Jehova shromažďuje svou rodinu

„Snažně [vás] prosím . . . o zachování jednoty ducha.“ (EF. 4:1, 3)

JAK BYS TO VYSVĚTLIL?

Co je cílem Boží správy?

Jak můžeme usilovat o „zachování jednoty ducha“?

Co nám pomůže jednat s druhými laskavě?

1., 2. Jaký má Jehova záměr se zemí a lidmi?

RODINA. Co se ti vybaví, když toto slovo slyšíš? Spojíš si ho s vřelou atmosférou a pocitem štěstí? Se snahou o dosažení společného cíle? S bezpečným domovem, v němž je radost vyrůstat, učit se a vzájemně si sdělovat pocity? Něco takového se ti zřejmě vybaví, pokud patříš do rodiny, v níž jsou láskyplné vztahy. Původcem rodinného uspořádání je sám Jehova. (Ef. 3:14, 15) Už od počátku bylo jeho záměrem, aby všichni tvorové v nebi a na zemi žili v bezpečí, důvěřovali si a byli skutečně jednotní.

² Potom co lidé zhřešili, přestali být součástí Jehovovy rodiny. Jeho záměr tím však zmařen nebyl. Země nakonec bude přeměněna v ráj a naplněna potomstvem Adama a Evy. (1. Mojž. 1:28; Iz. 45:18) Bůh udělal všechno potřebné pro to, aby svůj původní záměr splnil. O mnoha takových opatřeních se píše v biblické knize Efezanům, jejímž hlavním námětem je jednota. Uvažujme o některých verších z tohoto dopisu a ukažme si, jak my sami můžeme jednat v souladu s Jehovovým záměrem sjednotit všechny inteligentní tvory.

SPRÁVA A JEJÍ ČINNOST

3. Co je Boží správa, o níž se píše v Efezanům 1:10, a odkdy probíhá první fáze sjednocování tvorstva?

³ Všechno, co Jehova dělá, vede ke splnění jeho záměru. „Na plné hranici ustanovených časů“ zřídil „správu“, jejímž cílem je sjednotit všechny inteligentní tvory. (Přečti Efezanům 1:8–10.) Tato správa toho dosáhne ve dvou fázích. Během té první je sbor pomazaných křesťanů připravován na život  v nebi, kde budou nakonec všichni vládnout společně s Ježíšem Kristem, svou hlavou. Tato první fáze probíhá od Letnic roku 33 n. l. (Sk. 2:1–4) Pomazaní křesťané jsou prohlašováni za spravedlivé k životu v nebi na základě Kristovy výkupní oběti a radují se z toho, že je Bůh přijal za své děti. (Řím. 3:23, 24; 5:1; 8:15–17)

4., 5. Čeho se týká druhá fáze činnosti Boží správy?

⁴ Během druhé fáze jsou jiné ovce připravovány na život na rajské zemi pod vládou mesiášského království. První částí této skupiny je „velký zástup“. (Zjev. 7:9, 13–17; 21:1–5) Během Kristovy tisícileté vlády se k tomuto zástupu připojí miliardy vzkříšených. (Zjev. 20:12, 13) Umíš si představit, kolik budeme mít příležitostí ukázat, že jsme skutečně jednotní? Na konci tisíce let projdou „věci na zemi“ závěrečnou zkouškou. Ty, kdo zůstanou věrní, Bůh přijme za své pozemské děti. (Řím. 8:21; Zjev. 20:7, 8)

⁵ Dnes probíhají obě fáze činnosti Boží správy — Jehova připravuje pomazané na život v nebi a jiné ovce na život v pozemském ráji. Jak ale můžeme s Boží správou spolupracovat jako jednotlivci?

