Jehovovo slovo je živé

Důležité myšlenky z knihy Job

PATRIARCHA Job žije v zemi Uc, která leží v dnešní Arábii. Je to v době, kdy velký počet Izraelitů přebývá v Egyptě. Job sám Izraelita není, ale přesto je ctitelem Jehovy Boha. Bible o něm říká: „Na zemi není nikdo jako on, muž bezúhonný a přímý, který se bojí Boha a odvrací se od špatného.“ (Job 1:8) Musíme tedy být v době, kdy zde není ani jeden ze dvou význačných Jehovových služebníků — Jákobův syn Josef již nežije a prorok Mojžíš ještě nepovstal.

Mojžíš, jemuž je přisuzováno sepsání knihy Job, se o Jobovi dozvěděl pravděpodobně během 40 let, kdy žil v Midianu, který leží nedaleko země Uc. O událostech z posledních let Jobova života snad Mojžíš slyšel tehdy, když Izraelité putovali v blízkosti země Uc ke konci svého čtyřicetiletého putování pustinou. * Jobův příběh je vylíčen tak krásně, že je považován za mistrovské literární dílo. A nejen to. V této knize jsou obsaženy odpovědi na otázky jako: Proč dobří lidé trpí? Proč Jehova připouští, aby existovala ničemnost? Mohou nedokonalí lidé zůstat ve svém vztahu k Bohu ryzí? Poselství v knize Job je součástí inspirovaného Božího slova, a tak je až dodnes živé a vykonává moc. (Hebrejcům 4:12)

‚AŤ ZHYNE DEN MÉHO NAROZENÍ‘

(Job 1:1–3:26)

Jednoho dne Satan zpochybňuje Jobovu ryzost před Bohem. Jehova přijímá Satanovu výzvu a dovoluje mu, aby na Joba přiváděl jedno neštěstí za druhým. Ale Job odmítá ‚proklít Boha‘. (Job 2:9)

Tři druhové přijíždějí Jobovi „projevit účast“. (Job 2:11) Sedí s ním, aniž by něco řekli, dokud Job neprolomí ticho slovy: „Ať zhyne den, ve kterém jsem se narodil.“ (Job 3:3) Přeje si být „jako děti, jež neviděly světlo“, neboli jako děti, které se narodily mrtvé. (Job 3:11, 16)

Odpovědi na biblické otázky:

1:4 — Slavily Jobovy děti narozeniny? Neslavily. V původním jazyce se pro „den“ a „narozeniny“ používají dvě různá slova, přičemž každé má svůj vlastní význam. (1. Mojžíšova 40:20) U Joba 1:4 je použito slovo „den“, které označuje časový úsek od východu do západu slunce. Sedm Jobových synů zjevně jednou do roka pořádalo sedmidenní rodinné setkání. Hostina se konala pokaždé jinde — každý syn ji pořádal ve svém domě ve svůj „vlastní den“.

1:6; 2:1 — Kdo směl vstoupit před Jehovu? Mezi těmi, kdo zaujali své postavení před Jehovou, byl Boží jediný zplozený Syn neboli Slovo, věrní andělé a také neposlušní andělští ‚synové Boha‘ včetně Satana Ďábla. (Jan 1:1, 18) Satan a jeho démoni byli svrženi z nebe až krátce po zřízení Božího Království roku 1914. (Zjevení 12:1–12) Tím, že Jehova dovolil všem duchovním tvorům před něj vstoupit, seznámil je se Satanovou výzvou i se spornými otázkami, které v souvislosti s ní vznikly.

 1:7; 2:2 — Mluvil Jehova se Satanem přímo? Bible neuvádí žádné podrobnosti o tom, jak Jehova komunikuje s duchovními tvory. Nicméně prorok Mikajáš měl vidění, v němž pozoroval, jak jistý anděl komunikuje s Jehovou přímo. (1. Královská 22:14, 19–23) Zdá se tedy, že i se Satanem Jehova mluvil bez prostředníka.

1:21 — Jak se mohl Job vrátit do „břicha své matky“? Jehova Bůh vytvořil člověka „z prachu zemské půdy“, takže výraz ‚matka‘ je zde použit obrazně a vztahuje se na zemi. (1. Mojžíšova 2:7)

2:9 — V jakém duševním rozpoložení asi byla Jobova manželka, když řekla, aby Job proklel Boha a zemřel? Jobova manželka zažila stejné tragédie jako on. Jistě pro ni bylo bolestné pozorovat svého dříve tak činorodého manžela, jak je zdeptán ohavnou nemocí. Kromě toho přišla o milované děti. Tím vším mohla být tak rozrušená, že pustila ze zřetele to, co bylo skutečně důležité — svůj a manželův vztah k Bohu.

