1. Proč je trefné, že Ježíš přirovnal své následovníky k ovcím?

 JEŽÍŠ řekl, že má ke svým následovníkům tak blízký vztah jako pastýř ke svým ovečkám. (Jan 10:14) To je trefné přirovnání, protože ovce znají svého pastýře a reagují na jeho hlas. Jeden cestovatel to viděl na vlastní oči. Napsal: „Chtěli jsme nafilmovat pár ovcí a snažili jsme se je přimět, aby přišly o něco blíž. Ony nás ale neposlouchaly, protože neznaly náš hlas. Potom přišel jejich pastýř, malý kluk, a jen co promluvil, šly za ním.“

2., 3. a) Jak Ježíšovi následovníci naslouchají jeho hlasu? b) Co si rozebereme v tomhle a následujícím článku?

² Zážitek toho cestovatele nám připomíná Ježíšova slova. O svých ovcích, o svých následovnících, řekl: „Budou naslouchat mému hlasu.“ (Jan 10:16) Ježíš je ale v nebi. Jak mu můžeme naslouchat? Tak, že budeme dělat to, co nás učí. (Mat. 7:24, 25)

³ V tomhle a následujícím článku si některé Ježíšovy rady rozebereme. Uvidíme, že nás učí, abychom některé věci přestali dělat, a jiné naopak dělali. Nejdřív se zaměříme na dvě věci, o kterých nám říká, abychom je přestali dělat.

4. Co nás podle Lukáše 12:29 může „znepokojovat“?

⁴ Přečti Lukáše 12:29. Ježíš své následovníky vybízel, aby si přestali dělat starosti o hmotné věci. Víme,  že to, co nám Ježíš radí, je vždycky moudré a správné. Chceme se tím řídit, ale občas to pro nás může být těžké. Proč?

5. Proč si někteří dělají starosti o živobytí?

 ⁵ Někdo si může dělat starosti o jídlo, oblečení a bydlení. Možná žije v zemi, kde je špatná ekonomická situace. Může pro něj být těžké vydělat dost peněz, aby se postaral o svoji rodinu. Nebo ten, kdo rodinu živil, zemřel a rodina zůstala bez prostředků. A někteří přišli o práci, a tím pádem i o příjem kvůli pandemii covidu-19. (Kaz. 9:11) Pokud nás něco z toho potkalo nebo zažíváme jiné těžkosti, jak se můžeme řídit Ježíšovou radou a přestat se znepokojovat?

6. Popiš, co jednou zažil apoštol Petr.

⁶ Když se jednou Petr a ostatní apoštolové plavili po Galilejském moři, strhla se prudká bouře. Najednou uviděli Ježíše, jak kráčí po vodě, a Petr řekl: „Pane, pokud jsi to ty, přikaž mi, ať k tobě přijdu po vodě.“ Ježíš ho vybídl: „Pojď!“ „A tak Petr vystoupil z člunu a šel po vodě směrem k [němu].“ Ale co bylo dál? Když Petr „viděl, jak silný je vítr, dostal strach. Začal klesat a vykřikl: ‚Pane, zachraň mě!‘“ Ježíš k němu natáhl ruku a zachránil ho. Všimni si, že Petr dokázal kráčet po rozbouřené vodě, dokud se zaměřoval na Ježíše. Ale když se podíval na tu bouři, přemohl ho strach a pochybnosti a začal klesat. (Mat. 14:24–31)

7. Co se z Petrova zážitku učíme?

 ⁷ Co se můžeme z Petrova zážitku naučit? Když Petr vystoupil z člunu, nepočítal s tím, že ho přemůže strach a začne klesat. Chtěl dojít po moři až ke svému Pánovi. Nezůstal ale zaměřený na svůj cíl. My samozřejmě nedokážeme chodit po vodě, ale taky se dostáváme do situací, které můžou vyzkoušet naši víru. Když se přestaneme zaměřovat na Jehovu a jeho sliby, naše víra může slábnout – naše problémy nás začnou jakoby stahovat pod hladinu. Ať už nás v životě potká jakákoli „bouře“, musíme se zaměřovat na Jehovu a na to, že nám dokáže pomoct. Jak to můžeme dělat?

