. (2. Kor. 10:4, 5) V tomto článku si ukážeme, jak nám Bible může pomáhat, abychom o sobě smýšleli pozitivně. Může to prospět tobě samotnému a snad to budeš moci využít i k tomu, abys povzbudil druhé.
BIBLE TI POMŮŽE, ABYS O SOBĚ SMÝŠLEL POZITIVNĚ
5. Co máme podle Pavlových slov zkoušet?
5 V jednom ze svých dopisů Pavel uvedl podnět, který nám může pomoci, abychom o sobě smýšleli pozitivně. Křesťany v Korintu vybízel: „Zkoušejte, zda jste ve víře.“ (2. Kor. 13:5) Slovem „víra“ myslel soubor křesťanských nauk, které jsou zapsané v Bibli. Pokud se těchto nauk držíme, pak ukazujeme, že jsme „ve víře“. Samozřejmě je také nutné, aby naše slova i skutky odpovídaly všem křesťanským zásadám. Nemůžeme si vybírat, čím se budeme řídit a čím ne. (Jak. 2:10, 11)
6. Proč bychom měli zkoušet, „zda [jsme] ve víře“? (Viz úvodní obrázek.)
6 Možná se zdráháš vyzkoušet, zda jsi ve víře, protože se bojíš toho, co zjistíš. Jehovův názor na tebe je však důležitější než tvůj vlastní. Nezapomeň, že jeho myšlenky jsou vyšší než tvoje myšlenky. (Iz. 55:8, 9) Jehova se nesnaží hledat u svých služebníků nedostatky, ale zaměřuje se na jejich dobré vlastnosti a pomáhá jim. Když využiješ Boží Slovo k tomu, abys zkoušel, „zda [jsi] ve víře“, uvidíš sám sebe tak, jak tě vidí Bůh, a ne jak se vidíš ty sám. To ti pomůže zbavit se pocitu, že jsi v Božích očích bezcenný. Na základě Bible se ujistíš, že máš v Božích očích velkou hodnotu. Bude to, jako když se rozhrnou těžké závěsy a tmavý pokoj se zalije slunečním světlem.
7. V čem nám mohou pomoci biblické příklady věrných Božích služebníků?
7 Účinný způsob, jak zkoušet, zda jsme ve víře, je přemýšlet o příkladech věrných Božích služebníků z biblických dob. Srovnej jejich situaci a pocity s tím, co prožíváš ty, a uvažuj, jak bys na jejich místě jednal. Rozeberme si teď tři takové příklady. Uvidíš, jak je možné využít Bibli, aby ses ujistil, že jsi „ve víře“. Přispěje to k tomu, že o sobě budeš smýšlet pozitivně.
CHUDÁ VDOVA
8., 9. (a) V jaké situaci byla chudá vdova? (b) S jakými negativními pocity se chudá vdova možná potýkala?
8 V jeruzalémském chrámu Ježíš jednou pozoroval chudou vdovu. Její příklad nám může pomoci, abychom nepropadli sebelítosti, když máme nějaká omezení. (Přečti Lukáše 21:1–4.) Zamysli se, v jaké situaci ta vdova byla. Nejenže se musela vyrovnat se ztrátou manžela, ale život jí ztěžovalo i náboženské prostředí. Hlavní slovo v něm totiž měli muži, o kterých Ježíš řekl, že „pohlcují domy vdov“, místo aby jim pomáhali. (Luk. 20:47) Vdova, kterou Ježíš viděl v chrámu, byla tak chudá, že mohla přispět jen nepatrnou částkou. Námezdný dělník ji tehdy mohl vydělat během několika minut.
9 Jak se asi cítila, když vešla na chrámové nádvoří a měla u sebe jen dvě drobné mince? Říkala si, že její dar je bezvýznamný ve srovnání s tím, co mohla dát, když byl její manžel ještě naživu? Styděla se, když viděla, kolik přispívají ostatní? Napadlo ji, že její dar vlastně nemá žádnou hodnotu? Nevíme, co se jí honilo hlavou, ale v každém případě udělala pro pravé uctívání všechno, co mohla.
10. Jak víme, že Jehova si chudé vdovy velmi vážil?
10 Ježíš ukázal, že Jehova si velmi váží jak vdovy, tak i jejího daru. Řekl, že do pokladnice „vhodila víc než ti všichni“, kteří byli mnohem bohatší. Její dar se mezi ostatními penězi dal snadno přehlédnout, ale přesto Ježíš pochválil právě ji. Úředníci, kteří pokladnice vybírali, netušili, jak moc si Jehova váží těch dvou drobných mincí i jejich dárce. Podstatný však byl Boží názor, a ne to, co si mysleli druzí nebo co si o sobě myslela samotná vdova. Jak ti tato biblická zpráva může pomoci, když zkoušíš, zda jsi ve víře?
