Následuješ Krista plně?

‚Právě jak skutečně chodíte, tak to dělejte ještě plněji.‘ (1. TES. 4:1)

1, 2. (a) Jaké úžasné věci mnozí lidé viděli v době Ježíše? (b) Proč můžeme říct, že i naše doba je výjimečná?

NAPADLO tě někdy, jak úžasné by bylo žít v době, kdy byl na zemi Ježíš? Možná si říkáš, jak skvělé by bylo, kdyby tě Ježíš uzdravil, a tak tě ušetřil trápení. Nebo by tě možná lákalo Ježíše vidět a slyšet — učit se od něj nebo být svědkem jeho zázraků. (Mar. 4:1, 2; Luk. 5:3–9; 9:11) Být ve společnosti Ježíše, když to všechno na zemi vykonával, určitě bylo něco nádherného. (Luk. 19:37) Žádná generace už od té doby nic takového neviděla a to, že „obětoval sám sebe“, se už nikdy nebude opakovat. (Hebr. 9:26; Jan 14:19)

² Výjimečná je ale i doba, ve které žijeme my. O tomto období totiž Bible mluví jako o „času konce“ a „posledních dnech“. (Dan. 12:1–4, 9; 2. Tim. 3:1) Satan již byl svržen z nebe a brzy bude spoután a vhozen „do propasti“. (Zjev. 12:7–9, 12; 20:1–3) Také máme velkolepou výsadu oznamovat lidem po celém světě ‚dobrou zprávu o Království‘  a mluvit s nimi o naději na blížící se ráj. I tato činnost se už nikdy nebude opakovat. (Mat. 24:14)

3. Co Ježíš řekl svým následovníkům, než vystoupil do nebe, a co k tomu mělo patřit?

³ Ježíš těsně před tím, než vystoupil do nebe, řekl svým následovníkům: „Budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samaří a do nejvzdálenější části země.“ (Sk. 1:8) K této činnosti mělo patřit vyučování lidí po celém světě, aby se z nich před tím, než přijde konec, stali učedníci neboli Kristovi následovníci. (Mat. 28:19, 20) Co musíme dělat, abychom plnili pověření, které jsme od Krista dostali?

4. (a) Co je zdůrazněno slovy ve 2. Petra 3:11, 12? (b) Na co musíme dávat pozor?

⁴ Apoštol Petr prohlásil: „Jakými lidmi byste měli být vy ve svatých činech chování a v skutcích zbožné oddanosti, když očekáváte a pevně chováte v mysli přítomnost Jehovova dne!“ (2. Petra 3:11, 12) Těmito slovy Petr zdůraznil, že v těchto posledních dnech musíme dbát na to, aby se náš život soustředil na skutky zbožné oddanosti. K takovým skutkům patří kázání dobré zprávy. Jistě máme radost, když vidíme, s jakou horlivostí naši spolukřesťané po celém světě kážou dobrou zprávu. Současně si uvědomujeme, že musíme dávat pozor, abychom kvůli každodenním tlakům Satanova světa a zděděným tělesným sklonům nepřestali Bohu sloužit horlivě. Nyní tedy budeme uvažovat o tom, co nám pomůže, abychom Krista nadále následovali.

Závazky vůči Jehovovi nechceme brát na lehkou váhu

5, 6. (a) Za co Pavel pochválil své spoluvěřící v Jeruzalémě a před čím je varoval? (b) Proč své závazky vůči Jehovovi nechceme brát na lehkou váhu?

⁵ Křesťany v Jeruzalémě apoštol Pavel ve svém dopise chválil za to, že zůstali věrní, přestože byli pronásledováni. Napsal: „Dál . . . pamatujte na dřívější dny, kdy jste po svém osvícení vytrvávali ve velkém zápolení v utrpeních.“ Jehova na jejich věrnou službu nezapomněl. (Hebr. 6:10; 10:32–34) Pavlova vřelá pochvala musela hebrejské křesťany velmi povzbudit. V témže dopise však Pavel také varoval před určitým sklonem, který by na jejich horlivost mohl mít negativní vliv. Nabádal křesťany, aby „se nevymlouvali“, jinými slovy, aby nehledali důvody, proč se nedržet Božích přikázání. (Hebr. 12:25)

⁶ Toto varování před sklonem ‚vymlouvat se‘ je aktuální i pro křesťany dnes. Uvědomujeme si, že musíme být rozhodnuti své závazky vůči Jehovovi nebrat na lehkou váhu a nikdy nedovolit, aby zeslábla naše horlivost. (Hebr. 10:39) Pamatujme na to, že vykonávání svaté služby je otázkou života a smrti. (1. Tim. 4:16)

7, 8. (a) Co nám pomůže, abychom zůstali horliví? (b) Pokud naše horlivost zeslábla, na co bychom měli pamatovat?

