Věrně napodobujme vzor, který dal Ježíš

„Dal jsem vám . . . vzor, abyste také vy činili, právě jak jsem já učinil vám.“ (JAN 13:15)

1. Proč je Ježíš vzorem, který mají křesťané napodobovat?

V LIDSKÉ historii existoval jen jediný člověk, který za celý svůj život nezhřešil. Tímto člověkem byl Ježíš. Jinak lze říci, že „není člověk, který nehřeší“. (1. Královská 8:46; Římanům 3:23) Z tohoto důvodu považují praví křesťané Ježíše za dokonalý vzor, který mají napodobovat. Samotný Ježíš své učedníky vybídl, aby jednali jako on. Krátce před svou smrtí, 14. nisanu roku 33 n. l., jim řekl: „Dal jsem vám . . . vzor, abyste také vy činili, právě jak jsem já učinil vám.“ (Jan 13:15) V průběhu tohoto posledního večera se Ježíš zmínil o několika oblastech, ve kterých by se křesťané měli snažit ho napodobovat. Některé z nich rozebereme v tomto článku.

Potřebujeme pokoru

2, 3. V jakých směrech byl Ježíš dokonalým vzorem pokory?

² Když Ježíš své učedníky vybídl, aby jednali podle vzoru, který jim dal, měl v té chvíli na mysli pokoru. Svým následovníkům už předtím mnohokrát radil, aby byli pokorní. Večer 14. nisanu svým apoštolům umyl nohy, aby jim ukázal, že on sám pokorný je. Potom jim řekl: „Jestliže jsem vám . . . umyl nohy, ačkoli jsem Pán a Učitel, máte také jeden druhému umývat nohy.“ (Jan 13:14) Po těchto slovech Ježíš apoštoly vybídl, aby jednali podle jeho vzoru. A byl to opravdu nádherný vzor pokory.

³ Apoštol Pavel nám sděluje, že Ježíš před svým příchodem na zemi „existoval v Boží podobě“. Zřekl se však sám sebe a snížil se až na úroveň lidí, když se sám stal člověkem. Více než to, „pokořil se a stal se poslušným až do smrti, ano, smrti na mučednickém kůlu“. (Filipanům 2:6–8) Představme si, co všechno byl Ježíš jako druhá nejvyšší osoba ve vesmíru ochoten podstoupit — stát se nižším než andělé, narodit se jako bezmocné dítě, být podřízen nedokonalým rodičům a nakonec zemřít jako opovrhovaný zločinec. (Kolosanům 1:15, 16; Hebrejcům 2:6, 7) Ježíšova pokora je podivuhodná! Je možné napodobovat tento  „myšlenkový postoj“ a pěstovat takovou ‚poníženost mysli‘? (Filipanům 2:3–5) Ano, ale není to snadné.

4. Na co lidé bývají pyšní, ale proč je pýcha nebezpečná?

⁴ Opakem pokory je pýcha. (Přísloví 6:16–19) Pýcha byla příčinou Satanova pádu. (1. Timoteovi 3:6) Snadno zakoření i v srdci člověka a je pak těžké ji vykořenit. Lidé bývají pyšní na svou zemi a rasu, na své vzdělání, společenské postavení, úspěchy a sportovní výkony, na to, jak vypadají, co vlastní, a na mnoho dalších věcí. Žádná z nich však není důležitá v Jehovových očích. (1. Korinťanům 4:7) A pokud kvůli takovým věcem zpychneme, bude to mít ničivý dopad na náš vztah k Bohu. „Jehova je vysoko, a přece vidí pokorného; ale povzneseného zná jenom z dálky.“ (Žalm 138:6; Přísloví 8:13)

