Životní příběh

Nositelem světla pro mnohé národy

PŘÍBĚH GEORGE YOUNGA VYPRÁVÍ RUTH YOUNGOVÁ-NICHOLSONOVÁ

„Proč je potom v našich kazatelnách takové ticho? . . . Co bychom to byli za lidi, kdybychom mlčeli poté, co jsme si ověřili, že to, o čem píši, je pravda? Neponechávejme lidi v nevědomosti, ale ohlašujme pravdu bez omluvného postoje a nepokrytě.“

TATO slova byla součástí otcova 33stránkového dopisu, ve kterém žádal o vyškrtnutí svého jména z církevní matriky. Psal se rok 1913. Od té doby otec vedl rušný život, při kterém sloužil jako nositel světla pro mnohé národy. (Filipanům 2:15) Již od doby, kdy jsem byla malé děvče, jsem od svých příbuzných a z historických pramenů shromažďovala příběhy o otcových zážitcích a přátelé mi pomohli sepsat jeho životní příběh. V mnoha ohledech mi otcův život připomíná život apoštola Pavla. Stejně jako tento ‚apoštol pro národy‘, byl i otec vždy připraven cestovat, aby předal Jehovovo poselství lidem v každé zemi a na každém ostrově. (Římanům 11:13; Žalm 107:1–3) Dovolte mi tedy vyprávět o mém otci, Georgi Youngovi.

První roky

Otec byl nejmladším synem Johna a Margaret Youngových, kteří byli skotskými presbyteriány. Narodil se 8. září 1886 brzy poté, co se rodina přestěhovala z Edinburghu ve Skotsku do Britské Kolumbie v západní Kanadě. Jeho tři starší bratři — Alexander, John a Malcolm — se narodili ve Skotsku o pár let dříve. Marion, mladší sestra chlapců, kterou s láskou nazývali Nellie, byla o dva roky mladší než otec.

 Děti vyrůstaly na farmě v Saanichi nedaleko od města Victoria v Britské Kolumbii a život tam se jim líbil. V té době se také učily nést odpovědnost. Když se tedy jejich rodiče vraceli z cesty do Victorie, byly práce na farmě hotové a dům uklizený.

Časem se otec a jeho bratři začali zajímat o těžbu dřeva a o obchodování s ním. Bratři Youngovi získali dobrou pověst jako dřevařští prospektoři (muži, kteří prozkoumávali zemi pro možnou těžbu dřeva) a jako kupci a prodejci dřeva. Otec vyřizoval finanční transakce.

Otcova příchylnost k duchovním věcem ho nakonec dovedla k rozhodnutí, že se stane presbyteriánským knězem. Přibližně v téže době však jeho život značně ovlivnila v novinách otištěná kázání Charlese Taze Russella, prvního prezidenta Zion’s Watch Tower Tract Society. To, co se otec dověděl, ho přimělo, aby sepsal a odeslal dopis o vystoupení z církve, o němž byla zmínka v úvodu.

Otec laskavě, ale jasně používal biblické verše k vyvracení církevních nauk, že lidská duše je nesmrtelná a že Bůh bude věčně trýznit lidské duše v pekelném ohni. Také nepokrytě dokazoval, že nauka o Trojici nemá původ v křesťanství a nemá naprosto žádnou oporu v Písmu. Od té doby usiloval o to, aby svou křesťanskou službou napodoboval Ježíše Krista, a všechny své schopnosti a svou sílu pokorně používal ke slávě Jehovy.

Pod vedením Watch Tower Society začal otec v roce 1917 sloužit jako poutník, jak se dříve říkalo cestujícím zástupcům svědků Jehovových. Ve větších i menších městech napříč Kanadou pořádal přednášky a promítal program sestavený z diapozitivů a filmu známý jako „Fotodrama Stvoření“. Při otcových návštěvách byla divadla přeplněná. Rozvrh jeho poutnických návštěv se až do roku 1921 objevoval v anglickém vydání Strážné věže.

Winnipežské noviny napsaly, že evangelista Young mluvil k 2 500 posluchačů a že mnoho dalších se dovnitř nedostalo, protože hala byla přeplněná. V Ottawě hovořil na námět „Do pekla a zpátky“. Jeden postarší muž o tom řekl: „Když George Young skončil, pozval řadu duchovních na pódium, aby s ním prodiskutovali dané téma, ale žádný z nich se ani nepohnul. Věděl jsem, že jsem nalezl pravdu.“

Otec se snažil vtěsnat do svých poutnických návštěv tolik duchovních činností, kolik jen bylo možné. Pak spěchal, aby stihl vlak na svou další plánovanou zastávku. Když do svého dalšího působiště cestoval autem, býval často na cestě již před snídaní. Kromě toho, že byl horlivý, měl otec také pověst rozvážného muže a byl znám svými křesťanskými skutky a svou štědrostí.