⁷ Co nám pomůže, abychom sklonu ‚vymlouvat se‘ nepodlehli? Důležité je pravidelně rozjímat o významu toho, že jsme se Jehovovi zasvětili. Jehovovi jsme tím slíbili, že konání jeho vůle bude v našem životě na prvním místě. A my tento slib chceme dodržet. (Přečti Matouše 16:24.) Proto je dobré čas od času se na chvíli zastavit a položit si otázku: Je mé odhodlání žít v souladu s tím, že jsem se zasvětil Bohu, stejné jako v době, kdy jsem se dal pokřtít, anebo má horlivost v průběhu let zeslábla?

⁸ Jestliže se nad sebou upřímně zamyslíme a zjistíme, že jsme polevili, je na místě si připomenout povzbuzující slova  proroka Sefanjáše. Napsal: „Kéž tvé ruce neklesnou. Jehova, tvůj Bůh, je ve tvém středu. Jako Silný zachrání. Bude nad tebou jásat s radováním.“ (Sef. 3:16, 17) Tato povzbuzující slova byla původně určena starověkým Izraelitům, kteří se z babylónského zajetí vrátili do Jeruzaléma. Sefanjášovo ujištění však platí pro Boží lid i dnes. Jelikož vykonáváme Jehovovo dílo, měli bychom pamatovat na to, že Jehova a jeho Syn nás podporují a posilují, abychom své závazky dokázali plnit. (Mat. 28:20; Fil. 4:13) Pokud se stále snažíme sloužit Bohu s horlivostí, bude nám žehnat a pomáhat nám, aby se nám v duchovním ohledu dobře dařilo.

Horlivě ‚hledejme nejprve Království‘

9, 10. Co Ježíš ve svém podobenství znázornil a jaké poučení z tohoto podobenství vyplývá pro nás?

⁹ Při jídle v domě jednoho z předních farizeů Ježíš vyprávěl podobenství o muži, který pořádal velkolepou večeři. V tomto podobenství Ježíš popsal příležitost, kterou lidé dostali — mohli se stát dědici nebeského Království. Zároveň znázornil, co to znamená „vymlouvat“ se. (Přečti Lukáše 14:16–21.) Pozvaní hosté měli různé výmluvy, proč na večeři nemohou přijít. Jeden řekl, že právě koupil pole a musí si ho jít prohlédnout. Jiný řekl, že koupil nějaké kusy dobytka a chce se na ně podívat. A další řekl: ‚Nemohu přijít, protože jsem se právě oženil.‘ To byly chabé výmluvy. Ten, kdo si koupí pole nebo dobytek, si je obvykle prohlédne předem, takže není nutné, aby se na ně šel podívat potom. A proč by nedávno uzavřený sňatek měl někomu zabránit v tom, aby přijal tak důležité pozvání? Není divu, že muž z podobenství se rozzlobil.

¹⁰ Z toho, co Ježíš vyprávěl, se může poučit každý Boží služebník — nikdy bychom neměli dovolit, aby osobní záležitosti, jako například ty, o kterých se Ježíš zmínil, byly pro nás tak důležité, že bychom kvůli nim zanedbávali službu Bohu. Pokud osobním věcem nedáme správné místo, naše horlivost bude slábnout. (Přečti Lukáše 8:14.) Chceme-li tomu zabránit, musíme žít v souladu s Ježíšovou vybídkou: „Neustále tedy hledejte nejprve království a Otcovu spravedlnost.“ (Mat. 6:33) Je velmi povzbuzující vidět, že Boží služebníci bez ohledu na to, kolik je jim let, se touto klíčovou radou řídí. Mnozí si zjednodušili život, takže mohou službě věnovat více času. Sami na sobě pocítili, že když horlivě hledají nejprve Království, přináší jim to skutečné štěstí a hlubokou spokojenost.

