1. Jakou přirozenou touhu všichni máme?

 JAK se cítíš, když někdo, koho znáš a ke komu máš úctu, zapomene tvoje jméno, anebo co je ještě horší, vůbec si tě nepamatuje? Takový zážitek nás může celkem ranit. Každý z nás má totiž přirozenou touhu po uznání. Nejde jenom o to, aby si nás druzí pamatovali, chceme také, aby věděli, jací jsme a čeho jsme dosáhli. (4. Mojž. 11:16; Job 31:6)

2., 3. Co se může stát s naší touhou po uznání? (Viz úvodní obrázek.)

² Pokud si nedáme pozor, tato přirozená touha, aby nás druzí uznávali, se může stát špatnou touhou. Satanův svět na nás působí tak, abychom chtěli být slavní a důležití. Pokud bychom tomu podlehli, neprojevovali bychom uznání a čest tomu, kdo si to skutečně zaslouží, našemu nebeskému Otci, Bohu Jehovovi. (Zjev. 4:11)

³ V Ježíšově době neměli někteří náboženští vůdci správný názor na to, po jakém uznání toužit. Ježíš své následovníky varoval: „Dávejte si pozor na znalce  Zákona, kteří touží procházet se v rouchách a mají rádi pozdravy na tržištích a přední sedadla v synagógách a nejvýznamnější místa na večeřích.“ A pokračoval: „Ti obdrží těžší rozsudek.“ (Luk. 20:46, 47) Naproti tomu Ježíš pochválil chudou vdovu, která darovala dvě mince malé hodnoty, aniž by si toho druzí zřejmě všimli. (Luk. 21:1–4) Ježíšův názor na uznání byl očividně naprosto odlišný od názoru většiny lidí. Tento článek nám pomůže vidět uznání ve správném světle a mít na něj takový názor, jaký se líbí Jehovovi.

4. Jaké je to nejlepší uznání a proč?

⁴ Jaké je tedy to nejlepší uznání? Není to sláva, kterou lidé hledají na poli vzdělání a ve světě obchodu nebo zábavy. Pavel vysvětlil, jaké je to nejlepší uznání, když řekl: „Nyní, když jste poznali Boha, nebo spíše nyní, kdy jste byli poznáni Bohem, jak to, že se opět obracíte zpět k slabým a ubohým základním věcem a chcete jim zase znovu sloužit jako otroci?“ (Gal. 4:9) To, že nás chce poznat samotný Bůh, nejvyšší vládce vesmíru, je něco úžasného! Chce s námi mít blízký vztah. Jeden učenec uvedl, že „se stáváme předmětem jeho přízně“. Když nás Jehova považuje za své přátele, dosáhneme tím vlastně samotného účelu naší existence. (Kaz. 12:13, 14)

5. Co musíme udělat, aby nás Bůh znal?

⁵ Takový vztah k Bohu měl Mojžíš. Když Jehovu prosil „dej mi nyní poznat své cesty“, Jehova mu odpověděl: „Také tuto věc, o níž jsi mluvil, učiním, protože jsi našel přízeň v mých očích a znám tě jménem.“ (2. Mojž. 33:12–17) Podobně i my můžeme mít tu úžasnou čest, že Jehova bude znát nás osobně. Ale co pro to musíme udělat? Musíme si ho zamilovat a zasvětit mu svůj život. (Přečti 1. Korinťanům 8:3.)

6., 7. Jak bychom mohli přijít o náš vztah s Jehovou?

⁶ Vzácný vztah s naším nebeským Otcem si ale musíme udržet. Podobně jako křesťané v Galácii, kterým Pavel napsal, ani my nesmíme otročit „slabým a ubohým základním věcem“ tohoto světa, k nimž patří i touha po jeho uznání. (Gal. 4:9) Tito křesťané v prvním století už udělali takový pokrok, že je Bůh znal. Jenže Pavel řekl, že se „opět [obracejí] zpět“ k prázdným věcem. V podstatě se jich zeptal: Potom co jste urazili takovou cestu, proč se vracíte k hloupým a bezcenným věcem, které jste opustili?

⁷ Mohlo by se něco podobného stát i nám? Ano, mohlo. Když jsme poznali Jehovu, tak jsme podobně jako Pavel přestali usilovat o významné postavení v Satanově světě. (Přečti Filipanům 3:7, 8.) Možná jsme měli příležitost získat vyšší vzdělání, povýšení v práci nebo možnost vydělat si hodně peněz, ale odmítli jsme to. Nebo jsme mohli rozvíjet své hudební nadání nebo sportovní talent, abychom získali slávu a bohatství, ale my jsme to neudělali. (Hebr. 11:24–27) Bylo by velmi nemoudré, kdybychom se na ta správná rozhodnutí dívali jako na promarněné  příležitosti. Vlastně bychom toužili po tom, co už jsme jednou vyhodnotili jako slabé a ubohé věci tohoto světa.

