Jak pevná je vaše důvěra v Boha?
Jak pevná je vaše důvěra v Boha?
„Neustále tedy hledejte nejprve království.“ (MATOUŠ 6:33)
1, 2. Co jeden mladý muž udělal v souvislosti se zaměstnáním a proč?
JEDEN mladý muž chtěl více sloužit svému sboru, ale bránilo mu v tom jeho zaměstnání, kvůli kterému nemohl být pravidelně na shromáždění. Jak tuto situaci vyřešil? Zjednodušil si život, dal výpověď a časem si našel takovou práci, která ho neomezovala v křesťanských činnostech. Vydělává sice podstatně méně než dřív, ale i tak se dokáže postarat o svou rodinu a může mnohem lépe podporovat sbor.
2 Chápete, proč se ten mladý muž tak rozhodl? Umíte si představit, že byste na jeho místě udělali něco podobného? Je pěkné, že mnozí křesťané se tak zachovali. Svým jednáním dávají najevo, že věří tomuto Ježíšovu slibu: „Neustále tedy hledejte nejprve království a Otcovu spravedlnost, a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Matouš 6:33) Nedívají se na svět jako na záruku jistoty. Důvěřují v Jehovu. (Přísloví 3:23, 26)
3. Proč by někoho mohlo napadnout, zda je v dnešní době praktické dávat na první místo Boží Království?
3 Opravdu se však ten mladý muž rozhodl moudře? Někdo by o tom mohl pochybovat. Žijeme přece v obtížné době. Část lidstva dnes zažívá extrémní chudobu, zatímco životní úroveň jiných lidí je vyšší, než jaké kdy bylo dosaženo v minulosti. Většina obyvatel chudých zemí by se bez váhání chopila každé příležitosti k tomu, aby si život trochu usnadnili. Na druhé straně mnozí lidé v bohatších zemích si uvědomují, jak je obtížné udržet si svou životní úroveň přes nejistou ekonomickou situaci, měnící se trh práce a stále vyšší nároky ze strany zaměstnavatele. Vzhledem k tomu, že je s vyděláváním na živobytí spojen takový stres, mohla by někoho napadnout otázka: ‚Je v dnešní době ještě praktické hledat nejprve Království?‘ Zjistit odpověď bude snazší, když se nejprve zamyslíme nad tím, jakým posluchačům Ježíš tato slova řekl.
„Přestaňte být úzkostliví“
4, 5. Jak Ježíš názorně ukázal, že je rozumné, aby Boží ctitelé nebyli příliš úzkostliví kvůli každodenním starostem?
4 Ježíš byl tehdy v Galileji a mluvil k velkému zástupu lidí, kteří se shromáždili z mnoha míst. (Matouš 4:25) Bohatý byl mezi nimi málokdo. Většinou šlo asi o chudé lidi. Ježíš je přesto nabádal, aby se nestarali v prvé řadě o získání hmotného bohatství, ale střádali si něco mnohem hodnotnějšího — totiž duchovní poklady. (Matouš 6:19–21, 24) Řekl jim: „Přestaňte být úzkostliví o své duše, pokud jde o to, co budete jíst nebo co budete pít, nebo o své tělo, pokud jde o to, co si budete oblékat. Což neznamená duše víc než pokrm a tělo víc než oblečení?“ (Matouš 6:25)
5 Mnohým Ježíšovým posluchačům mohla jeho slova připadat nepraktická. Věděli, že kdyby tvrdě nepracovali, jejich rodina by strádala. Ježíš jim však připomněl, že ptáci žijí ze dne na den, ale Jehova o ně pečuje. Také je upozornil na to, jak se Jehova stará o polní kvítí, takže je krásnější, než byl Šalomoun v celé své slávě. Jestliže Jehova pečuje o ptáky a květiny, nebude snad tím víc pečovat o nás? (Matouš 6:26–30) Jak Ježíš řekl, náš život (naše duše) je mnohem důležitější než pokrm, který si kupujeme, abychom se udrželi naživu, a naše tělo je mnohem důležitější než oblečení, které na těle nosíme. Kdybychom veškeré úsilí věnovali jen tomu, abychom měli co jíst a co na sebe, a přitom by nám v podstatě nezbývalo nic pro službu Jehovovi, vlastní smysl našeho života by nám unikal. (Kazatel 12:13)
Vyrovnaný názor
6. (a) Jakou odpovědnost mají křesťané? (b) V koho mají křesťané naprostou důvěru?
