Uchovej si „lásku, kterou jsi měl zprvu“

„Dál se pevně drž toho, co máš.“ (ZJEV. 3:11)

1, 2. Jaké pocity jsi měl, když ses přesvědčil, že to, co se učíš o Jehovovi, je pravda?

PAMATUJEŠ si, jak na tebe působilo, když ses dozvěděl o nádherné vyhlídce, kterou Jehova poskytuje poslušným lidem? Pokud jsi měl v minulosti jiné náboženství, jak ses cítil, když jsi z Bible poznal, jaké má Bůh záměry, nebo když ti byly objasněny nauky, ve kterých jsi měl dříve zmatek? Možná sis uvědomil, že do té doby jsi byl klamán. Ale teď pravdu znáš a velmi se z toho raduješ. A co když jsi vyrůstal v křesťanské rodině? Vzpomínáš si, jaké to bylo, když sis uvědomil, že to, co se učíš o Jehovovi, je pravda, a když ses rozhodl, že podle toho budeš žít? (Řím. 12:2)

² Kdybys položil tyto otázky svým křesťanským bratrům, mnozí by ti řekli, že byli šťastní, cítili se Jehovovi blízko a byli mu vděční za to, že je k sobě přitáhl. (Jan 6:44) Plni nadšení se pustili do křesťanské činnosti. Chtěli se o svou radost podělit s každým. Prožíval jsi i ty něco podobného?

3. V jaké situaci byl efezský sbor, když dostal poselství od Ježíše?

³ Když v prvním století Ježíš oslovil křesťanský sbor v Efezu, připomněl mu „lásku, kterou [tento sbor] měl zprvu“. Efezané stále  měli mnoho dobrých vlastností, ale jejich dřívější láska k Jehovovi zeslábla. Proto jim Ježíš řekl: „Znám tvé skutky a tvou namáhavou práci a vytrvalost, a že nemůžeš snést špatné lidi a že zkoušíš ty, kdo říkají, že jsou apoštolové, ale nejsou, a zjistil jsi, že jsou lháři. Projevuješ také vytrvalost a vydržel jsi kvůli mému jménu a neumdlel jsi. Zazlívám ti však, že jsi opustil lásku, kterou jsi měl zprvu.“ (Zjev. 2:2–4)

4. Proč je Ježíšovo poselství Efezanům důležité i dnes?

⁴ Rady určené Efezanům a jiným sborům, jež Ježíš oslovil v knize Zjevení, byly zvlášť vhodné s ohledem na poměry, které nějakou dobu existovaly mezi pomazanými křesťany po roce 1914. (Zjev. 1:10) Ale i dnes se může stát, že někteří křesťané ztratí svou první lásku k Jehovovi a ke křesťanské pravdě. Je tedy užitečné připomínat si, co jsme prožili v minulosti, a rozjímat o tom. Prozkoumejme nyní, jak nám to pomůže, abychom si uchovali, rozdmýchávali a dále prohlubovali lásku a nadšení, které jsme dříve pociťovali k Bohu a k pravdě.

Co tě přesvědčilo, že jsi našel pravdu?

5, 6. (a) O čem se musel přesvědčit každý křesťan? (b) Co tebe přesvědčilo, že svědkové Jehovovi učí pravdu? (c) Jak lze rozdmýchat první lásku?

⁵ Každý, kdo se zasvětí Jehovovi, si nejdříve musí ‚sám ověřit, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle‘. (Řím. 12:1, 2) K tomu patří poznat biblickou pravdu. To, co člověka přesvědčí, že svědkové Jehovovi vyučují pravdu, se může případ od případu lišit. Někteří si vzpomínají, že rozhodujícím okamžikem pro ně bylo, když si v Bibli přečetli Boží jméno. Pro jiné to bylo tehdy, když pochopili, v jakém stavu jsou mrtví. (Žalm 83:18; Kaz. 9:5, 10) Na jiné udělalo hluboký dojem to, že svědkové Jehovovi mají mezi sebou lásku. (Jan 13:34, 35) Na další lidi zapůsobilo, když pochopili, co znamená nebýt částí světa. Došli k závěru, že praví křesťané se nemohou podílet na politických sporech ani na válkách žádného národa. (Iz. 2:4; Jan 6:15; 17:14–16)