11. Co se můžeme naučit ze zprávy o chudé vdově?
11 Tvé životní okolnosti mohou mít přímý dopad na to, co můžeš Jehovovi dát. Kvůli věku nebo zdravotním problémům někteří z nás věnují kazatelské službě jen velmi málo času. Pokud je to i tvůj případ, měl bys snad mít pocit, že nemá cenu, abys podával zprávu o kazatelské službě? Možná tě ale tvé okolnosti tak výrazně neomezují. Přesto můžeš mít pocit, že počet hodin, které za rok věnuješ službě, je bezvýznamným zlomkem toho, co dělají ostatní. Z biblické zprávy o chudé vdově se však dozvídáme, že Jehova vidí všechno, co pro něj děláme, a váží si toho. Zvlášť to platí tehdy, když mu sloužíme za náročných okolností. Zamysli se nad tím, co jsi pro Jehovu udělal v uplynulém roce. Vyžádala si některá z hodin, které jsi mu věnoval, mimořádné úsilí? Pokud ano, můžeš si být jistý, že Jehova si váží toho, co jsi pro něj během té hodiny vykonal. Jestliže podobně jako chudá vdova děláš ve službě všechno, co můžeš, máš pádný důvod věřit, že jsi „ve víře“.
„ODEJMI MOU DUŠI“
12.–14. (a) Jaký vliv mělo negativní smýšlení na Elijáše? (b) Co asi bylo příčinou Elijášových pocitů?
12 Prorok Elijáš byl věrný Boží služebník a měl pevnou víru. Přesto se jednou cítil tak sklíčený, že prosil Jehovu, aby mu vzal život. Modlil se: „Už dost! Nyní odejmi mou duši, Jehovo.“ (1. Král. 19:4) Ten, kdo podobné zoufalství nikdy nezažil, si možná bude myslet, že to bylo jen takové „neuvážené povídání“. (Job 6:3) Elijáš svou prosbu ale myslel vážně. Stojí za povšimnutí, že Jehova svého proroka nepokáral, ale naopak mu pomohl.
13 Proč měl Elijáš takové pocity? Krátce předtím sehrál klíčovou úlohu ve zkoušce, která Izraelitům dokázala, že Jehova je pravý Bůh. Následně bylo popraveno 450 Baalových proroků. (1. Král. 18:37–40) Elijáš asi doufal, že se díky tomu Boží lid vrátí k pravému uctívání. To se ale nestalo. Zkažená královna Jezábel Elijášovi vzkázala, že ho nechá zabít. Elijáš proto ze strachu prchal na jih přes území Judy do liduprázdné a nehostinné pustiny. (1. Král. 19:2–4)
14 O samotě přemýšlel, čeho jako prorok dosáhl, a došel k závěru, že všechno jeho úsilí bylo marné. Řekl Jehovovi: „Nejsem o nic lepší než moji praotcové.“ Myslel tím, že je stejně k ničemu jako jeho předkové, kteří se už rozpadli v prach. Vlastně se ohodnotil podle svých měřítek. Sám sebe přesvědčil, že naprosto selhal a že pro Jehovu ani pro nikoho jiného nemá žádnou hodnotu.
15. Jak Jehova ujistil Elijáše, že má v jeho očích velkou hodnotu?
15 Všemohoucí Bůh ale viděl Elijáše jinak. V jeho očích měl velkou hodnotu a postaral se, aby se to Elijáš dozvěděl. Poslal anděla, který ho posílil, a opatřil mu jídlo a pití, aby vydržel čtyřicetidenní cestu na jih k hoře Choreb. Tam Jehova Elijáše laskavě usměrnil, když vyvrátil jeho mylný názor, že mu kromě něj už nikdo z Izraelitů neslouží. Navíc ho pověřil dalšími úkoly a Elijáš je přijal. Díky Jehovově pomoci mohl s obnovenými silami dál sloužit jako prorok. (1. Král. 19:5–8, 15–19)
16. Jakými způsoby tě Jehova podporuje?
16 Jak můžeš zprávu o Elijášovi využít k tomu, aby ses ujistil, že jsi ve víře, a abys o sobě smýšlel pozitivně? Za prvé, přemýšlej o tom, jak tě Jehova podporuje. Určitě ti už někdo ze spoluvěřících, možná starší nebo jiný zkušený křesťan, poskytl pomoc právě ve chvíli, kdy jsi to potřeboval. (Gal. 6:2) Nebo tě povzbudila myšlenka, kterou jsi slyšel na shromáždění nebo četl v Bibli či nějaké naší publikaci. Až příště z těchto zdrojů načerpáš povzbuzení, uvědom si, že skutečným zdrojem takové pomoci je Jehova, a nezapomeň mu v modlitbě poděkovat. (Žalm 121:1, 2)
17. Čeho si Jehova na svých služebnících váží?
