„Učte se ode mne“
„Učte se ode mne“
„Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše.“ (MATOUŠ 11:29)
1. Proč může být příjemné a obohacující učit se od Ježíše?
JEŽÍŠ KRISTUS vždy smýšlel, vyučoval a jednal správně. Doba, kterou strávil na zemi, byla sice krátká, ale přesto prožil hodnotný a uspokojující život a zůstal šťastný. Shromáždil učedníky a vyučoval je, jak mají uctívat Boha, milovat lidi a vítězit nad světem. (Jan 16:33) Do jejich srdce vlil naději a „vrhl světlo na život a na neporušenost prostřednictvím dobré zprávy“. (2. Timoteovi 1:10) Pokud sami sebe pokládáte za Ježíšovy učedníky, co to podle vás znamená být učedníkem? Když budeme uvažovat o tom, co Ježíš říká o učednících, můžeme poznat, jak svůj život obohatit. To mimo jiné zahrnuje přijmout Ježíšův názor a uplatňovat některé základní zásady. (Matouš 10:24, 25; Lukáš 14:26, 27; Jan 8:31, 32; 13:35; 15:8)
2, 3. (a) Kdo to je Ježíšův učedník? (b) Proč je důležité klást si otázku: ‚Čí učedník jsem?‘
2 Slovo, které je v Křesťanských řeckých písmech překládáno jako „učedník“, v zásadě označuje toho, kdo na něco zaměřuje svou mysl, nebo toho, kdo se učí. Příbuzné slovo se vyskytuje v ústředním textu tohoto článku, tedy u Matouše 11:29: „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše.“ Ano, učedník je ten, kdo se učí. Slovo „učedník“ je v evangeliích obvykle uplatňováno na důvěrné Ježíšovy následovníky, kteří s ním cestovali, když kázal, a které Ježíš obvykle poučoval. Někteří lidé možná přijali Ježíšovo učení, i když to udělali tajně. (Lukáš 6:17; Jan 19:38) Pisatelé evangelií se zmiňovali také o ‚učednících Jana Křtitele a učednících farizeů‘. (Marek 2:18) Ježíš své následovníky varoval, aby „se měli na pozoru ... před učením farizeů a saduceů“. Můžeme si proto položit otázku: ‚Čí učedník jsem?‘ (Matouš 16:12)
3 Jestliže jsme učedníky Ježíše, tedy jestliže se od něho učíme, pak by se ostatní lidé měli v naší přítomnosti cítit duchovně osvěženi. Měli by poznat, že nyní jsme mírnější povahy a jsme poníženější v srdci. Máme-li v zaměstnání vedoucí postavení, jsme-li rodiči nebo máme-li v křesťanském sboru povinnosti spojené s pastýřskou činností, pociťují ti, kdo jsou v naší péči, že s nimi zacházíme stejně, jako zacházel Ježíš se svými učedníky?
Jak Ježíš jednal s lidmi
4, 5. (a) Proč není obtížné poznat, jak Ježíš jednal s lidmi, kteří měli problémy? (b) Co Ježíš zažil, když obědval v domě jistého farizea?
4 Je zapotřebí vědět, jak Ježíš jednal s lidmi, zejména s těmi, kteří měli vážné problémy. Poznat to by nemělo být obtížné. Bible totiž obsahuje mnoho zpráv o Ježíšových setkáních s ostatními lidmi, z nichž někteří trpěli. Povšimněme si také toho, jak s lidmi, kteří měli podobné problémy, zacházeli náboženští vůdcové, zejména farizeové. Ten rozdíl bude velmi poučný.