⁶ Takové poznatky roznítily v mnoha lidech první lásku k Bohu. Věnuj čas tomu, aby sis připomněl, co o pravdě přesvědčilo tebe osobně. Každý člověk je jiný a má jiné životní okolnosti, a proto i důvody, proč ty sis zamiloval Jehovu a uvěřil jeho slibům, jsou zřejmě jiné, než jaké mají druzí. Je velmi pravděpodobné, že tytéž důvody jsou  pro tebe stejně důležité jako tenkrát. Pravda se nezměnila. Jestliže si budeš tyto myšlenky a pocity připomínat, může se tvá první láska k pravdě obnovit a rozdmýchat. (Přečti Žalm 119:151, 152; 143:5.)

Prohlubuj svou první lásku

7. Proč svou první lásku k pravdě potřebujeme dále prohlubovat a jak to můžeme dělat?

⁷ Od chvíle, kdy ses zasvětil Jehovovi, se možná v tvém životě mnoho změnilo. Tvá první láska k pravdě byla důležitá, ale během doby jsi potřeboval lásku ještě hlubší. Setkával ses totiž s novými náročnými situacemi, ve kterých byla zkoušena tvá víra. Jehova tě však podporoval. (1. Kor. 10:13) A tak i zážitky, které získáváš během let, mají pro tebe velkou cenu. Jsou dalším prostředkem, jak si můžeš ověřovat, co je dobrá a přijatelná Boží vůle, a pomáhají ti prohlubovat lásku, kterou jsi měl na počátku. (Jozue 23:14; Žalm 34:8)

8. Co Jehova o sobě řekl Mojžíšovi a jak Izraelité Boha blíže poznali?

⁸ Můžeme si to znázornit na situaci, ve které byli Izraelité, když Jehova oznámil svůj záměr vysvobodit je z egyptského otroctví. Mojžíšovi Bůh o sobě řekl: „Prokáži se být tím, čím se prokáži být.“ (2. Mojž. 3:7, 8, 13, 14) Jehova tedy v podstatě řekl, že na sebe vezme jakoukoli úlohu, jež bude zapotřebí k tomu, aby svůj lid osvobodil. V průběhu dalších událostí byli Izraelité svědky toho, jak Jehova zjevoval různé stránky své osobnosti. Podle potřeby se projevil jako Všemohoucí, jako Soudce, Vůdce, Osvoboditel, Válečník a Živitel. (2. Mojž. 12:12; 13:21; 14:24–31; 16:4; Neh. 9:9–15)

9, 10. Jaké situace mohou člověku pomoci, aby lépe poznal Boha, a proč je dobré si takové zážitky připomínat?

⁹ I když jsi nezažil totéž co Izraelité, pravděpodobně jsi také prožil situace, které posílily tvou víru. Přesvědčil ses totiž, že Bůh má o tebe osobní zájem. Snad se Jehova nějakým způsobem prokázal jako tvůj Živitel, Utěšitel nebo Učitel. (Přečti Izajáše 30:20b, 21.) Nebo sis za nějakých obtížných okolností uvědomil, že Jehova nade vší pochybnost vyslyšel tvou modlitbu. Možná ti tehdy poskytl pomoc některý spolukřesťan. Nebo sis při osobním studiu povšiml biblických textů, které se vztahovaly na tvou situaci.

¹⁰ Kdybys takové zážitky vyprávěl druhým, možná by to na ně zvlášť nezapůsobilo. Nestaly se tehdy ostatně žádné zázraky. Pro tebe však ty události znamenají mnoho. Ano, Jehova se prokázal být právě tím, čím pro tebe potřeboval být. Ohlédni se na roky, které uplynuly od doby, kdy jsi poznal pravdu. Možná si vzpomeneš na nejednu situaci, kdy jsi sám na sobě zažil Jehovovu péči. Jestliže si budeš takové události připomínat a budeš se snažit vybavit si své tehdejší pocity, může se v tvém srdci roznítit taková láska k Jehovovi, jakou jsi cítil tehdy. Takové zážitky si uchovávej v srdci. Přemýšlej o nich. Jsou dokladem toho, že Jehova má o tebe osobní zájem — a tuto jistotu ti nikdo nemůže vzít.

