Snažíte se ‚vykupovat pro sebe příhodný čas?‘

V PRVNÍM století apoštol Pavel radil křesťanům v Efezu: „Přísně se ... střežte, abyste nechodili jako nemoudří, ale jako moudří tím, že pro sebe vykupujete příhodný čas, protože dny jsou ničemné.“ (Efezanům 5:15, 16) Proč potřebovali tuto radu? Snadněji to pochopíme, budeme-li vědět, s jakými okolnostmi se museli vyrovnávat křesťané, kteří žili v tomto starověkém městě.

Efez byl proslulý svým mimořádným bohatstvím, hrubou nemravností, rozbujelou zločinností a pěstováním mnoha démonských praktik. Křesťané museli kromě toho čelit různým filozofickým názorům na to, co je čas. Řekové, kteří žili v Efezu a nebyli křesťany, nevěřili, že čas postupuje jedním směrem. Řecká filozofie je učila, že život se opakuje v nekonečných cyklech. Ten, kdo svůj čas v jednom životním cyklu promarnil, může jej celý dostat zpět v dalším cyklu. Pod vlivem takových úvah se možná křesťané v Efezu příliš nezajímali o Jehovův časový rozvrh událostí, a tedy ani o tu jeho část, která se týká Božího soudu. Pavlova rada, aby si ‚vykupovali příhodný čas‘, tedy byla na místě.

Pavel zde nemluvil jen o čase všeobecně. Řecké slovo, které zde použil, označuje čas ustanovený, čas vhodný pro určitý účel. Křesťanům, kteří žili v prvním století, Pavel radil, aby moudře využívali příhodné časové období neboli dobu přízně, v níž tehdy žili, protože toto období mělo skončit, a s ním i Boží milosrdenství a možnost záchrany. (Římanům 13:11–13; 1. Tesaloničanům 5:6–11)

V podobně příhodném časovém období žijeme dnes. Tato doba přízně se již nikdy nebude opakovat, a proto křesťané jednají moudře, jestliže jsou rozhodnuti tuto dobu nepromarnit v dočasných radovánkách, které nabízí svět. Jednají moudře, jestliže čas, který mají k dispozici, využívají ke ‚skutkům zbožné oddanosti‘ a tak posilují svůj vztah ke Stvořiteli, Jehovovi Bohu. (2. Petra 3:11; Žalm 73:28; Filipanům 1:10)