1. Například s jakými schopnostmi nás Jehova stvořil?

 JEHOVA nás stvořil tak, že máme úžasné schopnosti. Dal nám například schopnost přemýšlet, takže dokážeme řešit problémy a plánovat budoucnost. (Přísl. 2:11) Máme fyzickou sílu a díky ní můžeme svoje plány uskutečňovat a dosahovat svých cílů. (Fil. 2:13) Dal nám také svědomí – vrozený smysl pro to, co je správné a co je špatné – a tak nemusíme dělat chyby, a když nějakou uděláme, můžeme ji napravit. (Řím. 2:15)

2. Jak Jehova chce, abychom používali svoje schopnosti?

² Jehova očekává, že svoje schopnosti budeme používat správným způsobem. Proč? Protože nás miluje a ví, že pak budeme šťastní. Například v Hebrejských písmech čteme, že „plány pilného jistě vedou k výhodě“, a také: „Všechno, co chce činit tvá ruka, konej právě svou silou.“ (Přísl. 21:5; Kaz. 9:10) Křesťanská řecká písma obsahují vybídky jako „pokud k tomu tedy máme příhodný čas, skutečně konejme dobro všem“ nebo „úměrně k tomu, jak každý  z vás obdržel dar, používejte jej tak, že jeden druhému sloužíte“. (Gal. 6:10; 1. Petra 4:10) Je tedy jasné, že Jehova chce, abychom svoje síly využívali k vlastnímu dobru i ve prospěch druhých.

3. Jaká máme omezení?

³ Jehova ale také ví, že jako lidé máme svá omezení. Například sami nedokážeme odstranit nedokonalost, hřích a smrt ani nemůžeme ovládat jiné lidi, protože každý má svobodnou vůli. (1. Král. 8:46) A ať už získáme jakékoli vědomosti nebo zkušenosti, ve srovnání s Jehovou budeme pořád jako děti. (Iz. 55:9)

4. O čem pojednává tento článek?

⁴ V každé situaci bychom se měli nechat Jehovou vést, tedy důvěřovat, že nás bude podporovat a pomůže nám s čímkoli, na co nestačíme. Zároveň bychom měli dělat, co můžeme, abychom řešili svoje problémy a pomáhali druhým. (Přečti Žalm 37:3.) Zkrátka musíme jak důvěřovat v Jehovu, tak činit dobro. Musíme jednat s věrností. Podívejme se teď, co se v tomto ohledu můžeme naučit od Noema, Davida a dalších věrných Božích služebníků, kteří spoléhali na Jehovu a byli iniciativní. Uvidíme, že něco udělat nemohli, ale zaměřovali se na to, co udělat mohli.

5. V jaké době žil Noe?

⁵ V Noemově době byla země „naplněna násilím“ a nemravností. (1. Mojž. 6:4, 9–13) I když Noe věděl, že Jehova nakonec zlý svět zničí, poměry v tehdejší společnosti na něj určitě doléhaly. Zároveň si uvědomoval, že s některými věcmi nic nezmůže. Něco ale udělat mohl.

6., 7. a) Co Noe nemohl udělat? b) V čem jsme na tom podobně jako Noe?

⁶ Co Noe udělat nemohl: Noe věrně oznamoval Jehovovo varovné poselství, ale nemohl zlé lidi přinutit, aby mu naslouchali a změnili se. Ani nemohl  způsobit, že by potopa nastala dřív. Musel důvěřovat, že Jehova splní svůj slib a se zlem skoncuje a že to udělá v pravý čas. (1. Mojž. 6:17)

⁷ I my žijeme ve zlém světě, o kterém víme, že ho Jehova podle svého slibu zničí. (1. Jana 2:17) Do té doby nemůžeme lidi nutit, aby přijali „dobrou zprávu o království“. A ani nemůžeme nijak urychlit začátek „velkého soužení“. (Mat. 24:14, 21) Tak jako Noe musíme mít silnou víru v to, že Bůh brzy zasáhne. (Žalm 37:10, 11) Jsme přesvědčeni, že Jehova nedá tomuto zlému světu ani o den víc, než je potřeba k uskutečnění jeho záměru. (Hab. 2:3)

8. Na co se Noe zaměřoval? (Viz úvodní obrázek.)

⁸ Co Noe udělat mohl: Noe kvůli tomu, co dělat nemohl, nesložil ruce do klína, ale zaměřil se na to, co dělat mohl. Byl „kazatelem spravedlnosti“ a věrně oznamoval varovné poselství, které mu Jehova předal. (2. Petra 2:5) To mu bezpochyby pomohlo uchovat si pevnou víru. Nejenže kázal, ale také používal svoji fyzickou sílu a duševní schopnosti k tomu, aby splnil úkol postavit archu. (Přečti Hebrejcům 11:7.)