Mezi mnoha počátečními sjezdy, které otec navštívil, se jeden zvláště památný konal roku 1918 v Edmontonu ve státě Alberta. Kvůli Nelliině křtu zde byla celá otcova rodina. Bylo to také naposledy, co chlapci byli spolu. O dva roky později Malcolm zemřel na zápal plic.  Malcolm, stejně jako jeho tři bratři a jejich otec, choval naději na nebeský život, a všichni zůstali věrní Bohu až do své smrti. (Filipanům 3:14)

Do zahraničních působišť

V září 1921 otec dokončil kazatelskou cestu po Kanadě a Joseph F. Rutherford, tehdejší prezident Watch Tower Society, ho vybídl, aby pokračoval na Karibských ostrovech. „Fotodrama Stvoření“ bylo všude tam, kde ho otec promítal, velmi dobře přijato. Z Trinidadu napsal: „Místo bylo přeplněné a velké množství lidí muselo být posláno pryč. Druhý večer byla budova plná lidí.“

V roce 1923 byl otec přidělen do Brazílie. Míval zde proslovy k velkému množství posluchačů a čas od času používal najaté tlumočníky. Anglické vydání Strážné věže z 15. prosince 1923 uvádí: „Od 1. června do 30. září bratr Young uspořádal 21 veřejných shromáždění s celkovou účastí 3 600 přítomných, 48 sborových shromáždění, kterých se účastnilo 1 100 osob, a bezplatně rozšířil 5 000 kusů literatury v portugalštině.“ Když otec pronesl přednášku „Miliony nyní žijících lidí nikdy nezemrou“, projevilo zájem mnoho lidí.

Když byl 8. března 1997 v Brazílii zasvěcen nový areál odbočky, brožura vydaná k příležitosti zasvěcení uvedla: „1923: George Young přijíždí do Brazílie. Zřizuje odbočku v centru Ria de Janeiro.“ Ačkoli biblická literatura byla dostupná ve španělštině, bylo zapotřebí mít ji také v portugalštině, hlavním jazyce Brazílie. A tak 1. října 1923 začala Strážná věž vycházet v portugalštině.

V Brazílii se otec setkal s mnoha lidmi, na něž nelze zapomenout. Jedním z nich byl zámožný Portugalec, který se jmenoval Jacintho Pimentel Cabral a který poskytl pro shromáždění svůj dům. Jacintho brzy přijal biblickou pravdu a později se stal jedním z pracovníků odbočky. Dalším byl Manuel da Silva Jordão, mladý portugalský zahradník. Vyslechl si otcovu veřejnou přednášku, která ho podnítila k tomu, aby se vrátil do Portugalska a sloužil tam jako kolportér, jak se tehdy říkalo celodobým služebníkům z řad svědků Jehovových.

Otec hodně cestoval železnicí po celé Brazílii a věnoval se vyhledávání zájemců. Na jedné ze svých cest potkal Bonyho a Catarinu Greenovi, u kterých zůstal skoro dva týdny, během nichž jim vysvětloval Písmo. Nakonec sedm členů rodiny symbolizovalo své zasvěcení Jehovovi křtem ve vodě.

Mezi dalšími lidmi, s nimiž se v roce 1923 otec seznámil, byla Sarah Bellona Fergusonová. Jako mladá dívka se v roce 1867 společně se svým bratrem Erasmem Fultonem Smithem a zbytkem rodiny přestěhovala ze Spojených států do Brazílie. Od roku 1899 pravidelně dostávala poštou časopis Strážná věž. Pro Sarah, její čtyři děti a nějakou ženu, jíž otec říkal teta Sallie, byla otcova návštěva dlouho očekávanou příležitostí dát se pokřtít. Bylo to 11. března 1924.

