1., 2. a) Proč by nás nemělo překvapit, když bude uctívání Jehovy zakázáno? b) Co se dočteme v tomto článku?

 V ROCE 2018 žilo víc než 223 000 zvěstovatelů v zemích, kde byla naše činnost zakázaná nebo výrazně omezená. To nás nepřekvapuje. Jak jsme se dozvěděli v předchozím článku, praví křesťané pronásledování očekávají. (2. Tim. 3:12) Ať už žijeme kdekoli, může se stát, že nám vláda náhle a nečekaně zakáže uctívat našeho láskyplného Boha Jehovu.

² Jestliže se vláda ve tvé zemi rozhodne uctívání Jehovy zakázat, můžou tě napadnout otázky jako: Znamená to, že jsme ztratili Boží přízeň? Donutí nás zákaz, abychom Jehovu přestali uctívat? Měl bych se přestěhovat do jiné země, kde můžu Boha uctívat svobodně? O těchto otázkách teď budeme uvažovat. Také si řekneme, jak můžeme i v době zákazu Jehovu dál uctívat a do kterých pastí se nechytit.

3. a) Jaké pronásledování musel snášet apoštol Pavel, jak se o tom píše ve 2. Korinťanům 11:23–27? b) Co se z toho, co Pavel zažil, učíme?

³ Pokud vláda zakáže naši činnost, mohli bychom se mylně domnívat, že nám Bůh nežehná. Pamatuj ale, že pronásledování není výsledkem toho, že Jehova je s námi nespokojený. Vezměme si například apoštola Pavla. Je jasné, že měl Boží přízeň. Byl poctěn tím, že mohl napsat 14 dopisů, které jsou součástí Křesťanských řeckých písem, a byl apoštolem pro národy. Přesto byl krutě pronásledován. (Přečti 2. Korinťanům 11:23–27.) Z toho, co zažil, vidíme, že Jehova připouští, aby jeho věrní služebníci byli pronásledovaní.

4. Proč nás svět nenávidí?

 ⁴ Proč bychom měli odpor očekávat? Vysvětlil to Ježíš, když řekl, že lidé nás budou nenávidět, protože nejsme částí světa. (Jan 15:18, 19) Pronásledování není známkou toho, že nemáme Jehovovu přízeň. Naopak je důkazem, že děláme to, co je správné.

5. Můžou pouzí lidé ukončit uctívání Jehovy? Vysvětli to.

⁵ Naši nepřátelé nemůžou definitivně ukončit uctívání Všemohoucího Boha Jehovy. Vždyť jsou to jenom lidé. Mnozí se o to pokusili, ale neuspěli. Příkladem je to, co se stalo během druhé světové války. V té době vlády v mnoha zemích intenzivně pronásledovaly Boží lid. Činnost svědků Jehovových byla zakázaná nejenom nacistickou stranou v Německu, ale také vládami v Austrálii, Kanadě a dalších zemích. Všimni si, k čemu i přesto došlo. Když v roce 1939 válka začala, bylo na celém světě 72 475 zvěstovatelů. Ze zpráv je vidět, že koncem války v roce 1945 jich díky Jehovovu požehnání bylo 156 299. Jejich počet se víc než zdvojnásobil!

6. K čemu nás pronásledování může podnítit? Uveď příklad.

⁶ Spíš než aby nás pronásledování zastrašilo, může nás podnítit, abychom Jehovovi sloužili víc. Například jedni manželé s malým synem žili v zemi, kde vláda naši činnost zakázala. Místo toho, aby ze strachu sloužili méně, pustili se do pravidelné průkopnické služby. Manželka dokonce kvůli tomu odešla z dobře placené práce. Manžel řekl, že díky zákazu se o svědky Jehovovy začalo zajímat hodně lidí. Bylo pak pro něj snazší zahajovat biblická studia. Zákaz vedl i k dalším pozitivním výsledkům. Jeden starší ve stejné zemi poznamenal, že mnozí z těch, kdo dřív Jehovovi přestali sloužit, začali znovu chodit na shromáždění a stali se činnými zvěstovateli.

7. a) Co se učíme ze 3. Mojžíšovy 26:36 a 37? b) Co budeš dělat, až bude naše činnost zakázaná?

⁷ Když nám nepřátelé zakážou uctívat Jehovu, doufají, že budeme mít strach  mu sloužit. Kromě samotného zákazu o nás můžou šířit falešné zprávy, posílat k nám policisty na domovní prohlídky, vláčet nás k soudu, a dokonce některé z nás zavřít do vězení. Doufají, že když se jim podaří některé bratry a sestry uvěznit, naženou nám hrůzu. Pokud bychom dovolili, aby nás strach ochromil, mohli bychom si uctívání Jehovy v podstatě zakázat sami. Nechtěli bychom být jako lidé, o kterých se píše ve 3. Mojžíšově 26:36 a 37. (Přečti.) Nedovolíme, aby nás strach zpomalil nebo zastavil v duchovních činnostech. Naprosto důvěřujeme Jehovovi a nepodléháme panice. (Iz. 28:16) V modlitbách prosíme Jehovu, aby nás vedl. Víme, že díky jeho pomoci nám ani ta nejmocnější lidská vláda nemůže zabránit, abychom našeho Boha dál věrně uctívali. (Hebr. 13:6)

8., 9. a) Jaké rozhodnutí musí každý křesťan udělat za sebe nebo za svoji rodinu? b) Co nám pomůže rozhodnout se dobře?