9. Jak můžeme napodobovat Noemův příklad?

⁹ Tak jako Noe i my máme „hojnost práce v Pánově díle“. (1. Kor. 15:58) Možná pomáháme na stavbách a při údržbě budov k uctívání Jehovy, sloužíme jako dobrovolníci na krajských a regionálních sjezdech nebo pracujeme v pobočce či překladatelské kanceláři. Nejdůležitější ale je, že jsme pilní v kazatelské službě, která posiluje naši naději do budoucnosti. Jedna sestra, která Jehovovi slouží už dlouho, to vyjádřila takto: „Mluvím s druhými o požehnáních, která přinese Boží Království, a ... vidím, že tito lidé nemají absolutně žádnou naději a jejich problémy jsou pro ně neřešitelné.“ Je to tak, služba nám pomáhá zaměřovat  se na pěknou budoucnost a být odhodlaní v závodě o život doběhnout až do cíle. (1. Kor. 9:24)

10. Do jaké situace se dostal David?

¹⁰ Král David Jehovovi věrně sloužil a on ho velmi miloval. (Sk. 13:22) David ale vážně zhřešil – dopustil se cizoložství s Bat-šebou. Ještě horší bylo, že se to snažil utajit, když zařídil, aby byl její manžel Urijáš zabit ve válce. A dopis, ve kterém k tomu byly pokyny, dokonce poslal po samotném Urijášovi! (2. Sam. 11:1–21) Davidovy hříchy nakonec vyšly najevo. (Mar. 4:22) Jak v té situaci zareagoval?

11., 12. a) Co David po svém hříchu nemohl udělat? b) Co pro nás Jehova udělá, pokud svého hříchu upřímně litujeme?

¹¹ Co David udělat nemohl: To, co David spáchal, nemohl vrátit zpátky. Ani nemohl uniknout následkům svého jednání. Některé ho vlastně provázely po zbytek života. (2. Sam. 12:10–12, 14) Potřeboval proto víru. Musel věřit, že když svých hříchů bude upřímně litovat, Jehova mu odpustí a pomůže mu se s důsledky jeho jednání vyrovnat.

¹² Všichni hřešíme, protože jsme nedokonalí. Některé hříchy jsou závažnější než jiné a někdy svoje chyby nemůžeme napravit. Tak jako David pak s následky svého jednání musíme žít. (Gal. 6:7) Věříme ale Božímu slibu, že pokud svého hříchu budeme litovat, Jehova nás bude i v těžké době podporovat – a to i když si za těžkosti můžeme sami. (Přečti Izajáše 1:18, 19; Skutky 3:19.)

13. Jak David svůj vztah s Jehovou napravil?

¹³ Co David udělat mohl: David chtěl svůj vztah s Jehovou napravit. Co pro to udělal? Nechal si od Jehovy pomoct. Například přijal pokárání od proroka Natana. (2. Sam. 12:13) David se také modlil, ze svých hříchů se vyznal a vyjádřil upřímnou touhu být zase Jehovovým přítelem. (Žalm 51:1–17) Pocity viny ho nepřemohly, ale ze svých chyb se poučil a nikdy už je neopakoval. Zemřel jako věrný Boží služebník a tak je i zapsán v Jehovově paměti. (Hebr. 11:32–34)

14. Co se z Davidova příkladu můžeme naučit?

¹⁴ Co se z Davidova příkladu můžeme naučit? Pokud vážně zhřešíme, musíme toho upřímně litovat a prosit Jehovu o odpuštění. Musíme mu svůj hřích vyznat. (1. Jana 1:9) Také je nutné říct to starším, kteří nám můžou duchovně pomoct. (Přečti Jakuba 5:14–16.) Tím, že využijeme těchto Jehovových opatření, dáme najevo důvěru v jeho slib, že nám projeví milosrdenství. Ze svých chyb bychom se měli poučit a ve službě Jehovovi dál pokračovat s jistotou, že nám odpustil. (Hebr. 12:12, 13)