11. Která událost ukazuje, že je důležité sloužit Bohu celým srdcem a horlivě?

¹¹ To, že je důležité být ve službě Bohu horlivý, je patrné z události, ke které došlo v životě izraelského krále Jehoaše. Měl strach, že Izrael bude poražen Sýrií, a tak přišel za prorokem Elišou a začal plakat. Eliša mu řekl, aby směrem k Sýrii vystřelil oknem šíp. To bylo ujištění, že s Jehovovou pomocí bude Sýrie poražena, a Jehoaše to mělo posílit. Eliša mu pak řekl, aby vzal šípy a tloukl jimi o zem. Jehoaš to udělal, ale jen třikrát. Eliša se rozzlobil a řekl mu, že kdyby to udělal pětkrát nebo šestkrát, „srážel [by] Sýrii až do skoncování“. V důsledku svého jednání však Jehoaš zvítězil nad Sýrií pouze třikrát. Neprojevil patřičnou horlivost, a proto dosáhl jen omezeného úspěchu. (2. Král. 13:14–19) Jaké poučení  z toho vyplývá pro nás? Jehova nám bude bohatě žehnat pouze tehdy, když mu budeme sloužit celým srdcem a horlivě.

12. (a) Co nám pomáhá, abychom zůstali horliví, i když se potýkáme s náročnými životními okolnostmi? (b) Jaký užitek tobě osobně přináší to, že máš hojnost práce ve službě?

¹² Naše horlivost a oddanost může být zkoušena náročnými životními okolnostmi. Mnozí bratři a sestry se musí vyrovnávat s těžkou ekonomickou situací. Jiné velmi trápí to, že kvůli vážné nemoci nemohou ve službě dělat tolik, kolik by si přáli. Přesto každý z nás může udělat něco pro to, aby si horlivost uchoval a dál plně následoval Krista. Projdi si návrhy a biblické verše uvedené v rámečku „Co ti pomůže dále následovat Krista?“. Přemýšlej o tom, jak bys tyto myšlenky mohl uplatnit co nejlépe. Jestliže to uděláš, přinese ti to velký užitek. Máme-li totiž hojnost práce ve službě, pomáhá nám to, abychom nebyli příliš úzkostliví, obohacuje nás to a přináší nám to vnitřní pokoj a štěstí. (1. Kor. 15:58) To, že Bohu sloužíme celou duší, nám také pomáhá ‚pevně chovat v mysli přítomnost Jehovova dne‘. (2. Petra 3:12)

Poctivě zhodnoť své okolnosti

13. Jak můžeš poznat, zda Bohu sloužíš celou duší?

¹³ Je však dobré mít na mysli, že sloužit celou duší nesouvisí s tím, kolik času ve službě trávíme. Okolnosti každého křesťana jsou jiné. Jestliže někdo kazatelské službě věnuje pouze hodinu nebo dvě měsíčně, Jehova z toho může mít velkou radost, pokud je to opravdu vše, co takovému křesťanovi jeho zdraví umožňuje. (Srovnej Marka 12:41–44.) Máš-li tedy poznat, zda Bohu sloužíš celou duší, musíš poctivě zhodnotit své schopnosti a okolnosti. Jako následovník Krista si určitě přeješ, aby tvůj názor byl v souladu s jeho názorem. (Přečti Římanům 15:5; 1. Kor. 2:16) Co Ježíš dával na první místo? Zástupům v Kafarnaum řekl: „Musím oznamovat dobrou zprávu  o Božím království . . ., protože k tomu jsem byl vyslán.“ (Luk. 4:43; Jan 18:37) Když tedy budeš přemýšlet o svých okolnostech, měj na paměti Kristovu horlivost, abys poznal, zda něco můžeš zlepšit. (1. Kor. 11:1)