USILUJME O „ZACHOVÁNÍ JEDNOTY DUCHA“

6. Které biblické verše ukazují, že se křesťané mají shromažďovat?

⁶ Bible uvádí, že se křesťané musí shromažďovat. (1. Kor. 14:23; Hebr. 10:24, 25) To znamená mnohem víc než jen trávit nějaký čas společně na jednom místě. Není to totéž, jako když se lidé sejdou v nákupním centru nebo na stadionu. Skutečná jednota jde mnohem dál. Dosahujeme jí díky tomu, že se řídíme Jehovovými pokyny a necháváme se tvarovat Božím duchem.

7. Jak můžeme usilovat o „zachování jednoty ducha“?

⁷ Jehova na základě Kristovy výkupní oběti prohlásil pomazané křesťany za spravedlivé jako své syny a jiné ovce za spravedlivé jako své přátele. To ale neznamená, že mezi spoluvěřícími nedojde k neshodám. V tomto systému věcí se to čas od času stává. (Řím. 5:9; Jak. 2:23) Jinak by nebyl důvod pro inspirovanou radu, abychom se dále „navzájem snášeli“. Jak dosáhneme jednoty se spoluvěřícími? Musíme se naučit jednat s nimi „s úplnou ponížeností mysli a mírností“. K jednotě podle Pavlových slov přispívá také to, když se usilovně snažíme „o zachování jednoty ducha ve sjednocujícím svazku pokoje“. (Přečti Efezanům 4:1–3.) To znamená podřizovat se působení Božího ducha a umožňovat mu, aby v nás vytvářel své ovoce. Ovoce Božího ducha nám pomáhá překonávat názorové rozdíly, ale jak si dále ukážeme, skutky těla jednotu ničí.

8. Jak „skutky těla“ narušují jednotu?

⁸ Jak „skutky těla“ narušují jednotu? (Přečti Galaťanům 5:19–21.) Člověk, který se dopouští smilstva, se svým jednáním odděluje od Jehovy a od sboru. Cizoložství způsobuje všem členům rodiny velkou bolest a může oddělit děti od rodičů a nevinného partnera od provinilce. Nečistota narušuje jednotu mezi člověkem a Bohem i mezi člověkem a jeho blízkými. Je to podobné, jako když chceme slepit dvě věci — není možné, aby povrch jedné z nich byl znečištěný. Ten, kdo se dopouští nevázaného neboli nestoudného chování, projevuje naprostou  neúctu k Božím spravedlivým zákonům. I ostatní skutky těla narušují jednotu mezi lidmi, oddělují člověka od Boha a jsou zcela v rozporu s Boží osobností.

9. Jak můžeme zjistit, zda přispíváme k jednotě a pokoji mezi spoluvěřícími?

⁹ Každý z nás by si tedy měl položit otázky: Opravdu přispívám k jednotě a pokoji mezi spoluvěřícími? Jak reaguji, když vznikne nějaký problém? Mám sklon si na někoho veřejně stěžovat a doufám, že se druzí postaví na mou stranu? Očekávám, že místo mě celou věc vyřeší sboroví starší a já se o obnovení pokojných vztahů nebudu muset snažit? Pokud si myslím, že proti mně spoluvěřící něco má, vyhýbám se mu, abych s ním o té věci nemusel mluvit? Takové postoje by sotva svědčily o naší snaze jednat v souladu s Jehovovým záměrem znovu shromáždit všechny věci v Kristu.

10., 11. (a) Proč je důležité mít pokojné vztahy se spoluvěřícími? (b) Čím přispějeme k pokoji ve sboru?

¹⁰ Ježíš řekl: „Jestliže tedy přinášíš svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, zanech svůj dar tam před oltářem a odejdi; nejprve se usmiř se svým bratrem a pak, až se vrátíš, obětuj svůj dar. Hodlej rychle vyřešit záležitosti.“ (Mat. 5:23–25) A Jakub napsal, že „semeno ovoce spravedlnosti se rozsévá v pokojných podmínkách pro ty, kdo působí pokoj“. (Jak. 3:17, 18) Naše jednání by tedy už nemuselo být v Jehovových očích spravedlivé, pokud bychom s druhými neměli pokojné vztahy. A bez pokojných vztahů se jen těžko dělají duchovní pokroky.