⁸ Pokud vláda ve tvé zemi zakáže uctívání Jehovy, možná tě napadne, jestli by ses měl přestěhovat do země, kde mu můžeš sloužit svobodně. To je osobní rozhodnutí, které za tebe nemůže udělat nikdo jiný. Některým při rozhodování pomohlo, když se zamysleli nad tím, co během pronásledování udělali křesťané v prvním století. Potom co nepřátelé ukamenovali Štěpána, se učedníci, kteří žili v Jeruzalémě, rozprchli do různých částí Judeje a Samaří, a dokonce až do Fénicie, na Kypr nebo do Antiochie. (Mat. 10:23; Sk. 8:1; 11:19) Jiní křesťané ale můžou poznamenat, že po jiné vlně pronásledování se apoštol Pavel rozhodl, že v oblasti, kde lidé kazatelské činnosti bránili, zůstane. Riskoval svoji bezpečnost, aby mohl kázat dobrou zprávu a posilovat bratry ve městech, kde byli krutě pronásledováni. (Sk. 14:19–23)

⁹ Co se z těchto zpráv učíme? Každý, kdo je hlavou rodiny, musí ohledně případného přestěhování udělat vlastní rozhodnutí. Ještě než se rozhodne, měl by se modlit a důkladně přemýšlet o okolnostech své rodiny a o pozitivních a negativních důsledcích, které na ni přestěhování může mít. V této věci musí každý křesťan nést „svůj vlastní náklad“. (Gal. 6:5) Druhé bychom za jejich rozhodnutí neměli soudit.

10. Jaké pokyny dostaneme od pobočky a od starších?

¹⁰ Jak budeš uctívat Jehovu, když bude naše činnost zakázaná? Místní starší dostanou od pobočky pokyny a praktická doporučení k tomu, jak získávat duchovní pokrm, jak se scházet k uctívání Jehovy a jak kázat dobrou zprávu. Pokud pobočka nebude moct starší kontaktovat, pak to budou oni, kdo tobě a všem ve sboru budou pomáhat dál Jehovu uctívat. Pokyny budou zakládat na Bibli a našich publikacích. (Mat. 28:19, 20; Sk. 5:29; Hebr. 10:24, 25)

11. a) Proč můžeš mít jistotu, že v duchovním ohledu nebudeš strádat? b) Co můžeš udělat, abys nepřišel o Bibli a další publikace?

¹¹ Jehova slíbil, že jeho služebníci budou mít v duchovním ohledu hojnost. (Iz. 65:13, 14; Luk. 12:42–44) Můžeš mít  tedy jistotu, že jeho organizace udělá maximum pro to, aby tě duchovně povzbuzovala tak, jak to budeš potřebovat. Co můžeš udělat ty? V době zákazu si najdi dobré místo, kam si schováš Bibli a další publikace. Dej pozor, abys takový vzácný materiál – ať už v tištěné, nebo elektronické formě – nikdy nenechal na místě, kde ho někdo může snadno objevit. Každý z nás musí udělat praktické kroky pro to, aby zůstal duchovně silný.

12. Jak můžou starší organizovat shromáždění tak, aby nepoutala pozornost?

¹² A jak to bude s našimi shromážděními? Starší je budou organizovat tak, aby nepoutala nechtěnou pozornost. Možná se budeme scházet v malých skupinách a starší budou nejspíš často měnit místo a čas shromáždění. Abys neohrozil bezpečnost všech zúčastněných, bude dobré, když při příchodu a odchodu budeš mluvit potichu. Také se možná budeš muset oblékat méně formálně.

13. Co se můžeme naučit od našich bratrů v bývalém Sovětském svazu?

¹³ Pokud jde o kazatelskou činnost, okolnosti se budou na různých místech lišit. Jehovu ale milujeme a rádi druhým říkáme o jeho království, a tak si způsob, jak kázat, najdeme. (Luk. 8:1; Sk. 4:29) Historička Emily B. Baranová se o kazatelské činnosti svědků Jehovových v bývalém Sovětském svazu vyjádřila následovně: „Když stát řekl věřícím, že nemůžou šířit svoji víru, svědkové o ní začali mluvit se sousedy, spolupracovníky a přáteli. Když kvůli tomu skončili v pracovních táborech, hledali nové členy mezi ostatními vězni.“ Naši bratři v bývalém Sovětském svazu navzdory zákazu oznamovat dobrou zprávu nepřestali. Jestli někdy bude ve tvé zemi kazatelská činnost zakázaná, buď stejně odhodlaný!