5 V roce 31 n. l., v době, kdy Ježíš podnikal kazatelskou cestu po Galileji, ho „kdosi z farizeů stále prosil, aby s ním pojedl“. Ježíš toto pozvání neodmítl. „Vstoupil tudíž do farizeova domu a spočinul u stolu. A pohleďme, žena, která byla ve městě známá jako hříšnice, se dověděla, že spočívá u jídla ve farizeově domě, a přinesla alabastrovou nádobku s vonným olejem a zaujala místo vzadu u jeho nohou, plakala a začala mu smáčet nohy slzami a utírala je vlasy své hlavy. Také mu něžně líbala nohy a potírala je vonným olejem.“ (Lukáš 7:36–38)
6. Jak se mohlo stát, že žena známá jako „hříšnice“ byla v domě farizea?
6 Dokážete si to představit? Jedna encyklopedie říká: „Ta žena (v. 37) využila společenských zvyklostí, které chudým lidem dovolovaly takovou hostinu navštívit, aby získali nějaké zbytky.“ Tím by se mohlo vysvětlit, jak někdo mohl vejít bez pozvání. Možná tam byli i jiní lidé, kteří doufali, že po skončení jídla budou paběrkovat. Chování této ženy však bylo neobvyklé. Nenakukovala zpovzdálí a nečekala, až večeře skončí. Neměla valnou pověst, protože byla známou ‚hříšnicí‘. Ježíš proto řekl, že zná „její hříchy, ačkoli je jich mnoho“. (Lukáš 7:47)
7, 8. (a) Jak bychom asi reagovali za situace popsané u Lukáše 7:36–38? (b) Jak reagoval Šimon?
7 Představte si, že žijete v té době a jste na Ježíšově místě. Jak byste reagovali? Cítili byste se nesví, kdyby vás tato žena oslovila? Jak by na vás taková situace působila? (Lukáš 7:45) Byli byste zděšeni?
8 Pokud byste byli mezi hosty, smýšleli byste snad podobně jako farizeus Šimon? „Při pohledu na to si farizeus, který [Ježíše] pozval, řekl: ‚Kdyby to byl prorok, věděl by, kdo a jaká je to žena, jež se ho dotýká, že je hříšnice.‘“ (Lukáš 7:39) Naproti tomu Ježíš byl velmi soucitný člověk. Chápal, v jaké nepříjemné situaci ta žena je, a cítil její úzkost. O tom, jak se stala hříšnicí, se v Bibli nepíše. Pokud skutečně byla prostitutkou, je zřejmé, že lidé z města, zbožní Židé, jí v minulosti nepomohli.
9. Jak Ježíš reagoval na Šimonova slova a k čemu to možná vedlo?
9 Ježíš však této ženě chtěl pomoci. Řekl jí: „Tvé hříchy jsou odpuštěny.“ Potom dodal: „Tvá víra tě zachránila; jdi v pokoji.“ (Lukáš 7:48–50) Zde tato zpráva končí. Někdo by mohl namítnout, že Ježíš toho pro zmíněnou ženu mnoho neudělal. V podstatě jí požehnal a pak ji poslal pryč. Myslíte, že se potom tato žena možná vrátila ke svému politováníhodnému způsobu života? Nemůžeme to sice říci s jistotou, ale povšimněme si, co Lukáš řekl dále. Vyprávěl, že Ježíš cestoval „od města k městu a od vesnice k vesnici, kázal a oznamoval dobrou zprávu o Božím království“. Lukáš také uvedl, že „jisté ženy“ byly s Ježíšem a jeho učedníky a „sloužily [jim] ze svého majetku“. Nelze vyloučit, že mezi nimi byla i zmíněná kajícná a vděčná žena, která začala žít zbožně — s čistým svědomím, s novým smyslem života a s mnohem hlubší láskou k Bohu. (Lukáš 8:1–3)
Rozdíl mezi Ježíšem a farizey
10. Proč je prospěšné zamyslet se nad zprávou o Ježíšovi a ženě v Šimonově domě?
10 Co se z této poutavé zprávy můžeme dozvědět? Nerozněcuje snad naše city? Představte si, že jste v Šimonově domě. Jak byste se cítili? Reagovali byste stejně jako Ježíš, nebo byste smýšleli spíše jako farizeus, který byl jeho hostitelem? Ježíš byl Boží Syn, a proto nemůžeme smýšlet a jednat přesně jako on. Na druhé straně si o sobě nechceme myslet, že jsme jako farizeus Šimon. Jen málokdo by byl hrdý na to, že se chová jako farizeus.