8. Co posílí naše rozhodnutí usilovat o uznání od Jehovy?

⁸ Jak můžeme posilovat rozhodnutí, že nám bude záležet na uznání od Jehovy, a ne od světa? Musíme pamatovat na dvě důležité věci. Za prvé, Jehova vždycky projeví uznání těm, kdo mu věrně slouží. (Přečti Hebrejcům 6:10; 11:6) Velmi si váží každého svého služebníka a považoval by za nespravedlivé, kdyby někoho z nich přehlížel. Jehova vždycky „zná ty, kdo mu patří“. (2. Tim. 2:19) Dobře si „uvědomuje cestu spravedlivých“ a ví, jak je „osvobodit ze zkoušky“. (Žalm 1:6; 2. Petra 2:9)

9. Například kdy dal Jehova najevo přízeň svému lidu?

⁹ Čas od času dal Jehova najevo přízeň svému lidu opravdu mimořádným způsobem. (2. Par. 20:20, 29) Vezměme si například to, jak zachránil svůj lid u Rudého moře, když ho pronásledovala ohromná faraonova armáda. (2. Mojž. 14:21–30; Žalm 106:9–11) Ta událost byla natolik působivá, že lidé v té části světa o ní mluvili ještě po 40 letech. (Jozue 2:9–11) Je skutečně povzbuzující připomínat si, jak Jehova miloval svůj lid a jak používal svoji moc, aby ho zachraňoval, protože brzy budeme čelit dlouho předpovězenému útoku Goga z Magogu. (Ezek. 38:8–12) Pak budeme velmi šťastní, že jsme hledali uznání od našeho Boha, a ne od světa.

10. Na jakou další skutečnost bychom měli pamatovat?

¹⁰ Měli bychom také pamatovat na druhou důležitou skutečnost: Jehova nám může projevit uznání způsobem, který bychom možná nikdy neočekávali. Když lidé konají dobré skutky jenom proto, aby je viděli druzí, od Jehovy už žádnou odměnu nedostanou. Proč? Protože plnou odměnu už dostali, když je chválili lidé. (Přečti Matouše 6:1–5.) Ježíš ale řekl, že Jehova se „dívá vskrytu“ na ty, kdo za to, co dělají pro druhé, patřičné zásluhy nezískají. Jehova si jejich jednání všímá a každému z nich se odvděčí. Někdy to ale udělá nečekaným způsobem. Podívejme se na několik příkladů.

11. Jak Jehova projevil uznání Marii?

¹¹ Když se Boží Syn měl narodit jako člověk, Jehova vybral pokornou mladou ženu Marii, aby se stala matkou tohoto výjimečného dítěte. Marie žila v nevýznamném městě Nazaretu, daleko od Jeruzaléma a jeho velkolepého chrámu. (Přečti Lukáše 1:26–33.) Proč Jehova vybral právě ji? Anděl Gabriel jí řekl, že „našla přízeň u Boha“. To, že Marie měla velmi blízký vztah s Jehovou, je vidět z toho, co později řekla své příbuzné Alžbětě. (Luk. 1:46–55) Jehova Marii pozoroval, a protože mu byla věrná, odměnil ji tak, jak to vůbec nečekala.

12., 13. Jakým způsobem byla Ježíšovi prokázána patřičná čest a) v době jeho narození? b) o 40 dní později v chrámu?

 ¹² Když se Ježíš narodil, Jehova o tom nedal vědět nějakým významným hodnostářům nebo vládcům v Jeruzalémě a Betlémě. Touto zprávou poctil někoho úplně jiného. Poslal anděly k pokorným pastýřům, kteří byli se svými stády nedaleko Betléma. (Luk. 2:8–14) Tito pastýři se potom šli na miminko podívat. (Luk. 2:15–17) Marie a Josef museli být velmi mile překvapení, když viděli, jakým způsobem je Ježíšovi prokázána čest. Mezi tím, jak dělá věci Jehova a jak je dělá Satan, je opravdu velký rozdíl. Když Satan poslal astrology, aby Ježíše a jeho rodiče navštívili, dozvěděli se o jeho narození všichni v Jeruzalémě a způsobilo to velký rozruch. (Mat. 2:3) V důsledku toho pozdvižení bylo nakonec zabito mnoho nevinných dětí. (Mat. 2:16)