Zanedlouho otec kázal v dalších zemích Jižní Ameriky. Dne 8. listopadu 1924 napsal z Peru: „Doposud jsem rozšířil 17 000 traktátů ve městech Lima a Callao.“ Potom jel do Bolívie, aby i zde rozšiřoval traktáty. O této návštěvě napsal: „Náš Otec tomuto úsilí žehná. Pomohl mi jeden Indián. Jeho domov je na horním toku Amazonky. Vzal si s sebou 1 000 traktátů a nějaké knihy.“

Díky otcovu úsilí byla semena biblické pravdy zaseta v mnoha zemích Střední a Jižní Ameriky. V anglickém vydání Strážné věže z 1. prosince 1924 byla zpráva: „George Young je nyní již přes dva roky v Jižní Americe. . . . Pro tohoto drahého bratra je velkou výsadou, že mohl poselství pravdy přinést do Punta Arenas v Magalhãesově průlivu.“ Otec také razil cestu kazatelskému dílu v takových zemích, jako je Kostarika, Panama a Venezuela. A v tomto díle pokračoval i přesto, že onemocněl malárií a měl podlomené zdraví.

Dále do Evropy

V březnu 1925 se otec vydal na plavbu do Evropy a doufal, že po Španělsku a Portugalsku  rozšíří 300 000 biblických traktátů a že zajistí, aby zde mohl bratr Rutherford přednášet veřejné proslovy. Avšak po příjezdu do Španělska otec vyjádřil určité pochybnosti o tom, zda má bratr Rutherford vzhledem k ovzduší náboženské nesnášenlivosti tyto přednášky vůbec pořádat.

V písemné odpovědi bratr Rutherford citoval Izajáše 51:16: „Vložil jsem slova svá v ústa tvá a stínem ruky své přikryl jsem tě, abych mohl zasadit nebesa a položit základ zemi a říci Sionu: Lid můj jsi ty.“ (King James Version) Otec tedy došel k závěru: „Jistě je to Pánova vůle, abych v přípravách pokračoval a výsledky nechal na něm.“

Dne 10. května 1925 pronesl bratr Rutherford prostřednictvím tlumočníka svou přednášku v divadle Novedades v Barceloně. Bylo přítomno více než 2 000 osob včetně vládního činitele a zvláštního strážce na pódiu. Podobné opatření bratři zvolili i v Madridu za účasti 1 200 osob. Zájem, který vyvolaly tyto přednášky, vedl k založení odbočky ve Španělsku, jež zde byla zřízena, jak uvádí Ročenka svědků Jehovových 1978 (angl.), „pod vedením George Younga“.

Dne 13. května 1925 přednášel bratr Rutherford v Lisabonu v Portugalsku. Jeho tamější návštěva byla také velmi úspěšná, a to i navzdory pokusům duchovenstva přerušit shromáždění jekotem a boucháním židlí. Po přednáškách bratra Rutherforda ve Španělsku a v Portugalsku otec pokračoval v promítání „Fotodramatu“ a také se staral o to, aby se na těchto místech tiskla a rozšiřovala biblická literatura. V roce 1927 podal zprávu o tom, že dobrá zpráva „byla oznamována v každém větším i menším městě ve Španělsku“.

Kázání v Sovětském svazu

Otcovým dalším misionářským působištěm byl Sovětský svaz, do kterého přijel 28. srpna 1928. V jedné části jeho dopisu z 10. listopadu 1928 je uvedeno:

„Od té doby, co jsem přijel do Ruska, se mohu skutečně z celého srdce modlit ‚Přijď tvé království‘. Učím se jazyk, ale jde to pomalu. Můj tlumočník je  velmi zvláštní člověk, Žid, který ale věří v Krista a miluje Bibli. Měl jsem již několik zajímavých zážitků, ale nevím, jak dlouho zde budu moci zůstat. Minulý týden mi bylo oznámeno, abych do 24 hodin odjel, ale věci se vyřešily, a tak mohu zůstat déle.“

V Charkově, který je dnes ukrajinským oblastním městem, byl navázán kontakt s některými badateli Bible a to vedlo k vřelé vzájemné výměně povzbuzení, což jim vehnalo do očí slzy radosti. Každý večer se do půlnoci konal malý sjezd. Když otec později psal o tomto setkání s bratry, poznamenal: „Ubozí bratří, jejich pár knih jim bylo zabaveno a úřady jsou nepřátelské, ale oni jsou přesto šťastni.“

Na otcovu službu v Sovětském svazu upozorňovala zvláštní brožura, která byla připravena pro ty, kdo se 21. června 1997 zúčastnili zasvěcení komplexu nové odbočky v Sankt Peterburgu v Rusku. Tato brožura uvádí, že otec byl poslán do Moskvy, a zároveň podává zprávu o tom, že získal povolení „k výrobě 15 000 výtisků brožury Svoboda pro národy a brožury Kde jsou mrtví?, jež byly určeny k rozšiřování v Rusku“.

