„Zůstaňte se mnou bdělí.“ (MAT. 26:38)

1.–3. Jak se během poslední noci, kdy byl Ježíš na zemi, projevilo to, že apoštolové nebyli duchovně bdělí, a jak víme, že se ze svého selhání poučili?

ZKUS si představit, k čemu došlo poslední noc Ježíšova pozemského života. Ježíš přišel na jedno ze svých oblíbených míst, do zahrady Getsemane, která ležela za východními hradbami Jeruzaléma. Byli s ním jeho věrní apoštolové. Na Ježíše doléhaly tísnivé myšlenky a pocity, a tak se chtěl o samotě modlit. (Mat. 26:36; Jan 18:1, 2)

² Petr, Jakub a Jan ho doprovázeli hlouběji do zahrady. „Zůstaňte zde a zůstaňte se mnou bdělí,“ řekl Ježíš a poodešel, aby se modlil. Když se vrátil, zjistil, že jeho přátelé spí. Znovu je vybídl: „Zůstaňte bdělí.“ Přesto apoštolové usnuli ještě dvakrát. Později té noci se ukázalo, že ani jeden z nich nebyl bdělý duchovně. Dokonce Ježíše opustili a utekli. (Mat. 26:38, 41, 56)

³ Toho, že nezůstali bdělí, apoštolové určitě litovali. Ze svého selhání se poučili, protože z biblické knihy Skutky je jasně vidět, že v otázce bdělosti se stali vynikajícím příkladem. Jejich věrnost jistě působila na bratry a sestry ve sborech. Nyní je bdělost důležitější než kdy dříve. (Mat. 24:42) Uvažujme tedy o trojím poučení, které o bdělosti můžeme získat z knihy Skutky.

REAGOVALI NA VEDENÍ, KDE KÁZAT

4., 5. Jak Pavla a jeho spolupracovníky vedl svatý duch?

⁴ Za prvé, apoštolové dávali svou bdělost najevo tím, že reagovali na Boží vedení, kde kázat. Z jedné zprávy se dozvídáme, že Ježíš prostřednictvím  svatého ducha, kterého mu Jehova dal, vedl apoštola Pavla a jeho spolupracovníky při jejich kazatelské cestě. (Sk. 2:33) Uvažujme o tom, co se tehdy odehrálo. (Přečti Skutky 16:6–10.)

⁵ Pavel, Silas a Timoteus odešli z Lystry v jižní Galácii a po několika dnech se dostali k dlážděné římské silnici, jež vedla na západ do nejlidnatějšího území v provincii Asii. Po této silnici se chtěli dostat do měst, kde tisíce lidí potřebovaly slyšet dobrou zprávu o Kristu. V jejich záměru jim však bylo zabráněno. V 6. verši čteme: „Prošli . . . Frýgií a galatskou krajinou, protože jim svatý duch zabránil mluvit slovo v oblasti Asie.“ Nějakým blíže nepopsaným způsobem jim svatý duch nedovolil, aby v této provincii kázali. Ježíš nepochybně chtěl, aby Pavel a jeho spolupracovníci šli jinam.

6., 7. (a) Co se stalo, když se Pavel a jeho společníci přiblížili k Bithýnii? (b) Kam se potom kazatelé vydali a k čemu to vedlo?

⁶ Kam se tedy tito horliví kazatelé vydali? V 7. verši čteme: „Když se pak dostali do Mýsie, vynaložili úsilí jít do Bithýnie, ale Ježíšův duch jim to nedovolil.“ Jelikož nemohli kázat v Asii, šli na sever, aby vydávali svědectví ve městech v Bithýnii. Když však byli blízko Bithýnie, Ježíš jim v tom prostřednictvím svatého ducha opět zabránil. V té chvíli si už asi nebyli jistí co dál. Věděli, co mají kázat a jak mají kázat, ale nevěděli kde. Obrazně řečeno zaklepali na dveře vedoucí do Asie — ale marně. Pak zaklepali na dveře vedoucí do Bithýnie — a opět marně. Přestali snad klepat? V žádném případě.

