1., 2. (a) Jaký je původní význam slova „sláva“? (b) Jakými otázkami se budeme v tomto článku zabývat?

CO SI představíš, když slyšíš slovo „sláva“? Vybavíš si biblické verše, které mluví o Boží slávě, jež se zračí ve stvoření? (Žalm 19:1) Nebo si vzpomeneš na nějaké lidi, kteří se proslavili svým bohatstvím, moudrostí nebo schopnostmi? Hebrejský výraz překládaný jako „sláva“ v sobě nese myšlenku tíhy. Ve starověku, kdy se mince vyráběly z drahých kovů, se jejich hodnota určovala podle váhy — čím těžší mince byla, tím větší měla hodnotu. Proto se slovo překládané jako „sláva“ začalo používat i k označení něčeho, co je velmi vzácné nebo působivé.

² Lidé obvykle oslavují někoho, kdo má významné postavení nebo je populární. V Bibli je řečeno, že i Bůh některým lidem dává určitou slávu. Například v Příslovích 22:4 čteme: „Výsledek pokory a bázně před Jehovou je bohatství a sláva a život.“ A učedník Jakub napsal: „Pokořte se v Jehovových očích, a on vás vyvýší.“ (Jak. 4:10) V jakém smyslu Jehova lidem poskytuje slávu? Čím bychom se o ni mohli připravit? A jak můžeme pomáhat druhým, aby ji také získali?

3.–5. Jakými způsoby nás Jehova vede ke slávě?

³ Žalmista s důvěrou řekl, že Jehova uchopí jeho pravici a povede ho k opravdové slávě. (Přečti Žalm 73:23, 24.) Jak Jehova vede své pokorné služebníky ke slávě? Dělá to mnoha způsoby. Například jim pomáhá porozumět tomu, jaká je jeho vůle. (1. Kor. 2:7) Těm, kdo mu naslouchají a řídí se jeho slovy, také umožňuje, aby k němu měli blízký vztah. (Jak. 4:8)

 ⁴ Navíc jim svěřuje drahocenný poklad — kazatelskou službu. (2. Kor. 4:1, 7) A služba vede ke slávě. Těm, kdo službou přináší chválu Bohu a pomáhají druhým, Jehova slibuje: „Budu ctít ty, kdo ctí mne.“ (1. Sam. 2:30) Takoví lidé mají dobré jméno u Jehovy a také dobrou pověst mezi ostatními Božími služebníky. (Přísl. 11:16; 22:1)

⁵ A jaká je čeká budoucnost? Každý, kdo se řídí vybídkou „doufej v Jehovu a drž se jeho cesty“, dostává tento slib: „[Jehova] tě vyvýší, abys vzal do vlastnictví zemi. Až budou odříznuti ničemní, uvidíš to.“ (Žalm 37:34) Tito lidé se mohou těšit na jedinečný dar v podobě věčného života. (Žalm 37:29)

6., 7. Proč mnozí lidé nebyli ochotni přijmout Ježíše jako Mesiáše?

⁶ Čím bychom se o slávu od Jehovy mohli připravit? Jednou věcí by mohlo být to, že bychom připisovali přílišnou váhu názorům lidí, kteří s Bohem nemají dobrý vztah. Zamysleme se nad slovy apoštola Jana, která se týkala některých významných mužů v Ježíšově době: „Mnozí z vládců v [Ježíše] skutečně uvěřili, ale kvůli farizeům ho nevyznali, aby nebyli vyhnáni ze synagógy; neboť milovali lidskou slávu více než samotnou Boží slávu.“ (Jan 12:42, 43) Kdyby tito vládci nepřikládali názorům farizeů takovou důležitost, udělali by mnohem lépe.

⁷ Už dřív Ježíš vysvětlil, proč ho mnozí nejsou ochotni přijmout a uvěřit v něj. (Přečti Jana 5:39–44.) Izraelský národ očekával příchod Mesiáše celá staletí. Když Ježíš začal vyučovat, někteří Židé možná z Danielova proroctví rozpoznali, že ustanovený čas pro příchod Krista už nastal. Několik měsíců předtím začal kázat Jan Křtitel a mnozí říkali: „Je to snad Kristus?“ (Luk. 3:15) Když se pak ale dlouho očekávaný Mesiáš skutečně objevil, ti, kteří byli zběhlí v Zákoně, ho odmítli přijmout. Proč? Ježíš na to jasně poukázal otázkou: „Jak můžete věřit, když přijímáte slávu jeden od druhého a nehledáte slávu, která je od jediného Boha?“

8., 9. Jak by se mohlo stát, že bychom se kvůli slávě od lidí připravili o slávu od Boha? Znázorni to.