Zkoumej sám sebe

11, 12. Co může být příčinou toho, že zeslábne křesťanova láska k pravdě, a jakou radu dal Ježíš?

¹¹ Jestliže necítíš tutéž lásku k Bohu a k pravdě jako kdysi, příčinou není to, že by se nějak změnil Bůh. Jehova se za žádných okolností nemění. (Mal. 3:6; Jak. 1:17) Zajímal se o tebe tehdy a stejně se o tebe zajímá i dnes. Pokud se tedy tvůj vztah k Jehovovi nějak změnil, čím by to mohlo být? Mohla by příčina být v tom, že se cítíš pod větším tlakem a že tě více zaměstnávají životní starosti? Možná ses v minulosti vroucněji  modlil, pilněji jsi studoval a častěji jsi přemýšlel o duchovních věcech. Býval jsi snad dříve horlivější v kazatelské službě? Účastnil ses pravidelněji sborových shromáždění? (2. Kor. 13:5)

¹² Možná, že nic takového u sebe nepozoruješ, ale pokud ano, co k těmto změnám vedlo? Mohlo se snad stát, že jsi kvůli docela oprávněným starostem, jako je například náležitá péče o rodinu a o zdraví, ztratil ze zřetele, že Jehovův den je blízko, a že doba je proto naléhavá? Ježíš svým apoštolům řekl: „Dávejte . . . na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebylo obtíženo přejídáním a silným pitím a úzkostnými životními starostmi a aby na vás náhle, v jednom okamžiku, nepřišel ten den jako léčka. Přijde totiž na všechny, kdo bydlí na tváři celé země. Zůstaňte tedy bdělí a v každé době úpěnlivě proste, aby se vám podařilo uniknout všem těmto věcem, jimž je určeno, aby nastaly.“ (Luk. 21:34–36)

13. K čemu Jakub přirovnal Boží Slovo?

¹³ Jakub, jeden z inspirovaných pisatelů Bible, nabádal spoluvěřící, aby sami sebe poctivě zkoumali ve světle Božího Slova. Napsal: „Staňte se . . . činiteli slova, a ne pouze posluchači, a neklamte se falešným uvažováním. Jestliže je totiž někdo posluchačem slova, a ne činitelem, ten je jako muž, který se dívá na svůj přirozený obličej v zrcadle. Dívá se totiž na sebe a odchází a okamžitě zapomíná, jakým je člověkem. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona, který patří ke svobodě, a kdo na něm trvá, ten bude šťastný, když to bude dělat, protože se nestal zapomnětlivým posluchačem, ale činitelem skutku.“ (Jak. 1:22–25)

14, 15. (a) Jak ti může Bible pomoci, abys zlepšil svůj duchovní stav? (b) O kterých otázkách bys mohl uvažovat?

¹⁴ Zrcadlo obvykle používáme k tomu, abychom zjistili, zda jsme upraveni. Například jestliže muž zjistí, že má nakřivo kravatu, může si ji narovnat. Pokud žena vidí, že je rozcuchaná, může se učesat. Podobně nám Písmo pomáhá zkoumat sami sebe. Když porovnáváme to, jací jsme, s tím, jakými bychom podle Bible měli být, používáme Bibli jako zrcadlo. Ale k čemu by to bylo, kdybychom se dívali do zrcadla, viděli nějaký nedostatek, ale nenapravili ho? Je moudré, jestliže podle toho, co vidíme v Božím ‚dokonalém zákoně‘, také jednáme. Tak se stáváme jeho „činiteli“. Každý, kdo si uvědomuje, že jeho první láska k Jehovovi a k pravdě zeslábla, tedy udělá dobře, když se zamyslí nad těmito otázkami: ‚Jaké tlaky na mě v životě působí a jak na to reaguji? Jak jsem reagoval v minulosti? Změnilo se něco?‘ Jestliže při takovém sebezkoumání shledáš nějaké nedostatky, nenechávej je bez povšimnutí. Pokud je třeba něco upravit, udělej to hned! (Hebr. 12:12, 13)

¹⁵ Takové rozjímání ti také může pomoci stanovit si rozumné cíle, abys mohl  duchovně růst. Apoštol Pavel pod inspirací radil svému spolupracovníku Timoteovi, co má dělat, aby zlepšil svou službu. Tohoto mladého muže nabádal: „Zahloubej se nad tím; zaber se do toho, aby tvůj pokrok byl zjevný všem.“ Také my bychom se měli ve světle Božího Slova zahloubat nad tím, jaké můžeme udělat pokroky. (1. Tim. 4:15)

