1., 2. Jaké přirovnání nám pomáhá pochopit slova z 1. Petra 2:21?

PŘEDSTAV SI, že jdeš se skupinou lidí nebezpečným zasněženým terénem. Vede vás zkušený horský vůdce. V měkkém sněhu po sobě zanechává stopy. Najednou se ti ztratí z dohledu. Ty ale nepanikaříš. Spolu s ostatními jdete v jeho stopách tak věrně, jak jen dokážete.

² Takovým nebezpečným terénem – tímto zlým světem – jdeme jako praví křesťané i my. Naštěstí nám Jehova dal dokonalého vůdce, svého Syna Ježíše Krista, v jehož stopách můžeme věrně jít. (1. Petra 2:21) Podle jednoho biblického slovníku tady Petr přirovnává Ježíše k vůdci. Podobně jako horský vůdce i Ježíš za sebou zanechává stopy, ve kterých můžeme jít. Uvažujme teď o třech otázkách: Co znamená jít v Ježíšových stopách? Proč bychom to měli dělat a jak?

3. Co znamená jít v něčích stopách?

³ Co znamená jít v něčích stopách? V Bibli se slova „chodit“ a „nohy“ někdy vztahují na to, jakým směrem se člověk v životě ubírá. (1. Mojž. 6:9; Přísl. 4:26) Příklad, který dává tím, jak žije, se dá přirovnat ke stopám, které za sebou zanechává. Takže jít v něčích stopách znamená řídit se jeho příkladem, tedy napodobovat ho.

4. Co znamená jít v Ježíšových stopách?

 ⁴ Co tedy znamená jít v Ježíšových stopách? Jednoduše řečeno, znamená to řídit se jeho příkladem. V klíčovém verši tohoto článku se apoštol Petr konkrétně vyjadřuje k vynikajícímu příkladu, který Ježíš dal tím, jak snášel utrpení. Nicméně není to zdaleka jediná věc, ve které můžeme Ježíše napodobovat. (1. Petra 2:18–25) Vlastně celý jeho život – všechno co říkal a dělal – je pro nás vzorem k napodobení.

5. Můžou nedokonalí lidé napodobovat Ježíšův dokonalý příklad?

⁵ Můžeme napodobovat Ježíšův příklad, i když jsme nedokonalí? Ano, můžeme! Je pravda, že v jeho stopách nedokážeme jít dokonale. Pokud to ale budeme dělat co nejvěrněji, jak jen jsou toho nedokonalí lidé schopní, budeme podle slov apoštola Jana „chodit tak, jako chodil [Ježíš]“. (1. Jana 2:6, ppč.)

6., 7. Proč můžeme říct, že když jdeme v Ježíšových stopách, přibližujeme se tím k Jehovovi?

⁶ Když jdeme v Ježíšových stopách, přibližujeme se tím k Jehovovi. Proč to můžeme říct? Za prvé, Ježíš dal vynikající příklad v tom, jak žít, aby se člověk líbil Bohu. (Jan 8:29) Takže když jdeme v Ježíšových stopách, líbíme se Jehovovi. A můžeme si být jistí, že náš nebeský Otec se přiblíží k těm, kdo se velmi snaží být jeho přáteli. (Jak. 4:8)

⁷ Za druhé, Ježíš svého Otce dokonale napodoboval. Proto mohl říct: „Kdo viděl mě, viděl také Otce.“ (Jan 14:9) Když napodobujeme Ježíšovy vlastnosti a to, jak jednal s druhými – například jak mu bylo líto malomocného muže,  jakou empatii projevil ženě, která trpěla vysilující nemocí, a jaký soucit měl s těmi, kdo přišli o blízkého člověka – napodobujeme tím i Jehovu. (Mar. 1:40, 41; 5:25–34; Jan 11:33–35) Čím víc se snažíme být jako Jehova, tím bližší vztah s ním máme.

8. Jak nám to, že jdeme v Ježíšových stopách, pomůže zvítězit nad světem?

⁸ Když jdeme v Ježíšových stopách, pomáhá nám to, abychom se nenechali rozptylovat tímto zlým světem. Večer před svou smrtí mohl Ježíš říct: „Zvítězil jsem nad světem.“ (Jan 16:33) Co tím myslel? Že se nenechal ovlivnit myšlením, cíli ani jednáním tohoto světa. Nikdy nezapomněl na to, proč přišel na zem – aby se zastával Jehovy. A co my? V tomto světě je hodně věcí, které by mohly odvádět naši pozornost. Pokud se ale jako Ježíš budeme zaměřovat na to, co si Jehova přeje, zvítězíme nad světem i my. (1. Jana 5:5)