⁷ Jejich rozhodnutí, kam jít, by se mohlo zdát zvláštní. V 8. verši se píše: „Minuli tedy Mýsii a přišli do Troady.“ To znamená, že se vydali na západ, míjeli jedno město za druhým, ušli asi 550 kilometrů a dorazili do přístavu Troas, který byl branou do Makedonie. Tam zaklepali na dveře potřetí. Tentokrát se otevřely dokořán. To, co se stalo, je popsáno v 9. verši: „V noci měl Pavel vidění: Nějaký Makedonec stál, snažně ho prosil a říkal: ‚Přejdi do Makedonie a pomoz nám.‘“ Konečně Pavel věděl, kde mají kázat. Všichni ihned vypluli do Makedonie.

8., 9. V čem je pro nás poučením zpráva o Pavlově kazatelské cestě?

⁸ Jaké poučení z toho můžeš získat? Povšimni si, že Ježíš prostřednictvím Božího ducha zasáhl až potom, co se Pavel vydal do Asie. Pak se do věci vložil až potom, co se Pavel přiblížil k Bithýnii. A do Makedonie Pavla nasměroval až potom, co došel do Troady. I s námi může Ježíš, Hlava sboru, jednat podobně. (Kol. 1:18) Třeba si říkáš, že bys mohl být průkopníkem nebo sloužit tam, kde je to více zapotřebí. Je ale možné, že Ježíš tě prostřednictvím Božího ducha povede až potom, co k dosažení svého cíle podnikneš konkrétní kroky. Znázorněme si to. Řidič může zahnout doleva nebo doprava až potom, co se auto rozjede. Podobné je to s námi. Možná nám Ježíš ukáže směr až potom, co pro dosažení svých cílů něco uděláme.

⁹ Ale co když tvoje úsilí hned nepřinese výsledky? Měl bys to snad vzdát a dojít k závěru, že tě Boží duch nevede? Rozhodně ne. Pamatuj na to, že i Pavel se setkával s překážkami. Dál však klepal, až se před ním nakonec  jedny dveře otevřely. Stejně může být odměněna i tvoje vytrvalá snaha najít „velké dveře, které vedou k činnosti“. (1. Kor. 16:9)

BYLI „BDĚLÍ VZHLEDEM K MODLITBÁM“

10. Z čeho je vidět, že k bdělosti jsou nutné vytrvalé modlitby?

¹⁰ Jaké je druhé poučení o bdělosti, které od našich spoluvěřících z prvního století můžeme získat? Byli „bdělí vzhledem k modlitbám“. (1. Petra 4:7) Máme-li zůstat bdělí, i my se musíme vytrvale modlit. Vzpomeň si, co Ježíš krátce před svým zatčením řekl třem apoštolům v zahradě Getsemane: „Zůstaňte bdělí a modlete se neustále.“ (Mat. 26:41)

11., 12. Proč a jak Herodes pronásledoval křesťany a do jaké situace se dostal Petr?

¹¹ Petr, který tehdy v zahradě Getsemane byl, později sám zažil, jakou sílu mají úpěnlivé modlitby. (Přečti Skutky 12:1–6.) V knize Skutky čteme, že Herodes se chtěl zalíbit Židům, a tak křesťany pronásledoval. Pravděpodobně věděl, že Jakub je apoštol a že k Ježíšovi měl velmi blízký vztah. Proto Jakuba nechal usmrtit mečem. (2. verš) Sbor tak ztratil milovaného apoštola. Jeho smrt byla pro všechny velkou ranou.

¹² Co Herodes udělal potom? Ve 3. verši je napsáno: „Když viděl, že se to Židům líbí, . . . dal zatknout také Petra.“ Ne vždy ale apoštolové, včetně Petra, za vězeňskými zdmi zůstali a Herodes to asi věděl. (Sk. 5:17–20) Tento vychytralý politik proto nic neponechal náhodě. Předal Petra „čtyřem střídajícím se hlídkám po čtyřech vojácích, aby ho střežili, protože ho zamýšlel po pasachu předvést lidu“. (4. verš) Zkus si to představit. Herodes nechal Petra spoutat řetězy mezi dva vojáky a celkem 16 strážců se dnem i nocí střídalo, aby zajistili, že neuteče. Herodes měl v úmyslu po Pasachu nechat Petra popravit a tak lidu udělat radost. Co za takových okolností mohli dělat Petrovi spolukřesťané?

