PRVNÍ světovou mocností v biblických dějinách byl Egypt, známý hlavně díky pyramidám a řece Nil. Pod záštitou této velmoci vznikl izraelský národ. V Egyptě se narodil a byl vychován Mojžíš, který zapsal prvních pět knih Bible. Potvrzují světské dějiny a archeologie to, co Mojžíš o této starověké zemi uvedl? Podívejme se na několik příkladů.

Tituly a pojmy.

To, zda jsou dějiny popsány přesně, je často patrné z detailů týkajících se například zvyků, etikety, jmen a titulů vládních úředníků. Jsou první dvě knihy Bible v tomto ohledu přesné? O tom, jak je v 1. Mojžíšově popsán život Josefa, syna patriarchy Jákoba, a také o 2. Mojžíšově autor knihy New Light on Hebrew Origins (Nový pohled na dějiny Hebrejců) J. Garrow Duncan říká: „[Pisatel] byl detailně obeznámen s egyptským jazykem, zvyky, náboženskými názory a s etiketou, životem a byrokracií u dvora.“ A dodává: „Používá správný titul, který byl tehdy obvyklý, a činí to přesně tak, jak to bylo v popisovaném období zvykem. . . . To, jak je ve Starém zákoně slovo ‚faraon‘ použito v různých obdobích, je nejpřesvědčivějším důkazem důvěrné znalosti egyptských reálií a spolehlivosti jeho pisatelů.“ Pan Duncan také uvádí, že „když jednotlivé osoby předstupují před faraona, dodržují správnou dvorní etiketu a používají správné výrazy“.

Výroba cihel.

V době, kdy Izraelité byli v Egyptě jako otroci, vyráběli cihly z hlíny smíšené se slámou, která sloužila jako pojivo. (2. Mojžíšova 1:14; 5:6–18) * Před nějakou dobou bylo v knize Ancient Egyptian Materials and Industries (Materiály a řemesla ve starověkém Egyptě) uvedeno: „Jen málokde byla [výroba cihel] rozšířenější než v Egyptě. Cihly sušené na slunci jsou v této zemi odjakživa typickým stavebním materiálem.“ Kniha rovněž zmiňuje „egyptský zvyk používat při výrobě cihel slámu“, čímž tento detail zaznamenaný v Bibli potvrzuje.

 Holení.

Ve starověku Hebrejci nosili vousy. Bible však mluví o tom, že než Josef předstoupil před faraona, oholil se. (1. Mojžíšova 41:14) Proč to udělal? Aby dodržel egyptské zvyky a etiketu. Vousy totiž byly spojovány s nedostatkem hygieny. „[Egypťané] byli hrdí na to, že jsou hladce oholeni,“ říká kniha Everyday Life in Ancient Egypt (Každodenní život ve starověkém Egyptě). V hrobkách byly nalezeny sady kosmetických pomůcek, jako břitvy, pinzety a zrcátka, i s pouzdry. Je tedy jasné, že Mojžíš byl pečlivý kronikář. Totéž platí o dalších pisatelích Bible, kteří zaznamenali události týkající se starověkého Egypta.

Obchodování.

Jeremjáš, který napsal dvě knihy Královské, uvádí konkrétní podrobnosti o obchodování s koňmi a vozy, jež probíhalo mezi králem Šalomounem a Egypťany a Chetity. Jeden vůz byl za „šest set kousků stříbra a kůň za sto padesát“. Z Bible tedy vyplývá, že kůň stál čtvrtinu ceny vozu. (1. Královská 10:29)

Podle knihy Archaeology and the Religion of Israel (Archeologie a náboženství Izraele) řecký historik Hérodotos a také archeologické nálezy potvrzují, že za vlády krále Šalomouna existoval čilý obchod s koňmi a vozy. „Standardní směnný kurz byl stanoven na čtyři . . . koně za jeden egyptský vůz,“ píše se v této knize, což dokládá údaje zaznamenané v Bibli.

Válčení.