⁸ Jak by se mohlo stát, že by sláva od lidí pro nás začala být důležitější než sláva od Boha? Zkusme si slávu přirovnat ke světlu. Vesmír, který nás obklopuje, je plný zářících hvězd. Vzpomínáš si, kdy jsi naposledy obdivoval nádheru jasné noční oblohy? „Sláva hvězd“ je úchvatná. (1. Kor. 15:40, 41) Co když se ale na oblohu podíváš ve městě? Světla, která jsou kolem tebe, ti do značné míry znemožní vidět světlo, jež vyzařují hvězdy. Je to snad proto, že by světla z ulic, stadionů a budov byla silnější nebo krásnější než třpyt hvězd? Samozřejmě že ne. Důvodem je to, že světla města jsou blíž a brání nám noční oblohu vidět v celé její nádheře. Hvězdy můžeme plně obdivovat pouze tam, kde nás žádné umělé světlo neruší.

⁹ Podobně pokud by našemu srdci byla blízká sláva od lidí, mohli bychom přestat hledat slávu od Jehovy a ztratit pro ni ocenění. Mnozí lidé například odmítají přijmout zprávu o Království proto, že mají obavy, co si o nich budou myslet jejich známí a rodinní příslušníci. Mohla by však touha získat slávu  od lidí ovlivňovat i Boží služebníky? Co když například mladý zvěstovatel dostane za úkol kázat v obvodu, kde ho lidé dobře znají, ale nevědí, že je svědek Jehovův? Ovládne ho strach natolik, že do obvodu nepůjde? A co když se někomu druzí posmívají kvůli tomu, že si dává duchovní cíle? Dovolí, aby jeho rozhodování ovlivňovali lidé, kteří nemají duchovní pohled? Nebo si představme, že se křesťan dopustil vážného hříchu. Bude ho zakrývat, aby neztratil výsady ve sboru nebo aby nezklamal své blízké? Pokud je pro něj nejdůležitější napravit svůj vztah s Jehovou, „zavolá starší muže sboru“ a požádá je o pomoc. (Přečti Jakuba 5:14–16.)

10. (a) Co by se mohlo stát, kdybychom měli přílišné obavy z toho, jak se na nás dívají druzí? (b) Co získáme, když jsme pokorní?

¹⁰ I když se usilovně snažíš pracovat na své křesťanské osobnosti, může se stát, že ti někdo ze spoluvěřících opakovaně dává rady. Jak na to budeš reagovat? Převáží v tobě pýcha či touha zachovat si tvář a ospravedlnit se? Nebo se nad jeho postřehy zamyslíš a něco si z nich vezmeš? Také se může stát, že s někým ze sboru pracuješ na určitém úkolu. Bude vaše spolupráce ovlivněna soupeřením o to, komu bude připsána zásluha za dobré nápady a vynaložené úsilí? Pokud se do nějaké takové situace dostaneš, pamatuj na to, že „kdo je pokorný v duchu, uchopí slávu“. (Přísl. 29:23)

11. Jaká by měla být naše vnitřní reakce na pochvalu a proč?

¹¹ Na to, aby nehledali slávu od lidí, by si měli dávat pozor také starší a ti, kdo o tento úřad usilují. (1. Tim. 3:1; 1. Tes. 2:6) Jak by se měl zachovat bratr, kterého někdo upřímně pochválí za dobře odvedenou práci? Asi ho nenapadne, že by si začal stavět pomník, jako to udělal král Saul. (1. Sam. 15:12) Uvědomí si však, že za svůj úspěch vděčí jen Jehovově nezasloužené laskavosti a že i to, čeho snad dosáhne v budoucnosti, plně závisí na Božím požehnání a pomoci? (1. Petra 4:11) Naše vnitřní reakce na to, když nás někdo chválí, ukazuje, jaký druh slávy ve skutečnosti hledáme. (Přísl. 27:21)

12. Co některým Židům bránilo naslouchat Ježíšovi?

¹² Další věcí, která by nás mohla připravovat o slávu od Boha, jsou naše touhy. Nesprávné touhy nám totiž mohou zabránit v tom, abychom naslouchali pravdě. (Přečti Jana 8:43–47.) Některým Židům Ježíš řekl, že nenaslouchají jeho poselství proto, že si přejí „činit touhy svého otce“, Ďábla.

13., 14. (a) Jak podle odborníků mozek zpracovává lidskou řeč? (b) Co rozhoduje o tom, komu nasloucháme?

¹³ To, po čem toužíme, má vliv na to, čemu nasloucháme. (2. Petra 3:5) Jehova nás stvořil s úžasnou schopností některé zvuky nevnímat. Zamysli se nad tím, kolik různých zvuků dokážeš právě teď zachytit. Před chvílí jsi mnoho z nich pravděpodobně neregistroval. Je to proto, že limbický systém v mozku ti pomohl soustředit se na jeden zvuk, přestože jsi jich slyšel víc. Odborníci však zjistili, že zpracovávání více zvuků současně je obtížnější, když se jedná o lidskou řeč. To znamená, že když slyšíš řeč dvou lidí zároveň, musíš si vybrat, komu budeš naslouchat. Tvůj  výběr bude záviset na tom, co slyšet chceš. Židé, kteří si přáli činit touhy svého otce, Ďábla, Ježíšovi nenaslouchali.