13., 14. (a) Jak sbor reagoval na Petrovo uvěznění? (b) Čemu se učíme z příkladu Petrových spoluvěřících?

¹³ Petrovi spoluvěřící věděli, co mají dělat. V 5. verši čteme: „Petr byl tedy držen ve vězení, ale sbor se za něj stále vřele modlil k Bohu.“ Ve prospěch svého milovaného bratra úpěnlivě prosili Jehovu. Jakubova smrt v nich nevyvolala pocit beznaděje a nemysleli si, že modlit se je zbytečné. Dobře věděli, že modlitby věrných služebníků mají v očích Boha velkou hodnotu a že pokud jsou v souladu s jeho vůlí, vyslyší je. (Hebr. 13:18, 19; Jak. 5:16)

¹⁴ Čemu se z reakce Petrových spoluvěřících učíme? K bdělosti patří i to, že se modlíme nejen za sebe, ale také za své bratry a sestry. (Ef. 6:18) Víš o spoluvěřících, kteří prožívají nějaké zkoušky? Možná jsou pronásledováni, čelí vládním zákazům nebo jsou postiženi různými přírodními katastrofami. Co kdyby ses za ně úpěnlivě modlil? Nebo možná znáš někoho, kdo prožívá méně nápadné těžkosti — má problémy v rodině, trpí sklíčeností nebo je nemocný. Zkus si vzpomenout na spolukřesťany, o nichž by ses mohl zmínit jménem, když se obracíš k Bohu, který slyší modlitbu. (Žalm 65:2)

15., 16. (a) Jak Jehovův anděl vysvobodil Petra z vězení? (Viz obrázek dole.) (b) Proč to, že Jehova vysvobodil Petra, posiluje naši víru?

 ¹⁵ Jak to dopadlo s Petrem? Během poslední noci, kterou měl strávit ve vězení, tvrdě spal mezi dvěma strážci. Náhle se stalo něco neuvěřitelného. (Přečti Skutky 12:7–11.) V cele zazářilo jasné světlo. Objevil se anděl, kterého strážci neviděli, a rychle Petra vzbudil. Řetězy, jimiž byl spoután, mu spadly z rukou. Anděl ho pak vyvedl z cely, prošli kolem strážných, kteří stáli před dveřmi, a dostali se až k mohutné železné bráně, která se „sama od sebe otevřela“. Jakmile byli venku z vězení, anděl zmizel. Petr byl na svobodě.

¹⁶ Když přemýšlíme o tom, že Jehova má moc zachraňovat své služebníky, jistě to velmi posiluje naši víru. Samozřejmě nečekáme, že v této době nás Jehova bude zázračně vysvobozovat. Jsme si však jisti, že i dnes používá svou sílu ve prospěch těch, kdo mu slouží. (2. Par. 16:9) Prostřednictvím svatého ducha nám může pomoci, abychom obstáli v jakékoli zkoušce. (2. Kor. 4:7; 2. Petra 2:9) A už brzy Jehova prostřednictvím svého Syna osvobodí nespočetné miliony lidí z vězení, z něhož by se jinak nikdy nedostali — ze smrti. (Jan 5:28, 29) Naše víra v Boží sliby nám ve zkouškách, kterými procházíme, může dodat mimořádnou odvahu.

VYDÁVALI DŮKLADNÉ SVĚDECTVÍ NAVZDORY PŘEKÁŽKÁM

17. V čem je Pavel vynikajícím vzorem?

¹⁷ Co je třetím poučením o bdělosti, které si z příkladu apoštolů můžeme vzít? Navzdory překážkám vytrvale vydávali důkladné svědectví. Máme-li zůstat bdělí, musíme kázat s horlivostí a s vědomím naléhavosti. Vynikajícím vzorem je apoštol Pavel. Velmi se namáhal, hodně cestoval a založil řadu sborů. Zažil mnoho obtíží, a přesto horlivost ani pocit naléhavosti nikdy neztratil. (2. Kor. 11:23–29)