¹³ Podle Zákona, který dal Jehova Izraelitům, měla žena 40 dní po porodu syna předložit oběť Jehovovi. Marie tedy s Josefem a Ježíšem cestovala z Betléma asi devět kilometrů do chrámu v Jeruzalémě. (Luk. 2:22–24) Během cesty si možná říkala, jestli Ježíšovi neprojeví mimořádnou čest kněz. Ježíš skutečně poctěn byl, ale jinak, než Marie asi čekala. To, že se Ježíš stane slíbeným Mesiášem neboli Kristem, oznámil Jehova prostřednictvím Simeona, který byl „spravedlivý a uctivý“, a také prostřednictvím prorokyně Anny, 84leté vdovy. (Luk. 2:25–38)

14. Jak Jehova odměnil Marii?

¹⁴ A co Marie? Prokazoval jí Jehova dál patřičnou čest za to, že věrně pečovala o jeho Syna a vychovala ho? Ano. Její skutky a slova nechal zapsat do Bible. Marie podle všeho neměla okolnosti na to, aby doprovázela Ježíše během jeho třiapůlleté služby na zemi. Možná byla vdova a musela zůstat v Nazaretu. Přišla tedy o mnoho krásných zážitků, které měli s Ježíšem druzí. Byla s ním ale, když umíral. (Jan 19:26) A později byla v Jeruzalémě s Ježíšovými učedníky, než byl na ně o Letnicích vylit svatý duch. (Sk. 1:13, 14) Společně s ostatními přítomnými byla s největší pravděpodobností pomazána i ona. V tom případě dostala možnost být s Ježíšem v nebi, a to po celou věčnost. To je mimořádná odměna za její věrnou službu!

15. Jak Jehova projevil Ježíšovi uznání během jeho služby na zemi?

¹⁵ Ježíš netoužil po uznání od náboženských nebo politických vůdců té doby. Muselo ho ale velmi povzbudit, když k němu při třech různých příležitostech promluvil Jehova přímo z nebe a dal mu tak najevo, že ho miluje. Hned po Ježíšově křtu v Jordánu řekl: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ (Mat. 3:17) Jediný, kdo kromě Ježíše tato slova zřejmě slyšel, byl Jan Křtitel. A asi rok před Ježíšovou smrtí slyšeli tři apoštolové tato Jehovova slova: „To je  můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil; naslouchejte mu.“ (Mat. 17:5) A potřetí Jehova ke svému Synovi promluvil přímo z nebe několik dní před jeho smrtí. (Jan 12:28)

16., 17. Jakým nečekaným způsobem Jehova poctil Ježíše?

¹⁶ I když Ježíš věděl, že ho lidé falešně označí za rouhače a že zemře potupnou smrtí, modlil se, aby se stala Jehovova vůle, ne to, co si přeje on. (Mat. 26:39, 42) „Snesl mučednický kůl [a] pohrdl hanbou“, protože toužil po uznání od svého Otce, a ne od světa. (Hebr. 12:2) Jak mu Jehova své uznání dal najevo?

¹⁷ Když byl Ježíš na zemi, vyjádřil touhu znovu mít slávu, jakou měl, když byl v nebi se svým Otcem. (Jan 17:5) Nic nenaznačuje, že doufal v něco víc. Neočekával nějaké povýšení. Ale co udělal Jehova? Poctil Ježíše nečekaným způsobem, když ho vzkřísil do „nadřazeného postavení“ a dal mu něco, co do té doby ještě nikdo nezískal – nesmrtelný duchovní život. a (Fil. 2:9; 1. Tim. 6:16) To je úžasné uznání za Ježíšovu věrnou službu!

18. Co nám pomůže, abychom netoužili po uznání od tohoto světa?

¹⁸ Co nám pomůže, abychom netoužili po uznání tohoto světa? Pamatuj, že Jehova svým služebníkům vždycky projevuje uznání a že je často odměňuje neočekávaným způsobem. Kdo ví, jak Jehova v budoucnosti odmění nás? Když teď vytrváváme ve zkouškách a těžkostech, které přináší tento zlý svět, mějme stále na mysli, že svět spolu se slávou, kterou nabízí, umírá. (1. Jana 2:17) Náš milující Otec Jehova „není nespravedlivý, aby zapomněl na [naši] práci a na lásku, kterou [jsme] projevovali k jeho jménu“. (Hebr. 6:10) Bezpochyby nám tedy projeví přízeň, a to možná způsobem, o jakém se nám dnes ani nesní.