6 Ježíš samozřejmě své posluchače nevybízel k tomu, aby přestali pracovat a čekali, že Bůh se o jejich rodinu nějak postará. I ptáci musí pro sebe a svá mláďata shánět potravu. Jestliže tedy křesťané chtěli jíst, museli pracovat. Museli odpovědně pečovat o svou rodinu. Křesťané, kteří byli sluhy nebo otroky, museli práci pro své pány vykonávat pilně. (2. Tesaloničanům 3:10–12; 1. Timoteovi 5:8; 1. Petra 2:18) Apoštol Pavel si často obstarával živobytí tak, že vyráběl stany. (Skutky 18:1–4; 1. Tesaloničanům 2:9) Tito křesťané se však na světskou práci nedívali jako na záruku jistoty. Důvěřovali Jehovovi. Díky tomu měli vnitřní klid, který ostatní lidé neznají. Žalmista řekl: „Ti, kdo důvěřují v Jehovu, jsou jako hora Sion, která nemůže být přivedena k potácení, ale zůstává až na neurčitý čas.“ (Žalm 125:1)
7. Jaký názor může mít člověk, který nemá pevnou důvěru v Jehovu?
7 Člověk, který nemá pevnou důvěru v Jehovu, bude pravděpodobně uvažovat jinak. Většina lidí se domnívá, že hlavním zdrojem jistoty je bohatství. Rodiče tedy vedou své děti k tomu, aby velkou část rané dospělosti investovaly do studia na vysoké škole, a doufají, že jim to umožní získat dobře placené místo. Některým křesťanským rodinám žel tato investice přišla draho, protože děti ztratily ze zřetele duchovní hodnoty a začaly sledovat hmotařské cíle.
8. V jakém ohledu se křesťané snaží zachovávat vyrovnanost?
8 Moudří křesťané si tedy uvědomují, že Ježíšova rada je dnes platná stejně jako v prvním století, a snaží se zachovávat vyrovnanost. I když možná musí trávit mnoho času v zaměstnání, aby dostáli svým biblickým povinnostem, nedají se vyděláváním peněz zaslepit, takže by neviděli důležitější, duchovní věci. (Kazatel 7:12)
„Nikdy . . . nebuďte úzkostliví“
9. O čem Ježíš ujistil ty, kdo mají naprostou důvěru v Jehovu?
9 Ve svém Kázání na hoře Ježíš svým posluchačům kladl na srdce: „Nikdy . . . nebuďte úzkostliví a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo ‚Co budeme pít?‘ nebo ‚Co si oblékneme?‘ O to všechno totiž dychtivě usilují národy. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.“ (Matouš 6:31, 32) Nejsou to snad povzbudivá slova? Jestliže Jehovovi budeme plně důvěřovat, on nás vždy podpoří. Ježíšova slova nás však také vedou k tomu, abychom se nad sebou vážně zamysleli. Upozorňují nás na to, že pokud „dychtivě“ usilujeme o hmotné věci, pak uvažujeme stejně jako „národy“, tedy lidé, kteří nejsou pravými křesťany.
10. K čemu měl největší lásku jeden mladý muž, který požádal Ježíše o radu, a jak to Ježíš odhalil?
10 Ježíše jednou oslovil jistý mladý muž, který byl velmi bohatý. Zeptal se ho, co má dělat, aby získal věčný život. Ježíš mu připomněl požadavky napsané v Zákoně, který byl tehdy ještě v platnosti. Onen mladý muž ho ujistil: „To všechno jsem dodržoval; co mi ještě chybí?“ Ježíš mu odpověděl vybídkou, která mohla mnohým připadat nepraktická. Řekl: „Jestliže chceš být dokonalý, jdi a prodej svůj majetek a dej chudým, a budeš mít poklad v nebi, a pojď, buď mým následovníkem.“ (Matouš 19:16–21) Ten mladý muž odešel zarmoucen. Nebyl schopen připustit si myšlenku, že by se vzdal svého bohatství. Ať už měl jakkoli velkou lásku k Jehovovi, svůj majetek miloval víc.
11, 12. (a) Co závažného Ježíš prohlásil ohledně bohatství? (b) Jak může někomu majetek překážet ve službě Jehovovi?
11 Tato událost vedla Ježíše k tomu, aby pronesl nečekaná slova: „Bude obtížné, aby se boháč dostal do nebeského království. . . . Je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby se boháč dostal do Božího království.“ (Matouš 19:23, 24) Myslel tím Ježíš, že nikdo bohatý nezdědí Království? Ne, protože dál řekl: „U Boha je možné všechno.“ (Matouš 19:25, 26) Někteří bohatí lidé v prvním století se skutečně s Jehovovou pomocí stali pomazanými křesťany. (1. Timoteovi 6:17) Ježíš přesto měl dobrý důvod, proč ta překvapivá slova řekl. Bylo to z jeho strany varování.
