1. Čím si můžeme být jistí?

 BŮH JEHOVA miluje svoje služebníky. Vždycky je miloval a vždycky je milovat bude. Miluje také právo. (Žalm 33:5) Můžeme si tedy být jistí dvěma věcmi: 1. Jehovu to bolí, když někdo jedná s jeho služebníky nespravedlivě. 2. Jehova zajistí, že se s nimi bude jednat podle práva. Z prvního článku v této sérii b jsme se dozvěděli, že zákon, který dal Bůh Izraelitům prostřednictvím Mojžíše, byl založený na lásce. Prosazoval právo – právo pro všechny, i pro zranitelné. (5. Mojž. 10:18) Z tohoto zákona je vidět, jak moc Jehovovi na jeho služebnících záleží.

2. Na co si při studiu tohoto článku odpovíme?

² Mojžíšův zákon přestal platit v roce 33 n. l., kdy byl založen křesťanský sbor. Zůstali křesťané bez ochrany zákona, který byl založený na lásce a prosazoval právo? V žádném případě! Měli nový zákon. V tomto článku si nejdřív ukážeme, co tím zákonem je. Potom si odpovíme na následující otázky: Proč můžeme říct, že tento zákon je založený na lásce? Proč se dá říct, že prosazuje právo? A jak by měli podle tohoto zákona jednat s druhými ti, kdo mají nějakou pravomoc?

3. Co zahrnuje „Kristův zákon“, o kterém se píše v Galaťanům 6:2?

³ Přečti Galaťanům 6:2. Křesťané poslouchají „Kristův zákon“. Ježíš svým následovníkům nenapsal nějakou  sbírku zákonů, ale dal jim pokyny, příkazy a zásady, podle kterých mají žít. Kristův zákon zahrnuje všechno, co Ježíš učil. V následujících odstavcích se o tomto zákonu dozvíme něco víc.

4., 5. Jakými způsoby Ježíš učil a kdy to dělal?

⁴ Jakými způsoby Ježíš lidi učil? Za prvé, učil je tím, co říkal. Jeho slova měla váhu, protože říkal pravdu o Bohu, mluvil o skutečném smyslu života a poukazoval na Boží království jako na řešení všech problémů lidstva. (Luk. 24:19) Za druhé, učil je svým příkladem. Tím, jak žil, svým následovníkům ukázal, jak by měli žít oni. (Jan 13:15)

⁵ Kdy Ježíš učil? Během své služby na zemi. (Mat. 4:23) Svoje následovníky učil také krátce potom, co ho Jehova vzkřísil. Když se jednou objevil víc než 500 z nich, dal jim příkaz: „Čiňte učedníky.“ (Mat. 28:19, 20; 1. Kor. 15:6) Jako hlava sboru dával křesťanům pokyny i po svém návratu do nebe. Například někdy kolem roku 96 vedl apoštola Jana, aby povzbudil a ukáznil pomazané křesťany. (Kol. 1:18; Zjev. 1:1)

6., 7. a) Kde je Ježíšovo učení zapsané? b) Jak Kristův zákon posloucháme?

⁶ Kde je Ježíšovo učení zapsané? Hodně z toho, co Ježíš řekl a udělal, když byl na zemi, je ve čtyřech evangeliích. To, jak se Ježíš díval na různé věci, nám pomáhají pochopit i ostatní části Křesťanských řeckých písem. Napsali je totiž muži, které při tom vedl svatý duch a kteří měli „Kristovu mysl“. (1. Kor. 2:16)

⁷ Poučení: Ježíšovo učení se dotýká všech stránek života. Kristův zákon má tedy vliv na naše chování doma, v práci nebo ve škole a také ve sboru. Tento zákon se učíme, když čteme Křesťanská řecká písma a rozjímáme o nich. A posloucháme ho, když žijeme v souladu s pokyny, příkazy a zásadami, které tato část Bible obsahuje. Když se Kristovým zákonem řídíme, posloucháme našeho milujícího Boha Jehovu. Všechno, co Ježíš učil, totiž pochází od něj. (Jan 8:28)

8. Co je základem Kristova zákona?

⁸ Lidé, kteří bydlí v domě postaveném na pevném základě, se cítí v bezpečí. Podobně se cítí lidé, kteří žijí podle zákona založeného na pevném základě. Kristův zákon je založený na tom nejlepším možném základě – na lásce. Proč to můžeme říct?

9., 10. a) Z jakých příkladů je vidět, že Ježíše k jeho jednání motivovala láska? b) Jak můžeme Ježíše napodobovat?

⁹ Za prvé, láska Ježíše motivovala ke všemu, co dělal. Láska se projevuje například lítostí neboli něžným soucitem. Ježíše lítost vedla k tomu, že vyučoval zástupy, uzdravoval nemocné, sytil hladové a křísil mrtvé. (Mat. 14:14; 15:32–38; Mar. 6:34; Luk. 7:11–15) I když mu tyto věci braly hodně času a energie, ochotně upřednostnil potřeby druhých před svými vlastními. A svoji velkou lásku dal najevo především tím, že za lidi položil život. (Jan 15:13)

¹⁰ Poučení: Ježíše můžeme napodobovat tím, že potřeby druhých pro nás budou důležitější než naše vlastní. Můžeme ho napodobovat i tím, že se budeme učit být k lidem ve službě něžně soucitní. Když nás takový soucit vede k tomu, abychom kázali a vyučovali, posloucháme Kristův zákon.