Po návratu z Ruska byla otci přidělena práce poutníka ve Spojených státech. V Jižní Dakotě navštívil domov Nelleny a Verdy Poolových, tělesných sester, které se o několik let později staly misionářkami v Peru. Vyjádřily láskyplné ocenění pro otcovu neúnavnou službu a poznamenaly: „V těchto dávných dnech bratři rozhodně měli průkopnického ducha, protože odjeli do cizích zemí s malým množstvím hmotných prostředků, ale se srdcem plným lásky k Jehovovi. To je podněcovalo, aby dokončili práci, kterou dělali.“

Manželství a druhá cesta

Otec si roky dopisoval s Clarou Hubbertovou z Manitoulin Island v Ontariu. Oba dva byli 26. července 1931 mezi přítomnými na sjezdu v Columbu v Ohiu, když badatelé Bible přijali jméno svědkové Jehovovi. (Izajáš 43:10–12) O týden později se vzali. Brzy byl otec zase pryč na své druhé misionářské cestě po Karibských ostrovech. Tam pomáhal organizovat shromáždění a školil další bratry ve službě dům od domu.

 Maminka dostávala fotografie, pohlednice a dopisy ze Surinamu, Sv. Kryštofa a z mnoha dalších míst. Dopisy líčily růst kazatelského díla a někdy zahrnovaly poznatky o ptácích, zvířatech a rostlinách té země, v níž otec právě byl. V červnu 1932 otec dokončil své úkoly v Karibiku a vrátil se do Kanady, přičemž cestoval jako obvykle nejnižší třídou. Potom se společně s maminkou podíleli na celodobé kazatelské práci a zimu na přelomu roku 1932 a 1933 strávili v oblasti města Ottawa s početnou skupinou dalších celodobých služebníků.

Krátký rodinný život

V roce 1934 se narodil můj bratr David. Když byl ještě dítě, stával na maminčině krabici na klobouky a zkoušel si svoje „proslovy“. Stejně jako jeho otec, i on prokazoval po celý svůj život horlivost pro Jehovu. Když všichni tři navštěvovali sbory od východního na západní pobřeží Kanady, cestovali autem, na jehož střeše bylo zvukové zařízení. Já jsem se narodila v roce 1938, právě když otec sloužil v Britské Kolumbii. David si vzpomíná, jak mě otec položil do postele, on, maminka a David okolo postele poklekli a otec za mě v modlitbě poděkoval.

V zimě 1939 jsme bydleli ve Vancouveru, zatímco otec navštěvoval sbory v této oblasti. Mezi mnoha dopisy, jež jsme za ty roky dostali, byl jeden s datem 14. ledna 1939, který otec napsal, když byl ve Vernonu v Britské Kolumbii. Otec ho adresoval Claře, Davidovi a Ruth se slovy: „Pusinku a objetí.“ Byl v něm vzkaz pro každého z nás. Mluvil o tom, že žeň je zde veliká, ale dělníků málo. (Matouš 9:37, 38)

Týden potom, co se vrátil ze svého působiště zpět do Vancouveru, se otec na shromáždění zhroutil. Následná diagnóza odhalila, že měl rakovinový nádor na mozku. Dne 1. května 1939 ukončil svou pozemskou dráhu. Bylo mi devět měsíců a Davidovi nebylo ani pět let. Naše milovaná maminka, která také měla nebeskou naději, zůstala věrná Bohu až do své smrti dne 19. června 1963.

To, jak otec pohlížel na svou výsadu přinášet dobrou zprávu do mnoha zemí, je krásně zachyceno v jednom z jeho dopisů, které poslal mamince. V jedné části říká: „Jehova mi laskavě umožnil, abych šel do těchto zemí jako světlo, které přináší poselství o Království. Jeho svaté jméno buď chváleno. Jeho sláva září skrze křehkost, nezpůsobilost a slabost.“

Děti, vnoučata a pravnoučata Georga a Clary Youngových nyní také slouží našemu milujícímu Bohu, Jehovovi. Zjistila jsem, že otec často citoval Hebrejcům 6:10, kde se říká: „Bůh . . . není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu.“ A my jsme na otcovu práci také nezapomněli.

[Obrázek na straně 23]

Otec (vpravo) se svými třemi bratry

[Obrázky na straně 25]

Otec (stojící) s bratry Woodworthem, Rutherfordem a Macmillanem

Dole: Otec (zcela vlevo) ve skupině s bratrem Russellem

[Obrázky na straně 26]

Otec a matka

Dole: Den jejich svatby

[Obrázek na straně 27]

S Davidem a maminkou několik let po otcově smrti