12 Kdyby člověk ke svému majetku přilnul, jako se to stalo onomu bohatému mladému muži, majetek by mu časem mohl překážet v tom, aby sloužil Jehovovi celým srdcem. To by se mohlo přihodit jak někomu, kdo už je bohatý, tak někomu, kdo se ‚rozhodl, že zbohatne‘. (1. Timoteovi 6:9, 10) Přehnaná důvěra ve hmotné věci může vést k tomu, že si člověk méně ‚uvědomuje svou duchovní potřebu‘. (Matouš 5:3) V důsledku toho možná ztrácí ze zřetele, že potřebuje Jehovovu podporu. (5. Mojžíšova 6:10–12) Možná začne mít dojem, že si ve sboru zaslouží nějaké zvláštní zacházení. (Jakub 2:1–4) A mohlo by se stát, že většinu svého času bude věnovat tomu, aby si užíval svého bohatství, spíš než aby sloužil Jehovovi.
Rozvíjejte správný postoj
13. Co bylo nesprávného na názoru, který měli členové sboru v Laodiceji?
13 Nesprávný názor na majetek měli členové sboru, který byl v prvním století v Laodiceji. Ježíš jim adresoval tato slova: „Říkáš: ‚Jsem bohatý a získal jsem bohatství a vůbec nic nepotřebuji‘, ale nevíš, že jsi bídný a politováníhodný a chudý a slepý a nahý.“ Příčinou jejich žalostného duchovního stavu nebylo samotné bohatství. Byla to skutečnost, že ve své bohatství důvěřovali víc než v Jehovu. Proto byli duchovně vlažní, a pokud by se rychle nezměnili, Ježíš by je ‚vyvrhl ze svých úst‘. (Zjevení 3:14–17)
14. Proč si hebrejští křesťané zasloužili, aby je Pavel pochválil?
14 Naproti tomu hebrejští křesťané obdrželi od apoštola Pavla pochvalu za svůj postoj v době, kdy byli pronásledováni. Pavel jim napsal: „Vyjadřovali jste . . . účast těm, kdo byli ve vězení, a také jste radostně snášeli drancování svého majetku, protože jste věděli, že vy máte lepší a trvalé vlastnictví.“ (Hebrejcům 10:34) Když tito křesťané přišli o svůj majetek, nebyli tím zdrceni. Zůstali radostní, protože lpěli na tom nejcennějším, co měli — na svém ‚lepším a trvalém vlastnictví‘. Podobně jako kupec z Ježíšova podobenství, který se všeho vzdal výměnou za jednu hodnotnou perlu, byli rozhodnuti, že se budou za každou cenu pevně držet naděje na Království. (Matouš 13:45, 46) Projevili opravdu vynikající postoj.
15. Jak jedna křesťanka v Libérii dala na první místo zájmy Království?
15 Takový znamenitý postoj projevuje mnoho křesťanů i dnes. Například jedna mladá křesťanka v Libérii dostala nabídku, aby studovala na univerzitě. V její zemi je taková nabídka považována za bránu k zajištěné budoucnosti. Ale ta mladá žena byla celodobou kazatelkou neboli průkopnicí a v té době už byla pozvána, aby dočasně sloužila jako zvláštní průkopnice. Rozhodla se hledat nejprve Království a zůstat v celodobé službě. Přestěhovala se do svého působiště a za tři měsíce zavedla 21 biblických studií. Tato mladá sestra patří k mnoha tisícům křesťanů, kteří hledají nejprve Království, a to i kdyby jim kvůli tomu měly ujít nějaké hmotné výhody. Jak se jim v dnešním hmotařském světě daří zachovávat takový postoj? Rozvíjejí celou řadu znamenitých vlastností. O některých z nich teď budeme uvažovat.
16, 17. (a) Proč je k tomu, abychom důvěřovali Jehovovi, důležitá skromnost? (b) Proč bychom měli rozvíjet víru v Boží sliby?