¹⁴ V knize Přísloví se mluví o tom, že každý z nás dostává pozvání do obrazného domu moudrosti a domu hlouposti. (Přísl. 9:1–5, 13–17) Jak moudrost, tak hloupost na nás stále volají a my se musíme rozhodnout, které pozvání přijmeme. Naše rozhodnutí závisí na tom, čí vůli si přejeme konat. Lidé, kteří patří k Ježíšovým ovcím, naslouchají jeho hlasu a následují ho. (Jan 10:16, 27) Jsou „na straně pravdy“. (Jan 18:37) „Neznají hlas cizích lidí.“ (Jan 10:5) Ti, kdo Ježíše pokorně následují, získávají slávu. (Přísl. 3:13, 16; 8:1, 18)

15. V jakém smyslu Pavlova soužení znamenala pro Efezany slávu?

¹⁵ Jak můžeme druhým pomáhat, aby i oni získali slávu od Boha? Mimo jiné svou vytrvalostí. Sboru v Efezu Pavel napsal: „Prosím vás . . ., abyste se nevzdávali kvůli těmto mým soužením ve váš prospěch, neboť ta pro vás znamenají slávu.“ (Ef. 3:13) V jakém smyslu Pavlova soužení znamenala pro Efezany slávu? Z jeho ochoty pokračovat ve službě navzdory zkouškám mohli vidět, že být křesťanem je něco mimořádně hodnotného. Jak by to na ně zapůsobilo, kdyby se Pavel kvůli zkouškám své služby vzdal? Nedošli by snad k závěru, že jejich vztah s Jehovou, služba a naděje jsou bezcenné? Pavel svou vytrvalostí jasně ukázal, že být křesťanem stojí za jakékoli oběti.

16. Jaké těžkosti Pavel zažil v Lystře?

¹⁶ Zamysleme se nad tím, jaký dopad Pavlova horlivost a vytrvalost měly na jeho spoluvěřící. Ve Skutcích 14:19, 20 čteme, co se mu stalo v Lystře: „Přišli Židé z Antiochie a Ikonia, přemluvili zástupy a ty kamenovaly Pavla a vyvlekly ho z města ven, protože se domnívaly, že je mrtvý. Když ho však učedníci obklopili, vstal a vstoupil do města. A příští den odešel s Barnabášem do Derbé.“ Zkus si to představit — jeden den Pavel téměř zemřel a druhý den se pěšky vydal na 100kilometrovou cestu.

17., 18. (a) V jakém smyslu možná Timoteus Pavla „věrně následoval“ během událostí, k nimž došlo v Lystře? (b) Jaký vliv na Timotea měla Pavlova vytrvalost?

¹⁷ Byl mezi učedníky, kteří Pavlovi přišli na pomoc, také Timoteus? Záznam v knize Skutky nám to přímo neříká,  ale možné to je. Zamysleme se nad tím, co mu Pavel později napsal: „Ty jsi . . . věrně následoval mé učení, mou životní dráhu, . . . takové věci, jaké se mi staly v Antiochii [vyhnání z města], v Ikoniu [nezdařený plán Pavla ukamenovat], v Lystře [kamenování], taková pronásledování, jaká jsem snášel; a přece mě Pán ze všech osvobodil.“ (2. Tim. 3:10, 11; Sk. 13:50; 14:5, 19)

¹⁸ Timoteus věděl, že Pavel ve všech těchto náročných situacích vytrval, a zanechalo to v něm hluboký dojem. Když se Pavel do Lystry vrátil, Timoteus byl příkladným křesťanem a „bratři v Lystře a Ikoniu o něm podávali dobrou zprávu“. (Sk. 16:1, 2) Časem byl Timoteus způsobilý převzít řadu odpovědných úkolů. (Fil. 2:19, 20; 1. Tim. 1:3)

19. Jak může naše vytrvalost ovlivňovat druhé?

¹⁹ Naše vytrvalost v činění Boží vůle může na druhé působit podobně. Zejména mladým může náš příklad pomoci, aby se z nich stali věrní Boží služebníci. Mohou se učit nejen z našich dovedností v kazatelské službě, ale také z toho, jak reagujeme v náročných situacích. Pavel ve všem vytrvával a tím spolukřesťanům pomáhal, aby zůstávali věrní, a získali tak „záchranu . . . spolu s věčnou slávou“. (2. Tim. 2:10)

20. Proč bychom měli i nadále hledat slávu od Boha?

²⁰ Neměli bychom tedy i my nadále hledat „slávu, která je od jediného Boha“? (Jan 5:44; 7:18) Rozhodně ano. Jehova dává „věčný život těm, kdo hledají slávu“. Svou „vytrvalostí v díle, jež je dobré“ navíc můžeme druhé podnítit, aby zůstávali věrní, což jim přinese trvalý užitek. (Přečti Římanům 2:6, 7.) Nenechme se tedy ničím připravit o slávu, kterou nám Bůh poskytuje.