Pokora mezi spoluvěřícími

5. Proč je nutné, aby starší byli pokorní?

⁵ Důvodem k pýše není ani to, že jsme úspěšní ve službě Jehovovi, že dáváme finanční dary nebo že zastáváme odpovědné postavení ve sboru. (1. Paralipomenon 29:14; 1. Timoteovi 6:17, 18) Naopak, čím závažnější odpovědnost máme, tím pokornější potřebujeme být. Apoštol Petr nabádal starší, aby ‚nepanovali nad těmi, kdo jsou Božím dědictvím, ale aby se stali příkladem stádu‘. (1. Petra 5:3) Sboroví starší jsou do svého postavení jmenováni proto, aby druhým sloužili a dávali jim příklad, a ne proto, aby se chovali jako páni. (Lukáš 22:24–26; 2. Korinťanům 1:24)

6. Ve kterých oblastech křesťanského života potřebujeme pokoru?

⁶ Pokoru potřebují nejen sboroví starší. Mladším mužům, kteří by mohli být pyšní na to, že jsou bystřejší a tělesně zdatnější než jejich starší spoluvěřící, apoštol Petr napsal: „Přepásejte [se] ponížeností mysli k sobě navzájem, protože Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným dává nezaslouženou laskavost.“ (1. Petra 5:5) Ano, Kristův příklad pokory musíme napodobovat všichni. Pokoru potřebujeme, máme-li kázat dobrou zprávu, a to zvlášť tehdy, když jsou lidé lhostejní nebo reagují nepřátelsky. Pokoru potřebujeme, máme-li přijmout radu nebo si zjednodušit život, abychom se mohli více věnovat službě. Pokoru spolu s odvahou a vírou také potřebujeme, máme-li snášet to, že se o nás špatně mluví a že se stáváme terčem právních útoků nebo násilného pronásledování. (1. Petra 5:6)

7, 8. Například jak můžeme rozvíjet pokoru?

⁷ Jak je možné pýchu překonat, chovat se „s ponížeností mysli“ a „považovat ostatní za sobě nadřazené“? (Filipanům 2:3) Člověk se musí sám na sebe dívat tak, jak se na něj dívá Jehova. Jaký postoj bychom měli mít, vysvětlil Ježíš, když řekl: „I vy, když jste udělali všechno, čím jste byli pověřeni, řekněte: ‚Jsme neužiteční otroci. Co jsme udělali, to jsme měli udělat.‘“ (Lukáš 17:10) Pamatujme,  že nikdy nemůžeme udělat víc, než udělal Ježíš. On ale zůstal pokorný.

⁸ Chceme-li na sebe stále pohlížet správně, můžeme také prosit Jehovu, aby nám v tom pomohl. Můžeme se modlit podobně jako žalmista, který řekl: „Vyučuj mě dobrotě, rozumnosti a poznání, neboť projevuji víru v tvá přikázání.“ (Žalm 119:66) Jehova nám pomůže rozvíjet rozumnost a vyrovnanost v tom, jak na sebe pohlížíme. Za náš pokorný postoj nám požehná. (Přísloví 18:12) Ježíš řekl: „Kdokoli se vyvyšuje, bude pokořen, a kdokoli se pokořuje, bude vyvýšen.“ (Matouš 23:12)

Jaký postoj máme mít k tomu, co je správné a co nesprávné

9. Jaký postoj měl Ježíš ke správnému a k nesprávnému?

⁹ Ježíš strávil 33 let mezi nedokonalými lidmi, a přesto zůstal „bez hříchu“. (Hebrejcům 4:15) V jednom prorockém žalmu bylo o Mesiášovi řečeno: „Zamiloval sis spravedlnost a nenávidíš ničemnost.“ (Žalm 45:7; Hebrejcům 1:9) I tento Ježíšův postoj se křesťané snaží napodobovat. Nejenže rozlišují mezi správným a nesprávným, ale navíc to, co je nesprávné, nenávidí, a to, co je správné, milují. (Amos 5:15) Proto mohou lépe bojovat s vrozenými hříšnými sklony. (1. Mojžíšova 8:21; Římanům 7:21–25)