11., 12. a) Z čeho je vidět, že Jehova o svoje služebníky starostlivě pečuje? b) Jak můžeme Jehovovu lásku napodobovat?

¹¹ Za druhé, Ježíš odhalil lásku svého Otce. Během své služby ukázal, jak moc Jehova o svoje služebníky pečuje. Například učil, že každý z nás je pro našeho nebeského Otce vzácný a drahocenný. (Mat. 10:31) Jehova má obrovskou radost, když může přivítat ztracenou „ovečku“, která svého jednání lituje a vrátí se do sboru. (Luk. 15:7, 10) Svoji lásku nám Jehova potvrdil tím, že za nás dal svého Syna jako výkupné. (Jan 3:16)

¹² Poučení: Jak můžeme Jehovovu lásku napodobovat? (Ef. 5:1, 2) Každého z našich bratrů a sester považujeme za vzácného a drahocenného a jsme rádi, když můžeme přivítat ztracenou ovečku, která se vrátila k Jehovovi. (Žalm 119:176) Lásku k bratrům a sestrám dáváme najevo i tím, že pro ně nešetříme časem a energií, například pomáháme těm, kdo jsou v nouzi. (1. Jana 3:17) Když s druhými jednáme láskyplně, posloucháme Kristův zákon.

13., 14. a) Jaký příkaz dal Ježíš podle Jana 13:34 a 35 a proč je toto přikázání nové? b) Jak nové přikázání posloucháme?

¹³ Za třetí, Ježíš svým následovníkům přikázal, aby jeden druhého obětavě milovali. (Přečti Jana 13:34, 35.) Jeho přikázání je nové, protože vyžaduje takový druh lásky, který nevyžadoval zákon daný Izraelitům. Nové přikázání zní: Miluj bratry a sestry, tak jako Ježíš miloval tebe. To vyžaduje obětavou lásku. c Svoje spoluvěřící bychom měli milovat dokonce víc než sami sebe. Měli bychom je milovat do té míry, že budeme ochotní za ně zemřít, tak jako to udělal Ježíš.

¹⁴ Poučení: Jak toto nové přikázání posloucháme? Jednoduše řečeno tím, že pro bratry a sestry něco obětujeme.  Jsme ochotní přinést nejenom tu největší oběť, tedy svůj život, ale přinášet také menší oběti. Takovou menší obětí může být například to, že jezdíme pro nějakého staršího bratra nebo sestru a vozíme je na shromáždění, že v něčem ochotně ustoupíme milovanému člověku, abychom ho potěšili, nebo že si vezmeme v práci volno, abychom se zapojili do humanitární pomoci. Tím vším dáváme najevo, že se řídíme Kristovým zákonem. Také tím přispíváme k tomu, že se každý ve sboru cítí v bezpečí.

15.–17. a) Jak je z Ježíšova jednání vidět jeho smysl pro právo? b) Jak můžeme Ježíše napodobovat?

¹⁵ Jak se výraz „právo“ obvykle používá v Bibli? Většinou to znamená dělat to, co Bůh považuje za správné, a dělat to bez předsudků. Proč můžeme říct, že Kristův zákon prosazuje právo?

¹⁶ Za prvé, uvažuj o tom, jak je Ježíšův smysl pro právo vidět z jeho jednání. V Ježíšově době židovští náboženští vůdci nenáviděli všechny lidi nežidovského původu, opovrhovali obyčejnými Židy a dávali najevo neúctu k ženám. Ježíš ale nikomu nekřivdil ani nenadržoval. I lidem, kteří nebyli Židé, ale uvěřili v něj, umožnil, aby se stali jeho následovníky. (Mat. 8:5–10, 13) Bez předsudků kázal všem, bohatým i chudým. (Mat. 11:5; Luk. 19:2, 9) K ženám se nikdy nechoval drsně ani násilně. Právě naopak, byl k nim laskavý a měl k nim úctu, a to i k těm, kterými druzí pohrdali. (Luk. 7:37–39, 44–50)

¹⁷ Poučení: Chceme být jako Ježíš, a tak s druhými jednáme nestranně a kážeme všem, kdo nám ochotně naslouchají – ať už to jsou lidé bohatí, nebo chudí nebo ať jsou jakéhokoli vyznání. Bratři se řídí Ježíšovým příkladem, když se k ženám chovají s úctou. Tím vším posloucháme Kristův zákon.

18., 19. a) Co Ježíš učil o právu? b) Jaká poučení z toho vyplývají?

