Měli byste být bezstarostní?

MNOHÝM lidem by pravděpodobně polichotilo, kdyby o nich někdo řekl, že si nepřipouštějí žádné problémy, jsou nenucení a tolerantní. Lidé s takovými vlastnostmi však mohou snadno sklouznout k bezstarostnosti. O této vlastnosti Bible říká: „Bezstarostnost hloupých, ta je zničí.“ (Přísloví 1:32) Co je tím myšleno?

Jiné překlady Bible toto původní hebrejské slovo překládají jako „netečnost“ (Ekumenický překlad), „lehkomyslnost“ (Šrámek) a „samolibost“ (The New English Bible). Jak vidíme, bezstarostnost je spojena s leností a nedbalostí, a tedy i s hloupostí či pošetilostí.

Křesťané v laodicejském sboru v prvním století žili v bezstarostné nevědomosti a nemístné spokojenosti, pokud šlo o jejich duchovní nedostatky. Samolibě se vychloubali, že ‚vůbec nic nepotřebují‘. Ježíš Kristus je napomenul a vyzval je, aby obnovili svou křesťanskou horlivost. (Zjevení 3:14–19)

Bezstarostnost byla charakteristická také pro lidi v Noemově době. Byli příliš zaměstnáni věcmi každodenního života, „jedli a pili, muži se ženili a ženy se vdávaly, ... a nepovšimli si, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla“. Ježíš pak dodal: „Taková bude přítomnost Syna člověka.“ (Matouš 24:37–39)

Splněná biblická proroctví ukazují, že žijeme v době „přítomnosti Syna člověka“, Ježíše Krista. Kéž se nikdy nestaneme nedbalými, lehkomyslnými, samolibými, tedy bezstarostnými. (Lukáš 21:29–36)