Poučení pro nás:

1:8–11; 2:3–5. Z Jobova příběhu vyplývá, že k ryzosti nepatří jen správné jednání a mluva, ale také to, že sloužíme Jehovovi ze správných pohnutek.

1:21, 22. Pokud zachováváme věrnost Jehovovi jak za příznivých, tak za nepříznivých okolností, můžeme tím dokazovat, že Satan je lhář. (Přísloví 27:11)

2:9, 10. Stejně jako Job, také my máme zůstat pevní ve víře i tehdy, když si členové naší rodiny neváží našeho duchovního zaměření nebo když na nás vyvíjejí nátlak, abychom se v otázce své víry dopustili kompromisu, případně abychom se své víry úplně vzdali.

2:13. Jobovi druhové nemohli říci nic povzbuzujícího o Bohu ani o jeho slibech, protože neměli duchovní smýšlení.

„NEPŘIPRAVÍM SE O SVOU RYZOST“

(Job 4:1–31:40)

Všemi promluvami Jobových tří druhů se nese především jedna základní myšlenka: Job musel udělat něco velmi špatného, když jej Bůh tak tvrdě trestá. Elifaz se ujímá slova jako první. Po něm mluví Bildad a jeho slova jsou mnohem kousavější. Ještě jízlivěji pak mluví Cofar.

Job se neztotožňuje s nesprávným uvažováním svých návštěvníků. Nedokáže pochopit, proč Bůh dopustil jeho utrpení, a tak se začíná příliš zabývat tím, aby sám sebe ospravedlnil. Přesto však stále Boha miluje a prohlašuje: „Dokud nevydechnu naposled, nepřipravím se o svou ryzost!“ (Job 27:5)

Odpovědi na biblické otázky:

7:1; 14:14 — Co je myšleno výrazy „povinná práce“ a ‚povinná služba‘? Jobův žal byl tak hluboký, že mu život připadal jako tvrdá a náročná povinná práce. (Job 10:17, poznámka pod čarou) A k povinné službě Job přirovnal čas strávený v šeolu — tedy čas od smrti do vzkříšení —, protože ten není otázkou naší volby.

7:9, 10; 10:21; 16:22 — Znamenají tyto výroky, že Job nevěřil ve vzkříšení? Tato vyjádření se vztahují na Jobovu bezprostřední budoucnost. Co jimi měl Job na mysli? Snad chtěl říci, že pokud by zemřel, nikdo z jeho současníků by jej už nespatřil. Z jejich pohledu by se již ani nevrátil do svého domu, ani by již neměl žádné uznání, dokud k tomu nepřijde Boží ustanovený čas. Možná měl Job na mysli také to, že nikdo se nemůže vrátit ze šeolu vlastními silami. To, že Job v budoucí vzkříšení věřil, je patrné z Joba 14:13–15.

10:10 — V jakém smyslu Jehova ‚vylil Joba jako mléko a srazil ho jako sýr‘? Jedná se o poetický popis toho, jak byl Job utvářen v lůně své matky.

19:20 — Co měl Job na mysli větou „unikám s kůží svých zubů“? Tím, že řekl, že  unikl s kůží něčeho, co na první pohled žádnou kůži nemá, možná jinými slovy říkal, že unikl a skoro nic mu nezůstalo.

Poučení pro nás:

4:7, 8; 8:5, 6; 11:13–15. Když někdo prožívá těžkosti, nesmíme automaticky vyvozovat, že jen sklízí, co sám zasel, a že nemá Boží schválení.

4:18, 19; 22:2, 3. Své rady bychom měli zakládat na Božím slově, ne na osobních názorech. (2. Timoteovi 3:16)

10:1. Joba zaslepila hořkost, takže nebral v úvahu, že jeho utrpení může mít i jiné příčiny. Když prožíváme trápení, nesmíme zahořknout — především proto, že jasně chápeme, o jaké sporné otázky jde.

14:7, 13–15; 19:25; 33:24. Při jakékoli zkoušce, které nás Satan vystaví, nám může dodávat sílu naděje na vzkříšení.

16:5; 19:2. Tím, co říkáme, bychom měli druhé povzbuzovat a posilovat, ne dráždit. (Přísloví 18:21)

22:5–7. Rada vycházející z obvinění, která nejsou řádně podložená, je bezcenná a škodlivá.

27:2; 30:20, 21. Ryzost není podmíněna dokonalostí. Job neprávem kritizoval Boha.

27:5. O svou ryzost se mohl připravit jen Job sám, protože ryzost vyplývá z lásky k Bohu. Měli bychom tedy pěstovat hlubokou lásku k Jehovovi.