¹⁸ Za druhé, přemýšlej o tom, co Ježíš o právu učil. Byly to zásady, které měly jeho následovníkům pomoct, aby s druhými jednali spravedlivě. Vezměme si například Zlaté pravidlo. (Mat. 7:12) Všichni chceme, aby s námi druzí jednali férově. Proto bychom s nimi měli férově jednat i my. Když to děláme, druzí tak nejspíš budou jednat s námi. Ale co když nám někdo ukřivdí? Ježíš svoje následovníky také učil, aby důvěřovali, že Jehova „jistě [zjedná] právo pro své vyvolené, kteří k němu volají dnem i nocí“. (Luk. 18:6, 7) Tento výrok je vlastně slibem: Náš spravedlivý Bůh ví o zkouškách, kterými v těchto posledních dnech procházíme, a v pravý čas pro nás zajistí spravedlnost. (2. Tes. 1:6)

¹⁹ Poučení: Když se řídíme zásadami, které Ježíš učil, budeme s druhými jednat férově. A pokud jsme se v tomto Satanově světě stali obětí nějaké křivdy, může nás utěšit to, že Jehova učiní spravedlnosti zadost.

20., 21. a) Jak by měli s druhými jednat ti, kdo mají nějakou pravomoc? b) Jak může manžel dávat najevo nesobeckou lásku své manželce? c) Jak by měl otec jednat s dětmi?

²⁰ Jak by podle Kristova zákona měli s druhými jednat ti, kdo mají nějakou  pravomoc? Jelikož základem tohoto zákona je láska, musí s těmi, kdo jim byli svěřeni do péče, jednat důstojně a laskavě. Musí pamatovat na to, že Kristus chce, aby láska byla patrná ve všem, co děláme.

²¹ V rodině. Manžel by měl milovat svoji manželku, tak jako Kristus miluje sbor. (Ef. 5:25, 28, 29) Manžel musí své manželce projevovat obětavou lásku tím, že jsou pro něj její potřeby a zájmy důležitější než jeho. Pro některé muže ale nebývá jednoduché dávat takovou lásku najevo. Důvodem může být to, že byli vychovaní v prostředí, kde se férové a laskavé jednání nenosí. Může pro ně být těžké se svých zlozvyků zbavit, ale pokud chtějí poslouchat Kristův zákon, musí se změnit. Manžel, který nesobecky miluje svoji manželku, si získává její úctu. Otec, který opravdově miluje svoje děti, jim nikdy nebude svými slovy ani skutky ubližovat. (Ef. 4:31) Naopak jim vyjadřuje lásku a uznání a dělá to tak, že mají pocit bezpečí. Takový otec si získává jejich lásku a důvěru.

22. Komu podle 1. Petra 5:1–3 patří ovečky a jak by s nimi starší měli jednat?

²² Ve sboru. Starší musí pamatovat na to, že „ovečky“ nepatří jim. (Jan 10:16; přečti 1. Petra 5:1–3) Výrazy „Boží stádo“ a „Boží dědictví“ jim připomínají, že „ovečky“ patří Jehovovi. A ten chce, aby se s nimi jednalo láskyplně a něžně. (1. Tes. 2:7, 8) Starší, kteří s láskou plní svoji odpovědnost pastýřů, mají Jehovovo schválení. Také si získávají lásku a úctu bratrů a sester.

23., 24. a) Jaká je role starších v případech vážného provinění? b) O čem by starší měli uvažovat, když takové případy řeší?

²³ Jaká je role starších v případech vážného  provinění? Je jiná než role soudců a starších ve starověkém Izraeli. Ti se řídili zákonem, který jim dal Bůh. V rámci tohoto zákona jmenovaní muži řešili nejenom záležitosti, které se týkaly uctívání Jehovy, ale také případy, které spadaly pod občanské a trestní právo. Nicméně v rámci Kristova zákona starší řeší pouze duchovní stránku provinění. Uvědomují si, že v záležitostech občanského a trestního práva svěřil Bůh pravomoc orgánům státní moci. K tomu patří právo potrestat jedince uložením pokuty nebo uvězněním. (Řím. 13:1–4)

²⁴ Jakou odpovědnost mají starší, když ve sboru někdo vážně zhřeší? Na základě Bible věc posoudí a udělají rozhodnutí. Pamatují na to, že základem Kristova zákona je láska. Ta je podněcuje, aby uvažovali tímto způsobem: Jak můžeme pomoct někomu ve sboru, kdo se stal obětí vážného hříchu? Láska vede starší také k tomu, aby přemýšleli o provinilci. Můžou si klást otázky: Dává najevo pokání? Můžeme mu pomoct, aby se duchovně uzdravil?

25. O čem bude pojednávat příští článek?

²⁵ Jsme opravdu moc vděční za to, že máme Kristův zákon! Když se všichni co nejvíc snažíme ho poslouchat, sbor může být místem, kde každý cítí, že ho druzí mají rádi a že si ho váží, a kde se cítí v bezpečí. Pořád ale žijeme ve světě, kde zlí lidé „[postupují] od špatného k horšímu“. (2. Tim. 3:13) Musíme proto být ostražití. Jak se v křesťanském sboru projeví Boží smysl pro právo, když se řeší sexuální zneužívání dětí? Na tuto otázku odpoví příští článek.