10. Jaký postoj dáváme najevo, jestliže nekajícně konáme „podlé věci“?

¹⁰ Farizeovi Nikodémovi Ježíš řekl: „Kdo . . . provádí podlé věci, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly kárány. Ale kdo koná, co je pravé, přichází ke světlu, aby jeho skutky byly učiněny zjevnými, protože byly vykonány v souladu s Bohem.“ (Jan 3:20, 21) Uvažte: Jan napsal, že Ježíš je „pravé světlo, které svítí lidem všeho druhu“. (Jan 1:9, 10) Ježíš však řekl, že pokud konáme „podlé věci“, tedy to, co je nesprávné a nepřijatelné Bohu, pak toto světlo nenávidíme. Umíte si představit, že byste nenáviděli Ježíše a to, co on zastává? Ale právě tak jednají lidé, kteří nekajícně hřeší. Oni sami to možná tak nevidí, ale jisté je, že to tak vidí Ježíš.

Jak si osvojovat Ježíšův postoj k tomu, co je správné a co nesprávné

11. Co musíme dělat, máme-li si osvojovat Ježíšův postoj k tomu, co je správné a co nesprávné?

¹¹ Musíme jasně rozumět tomu, co je správné a co nesprávné z Jehovova stanoviska. Takové porozumění můžeme získat pouze studiem Božího slova, Bible. Když se soustavně věnujeme takovému studiu, musíme se modlit stejně jako žalmista, který Jehovu prosil: „Dej mi poznat své vlastní cesty, Jehovo; vyučuj mě svým vlastním stezkám.“ (Žalm 25:4) Pamatujme však, že Satan je mistr podvodu. (2. Korinťanům 11:14) Nesprávné věci umí maskovat tak, aby se neobezřetnému křesťanovi zdály přijatelné. Je proto nutné, abychom hluboce rozjímali o věcech, které se učíme, a pozorně dbali na rady ‚věrného a rozvážného otroka‘. (Matouš 24:45–47) Studium, modlitba a rozjímání o tom, co se učíme, nám pomohou spět ke zralosti a můžeme patřit k těm, kdo „používáním cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným“. (Hebrejcům 5:14) Pak budeme nakloněni tomu, abychom nenáviděli, co je nesprávné, a milovali, co je správné.

12. Která biblická rada nám pomáhá, abychom nečinili nezákonnost?

 ¹² Jestliže nenávidíme, co je nesprávné, nedovolíme, aby v našem srdci rostla touha po nesprávných věcech. Mnoho let po Ježíšově smrti apoštol Jan napsal: „Nemilujte svět ani věci ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska, protože všechno ve světě — touha těla a touha očí a okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu — nepochází od Otce, ale pochází ze světa.“ (1. Jana 2:15, 16)

13, 14. (a) Proč je pro křesťany nebezpečné milovat věci ve světě? (b) Co můžeme dělat, abychom nemilovali věci ve světě?

¹³ Někdo si snad říká, že ne všechno ve světě je špatné. To je sice pravda, ale svět a jeho lákadla snadno mohou odvádět naši pozornost od uctívání Jehovy. A žádná z věcí, které svět nabízí, nemá sloužit k tomu, aby nás přiblížila k Jehovovi. Pokud v našem srdci roste láska k věcem ve světě, i když snad jde o věci, které samy o sobě nejsou nesprávné, vydáváme se do nebezpečí. (1. Timoteovi 6:9, 10) Kromě toho mnohé věci ve světě špatné rozhodně jsou a mohou nás zkazit. Jestliže sledujeme filmy nebo televizní programy, které zobrazují násilí, hmotařství nebo sexuální nemravnost, mohou se nám ty věci za čas zdát přijatelné a nakonec i lákavé. Jestliže se stýkáme s lidmi, kteří myslí hlavně na zvýšení své životní úrovně nebo na podnikatelské aktivity, mohou se tyto věci stát prvořadými i pro nás. (Matouš 6:24; 1. Korinťanům 15:33)