17 Za druhé, pamatuj na to, že pocity méněcennosti bývají neopodstatněné. Důležité je, jak nás hodnotí Jehova. (Přečti Římanům 14:4.) Váží si naší věrnosti a oddanosti a neposuzuje nás podle dosažených výsledků. A je docela dobře možné, že stejně jako Elijáš si ani ty neuvědomuješ, co všechno jsi pro Jehovu udělal. Je pravděpodobné, že ve sboru jsou bratři a sestry, které jsi duchovně posílil, aniž bys o tom věděl, a že v obvodu jsou lidé, kteří díky tvému úsilí slyšeli dobrou zprávu.
18. O čem svědčí každý úkol, který od Jehovy dostaneš?
18 Za třetí, každý úkol od Jehovy považuj za důkaz, že má z tebe radost. (Jer. 20:11) Možná máš podobně jako Elijáš dojem, že tvá služba nepřináší žádné ovoce nebo že některých duchovních cílů nikdy nedosáhneš. Uvědom si ale, že tu největší výsadu, jakou člověk může získat, už máš – kážeš dobrou zprávu a nosíš Boží jméno. Zůstaň tedy věrný. Pak se i tebe bude v určitém smyslu týkat pozvání z jednoho Ježíšova podobenství: „Vstup do radosti svého pána.“ (Mat. 25:23)
„MODLITBA ZTRÁPENÉHO“
19. S jakými pocity bojoval pisatel 102. žalmu?
19 Zoufalství propadal i pisatel 102. žalmu. Byl ztrápený, protože tělesně strádal nebo prožíval duševní tíseň. Také umdléval, neboli ztrácel sílu bojovat se svými problémy. (Žalm 102, nadpis) Z jeho slov je zřejmé, že byl naprosto pohlcený svou bolestí, osamělostí a dalšími negativními pocity. (Žalm 102:3, 4, 6, 11) Byl přesvědčený, že Jehova ho chce zavrhnout. (Žalm 102:10)
20. Jak může modlitba pomoci křesťanovi, který bojuje s negativními myšlenkami?
20 Žalmista přesto mohl dál chválit Jehovu. (Přečti Žalm 102:19–21.) Ze 102. žalmu je vidět, že i věrný Boží služebník může prožívat tak velkou bolest, že se téměř nedokáže soustředit na nic jiného. Žalmista napsal, že je „podobný ptáku odloučenému na střeše“. Měl pocit, že je na všechny své problémy sám. (Žalm 102:7) Pokud se někdy cítíš podobně, otevřeně to řekni Jehovovi stejně jako žalmista. Tvoje „modlitba ztrápeného“ ti v boji s negativními myšlenkami může pomoci. Jehova totiž slibuje, že se jistě „obrátí k modlitbě těch úplně obnažených a neopovrhne jejich modlitbou“. (Žalm 102:17) Na tento slib se můžeš naprosto spolehnout!
21. Co ti pomůže, abys smýšlel pozitivněji?
21 Ze 102. žalmu je také vidět, co ti pomůže, abys uvažoval pozitivněji. Žalmista se začal víc soustředit na svůj vztah s Jehovou. (Žalm 102:12, 27) Útěchou pro něj byla myšlenka, že Jehova svoje služebníky, kteří procházejí zkouškami, vždy podporuje. Pokud ti tedy nějaké problémy brání dělat ve službě tolik, kolik bys chtěl, mluv o tom s Jehovou. Modli se nejen o to, aby ti pomohl, ale také o to, „aby bylo [jeho] jméno oznamováno“. (Žalm 102:20, 21)
22. Jak můžeme Jehovovi dělat radost?
22 Bible ti opravdu může pomoci, aby ses ujistil, že jsi ve víře a že máš v Jehovových očích velkou hodnotu. V tomto systému věcí není možné úplně se zbavit negativních pocitů a vyhnout se zklamání. Přesto může každý z nás dělat Jehovovi radost a získat záchranu díky věrné a vytrvalé službě. (Mat. 24:13)