V PÁTEK ráno 8. září 1922 se v jednom velkém sále sešlo asi 8 000 lidí. Brzy tam začalo být teplo. Předsedající programu oznámil, že během tohoto důležitého shromáždění může kdokoli odejít, ale nebude mu dovoleno se vrátit.

Program začal chvalozpěvem. Pak přišel k řečnickému pultu Joseph Rutherford. Většina posluchačů seděla v napjatém očekávání, ale několik jich v tom horku netrpělivě přecházelo sem a tam. Řečník je vážným tónem vyzval, aby se posadili a naslouchali. Všiml si v tu chvíli někdo dlouhé pečlivě smotané látky, která visela nad pódiem?

Bratr Rutherford mluvil na téma „Nebeské království je na dosah“. Jeho hlas se v sále rozléhal asi hodinu a půl, když rozebíral, jak starověcí proroci nebojácně oznamovali příchod Království. Blížil se k vrcholu proslovu a zeptal se: „Věříte, že Král slávy započal své panování?“ Posluchači zareagovali silným výkřikem: „Ano!“

„Pak tedy zpět do pole, vy synové nejvyššího Boha!“ zaburácel bratr Rutherford. „Pohleďte, Král panuje! Vy jste jeho zvěstovateli. Proto zvěstujte, zvěstujte, zvěstujte.“

V tu chvíli se látka elegantně rozvinula, takže byl vidět nápis: „Zvěstujte Krále a jeho království“.

„Posluchači byli nadšením bez sebe,“ vzpomínal Ray Bopp. Anna Gardnerová vyprávěla, že „se při potlesku třásly trámy“. Fred Twarosh řekl: „Celé obecenstvo vyskočilo jako jeden muž.“ A Evangelos Scouffas poznamenal: „Bylo to jako by nás ze sedadel vytáhla obrovská síla. Postavili jsme se a oči se nám zalily slzami.“

Mnozí z přítomných už měli s kázáním o Království nějaké zkušenosti a nyní k tomu dostali další podnět. Ethel Bennecoffová vyprávěla, že badatelé Bible vyšli „s větší horlivostí a láskou v srdci než kdy dříve“. Odessa Tucková, které tehdy bylo 18 let, odjela ze sjezdu odhodlaná kladně odpovědět na pozvání: „Kdo ... půjde?“ Řekla: „Nevěděla jsem co, kde a jak kázat. To jediné, co jsem věděla, bylo, že chci být jako Izajáš, který řekl: ‚Tady jsem! Pošli mě.‘“ (Iz. 6:8) Ralph Leffler vzpomínal: „V ten slavný den vlastně začala kampaň na podporu Království, která dnes probíhá po celém světě.“

 Není tedy divu, že se sjezd v Cedar Pointu v Ohiu v roce 1922 stal milníkem v dějinách teokracie. George Gangas řekl: „Tento sjezd ve mně vyvolal touhu být na každém dalším.“ A kam mu paměť sahala, žádný si nenechal ujít. Julia Wilcoxová napsala: „Slovy ani nedokážu vyjádřit, jak jsem nadšená pokaždé, když se v našich publikacích píše o Cedar Pointu v roce 1922. Vždy říkám: Jehovo, děkuji ti, že jsi mi dovolil tam být.“

Mnozí z nás také rádi vzpomínáme na nějaký sjezd, který na nás zvlášť zapůsobil a po kterém jsme byli odhodláni ještě víc kázat a milovat našeho velkého Boha a jeho Krále. Když si takové okamžiky připomínáme, i my Jehovovi děkujeme, že nám dovolil je zažít.