11. Proč bychom nechtěli být stavěni na roveň farizeům?
11 Na základě studia biblických a světských dokladů můžeme dospět k závěru, že farizeové o sobě měli vysoké mínění, protože se považovali za strážce veřejného blaha a národní prosperity. Nebyli spokojeni s tím, že Boží Zákon byl v zásadě jasný a snadno pochopitelný. Kdykoli se jim zdálo, že Zákon není konkrétní, snažili se zdánlivé mezery vyplnit přesně vymezenými předpisy, aby vyloučili jakoukoli nutnost používat svědomí. Tito náboženští vůdcové se snažili vytvořit pravidla, která by jim umožnila ovládat chování lidí ve všem, dokonce i v banalitách. *
12. Jak na sebe farizeové pohlíželi?
12 Židovský historik Josephus, který žil v prvním století, jasně ukazuje, že farizeové se považovali za lidi laskavé, mírné, nestranné a zcela způsobilé pro svůj úkol. Není pochyb, že do tohoto popisu někteří farizeové neměli daleko. Možná si vzpomenete na Nikodéma. (Jan 3:1, 2; 7:50, 51) Někteří se časem vydali na křesťanskou dráhu. (Skutky 15:5) O určitých Židech, jako byli farizeové, křesťanský apoštol Pavel napsal: „Mají horlivost pro Boha, ale ne podle přesného poznání.“ (Římanům 10:2) Evangelia však farizey popisují tak, jak je tehdy viděli obyčejní lidé — jako osoby pyšné, arogantní, samospravedlivé, vyčítavé, kriticky zaměřené a jako osoby, které ponižují ostatní lidi.
Ježíšův náhled
13. Co Ježíš řekl o farizeech?
13 Znalce Zákona a farizey Ježíš ostře kritizoval jakožto pokrytce. „Svazují těžký náklad a dávají jej na ramena lidí, ale sami nejsou ochotni jím ani prstem pohnout.“ Ano, náklad byl těžký a jho uvalené na lid bylo tvrdé. Ježíš o znalcích Zákona a farizeech dále řekl, že jsou „blázni“. Blázen je pro společnost nebezpečím. Znalce Zákona a farizey Ježíš označil také jako ‚slepé vůdce‘ a prohlásil, že ‚znevážili závažnější záležitosti Zákona, totiž právo a milosrdenství a věrnost‘. Kdo by tedy chtěl, aby na něj Ježíš pohlížel jako na farizea? (Matouš 23:1–4, 16, 17, 23)
14, 15. (a) Co o způsobu jednání farizeů ukazuje to, jak Ježíš jednal s Matoušem Levim? (b) Jaká důležitá poučení můžeme načerpat z této zprávy?
14 Téměř každý, kdo čte zprávu v evangeliích, může vidět, že většina farizeů měla kritický postoj. Když Ježíš vybídl Matouše Leviho, který byl výběrčím daní, aby se stal učedníkem, Levi pro něho uspořádal velkou hostinu. Zpráva říká: „Na to farizeové a jejich znalci Zákona začali reptat před jeho učedníky a říkali: ‚Jak to, že jíte a pijete s výběrčími daní a hříšníky?‘ Ježíš jim odpověděl a řekl: ‚...Nepřišel jsem, abych volal k pokání spravedlivé, ale hříšníky.‘“ (Lukáš 5:27–32)
15 Samotný Levi však ze slov, která Ježíš tehdy řekl, pochopil ještě něco jiného: „Jděte tedy a naučte se, co to znamená: ‚Chci milosrdenství, a ne oběť.‘“ (Matouš 9:13) Farizeové sice tvrdili, že věří ve spisy hebrejských proroků, ale tento výrok z Ozeáše 6:6 nepřijali. A kdyby se přece jen provinili, byla by to podle nich jistě otázka poslušnosti tradice. Každý z nás by se tedy mohl sám sebe ptát: ‚Mám pověst člověka, který se tvrdošíjně zastává určitých pravidel, například těch, v nichž se odráží osobní názor nebo běžný přístup k určité záležitosti? Nebo si o mně druzí myslí, že jsem především milosrdný a laskavý?‘