18. Jak Pavel vydával svědectví, když byl v Římě ve vazbě?

¹⁸ Uvažujme o poslední zprávě o apoštolu Pavlovi zaznamenané ve 28. kapitole knihy Skutky. Pavel dorazil do Říma, kde se měl objevit před císařem Neronem. Zůstal ve vazbě a možná byl řetězem připoután ke strážnému. Žádný řetěz ho však nemohl umlčet. Pavel dokázal najít způsob, jak horlivě vydávat svědectví.  (Přečti Skutky 28:17, 23, 24.) Po třech dnech svolal přední Židy, aby s nimi mluvil o dobré zprávě. Krátce nato měl k vydání svědectví ještě lepší příležitost. Ve 23. verši je uvedeno: „Domluvili si s ním [místní Židé] den a přišli k němu do jeho ubytovacího místa ve větším počtu. A vysvětlil jim tu záležitost tím, že jim vydal důkladné svědectví o Božím království a od rána do večera je přesvědčoval o Ježíšovi z Mojžíšova zákona i Proroků.“

19., 20. (a) Díky čemu Pavel dokázal vydávat svědectví působivě? (b) Jak Pavel reagoval, když mnozí dobrou zprávu nepřijali?

¹⁹ Díky čemu Pavel dokázal vydávat svědectví tak působivě? Ve 23. verši je uvedeno několik důvodů: (1) Zaměřoval se na Boží Království a na Ježíše Krista. (2) Své posluchače se snažil získat tím, že je přesvědčoval. (3) Předkládal jim důkazy z Písma. (4) Projevil obětavost tím, že s nimi mluvil od rána do večera. Přestože Pavel vydal působivé svědectví, ne všichni reagovali příznivě. Ve 24. verši čteme: „Někteří začali věřit tomu, co bylo řečeno; jiní neuvěřili.“ Došlo k rozkolu a Židé odešli.

²⁰ Byl Pavel sklíčený z toho, že mnozí dobrou zprávu nepřijali? Rozhodně ne. Ve Skutcích 28:30, 31 je napsáno: „Zůstal . . . celé dva roky ve svém vlastním najatém domě a laskavě přijímal všechny, kdo k němu přišli, kázal jim Boží království a vyučoval je o Pánu Ježíši Kristu s největší volností řeči, bez zábrany.“ Inspirovaná kniha Skutky tedy končí v pozitivním duchu.

21. Co dělal Pavel, když byl v domácím vězení, a co se z toho můžeme naučit?

²¹ Co se od Pavla můžeme naučit? Když byl v domácím vězení, nemohl kázat dům od domu. Neztratil však radost a vydával svědectví každému, kdo za ním přišel. Podobně i dnes mají mnozí Boží služebníci radost z toho, že vytrvale kážou navzdory tomu, že kvůli své víře jsou nespravedlivě uvězněni. Někteří naši drazí bratři a sestry nemohou vycházet ven, protože v důsledku pokročilého věku či nemoci žijí v pečovatelském domě. Podle svých možností kážou lékařům a personálu, návštěvníkům i dalším lidem, kteří za nimi přicházejí. Ze srdce touží vydávat důkladné svědectví o Božím Království. Jsou pro nás opravdu znamenitým příkladem.

22. (a) Díky čemu můžeme mít z biblické knihy Skutky velký užitek? (Viz rámeček na této straně.) (b) K čemu jsi odhodlán?

²² Není pochyb o tom, že od apoštolů a od dalších křesťanů, o nichž se píše v knize Skutky, se toho můžeme o bdělosti hodně naučit. Zatímco čekáme na konec tohoto starého systému věcí, buďme odhodláni tyto věrné Boží služebníky napodobovat a s odvahou a horlivostí kázat dobrou zprávu. Vydávat „důkladné svědectví o Božím království“ je ta největší výsada, jakou nyní můžeme mít! (Sk. 28:23)

[Studijní otázky]

[Rámeček na straně 13]

„NA KNIHU SKUTKY JSEM SE ZAČAL DÍVAT ÚPLNĚ JINAK“

Po přečtení knihy Vydávej „důkladné svědectví o Božím království“ jeden cestující dozorce napsal: „Na knihu Skutky jsem se začal dívat úplně jinak. I když jsem ji četl už mnohokrát, zpětně mi to připadá, jako bych tehdy kráčel tmou, měl špinavé brýle a svítil si na cestu svíčkou. Až díky nové knize jsem její nádheru uviděl v záři slunečního světla.“

[Obrázek na straně 12]

Anděl přivedl Petra k mohutné železné bráně, která se před nimi otevřela