Titanic — „Nejslavnější loď historie“
Titanic — „Nejslavnější loď historie“
10. DUBNA 1912: Titanic vyplouvá ze Southamptonu v Anglii. Cílem plavby je New York.
11. DUBNA: Nabírá pasažéry ve francouzském Cherbourgu a irském Queenstownu (nyní Cobh) a poté míří na druhou stranu Atlantiku.
14. DUBNA: Asi dvacet minut před půlnocí naráží do ledovce.
15. DUBNA: Ve 2.20 se potápí. O život přišlo přibližně 1 500 lidí.
CO BYL Titanic za loď? A proč se potopil? Odpovědi na tyto otázky nám pomůže získat návštěva Ulsterského lidového a dopravního muzea nedaleko Belfastu v Severním Irsku.
Velké ambice
Podle Michaela McCaughana, bývalého kurátora tohoto muzea, je Titanic „nejslavnější loď historie“. Nedá se však říct, že by byl až tak výjimečný. Byl vyroben jako druhé ze tří obrovských plavidel postavených v loďařském závodu Harland & Wolff v Belfastu. * Titanic patřil k největším lodím té doby — na délku měřil 269 metrů a na šířku 28 metrů.
Lodní společnost White Star Line tato plavidla chtěla využít k tomu, aby získala dominantní postavení v námořní dopravě přes severní Atlantik. Pokud jde o rychlost lodí, nemohla se měřit s konkurenční společností Cunard Line, a tak se soustředila na budování větších a luxusnějších plavidel, na jejichž palubu chtěla přilákat bohaté a slavné osobnosti.
Titanic se však hodil ještě k jinému účelu. William Blair, ředitel národních muzeí v Severním Irsku, vysvětluje: „Během let 1900 až 1914 se do Spojených států přistěhovalo každý rok téměř 900 000 lidí.“ Přeprava těchto emigrantů z Evropy do Spojených států byla největším zdrojem příjmů transatlantických dopravních společností. Tomuto účelu měl sloužit i Titanic.
Katastrofa
Kapitán Titaniku Edward J. Smith věděl, jaké nebezpečí v severním Atlantiku představují ledovce — často se tudy plavil na palubě Olympiku. Během plavby poslaly jiné lodě Titaniku řadu varování před ledovci, ale velení některým zprávám nevěnovalo pozornost a další se patrně ke kapitánovi vůbec nedostaly.
Hlídka Titaniku najednou upozornila na ledovec, který se objevil přímo před ním. Varování však přišlo příliš pozdě. Velícímu důstojníkovi se sice podařilo vyhnout čelní srážce, ale bočnímu nárazu zabránit nedokázal. Hrana ledovce poškodila trup lodi a voda začala zaplavovat několik příďových komor. Kapitán Smith byl záhy informován o tom, že Titanic je odsouzen k zániku. Vyslal proto nouzový signál a nařídil, aby byly spuštěny záchranné čluny.
Titanic měl šestnáct záchranných člunů a čtyři skládací. Plně naložené mohly přepravit asi 1 170 lidí. Na palubě však bylo nějakých 2 200 pasažérů a členů posádky. Aby toho nebylo málo, mnoho z těchto člunů odplulo přesto, že nebyly plně obsazeny. A většina z nich se pak ani nepokusila pátrat v moři po těch, kdo ještě mohli být naživu. Celkem tudíž bylo zachráněno pouze 705 lidí.
Dozvuky katastrofy
Po této tragické události námořní autority schválily směrnice, které měly zajistit větší bezpečnost na cestách po moři. Podle jednoho z takových nařízení mělo při každé plavbě být v záchranných člunech místo pro všechny na lodi.
Po celá léta lidé věřili, že Titanic se potopil tak rychle proto, že při osudné srážce mu ledovec způsobil velkou trhlinu v trupu. Po prozkoumání jeho vraku na dně moře v roce 1985 dospěli výzkumníci k jinému závěru, a sice že ocelový plášť lodi se působením ledových vod oceánu stal křehkým a při kolizi popraskal. Necelé tři hodiny poté se Titanic rozlomil a potopil. Do námořních dějin se tato událost zapsala jako jedna z největších katastrof. *
[Poznámky pod čarou]
^ Prvním v pořadí byl Olympic a třetím Britannic.
^ Vyprávění jednoho z pasažérů si můžete přečíst v anglickém vydání Probuďte se! z 22. října 1981 na stranách 3–8.
[Mapa na straně 14]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
Southampton
↓
Cherbourg
↓
Queenstown (Cobh)
↓
místo srážky
New York
ATLANTSKÝ OCEÁN
[Obrázek na straně 12 a 13]
Stavba Titaniku
[Obrázek na straně 13]
Lodní šrouby Titaniku
[Obrázek na straně 13]
Dělníci opouštějí loděnici Harland & Wolff v irském Belfastu
[Obrázek na straně 14]
Kapitán Titaniku E. J. Smith (vpravo) a lodní hospodář Herbert McElroy
[Podpisek]
© S laskavým svolením CSU Archive/age fotostock
[Podpisky obrázku na straně 12
Strany 12 a 13: vyplutí ze Southamptonu, stavba lodi a loděnice: © National Museums Northern Ireland; lodní šrouby: © The Bridgeman Art Library
[Podpisek obrázku na straně 15]
© SZ Photo/Knorr & Hirth/Bridgeman Art Library