16. Jak jednali farizeové a co můžeme dělat, jestliže nechceme být jako oni?
16 Hledat na všem hnidy. To byl způsob jednání farizeů. Pátrali po každé chybičce, ať už skutečné nebo domnělé. Farizeové lidi udržovali v obranném postoji a neustále jim připomínali jejich chyby. Pyšnili se tím, že dávají desátky z těch nejdrobnějších bylin, například z máty, kopru a kmínu. Svou zbožnost dávali najevo svým oblečením a snažili se usměrňovat národ. Jestliže má naše jednání být v souladu s Ježíšovým příkladem, pak je jisté, že se musíme vyvarovat sklonu vždy hledat na druhých chyby a poukazovat na ně.
Jak Ježíš řešil problémy
17–19. (a) Vysvětlete, jak Ježíš vyřešil situaci, která mohla mít velmi vážné následky. (b) Proč to byla stresující a nepříjemná situace? (c) Jak byste reagovali, kdybyste tam byli ve chvíli, kdy žena přistoupila k Ježíšovi?
17 Ježíšův způsob řešení problémů se velmi lišil od toho, jak to dělali farizeové. Uvažujme o tom, jak Ježíš zvládl situaci, která mohla být velmi vážná. Šlo o ženu, která 12 let trpěla krvotokem. Zprávu o tom můžeme číst u Lukáše 8:42–48.
18 Marek ve své zprávě uvádí, že tato žena byla „polekaná a rozechvělá“. (Marek 5:33) Proč? Nepochybně věděla, že porušila Boží Zákon. Podle 3. Mojžíšovy 15:25–28 byla žena trpící nepřirozeným výtokem krve nečistá celou dobu, kdy měla výtok, a potom ještě jeden týden navíc. To, čeho se dotkla, a všichni lidé, s nimiž přišla do styku, byli nečistí. Aby se dostala k Ježíšovi, musela se tato žena protlačit zástupem. Když si dnes, o 2 000 let později, tuto zprávu čteme, máme se zmíněnou ženou v její nepříjemné situaci soucit.
19 Kdybyste tam tehdy byli, jak byste na to všechno pohlíželi? Co byste řekli? Povšimněme si, že Ježíš s touto ženou jednal laskavě, láskyplně a ohleduplně. Ani se nezmínil o žádném problému, který mohla způsobit. (Marek 5:34)
20. Jakou náročnou situaci bychom museli zvládnout, kdyby slova ze 3. Mojžíšovy 15:25–28 byla požadavkem v dnešní době?
20 Můžeme se z této události něco naučit? Dejme tomu, že jsi starším v některém dnešním křesťanském sboru. A dále předpokládejme, že slova ve 3. Mojžíšově 15:25–28 by dnes byla křesťanským požadavkem a že křesťanská žena, která tento zákon porušila, by se cítila zoufalá a bezmocná. Jak bys reagoval? Ponížil bys ji veřejně nějakou důraznou radou? Řekneš: „To bych nikdy neudělal! Po vzoru Ježíše bych se ze všech sil snažil být laskavý, láskyplný, pozorný a ohleduplný.“ Velmi správně. Náročné však je udělat to, tedy Ježíšův příklad skutečně napodobit.
21. Co Ježíš učil lidi v souvislosti se Zákonem?
21 V podstatě se dá říci, že lidé se cítili Ježíšem občerstveni a povzbuzeni. V případě, že byl Boží Zákon konkrétní, znamenal to, co v něm bylo řečeno. Pokud se zdálo, že se vyjadřuje obecně, pak lidé měli do hry více zapojit svědomí, a svou lásku k Bohu mohli prokázat na základě svých rozhodnutí. Zákon je obrazně řečeno nechával žít a dýchat. (Marek 2:27, 28) Bůh svůj lid miloval, soustavně usiloval o jeho blaho a byl ochoten projevovat milosrdenství, když lid klopýtl. Stejně jednal Ježíš. (Jan 14:9)