8. Co nám může pomoct, abychom si nedělali přehnané starosti o to, co potřebujeme?

⁸ Místo abychom si dělali starosti, měli bychom důvěřovat Jehovovi. Pamatuj, že náš milující Otec slibuje, že když ho dáme na první místo, postará se, abychom měli všechno, co potřebujeme. (Mat. 6:32, 33) V minulosti tenhle slib vždycky dodržel. (5. Mojž. 8:4, 15, 16; Žalm 37:25) Pokud se stará o ptáky a květiny, určitě se nemusíme bát, jestli budeme mít co jíst nebo co na sebe. (Mat. 6:26–30; Filip. 4:6, 7) Stejně jako se rodiče starají o svoje děti, protože je milují, i náš nebeský Otec se stará o své služebníky, protože je miluje. Můžeme si být naprosto jistí, že o nás bude pečovat.

9. Co ses naučil z příběhu jedněch manželů?

⁹ Podívejme se, co zažili jedni manželé, kteří slouží jako průkopníci. Jednou jeli svým starým autem asi hodinu, aby v uprchlickém táboře vyzvedli několik sester a odvezli je na shromáždění. Bratr říká: „Po shromáždění jsme sestry pozvali na jídlo, ale pak jsme si uvědomili, že doma nic nemáme.“ Jak to dopadlo? Bratr pokračuje: „Když jsme přijeli domů, našli jsme u dveří dvě velké tašky s jídlem. Nevěděli jsme, kdo je tam nechal, ale Jehova se o nás postaral.“ Za nějaký čas se těm manželům porouchalo auto. Potřebovali ho ke službě, ale neměli peníze na opravu. Když ho odvezli do servisu, aby zjistili, kolik by to stálo, vešel tam jeden muž a zeptal se: „Čí je to auto?“ Bratr řekl, že je jeho a že potřebuje opravit. Muž odpověděl: „To je jedno. Moje žena chce přesně tenhle typ a přesně tuhle barvu. Kolik za něj chcete?“ Domluvili se a bratr měl nakonec dost peněz na to, aby koupil jiné auto. Dodává: „Nemusím ani říkat, jak jsme se na konci toho dne cítili. Bylo nám jasné, že to není náhoda. Viděli jsme v tom Jehovovu ruku.“

10. Proč si podle Žalmu 37:5 nemáme dělat starosti o to, co potřebujeme?

¹⁰ Když budeme naslouchat našemu dobrému pastýři a přestaneme si dělat přehnané starosti o to, co potřebujeme, můžeme si být jistí, že Jehova se o nás postará. (Přečti Žalm 37:5; 1. Petra 5:7) Vraťme se k situacím, o kterých jsme mluvili v  pátém odstavci. Doteď se Jehova o naše potřeby staral možná prostřednictvím hlavy rodiny nebo zaměstnavatele. Pokud už to  ale hlava rodiny dělat nedokáže nebo jsme ztratili práci, Jehova se o nás postará jiným způsobem. Vůbec o tom nemusíme pochybovat. Zamysleme se teď ještě nad jednou věcí, o které náš pastýř říká, abychom ji přestali dělat.

11. Co Ježíš podle Matouše 7:1, 2 řekl, abychom přestali dělat, a proč to může být těžké?

¹¹ Přečti Matouše 7:1, 2. Ježíš věděl, že jeho posluchači jsou nedokonalí a mají sklon být k druhým kritičtí. Proto řekl: „Přestaňte soudit.“ Možná se o to hodně snažíme, ale kvůli naší nedokonalosti se nám to někdy nedaří. Pokud se občas přistihneme, že jsme kritičtí, co bychom měli dělat? Poslechnout Ježíše a dělat, co můžeme, abychom druhé přestali soudit.

12., 13. Jak nám Jehovův příklad může pomoct, abychom druhé přestali soudit?

¹² Hodně se můžeme naučit od Jehovy. Hledá v lidech to dobré. Můžeme to vidět z toho, jak jednal s králem Davidem, který udělal vážné chyby. Například se dopustil cizoložství s Bat-šebou, a dokonce nechal zabít jejího manžela. (2. Sam. 11:2–4, 14, 15, 24) David tím neublížil jen sobě, ale i celé své rodině, včetně svých dalších manželek. (2. Sam. 12:10, 11) Jindy David ukázal, že nemá plnou důvěru v Jehovu, když svévolně nařídil sčítání izraelského vojska. Možná byl pyšný na to, jak velké vojsko má, a spoléhal se na jeho ochranu. K čemu to vedlo? Asi 70 000 Izraelitů zemřelo na mor. (2. Sam. 24:1–4, 10–15)