9. Co musíme dělat, abychom zůstali na cestě, která vede k věčnému životu?

⁹ Když jdeme v Ježíšových stopách, můžeme žít věčně. Jeden bohatý mladý muž se Ježíše zeptal, co má dělat, aby získal věčný život. Ježíš mu odpověděl: „Přijď a staň se mým následovníkem.“ (Mat. 19:16–21) Některým Židům, kteří nevěřili, že Ježíš je Kristus, řekl: „Mé ovce ... mě následují. Dávám jim věčný život.“ (Jan 10:24–29) Nikodémovi, který byl členem Sanhedrinu a kterého zaujalo to, co Ježíš učil, řekl, že ti „kdo v něj věří“, budou mít „věčný život“. (Jan 3:16) Víru v Ježíše dáváme najevo tak, že se řídíme jeho slovy a příkladem. V tom případě zůstaneme na cestě, která vede k věčnému životu. (Mat. 7:14)

10. Co musíme dělat, abychom Ježíše lépe poznali? (Jan 17:3)

¹⁰ Abychom mohli jít věrně v Ježíšových stopách, musíme ho nejdřív poznat. (Přečti Jana 17:3.) Poznávání Ježíše je proces, který nikdy neskončí. Je potřeba se o něm stále víc dozvídat – o jeho vlastnostech, způsobu myšlení a měřítkách, podle kterých žil. Bez ohledu na to, jak dlouho jsme v pravdě, musíme se snažit stále poznávat Jehovu a jeho Syna.

11. Co obsahují čtyři evangelia?

¹¹ Jehova nám chce pomoct, abychom jeho Syna poznali, a proto nechal do svého Slova zapsat čtyři evangelia. Obsahují historický záznam o Ježíšově životě  a službě. Dozvídáme se z nich, co říkal, dělal a jak se cítil. Díky těmto čtyřem knihám můžeme o Ježíšovi jako o našem vzoru důkladně uvažovat. (Hebr. 12:3) V podstatě obsahují stopy, které po sobě zanechal. Takže když evangelia studujeme, můžeme ho čím dál víc poznávat a díky tomu můžeme jít věrně v jeho stopách.

12. Jak můžeme z evangelií vytěžit maximum?

¹² Abychom z evangelií vytěžili maximum, nestačí je jenom číst. Musíme si vyhradit čas na to, abychom je pečlivě studovali a o myšlenkách z nich rozjímali. (Srovnej s Jozuem 1:8, ppč.) Podívejme se teď na dva návrhy, které nám můžou pomoct o evangeliích rozjímat a poučení z nich uvést do praxe.

13. Jak můžeš nechat zprávy z evangelií ožít před očima?

¹³ Za prvé, nech zprávy z evangelií ožít před očima. Použij představivost, abys viděl, slyšel a cítil, co se dělo. Pomůže ti k tomu, když si najdeš nějaké informace ve studijních pomůckách, které máme od Jehovovy organizace. Když si studuješ nějaký příběh, prozkoumej kontext – co se stalo předtím a potom. Najdi si informace o postavách a místech, o kterých se tam píše. Porovnej zprávu, kterou studuješ, s paralelní zprávou v jiném evangeliu. Někdy jeden pisatel uvedl podstatný detail, který jiný pisatel vynechal.

14., 15. Jak můžeme to, co jsme se z evangelií naučili, uplatnit?

¹⁴ Za druhé, to, co ses z evangelií naučil, uplatni. (Jan 13:17) Potom co sis nějakou pasáž pečlivě prostudoval, si polož otázky: Je tady něco, co můžu uplatnit já osobně? Jak tuto zprávu můžu použít k tomu, abych pomohl někomu jinému? Zkus přijít na někoho konkrétního, a až to bude vhodné,  laskavě a taktně se s ním o myšlenky, které ses dozvěděl, poděl.

¹⁵ Na příkladu si teď ukažme, jak můžeme tyto dva návrhy použít. Zamyslíme se nad zprávou o chudé vdově, které si Ježíš všiml v chrámu.

16. Popiš situaci zapsanou u Marka 12:41.

¹⁶ Nech zprávu ožít před očima. (Přečti Marka 12:41.) Představ si tu situaci. Je 11. nisanu roku 33 a do Ježíšovy smrti nezbývá ani týden. Ježíš tráví skoro celý den tím, že vyučuje v chrámu. Jeho náboženští odpůrci mu dávají pěkně zabrat. Někteří ho nařkli z toho, že k tomu nemá oprávnění. Jiní se ho snažili zahnat do kouta záludnými otázkami. (Mar. 11:27–33; 12:13–34) Teď Ježíš přechází do jiné části chrámu. Je pravděpodobně na nádvoří Žen, kde jsou podél zdí pokladnice. Sedá si a začíná pozorovat, jak do nich lidé vhazují peníze. Mnoho bohatých lidí tam hází velké částky. Možná je tak blízko, že slyší hlasité cinkání mincí, když dopadnou dovnitř.

