Otázky čtenářů
Naznačují Ježíšova slova u Matouše 19:10–12, že ti, kdo jsou schopni být šťastní, aniž vstoupí do manželství, obdrželi dar svobodného stavu nějakým zázračným způsobem?
Zamysleme se nad tím, v jaké situaci se Ježíš o svobodném stavu zmínil. Když k němu přišli farizeové a začali s ním mluvit o rozvodu, jasně jim ukázal, jaký je Boží názor na manželství. Přestože podle Zákona muž mohl napsat manželce potvrzení o rozvodu, pokud na ní shledal „něco neslušného“, od počátku tomu tak nebylo. (5. Mojž. 24:1, 2) Ježíš pak dodal: „Každý, kdo se rozvádí se svou manželkou, vyjma z důvodu smilstva, a žení se s jinou, dopouští se cizoložství.“ (Mat. 19:3–9)
Když to slyšeli jeho učedníci, zvolali: „Jestliže je muž v takové situaci vůči své manželce, není radno se ženit.“ Ježíš jim na to řekl: „Ne všichni lidé učiní místo tomu slovu, ale jen ti, kdo mají ten dar. Jsou totiž eunuchové, kteří se tak narodili z lůna své matky, a jsou eunuchové, kteří byli učiněni eunuchy lidmi, a jsou eunuchové, kteří se sami učinili eunuchy kvůli nebeskému království. Kdo tomu může učinit místo, ať tomu učiní místo.“ (Mat. 19:10–12)
Co tím Ježíš myslel? Někteří byli doslovnými eunuchy následkem vrozené vady, úrazu nebo vykastrování. Další se ale stali eunuchy v obrazném smyslu. Přestože mohli vstoupit do manželství, projevovali sebeovládání a „kvůli nebeskému království“ zůstali svobodní. Stejně jako Ježíš se rozhodli pro svobodný stav proto, aby se mohli plně zaměřit na službu Jehovovi. S darem svobodného stavu se nenarodili ani ho nezískali nějakým zázračným způsobem. Jak řekl Ježíš, učinili tomuto daru místo, neboli se cílevědomě snažili o to, aby ho získali.
Apoštol Pavel později na Ježíšova slova navázal. Vysvětlil, že všichni křesťané, ať už jsou svobodní, nebo v manželství, sice mohou Bohu sloužit přijatelným způsobem, ale ti, kdo se „pevně ve svém srdci“ rozhodli zůstat svobodní, jsou na tom lépe. V jakém smyslu? Ti, kdo jsou v manželství, musí věnovat čas a energii nejen službě Jehovovi, ale i svému manželskému partnerovi. Naproti tomu svobodní křesťané se mohou dát Pánovi plně k dispozici. Svůj stav právem považují za „dar od Boha“. (1. Kor. 7:7, 32–38)
Z Písma tedy nevyplývá, že křesťan dostane dar svobodného stavu nějakým zázračným způsobem. Naopak ho musí rozvíjet, aby se mohl dál bez rozptylování zaměřovat na zájmy Království. Pro svobodný stav se z tohoto důvodu rozhodlo mnoho bratrů a sester a my bychom si jich za to měli vážit a v jejich rozhodnutí je podporovat.