16 Skromnost: Bible říká: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění. Všímej si ho na všech svých cestách, a sám napřímí tvé stezky. Nestaň se moudrým ve svých vlastních očích.“ (Přísloví 3:5–7) Někdy se určitý způsob jednání může ze světského stanoviska zdát praktický. (Jeremjáš 17:9) Ale opravdový křesťan přesto hledá vedení u Jehovy. (Žalm 48:14) Ve skromnosti si od něj dá poradit „na všech svých cestách“ — v záležitostech týkajících se sboru, vzdělání, zaměstnání, rekreace i čehokoli jiného. (Žalm 73:24)
17 Důvěra v Jehovovy sliby: Pavel napsal: „Ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kdo ho s opravdovostí hledají.“ (Hebrejcům 11:6) Pokud pochybujeme o tom, že Jehova splní své sliby, pak by se mohlo zdát logické ‚užívat tohoto světa plně‘. (1. Korinťanům 7:31) Pokud naopak máme silnou víru, budeme odhodláni hledat nejprve Království. Jak je možné vybudovat si pevnou víru? Tím, že se k Jehovovi přibližujeme častými upřímnými modlitbami a pravidelným osobním studiem. (Žalm 1:1–3; Filipanům 4:6, 7; Jakub 4:8) Podobně jako král David se můžeme modlit: „Vložil jsem důvěru v tebe, Jehovo. Řekl jsem: ‚Ty jsi můj Bůh.‘ Jak hojná je tvá dobrota!“ (Žalm 31:14, 19)
18, 19. (a) Jak přičinlivost posiluje naši důvěru v Jehovu? (b) Proč by křesťané měli být ochotni přinášet oběti?
18 Pracovitost ve službě pro Jehovu: Pavel ukázal na spojitost mezi důvěrou v Jehovovy sliby a přičinlivostí, když napsal: „Toužíme. . ., aby každý z vás projevoval tutéž přičinlivost, abyste tak měli plnou jistotu naděje až do konce.“ (Hebrejcům 6:11) Když Jehovovi pilně sloužíme, on nás podporuje. Pokaždé, když tuto podporu pocítíme, naše důvěra v něj se posilní — stáváme se „stálými, nepohnutelnými“. (1. Korinťanům 15:58) Naše víra se tak obnovuje a naše naděje je stále pevnější. (Efezanům 3:16–19)
19 Ochota přinášet oběti: Než se Pavel mohl stát Ježíšovým následovníkem, musel se vzdát slibné kariéry. Určitě to bylo správné rozhodnutí, i když po hmotné stránce se Pavlovi nevedlo vždy dobře. (1. Korinťanům 4:11–13) Jehova neslibuje život v přepychu a jeho služebníci někdy zakoušejí útrapy. To, že jsme ochotni zjednodušit si život a přinášet oběti, svědčí o síle našeho rozhodnutí sloužit Jehovovi. (1. Timoteovi 6:6–8)
20. Proč ti, kdo dávají na první místo zájmy Království, musí být trpěliví?
20 Trpělivost: Učedník Jakub své spolukřesťany nabádal: „Proto projevujte trpělivost, bratři, až do Pánovy přítomnosti.“ (Jakub 5:7) Projevovat trpělivost není v tomto hektickém světě snadné. Chceme, aby všechno šlo rychle. Ale Pavel nás nabádá, abychom napodobovali ty, kdo „prostřednictvím víry a trpělivosti zdědí sliby“. (Hebrejcům 6:12) Buďte ochotni čekat na Jehovu. Věčný život na rajské zemi za to určitě stojí.
21. (a) Co prokazujeme tím, že dáváme na první místo zájmy Království? (b) O čem bude pojednávat následující článek?
21 Ježíšova rada, abychom hledali nejprve Království, rozhodně je praktická. Když podle ní jednáme, prokazujeme tím, že opravdu důvěřujeme Jehovovi. Zároveň je to jediný způsob života, který je pro křesťana bezpečný. Ježíš nám však také radil, abychom ‚hledali nejprve Otcovu spravedlnost‘. V následujícím článku uvidíme, proč je tato vybídka potřebná zejména v dnešní době.
Umíte to vysvětlit?
• K jakému vyrovnanému názoru na hmotné věci nás Ježíš vybízel?
• Jaké poučení si můžeme vzít z Ježíšova znázornění o velbloudu a uchu jehly?
• Které křesťanské vlastnosti nám pomáhají hledat nejprve Království?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 21]
Mnozí z těch, ke kterým Ježíš mluvil, byli chudí
[Obrázek na straně 23]
Kupec z Ježíšova podobenství se všeho vzdal výměnou za jednu hodnotnou perlu
[Obrázek na straně 23]
Bohatý mladý muž miloval svůj majetek víc než Boha
[Obrázek na straně 24]
Když Jehovovi pilně sloužíme, on nás podporuje