¹⁴ Pokud naproti tomu nacházíme potěšení v Jehovově slově, pak „touha těla a touha očí a okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu“, do značné míry ztratí svou přitažlivost. A pokud se navíc stýkáme s lidmi, kteří na první místo dávají zájmy Božího Království, začneme se jim podobat. Budeme milovat to, co milují oni, a budeme se vyhýbat tomu, čemu se vyhýbají oni. (Žalm 15:4; Přísloví 13:20)

15. Jak nás láska ke spravedlnosti a nenávist k nezákonnosti posílí, stejně jako posílila Ježíše?

¹⁵ Ježíš nenáviděl nezákonnost a miloval spravedlnost, a to mu pomáhalo stále se zaměřovat na „radost, jež mu byla předložena“. (Hebrejcům 12:2) Totéž může platit o nás. Víme, že „svět pomíjí a rovněž jeho touha“. Jakékoli požitky, které tento svět lidem dopřává, jsou dočasné. Avšak „ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy“. (1. Jana 2:17) Díky tomu, že Ježíš činil Boží vůli, mohou lidé získat věčný život. (1. Jana 5:13) Chtějme Ježíše napodobovat a mějme užitek z toho, co nám svou ryzostí umožnil!

Tváří v tvář pronásledování

16. Proč Ježíš své následovníky vybízel, aby milovali jeden druhého?

¹⁶ Ježíš svým učedníkům poukázal na další způsob, jak ho mají napodobovat, když řekl: „To je mé přikázání, abyste milovali jeden druhého, právě jako jsem si já zamiloval vás.“ (Jan 15:12, 13, 17) Je mnoho důvodů, proč křesťané milují své bratry. Ježíš zde měl na mysli především jeden, totiž že se učedníci stanou předmětem nenávisti ze strany světa. Řekl: „Jestliže vás svět nenávidí, víte, že mě  nenáviděl dříve, než nenáviděl vás. . . . Otrok není větší než jeho pán. Jestliže pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás.“ (Jan 15:18, 20) Ano, křesťané se Ježíšovi podobají i v tom, že jsou pronásledováni. Aby nenávist mohli snášet, musí vytvářet silné pouto vzájemné lásky.

17. Proč svět pravé křesťany nenávidí?

¹⁷ Proč svět křesťany nenávidí? Protože podobně jako Ježíš ‚nejsou částí světa‘. (Jan 17:14, 16) Jsou neutrální ve vojenských i politických záležitostech. A protože dodržují biblické zásady, mají také úctu ke svatosti života a zachovávají vysoká měřítka mravnosti. (Skutky 15:28, 29; 1. Korinťanům 6:9–11) Neorientují se na hmotné věci, ale mají duchovní cíle. Žijí sice ve světě, ale jak napsal Pavel, ‚neužívají ho plně‘. (1. Korinťanům 7:31) Je pravda, že občas někdo vyjádří obdiv nad tím, jak vysoká měřítka svědkové Jehovovi zastávají. Oni však netouží po obdivu a uznání ze strany světa, a proto nedělají žádné kompromisy. Většina lidí ve světě proto svědky Jehovovy nechápe a mnozí je nenávidí.

18, 19. Jak se podle vzoru Ježíše chovají křesťané tváří v tvář odporu a pronásledování?