¹¹ Znázorněme si to. Odhaduje se, že v některých zemích postižených válkou by bylo možné obdělávat o 35 procent víc půdy, kdyby se obyvatelé nemuseli bát pozemních min. Pokud totiž na poli vybuchne mina, nikdo se ho už neodváží obdělávat. Zemědělci pak jen těžko shánějí jinou práci a lidem ve městech chybí potraviny. Podobně bychom jen těžko dělali duchovní pokroky, pokud bychom měli povahové rysy, jež by narušovaly náš pokoj s druhými. Jestliže naproti tomu máme ve zvyku ochotně odpouštět a na spoluvěřících nám záleží, významně přispíváme k pokoji ve sboru a Jehova nám může žehnat.

12. Jak nám starší pomáhají, abychom byli jednotní?

¹² Důležitou úlohu hrají také „dary v podobě lidí“. Odpovědní bratři jsou  ve sboru proto, aby nám pomáhali dosáhnout „jednoty ve víře“. (Ef. 4:8, 13) Chodí s námi do služby a dávají nám moudré rady založené na Božím Slově. Díky tomu můžeme zlepšovat svoji křesťanskou osobnost. (Ef. 4:22–24) Vnímáš jejich podněty jako projev Jehovovy snahy připravit tě na život v novém světě pod vládou jeho Syna? A vy, sboroví starší, když bratrům a sestrám dáváte rady, děláte to právě s tímto cílem? (Gal. 6:1)

„STAŇTE SE JEDEN K DRUHÉMU LASKAVÝMI“

13. Co by se stalo, kdybychom se neřídili radami zapsanými v Efezanům 4:25–32?

¹³ V Efezanům 4:25–29 se apoštol Pavel zmiňuje o konkrétním jednání, kterého bychom se měli vyvarovat. Nemáme lhát, být prchliví ani líní a z našich úst nemají vycházet slova zkažená, ale povzbudivá. Pokud bychom se těmito Pavlovými radami neřídili, zarmucovali bychom Božího ducha. Ten je totiž silou, která vede k jednotě. (Ef. 4:30) V zájmu pokoje a jednoty je také nutné uplatňovat to, co apoštol Pavel napsal dále: „Ať je od vás odňata všechna zlomyslná hořkost a hněv a zloba a jekot a utrhačná řeč spolu s veškerou špatností. Ale staňte se jeden k druhému laskavými, něžně soucitnými, velkoryse jeden druhému odpouštějte, právě jako vám Bůh také velkoryse odpustil skrze Krista.“ (Ef. 4:31, 32)

14. (a) Co naznačují slova „staňte se . . . laskavými“? (b) Co nám pomůže, abychom jednali laskavě?

¹⁴ Slova „staňte se . . . laskavými“ naznačují, že do určité míry se v tom musí zlepšit každý z nás. Je proto nutné, abychom se učili respektovat pocity druhých a považovat je za důležitější než ty svoje. (Fil. 2:4) Možná chceme říct něco, čemu se druzí zasmějí nebo díky čemu budeme vypadat inteligentně. Bude to ale laskavé? Jestliže se chceme stát laskavými, měli bychom o této otázce uvažovat dřív, než něco řekneme.

LÁSKA A ÚCTA V RODINĚ

15. Na co se vztahuje slovo „takto“ v Efezanům 5:28?

¹⁵ Vztah mezi manželem a manželkou je v Bibli přirovnán ke vztahu mezi Kristem a sborem. Z toho je jasně vidět, že manžel má svou manželku vést, milovat a pečovat o ni a že manželka by se mu měla podřizovat. (Ef. 5:22–33) Pavel napsal: „Takto by měli manželé milovat své manželky jako svá vlastní těla.“ (Ef. 5:28) Na co se vztahuje slovo „takto“? Pavel předtím upozornil na to, jak se projevilo, že „Kristus miloval sbor a vydal se za něj“. Uvedl, že „jej očistil vodní koupelí prostřednictvím slova“. Má-li tedy manžel jednat v souladu s Božím záměrem znovu shromáždit všechny věci v Kristu, musí svou rodinu duchovně sytit.