14. Na jakou past nás upozorňuje Žalm 39:1?

¹⁴ Dávej si pozor na to, co komu říkáš. V době zákazu musíme vědět, kdy je „čas být zticha“. (Kaz. 3:7) Musíme držet v tajnosti citlivé informace, jako jsou jména našich bratrů a sester, místa, kde se scházíme, a to, jak kážeme a dostáváme duchovní pokrm. Takové informace nebudeme říkat státním úředníkům ani přátelům nebo příbuzným v naší zemi nebo v zahraničí, a to ani v případě, že slouží Jehovovi. Kdybychom se do této pasti chytili, ohrozili bychom bezpečnost našich bratrů. (Přečti Žalm 39:1.)

15. O co se Satan bude snažit a jak se do jeho léčky nechytit?

 ¹⁵ Nedovol, aby nás malé problémy rozdělily. Satan ví, že rozdělený dům nemůže obstát. (Mar. 3:24, 25) Bude se stále snažit vyvolat mezi námi spory. Doufá totiž, že začneme bojovat jeden proti druhému, namísto toho, abychom bojovali proti němu.

16. V čem je pro nás pěkným příkladem sestra Gertrud Pötzingerová?

¹⁶ Na tuto past si musí dávat pozor i dlouholetí věrní křesťané. Zamysli se teď nad dvěma pomazanými sestrami: Gertrud Pötzingerovou a Elfriede Löhrovou. Spolu s dalšími sestrami byly uvězněny v jednom nacistickém koncentračním táboře. Gertrud začala na Elfriede žárlit kvůli tomu, že Elfriede měla povzbuzující proslovy k sestrám v táboře. Později se za to Gertrud styděla a prosila Jehovu o pomoc. Napsala: „Musíme se naučit přijímat to, že druzí jsou schopnější nebo upřednostňovanější.“ Jak tu žárlivost překonala? Zaměřila se na Elfriediny pěkné vlastnosti a přátelskou osobnost. Díky tomu k Elfriede znovu získala hezký vztah. Obě koncentrační tábor přežily a až do konce svého života na zemi Jehovovi věrně sloužily. Pokud tvrdě pracujeme na tom, abychom překonávali rozdíly, které mezi sebou máme, nechytíme se do pasti v podobě nejednoty. (Kol. 3:13, 14)

17. Proč si nesmíme dělat věci po svém?

¹⁷ Nedělej si věci po svém. Když se řídíme pokyny, které dostáváme od důvěryhodných odpovědných bratrů, vyhneme se problémům. (1. Petra 5:5) Uveďme si příklad. V jedné zemi, kde je naše dílo zakázané, dali odpovědní bratři pokyn, že zvěstovatelé nemají ve službě dávat lidem tištěné publikace. Přesto jeden průkopník, který si myslel, že je chytřejší než bratři, lidem publikace nabízel. K čemu to vedlo? Krátce potom co on a někteří další skončili s neformální službou, je policie vzala k výslechu. Státní úředníci je zjevně sledovali a publikace, které bratři lidem dali, zabavili. Co se z toho učíme? Musíme se řídit pokyny, i když si myslíme, že jsme chytřejší. Jehova žehná tomu, když spolupracujeme s bratry, které pověřil, aby nás vedli. (Hebr. 13:7, 17)

18. Proč nesmíme vytvářet zbytečná pravidla?

¹⁸ Nevytvářej zbytečná pravidla. Pokud starší vytvářejí zbytečná pravidla, ztěžují tím život druhým. Bratr Juraj  Kaminský vzpomíná, co se stalo v době zákazu v bývalém Československu: „Po zatčení odpovědných bratrů a mnoha starších ze sborů se vedení ve sborech a krajích ujali jednotlivci, kteří začali zvěstovatelům předepisovat pravidla jednání a vydávali příkazy a zákazy.“ Jehova nás neoprávnil k tomu, abychom dělali osobní rozhodnutí za druhé. Ten, kdo vytváří zbytečná pravidla, nechrání bezpečnost svých bratrů. Snaží se být pánem nad jejich vírou. (2. Kor. 1:24)

19. Proč můžeme být podle 2. Paralipomenon 32:7 a 8 odvážní, ať už Satan udělá cokoli?

¹⁹ Náš úhlavní nepřítel Satan nikdy nepřestane pronásledovat věrné Jehovovy služebníky. (1. Petra 5:8; Zjev. 2:10) Satan a ti, kdo ho podporují, se budou snažit zakázat nám uctívat Jehovu. Nicméně neexistuje žádný důvod, proč bychom měli podlehnout strachu. (5. Mojž. 7:21) Jehova je na naší straně a bude nás dál podporovat, i když dílo bude zakázané. (Přečti 2. Paralipomenon 32:7, 8.)

20. K čemu jsi rozhodnutý?

²⁰ Buďme proto stejně odhodlaní jako naši bratři v prvním století, kteří tehdejším vládcům řekli: „Zda je v Božích očích spravedlivé naslouchat vám spíše než Bohu, to posuďte sami. Ale pokud jde o nás, my nemůžeme přestat mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ (Sk. 4:19, 20)