16. Na jaké nebezpečí musíme dávat pozor, když se zkoumáme ve světle Písma?

¹⁶ Při poctivém sebezkoumání určitě vyjdou najevo nějaké slabosti. To sice není radostné, ale nenech se tím sklíčit. Vždyť cílem sebezkoumání je zjistit, co se dá zlepšit. Satan by ovšem chtěl, aby se křesťané kvůli svým nedostatkům cítili bezcenní. Kdosi dokonce prohlásil, že Bůh pohrdá snahami těch, kteří mu chtějí sloužit. (Job 15:15, 16; 22:3) To je lež a Ježíš ji jednoznačně vyvrátil. Bůh považuje každého z nás za cenného. (Přečti Matouše 10:29–31.) To, že si uvědomuješ své nedostatky, by tě tedy nemělo skličovat. Spíše by tě to mělo podnítit, aby ses pokorně rozhodl, že se s Jehovovou pomocí zlepšíš. (2. Kor. 12:7–10) Pokud v důsledku nemoci nebo pokročilého věku nemůžeš toho dělat tolik, kolik bys chtěl, urči si realistické cíle, ale rozhodně se nevzdávej ani nepřipusť, aby tvá láska zeslábla.

Máš mnoho důvodů k vděčnosti

17, 18. Jaký užitek nám přináší to, že dál prohlubujeme svou první lásku?

¹⁷ Budeš-li dále prohlubovat svou první lásku, přinese ti to velký užitek. Můžeš lépe poznat Boha a pociťovat větší vděčnost za to, jak tě láskyplně vede. (Přečti Přísloví 2:1–9; 3:5, 6.) Žalmista o Jehovových soudcovských rozhodnutích řekl, že „v jejich dodržování je velká odměna“. A „Jehovova připomínka je důvěryhodná, činí nezkušeného moudrým“. Navíc platí, že „šťastní jsou bezúhonní na své cestě, ti, kdo chodí v Jehovově zákoně“. (Žalm 19:7, 11; 119:1)

¹⁸ Jistě budeš souhlasit s tím, že jako křesťané máme mnoho dobrých věcí, za které můžeme být vděční. Rozumíme příčinám toho, co se děje ve světě. Máme užitek z duchovních opatření, která Jehova dnes činí pro svůj lid. Pociťujeme vděčnost za to, že nám Jehova dal výsadu být jeho svědky a že nás přitáhl ke svému celosvětovému sboru. Přemýšlej o tom, kolik dobrých věcí jsi od Jehovy dostal. Kdybys je měl všechny sepsat, pravděpodobně by to byl dlouhý seznam. Když budeš o takových požehnáních uvažovat často, určitě ti to pomůže řídit se vybídkou: „Dál se pevně drž toho, co máš.“ (Zjev. 3:11)

19. Co kromě rozjímání o tvém vztahu k Jehovovi je nezbytné, aby sis uchoval duchovní zdraví?

¹⁹ Rozjímání o tom, jak během doby rostla tvá víra — to je jen jedna z věcí, které ti pomohou pevně se držet toho, co máš. V tomto časopise byly opakovaně zdůrazňovány i další věci, které jsou nezbytné k uchování duchovního zdraví. Je to například modlitba, aktivní účast na křesťanských shromážděních a horlivost v kazatelské službě. To vše ti může pomáhat, abys neustále obnovoval, rozdmýchával a prohluboval lásku, kterou jsi měl zprvu. (Ef. 5:10; 1. Petra 3:15; Juda 20, 21)

Jak byste odpověděli?

• Jak ti nyní může pomoci přemýšlení o tom, co v tobě vyvolalo první lásku k Jehovovi?

• O čem se můžeš přesvědčit, když si budeš připomínat zážitky, které jsi měl během let?

• Proč bys měl zkoumat svou lásku k Bohu?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 23]

Co tě přesvědčilo, že jsi našel pravdu? Co tě k ní přitahovalo?

[Obrázek na straně 25]

Vidíš na sobě nějaké nedostatky, jež je třeba napravit?