17. Co udělala chudá vdova, o které se píše v Markovi 12:42?

¹⁷ Přečti Marka 12:42. Po chvíli upoutá Ježíšovu pozornost jedna žena. Je to chudá vdova a je ve velmi těžké situaci. Nejspíš bojuje o to, aby si obstarala ty nejnutnější věci k životu. Přesto jde k jedné z pokladnic a nenápadně do ní vhodí dvě malé mince. Jsou tak malé, že je sotva slyšet, když dopadly. Ježíš ví, kolik dala – dvě lepta, což jsou nejmenší mince, jaké byly tehdy v oběhu. Člověk si za ně nekoupil ani jednoho vrabce, který patřil k nejlevnějším ptákům prodávaným k jídlu.

18. Co podle Marka 12:43, 44 Ježíš řekl o daru chudé vdovy?

¹⁸ Přečti Marka 12:43, 44. To, co ta vdova udělala, na Ježíše hluboce zapůsobilo. A tak si k sobě zavolá učedníky, upozorňuje je na ni a říká: „Tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní.“ Pak to vysvětluje. „Všichni [hlavně bohatí] totiž dali ze svého přebytku, ale ona dala ze svého nedostatku všechno, co měla, celé své živobytí.“ Když vhodila poslední peníze, které na ten den měla, svěřila svůj život do Jehovovy láskyplné péče. (Žalm 26:3)

19. Co důležitého se učíme z toho, co Ježíš řekl o chudé vdově?

¹⁹ To, co ses ze zprávy naučil, uplatni. Polož si otázku: Co se můžu naučit z toho, co Ježíš řekl o chudé vdově? Přemýšlej o ní. Určitě si přála dát Jehovovi víc. Udělala ale, co mohla. Dala mu to nejlepší. A Ježíš věděl, že jeho Otec si jejího daru velmi váží. Učíme se z toho důležitou věc: Jehovovi se líbí, když mu dáváme to nejlepší – když mu sloužíme celým srdcem a celou duší. (Mat. 22:37; Kol. 3:23) Jehova je šťastný, když vidí, že děláme všechno, co je v našich silách! To platí o čase a energii, které věnujeme, když ho uctíváme, například ve službě a na shromáždění.

20. Jak můžeš to, co ses naučil ze zprávy o chudé vdově, uplatnit?

²⁰ Jak můžeš to, co ses naučil ze zprávy o té vdově, uplatnit? Zkus si vzpomenout na konkrétní bratry a sestry, kteří možná potřebují ujistit, že to, co pro Jehovu dělají, ho těší. Znáš nějakou  starší sestru, která má výčitky nebo si připadá k ničemu, protože je nemocná nebo jí chybí síla a nemůže dělat ve službě tolik co dřív? Vybavíš si nějakého bratra, který má chronickou bolestivou nemoc a trápí ho, že nemůže být na každém shromáždění v sále Království? Pomoz jim tak, že si s nimi popovídáš a povzbudíš je. (Ef. 4:29) Řekni jim, co pěkného ses naučil ze zprávy o chudé vdově. Svými povzbudivými slovy je můžeš ujistit, že Jehovovi se líbí, když mu dáváme to nejlepší. (Přísl. 15:23; 1. Tes. 5:11) Když druhé chválíš za to, že Jehovovi dávají to nejlepší – přestože se jim to zdá být málo – jdeš věrně v Ježíšových stopách.

21. K čemu jsi rozhodnutý?

²¹ Jsme velmi vděční, že nám evangelia poskytují mnoho detailů o Ježíšově životě, protože díky tomu ho můžeme napodobovat neboli věrně jít v jeho stopách. Co takhle si na osobní studium nebo rodinné uctívání naplánovat projekt, který se na evangelia zaměřuje? Pamatujme, že abychom z takového studia vytěžili maximum, musíme nechat zprávy ožít před očima a uplatnit je. Kromě toho, že bychom měli napodobovat to, co Ježíš dělal, měli bychom také poslouchat to, co říkal. V dalším článku se zamyslíme nad tím, co se můžeme naučit z jeho slov, která řekl těsně před svou smrtí.