¹³ Kdybys v té době v Izraeli žil, jak by ses na Davida díval? Odsoudil bys ho a myslel si, že si nezaslouží, aby k němu byl Jehova milosrdný? Jehova si to nemyslel. Zaměřoval se na to, že mu byl David dřív věrný a že svých chyb upřímně lituje. Proto mu jeho vážné hříchy odpustil. Věděl, že ho David hluboce miluje a chce dělat to, co je správné. Nejsi rád, že náš Bůh v nás hledá to dobré? (1. Král. 9:4; 1. Par. 29:10, 17)

14. Co může křesťanům pomoct, aby druhé přestali soudit?

¹⁴ Pokud má Jehova pochopení pro nedokonalé lidi, i my bychom měli mít pro druhé pochopení a hledat v nich to dobré. Je snadné vidět jejich chyby a být k nim kritičtí. Duchovně zaměřený člověk ale s druhými dokáže i přes jejich chyby dobře vycházet. Surový diamant nevypadá krásně, ale moudrý člověk se jeho vzhledem nenechá odradit. Chápe, jakou cenu bude mít, až se vybrousí a vyleští. Tak jako Jehova a Ježíš i my se musíme zaměřovat u druhých na jejich hezké vlastnosti a nedat se odradit chybami, které na nich vidíme.

15. Jak nám to, že budeme přemýšlet o okolnostech druhých, pomůže nebýt k nim kritičtí?

¹⁵ Co dalšího nám může pomoct, abychom k druhým nebyli kritičtí? Snažme se vžít do jejich situace. Uveďme si příklad. Když byl jednou Ježíš v chrámu, viděl chudou vdovu, jak vhazuje do pokladnice dvě mince malé hodnoty. Říkal si, proč nedala víc? Ne. Nezaměřoval se na to, kolik přispěla, ale na  její pohnutky a okolnosti a chválil ji za to, že udělala všechno, co mohla. (Luk. 21:1–4)

16. Co se můžeš naučit z toho, co zažila Veronica?

¹⁶ To, jak cenné je přemýšlet o okolnostech druhých, je hezky vidět z toho, co zažila sestra, která se jmenuje Veronica. V jejím sboru byla i maminka, která sama vychovávala syna. Veronica přiznává: „Zdálo se mi, že se do činností ve sboru moc nezapojují. Kvůli tomu jsem se na ně dívala negativně. Potom jsem ale šla s tou maminkou do služby a ona mi vyprávěla, jak to má se svým autistickým synem těžké. Dělala všechno, co mohla, aby se o ně v hmotném i duchovním ohledu postarala. A někdy musela jít kvůli synovým zdravotním problémům na shromáždění do jiného sboru.“ Veronica dodává: „Neměla jsem ani tušení, jak to má náročné. Moc si teď vážím toho, co všechno ve službě pro Jehovu dělá.“

17. Jaký pokyn je v Jakubovi 2:8 a jak ho můžeme uplatnit?

¹⁷ Co bychom měli dělat, když si uvědomíme, že máme k někomu kritický postoj? Připomínat si, že máme své  bratry a sestry milovat. (Přečti Jakuba 2:8.) Taky bychom se měli modlit k Jehovovi a ze srdce ho prosit, aby nám pomohl náš postoj změnit. Potom bychom měli v souladu se svými modlitbami jednat a snažit se s tím člověkem strávit nějaký čas. Můžeme ho třeba pozvat do služby nebo na jídlo. Díky tomu ho líp poznáme. Snažme se při tom být jako Jehova a Ježíš a hledejme v něm to dobré. Tak ukážeme, že nasloucháme našemu pastýři, který nám říká, abychom druhé přestali soudit.

18. Jak můžeme naslouchat hlasu našeho pastýře?

¹⁸ Stejně jako ovečky naslouchají hlasu svého pastýře, i Ježíšovi následovníci naslouchají jeho hlasu. Když se budeme snažit neznepokojovat se kvůli hmotným věcem a nesoudit druhé, Jehova a Ježíš nám s tím pomůžou a za naše úsilí nás odmění. Ať už patříme k „malému stádu“, nebo „jiným ovcím“, dál naslouchejme hlasu našeho dobrého pastýře. V následujícím článku si ukážeme dvě věci, které by podle Ježíše jeho následovníci dělat měli. (Luk. 12:32; Jan 10:11, 14, 16)