14. Co bys mohl udělat pro to, aby ses na službě podílel více?

¹⁴ Poté, co zhodnotíš své okolnosti, dojdeš možná k závěru, že bys službě mohl věnovat více času. (Mat. 9:37, 38) Například tisíce mladých křesťanů se po absolvování školy začaly kazatelské službě věnovat více a teď s radostí slouží jako horliví průkopníci. Chceš takovou radost zažít i ty? Někteří bratři a sestry zvážili své okolnosti a rozhodli se přestěhovat tam, kde je málo kazatelů Království, ať už v rámci své země nebo do zahraničí. Další se naučili nějaký jazyk, aby mohli pomáhat cizincům. Více se podílet na kazatelské službě může být sice náročné, ale přináší nám to bohatá požehnání a mnoha lidem tím můžeme pomoci, aby „přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Tim. 2:3, 4; 2. Kor. 9:6)

Biblické příklady

15, 16. Kteří horliví Kristovi následovníci jsou pro nás příkladem?

¹⁵ Jak na Ježíšovo pozvání být jeho následovníky reagovali ti, kteří se později stali apoštoly? Například o Matoušovi je v biblické zprávě uvedeno, že „zanechal všechno, vstal a následoval ho“. (Luk. 5:27, 28) O Petrovi a Ondřejovi, kteří právě lovili ryby, čteme: „Ihned zanechali sítě a následovali ho.“ Potom Ježíš uviděl Jakuba a Jana, kteří se svým otcem spravovali sítě. Jak na Ježíšovo pozvání zareagovali oni? „Ihned opustili člun a svého otce a následovali ho.“ (Mat. 4:18–22)

¹⁶ Jiným vynikajícím příkladem je Saul, později známý jako apoštol Pavel. Ačkoli byl fanatickým odpůrcem Kristových následovníků, změnil se a stal se „vyvolenou nádobou“, aby nosil Kristovo jméno. Pavel „ihned v synagógách začal kázat o Ježíšovi, že On je Boží Syn“. (Sk. 9:3–22) Navzdory mnoha těžkostem a pronásledování Pavlova horlivost nikdy nezeslábla. (2. Kor. 11:23–29; 12:15)

17. (a) Co chceš dělat i nadále? (b) Jaká požehnání nám přináší to, když z celého srdce a ze všech sil konáme Jehovovu vůli?

¹⁷ Jistě chceme vynikající příklad těchto učedníků napodobovat a na Ježíšova slova reagovat dychtivě a bez výhrad. (Hebr. 6:11, 12) Jaká požehnání zažíváme, když horlivě a plně následujeme Krista? Máme vnitřní radost, protože konáme Boží vůli, a cítíme spokojenost vyplývající z toho, že se ujímáme dalších výsad ve službě a přijímáme odpovědné úkoly ve sboru. (Žalm 40:8; přečti 1. Tesaloničanům 4:1) Jestliže se tedy namáháme, abychom následovali Krista, zažíváme bohatá a trvalá požehnání, k nimž patří pokoj mysli, spokojenost, Boží schválení a naděje na věčný život. (1. Tim. 4:10)

Zapamatoval sis?

• Jaká důležitá práce nám byla svěřena a jaký postoj bychom k ní měli mít?

• Na jaký sklon si musíme dávat pozor a proč?

• Proč je důležité poctivě zhodnotit své okolnosti?

• Co nám pomůže dále následovat Krista?

[Studijní otázky]

[Rámeček a obrázek na straně 27]

Co ti pomůže dále následovat Krista?

▪ Denně čti Boží Slovo a o tom, co si přečteš, přemýšlej. (Žalm 1:1–3; 1. Tim. 4:15)

▪ Často se modli o podporu a vedení Božího ducha. (Zech. 4:6; Luk. 11:9, 13)

▪ Stýkej se s těmi, na nichž je vidět, že jsou ve službě horliví. (Přísl. 13:20; Hebr. 10:24, 25)

▪ Nezapomínej, v jak závažné době žijeme. (Ef. 5:15, 16)

▪ Pamatuj na to, jak vážné následky má ‚vymlouvání‘. (Luk. 9:59–62)

▪ Pravidelně rozjímej o významu toho, že ses zasvětili Jehovovi, a přemýšlej o mnoha požehnáních, která vyplývají z toho, že celým srdcem sloužíš Jehovovi a následuješ Krista. (Žalm 116:12–14; 133:3; Přísl. 10:22)