¹⁸ Když byl Ježíš zatčen a popraven, jeho apoštolové viděli, jak prudká může být nenávist světa. Byli také svědky toho, jak se Ježíš tváří v tvář této nenávisti choval. Když za Ježíšem do zahrady Getsemane přišli jeho náboženští odpůrci, aby ho zatkli, Petr se ho pokusil mečem bránit. Ježíš mu ale řekl: „Vrať svůj meč zpátky na jeho místo, neboť všichni, kdo berou meč, mečem zahynou.“ (Matouš 26:52; Lukáš 22:50, 51) V dřívějších dobách Izraelité bojovali mečem proti svým nepřátelům. Nyní však nastala jiná situace. Boží Království ‚nebylo částí tohoto světa‘ a nemělo žádné státní hranice, které by bylo potřeba bránit. (Jan 18:36) Petr se měl zakrátko stát součástí duchovního národa, jehož členové mají občanství v nebesích. (Galaťanům 6:16; Filipanům 3:20, 21) Ježíšovi následovníci se tedy tváří v tvář nenávisti a pronásledování měli chovat tak, jak se choval Ježíš — nebojácně, ale pokojně. Výsledek měli s důvěrou svěřit do Jehovových rukou a spoléhat se, že jim Bůh dá sílu vytrvat. (Lukáš 22:42)

¹⁹ O mnoho let později Petr napsal: „Kristus trpěl za vás a zanechal vám vzor, abyste věrně následovali jeho šlépěje. . . . Když mu spílali, neoplácel spíláním. Když trpěl, nevyhrožoval, ale dále se odevzdával tomu, který soudí spravedlivě.“ (1. Petra 2:21–23) V průběhu času se splňovalo to, co Ježíš předpověděl, a křesťané zažívali kruté pronásledování. Podle vzoru Ježíše podali skvělé svědectví o své věrné vytrvalosti, dokázali zachovat ryzost a přitom zůstali pokojní. To platilo o křesťanech v prvním století a platí to i dnes. (Zjevení 2:9, 10) Chtějme i my všichni jednat podobně, když to situace bude vyžadovat! (2. Timoteovi 3:12)

„Oblékněte si Pána Ježíše Krista“

20–22. Jak si křesťané ‚oblékají Pána Ježíše Krista‘?

²⁰ Pavel sboru v Římě napsal: „Oblékněte si Pána Ježíše Krista a neplánujte předem pro touhy těla.“ (Římanům 13:14) Křesťané si Ježíše obrazně řečeno oblékají jako oděv. Snaží se napodobovat vlastnosti a skutky svého Pána do takové míry, že se stávají jeho obrazem, i když jen nedokonalým. (1. Tesaloničanům 1:6)

 ²¹ ‚Obléknout Pána Ježíše Krista‘ si můžeme jen za předpokladu, že jsme dobře poznali Pánův život a že se snažíme žít podobně. Napodobujeme jeho pokoru, jeho lásku ke spravedlnosti, jeho nenávist k nezákonnosti a jeho lásku k bratrům. Ježíše napodobujeme i tím, že zůstáváme odděleni od světa a že trpělivě snášíme utrpení. ‚Neplánujeme předem pro touhy těla‘, což znamená, že nežijeme pro dosažení světských cílů ani pro uspokojování tělesných tužeb. Když stojíme před nějakým rozhodnutím nebo musíme řešit nějaký problém, klademe si tyto otázky: ‚Co by na mém místě udělal Ježíš? Jaké jednání by si ode mě přál?‘

²² Příkladem Ježíše se řídíme i tehdy, když horlivě ‚kážeme dobrou zprávu‘. (Matouš 4:23; 1. Korinťanům 15:58) Také v tom křesťané napodobují Ježíšův vzor. Následující článek nám ukáže, jak to máme dělat.

Umíte to vysvětlit?

• Proč je nutné, aby křesťan byl pokorný?

• Jak si můžeme osvojovat Ježíšův postoj k tomu, co je správné a co nesprávné?

• Jak se podle vzoru Ježíše křesťané chovají tváří v tvář odporu a pronásledování?

• Jak si můžeme ‚obléknout Pána Ježíše Krista‘?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 7]

Ježíš dal dokonalý vzor pokory

[Obrázek na straně 8]

Každá stránka křesťanského života, včetně kazatelské služby, vyžaduje pokoru

[Obrázek na straně 9]

Satan může docílit toho, že se nevhodná zábava zdá křesťanovi přijatelná

[Obrázek na straně 10]

Láska našich bratrů nás opevní proti odporu