Jaké výsledky mělo Ježíšovo vyučování
22. Jaký postoj získali Ježíšovi učedníci díky tomu, že se od Ježíše učili?
22 Ti, kdo Ježíšovi naslouchali a stali se jeho učedníky, ocenili pravdivost jeho prohlášení: „Mé jho je příjemné a můj náklad je lehký.“ (Matouš 11:30) Nikdy neměli pocit, že by je Ježíš zatěžoval, trápil nebo jim něco vyčítal. Byli svobodnější a šťastnější a cítili se jistější ve vztahu k Bohu i k sobě navzájem. (Matouš 7:1–5; Lukáš 9:49, 50) Od Ježíše se naučili, že být duchovním vůdcem znamená být občerstvením pro ostatní a projevovat poníženost mysli a srdce. (1. Korinťanům 16:17, 18; Filipanům 2:3)
23. Co důležitého se učedníci naučili díky tomu, že byli s Ježíšem, a k jakým závěrům je to dovedlo?
23 Na mnoho učedníků také hluboce působilo vědomí, že je velmi důležité zůstat ve spojení s Kristem a přijmout postoj, který on projevoval. Ježíš svým učedníkům řekl: „Právě jako si Otec zamiloval mne a já jsem si zamiloval vás, zůstaňte v mé lásce. Budete-li zachovávat má přikázání, zůstanete v mé lásce, právě jako jsem já zachoval Otcova přikázání a zůstávám v jeho lásce.“ (Jan 15:9, 10) Jestliže učedníci chtěli být úspěšnými Božími služebníky, měli horlivě uplatňovat všechno, co se od Ježíše naučili, a to jak veřejným kázáním a vyučováním Boží podivuhodné dobré zprávy, tak i způsobem jednání v rodině a s přáteli. Když se společenství bratrů rozrostlo ve sbory, museli si potom znovu a znovu připomínat, že Ježíšův způsob jednání byl ten správný. To, co Ježíš Kristus vyučoval, byla pravda, a způsob života, který jim Ježíš ukázal, byl skutečně způsobem života, o nějž stálo za to usilovat. (Jan 14:6; Efezanům 4:20, 21)
24. Co bychom si z Ježíšova příkladu měli vzít k srdci?
24 Když nyní uvažujeme o některých myšlenkách, jež jsme rozebírali, vidíme, v čem se snad můžeme zlepšit? Souhlasíme s tím, že Ježíš vždy smýšlel, vyučoval a jednal správně? Buďme tedy odvážní. Ježíš nás povzbuzuje slovy: „Jestliže to víte, jste šťastní, děláte-li to.“ (Jan 13:17)
[Poznámka pod čarou]
^ 11. odst. „Zásadní rozdíl [mezi Ježíšem a farizey] je jasně patrný pouze ve světle dvou protichůdných chápání Boha. Pro farizey je Bůh v prvé řadě tím, kdo něco vyžaduje; pro Ježíše je milostivý a soucitný. Farizeus samozřejmě nepopírá Boží dobrotu a lásku, ale podle něj Bůh tyto vlastnosti projevil tím, že daroval lidu Tóru [Zákon], a tím, že dal možnost plnit to, co se tam vyžaduje. ... Lpění na tradici a jejích pravidlech pro výklad zákona považovali farizeové za způsob plnění Tóry. ... Tím, že Ježíš dvojí přikázání o lásce (Mat. 22:34–40) povýšil na normu pro interpretaci [zákona], a tím, že odmítal závaznost tradice..., se dostal do rozporu s farizejskou kazuistikou.“ (The New International Dictionary of New Testament Theology)
Jak byste odpověděli?
• Co to pro vás znamená být Ježíšovým učedníkem?
• Jak Ježíš jednal s lidmi?
• Co se můžeme naučit z toho, jak Ježíš vyučoval?
• V čem se farizeové lišili od Ježíše?
[Studijní otázky]
[Obrázky na straně 18 a 19]
Ježíšův postoj k lidem se od postoje farizeů opravdu velmi lišil