16. K čemu to vede, když rodiče plní svůj úkol od Jehovy?

¹⁶ Rodiče by měli pamatovat na to, že výchova dětí je úkol, který dostali od Jehovy. V dnešním světě jsou však mnozí lidé „bez přirozené náklonnosti“. (2. Tim. 3:1, 3) Je běžné, že otcové neplní své povinnosti, což má na děti velmi špatný vliv. Křesťanským otcům Pavel napsal: „Nedrážděte své děti, ale dál je vychovávejte v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ (Ef. 6:4) Kde jinde než v rodině by děti měly pochopit, co je to láska a jak se podřizovat autoritě? Rodiče, kteří v tomto ohledu správně vedou své děti, jednají  v souladu s Jehovovým záměrem sjednotit celé tvorstvo. Jestliže mají v rodině láskyplné vztahy a řídí se radou, aby odložili veškerý hněv, zlobu a utrhačnou řeč, pak svým dětem předávají důležité poučení. Připravují je tak na život v Božím novém světě.

17. Díky čemu se dokážeme bránit Ďáblovým útokům?

¹⁷ Proti našemu úsilí jednat v souladu s Boží vůlí se ostře staví Ďábel, který jako první narušil pokoj v Božím stvoření. Má nepochybně radost z toho, že přibývá rozvodů, že spolu lidé žijí, aniž by uzavřeli manželství, a že se obecně tolerují sňatky homosexuálů. My však nechceme jednat a smýšlet podobně jako dnešní moderní společnost. Naším vzorem je Kristus. (Ef. 4:17–21) Co nám pomůže, abychom se dokázali úspěšně bránit útokům Ďábla a jeho démonů? Pavel nás vybízí: „Oblečte si úplnou výzbroj od Boha.“ (Přečti Efezanům 6:10–13.)

„DÁLE CHOĎTE V LÁSCE“

18. Co je klíčem ke křesťanské jednotě?

¹⁸ Klíčem ke křesťanské jednotě je láska. Pavel napsal, že je „jeden Pán“ a „jeden Bůh“, a my je ze srdce milujeme a cítíme hlubokou lásku i k našim bratrům a sestrám. Právě proto jsme rozhodnuti usilovat „o zachování jednoty ducha ve sjednocujícím svazku pokoje“. (Ef. 4:3–6) O takové lásce se Ježíš zmínil v jedné ze svých modliteb, když řekl: „Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo ve mne uvěří skrze jejich slovo; aby všichni byli jedno, právě jako ty, Otče, jsi ve spojení se mnou a já ve spojení s tebou, aby také oni byli ve spojení s námi . . . A dal jsem jim tvé jméno na vědomí a dám je na vědomí, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich, a já ve spojení s nimi.“ (Jan 17:20, 21, 26)

19. Co jsme rozhodnuti dělat?

¹⁹ Pokud v sobě vedeme nějaký vnitřní boj s nežádoucí vlastností nebo postojem, pak by nás láska měla podnítit k tomu, abychom se k Jehovovi modlili podobně jako žalmista: „Sjednoť mé srdce, aby se bálo tvého jména.“ (Žalm 86:11) Buďme rozhodnuti vzdorovat Ďáblově snaze oddělit nás od našeho láskyplného Otce a spoluvěřících. V rodině, ve službě i ve sboru usilovně jednejme v souladu s Pavlovou vybídkou: „Staňte se . . . napodobiteli Boha jako milované děti a dále choďte v lásce.“ (Ef. 5:1, 2)

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 29]

Nechal svůj dar před oltářem a jde se usmířit se svým bratrem

[Obrázek na straně 31]

Rodiče, učte své děti jednat uctivě