15. Co se můžeme naučit od Hany?

¹⁵ Nejspíš se ti vybaví i další věrní Boží služebníci ze starověku, kteří v těžké situaci důvěřovali v Jehovu a přitom dělali, co mohli. Jednou z nich byla Hana. Byla neplodná a nemohla to nijak změnit. Důvěřovala ale, že ji Jehova bude utěšovat. Dál ho proto chodila uctívat do svatostánku  a v modlitbách se mu svěřovala se svými pocity. (1. Sam. 1:9–11) Tím nám dala vynikající příklad. Pokud máš nějaké zdravotní problémy nebo tě trápí něco jiného, co nemůžeš ovlivnit, uvrhni svoji úzkost na Jehovu a důvěřuj, že ti pomůže. (1. Petra 5:6, 7) A snaž se dělat, co můžeš, abys čerpal sílu z našich shromáždění a dalších duchovních opatření. (Hebr. 10:24, 25)

16. Co se můžou rodiče naučit od Samuela?

¹⁶ Z koho si můžou vzít příklad věrní rodiče, jejichž děti přestaly uctívat Jehovu? Samuel, který byl v pokročilém věku, nemohl svoje dospělé syny nutit, aby se dál věrně drželi správných měřítek, která jim vštěpoval. (1. Sam. 8:1–3) Musel věci nechat v Jehovových rukou. Ze všech sil se ale snažil zůstat Jehovovi věrný a dělat mu radost. (Přísl. 27:11) Dnes jsou v podobné situaci někteří křesťanští rodiče. Důvěřují, že Jehova je jako otec v podobenství o marnotratném synovi stále připravený přijmout zpět ty, kdo svého jednání litují. (Luk. 15:20) Mezitím se ze všech sil snaží zůstat Jehovovi věrní a doufají, že jejich příklad podnítí děti k návratu do sboru.

17. V čem je povzbuzující příklad chudé vdovy?

¹⁷ Dalším příkladem je chudá vdova, kterou známe z evangelií. (Přečti Lukáše 21:1–4.) Těžko mohla něco udělat se zkaženými praktikami v chrámu nebo se svou finanční situací. (Mat. 21:12, 13) Přesto dala jako příspěvek „dvě malé mince“, což byly „všechny prostředky k životu, které měla“. Tato věrná Boží služebnice projevila naprostou důvěru v Jehovu. Věděla, že když dá přednost duchovním věcem, Jehova se postará o její hmotné potřeby. Taková víra ji podnítila k tomu, aby podpořila tehdejší opatření pro pravé uctívání. Podobně i my důvěřujeme, že když v našem životě bude mít nejdůležitější místo Boží království, Jehova se postará o to, abychom v hmotném ohledu měli, co potřebujeme. (Mat. 6:33)

18. Povyprávěj o nějakém křesťanovi z dnešní doby, ze kterého si můžeme vzít příklad.

¹⁸ Důvěru v Jehovu a iniciativní přístup projevují i mnozí bratři a sestry v dnešní době. Patřil k nim třeba Malcolm, který zůstal věrný Bohu až do své smrti v roce 2015. Během desetiletí, kdy spolu s manželkou sloužili Jehovovi, zažívali střídavě radostné i těžké chvíle. „Život je nepředvídatelný, nejistý a někdy přináší náročné situace,“ řekl. „Ale Jehova pomáhá těm, kdo u něj hledají vedení.“ Co doporučil? „Modli se, abys byl pro Jehovu co nejužitečnější a mohl ve službě udělat co nejvíc. Zaměřuj se na to, co můžeš dělat, ne na to, co nemůžeš.“ a

19. a) Proč je Žalm 37:3 vhodným ročním textem? b) Jak chceš tento verš uplatnit?

¹⁹ Dnešní svět jde „od špatného k horšímu“, a tak můžeme očekávat větší a větší těžkosti. (2. Tim. 3:1, 13) Je proto důležitější než kdy dřív, abychom se jimi nenechali ochromit. Naopak musíme posilovat svoji důvěru v Jehovu a zároveň dělat to, co můžeme. Je skutečně namístě, že roční text na rok 2017 zní: „Důvěřuj v Jehovu a čiň dobro.“ (Žalm 37:3)