28:1–28. Člověk ví, kde jsou zemské poklady. Když je hledá, jeho důmysl jej vede na podzemní stezky, které nevidí ani dravci se svým pronikavým zrakem. Moudrost od Boha však získáme jen díky bázni před Jehovou.

29:12–15. Měli bychom ochotně projevovat milující laskavost těm, kdo potřebují pomoc.

31:1, 9–28. Job je pro nás příkladem v tom, že se vyhýbal flirtování, cizoložství, nečestnému a nemilosrdnému zacházení s druhými, hmotařství a modlářství.

„OPRAVDU ČINÍM POKÁNÍ V PRACHU A POPELU“

(Job 32:1–42:17)

Mladý Elihu dosud stál opodál a trpělivě naslouchal rozmluvě. Nyní začíná mluvit. Kárá Joba i jeho tři trýznitele.

Jakmile Elihu skončí svou řeč, Jehova odpovídá z větrné bouře. Nevysvětluje, proč Job trpí. Pomocí řady otázek však Jobovi připomíná svou ohromnou moc a velkou moudrost. Job přiznává, že mluvil bez porozumění, a říká: „Odvolávám, a opravdu činím pokání v prachu a popelu.“ (Job 42:6) Jobova zkouška končí a jeho ryzost je odměněna.

Odpovědi na biblické otázky:

32:1–3 — Kdy Elihu přišel? Elihu slyšel všechny promluvy, takže se jistě posadil na doslech ještě před tím, než Job promluvil a ukončil sedmidenní mlčení svých druhů. (Job 3:1, 2)

34:7 — V jakém smyslu byl Job jako muž, „jenž pije posměch jako vodu“? Job byl tak sklíčený, že měl sklon si myslet, že výsměch z úst jeho tří návštěvníků je namířen proti němu. Oni však ve skutečnosti mluvili proti Bohu. (Job 42:7) Přijímal tedy posměch tak, jako někdo s potěšením pije vodu.

Poučení pro nás:

32:8, 9. Moudrost nepřijde automaticky s věkem. Získáme ji díky porozumění  Božímu slovu a díky tomu, že se necháme vést Božím duchem.

34:36. Svou ryzost můžeme prokázat tehdy, když jsme nějakým způsobem ‚vyzkoušeni do krajnosti‘.

35:2. Než začal Elihu mluvit, pozorně naslouchal, aby přesně zjistil, o co ve skutečnosti jde. (Job 10:7; 16:7; 34:5) Než dají křesťanští starší někomu radu, musí pozorně naslouchat, zjistit si všechna fakta a jasně pochopit, o co se v dané situaci jedná. (Přísloví 18:13)

37:14; 38:1–39:30. Když budeme rozjímat o Jehovových podivuhodných dílech — projevech jeho moci a moudrosti —, povede nás to k pokoře a pomůže nám to chápat, že ospravedlnění jeho svrchovanosti je důležitější než všechny naše osobní zájmy. (Matouš 6:9, 10)

40:1–4. Pokud se v nás objeví sklon stěžovat si na Všemohoucího, měli bychom si ‚položit ruku na ústa‘.

40:15–41:34. V behemotovi (hrochovi) a leviatanovi (krokodýlovi) se skrývá ohromná síla. Abychom vytrvali ve službě Bohu, potřebujeme sílu i my. A Tvůrce těchto mocných zvířat nám ji může předat. (Filipanům 4:13)

42:1–6. Když Job slyšel Jehovova slova a byly mu připomenuty projevy Boží moci, pomohlo mu to, aby ‚spatřil Boha‘ neboli poznal pravdu o něm. (Job 19:26) A díky tomu začal uvažovat jinak. Pokud dostaneme radu založenou na Písmu, měli bychom pohotově uznat svou chybu a udělat potřebné změny.

Napodobujme ‚Jobovu vytrvalost‘

Z knihy Job je jasně patrné, že Bůh není odpovědný za lidské utrpení. Nese za něj vinu Satan. Díky tomu, že Bůh dovoluje, aby na zemi existovala ničemnost, může dát každý z nás osobně najevo, na čí straně stojí ve sporných otázkách Jehovovy svrchovanosti a naší ryzosti.

Všichni lidé, kteří milují Jehovu, budou tak jako Job zkoušeni. Jobův příběh nám dává jistotu, že můžeme vytrvat. Také nám připomíná, že naše těžkosti nebudou trvat věčně. „Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, jaký výsledek dal Jehova,“ říká Jakub 5:11. Job zůstal ryzí a Jehova jej za to odměnil. (Job 42:10–17) A nám poskytuje nádhernou naději — naději na věčný život v pozemském ráji. Buďme tedy stejně jako Job rozhodnuti zůstat ryzí. (Hebrejcům 11:6)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 16]

Jaké poučení získáváme z ‚Jobovy vytrvalosti‘?