Jeremjáš a Ezra se také zmiňují o tom, že Judu napadl faraon Šišak, a konkrétně uvádějí, že k tomu došlo „v pátém roce krále Rechoboama“, neboli v roce 993 př. n. l. (1. Královská 14:25–28; 2. Paralipomenon 12:1–12) Po dlouhou dobu se Bible jako jediná zmiňovala o tomto vpádu. Ale potom byl objeven reliéf na stěně egyptského chrámu v Karnaku (starověké Théby).

Na reliéfu je zobrazen Šišak stojící před bohem Amonem, jak zvednutou rukou sráží zajatce. Jmenována jsou i dobytá izraelská města, z nichž mnohá se podařilo ztotožnit s místy uvedenými v Bibli. Reliéf se také zmiňuje o „Abramově poli“, což je nejstarší zmínka o Abrahamovi v egyptských záznamech. (1. Mojžíšova 25:7–10)

 Je jasné, že pisatelé Bible neuváděli žádné smyšlenky. Uvědomovali si, že jsou zodpovědní Bohu, a proto psali pravdu, i když byla nelichotivá — jako v případě Šišakových vítězství v Judě. Takové upřímné záznamy jsou v ostrém protikladu s přikrášlenými a zveličenými zprávami v kronikách starověkých egyptských písařů, kteří odmítali uvést cokoli, co by jejich panovníky nebo národ stavělo do nepříznivého světla.

Pouze Autor Bible Jehova Bůh může spolehlivě předpovědět budoucnost. Všimněte si například, co Jeremjáš pod Boží inspirací prorokoval ohledně dvou egyptských měst — Memfidy a Théb. Memfis neboli Nof byla kdysi význačným obchodním, politickým a náboženským střediskem. Nicméně Bůh prohlásil: „Z Nofu se stane pouhý předmět úžasu a opravdu bude podpálen, takže bude bez obyvatele.“ (Jeremjáš 46:19) A tak to skutečně dopadlo. V knize In the Steps of Moses the Lawgiver (Ve stopách zákonodárce Mojžíše) se říká, že „monumentální rozvaliny Memfidy“ vydrancovali arabští dobyvatelé, kteří je využili jako zdroj stavebního materiálu. Kniha dodává, že dnes „uvnitř obvodu starověkého města není na mnoho mil daleko vidět jediný kámen, který by vyčníval z černé půdy“.

Stejný osud potkal Théby, které se dříve jmenovaly No-amon nebo jen No, i jejich bezmocné bohy. O tomto bývalém hlavním městě Egypta a středisku uctívání boha Amona Jehova řekl: „Pohleďte, obracím svou pozornost na Amona . . . a na faraóna a na Egypt a na jeho bohy . . . A vydám je . . . do ruky babylónského krále Nebukadrecara.“ (Jeremjáš 46:25, 26) V souladu s tímto proroctvím babylónský král dobyl Egypt i jeho význačné město No-amon. Poté, co v roce 525 př. n. l. uštědřil městu další porážku perský král Kambýses II., postupně začalo upadat a nakonec bylo zničeno Římany. Ano, Bible obsahuje přesná proroctví, a díky tomu je opravdu jedinečnou knihou. Můžeme tedy důvěřovat i proroctvím, která se týkají naší budoucnosti.

V době, kdy byl Egypt světovou velmocí, zaznamenal Mojžíš úplně první biblické proroctví, které najdeme v 1. Mojžíšově 3:15. *  Uvádí se v něm, že Bůh zajistí „semeno“ neboli potomstvo, které rozdrtí Satana a jeho „semeno“, totiž ty, kteří přejímají Satanovy ničemné způsoby. (Jan 8:44; 1. Jana 3:8) Hlavní částí Božího ‚semene‘ byl Mesiáš, Ježíš Kristus. (Lukáš 2:9–14)

Kristus odstraní ničemnost a utlačující lidské vlády a bude kralovat nad celou zemí. Již nebude ‚člověk panovat nad člověkem k jeho škodě‘. (Kazatel 8:9) Navíc, podobně jako kdysi Jozue uvedl Izrael do Zaslíbené země, Ježíš bezpečně uvede „velký zástup“ bohabojných lidí do větší „Zaslíbené země“. Naše planeta bude očištěna a přeměněna v celosvětový ráj. (Zjevení 7:9, 10, 14, 17; Lukáš 23:43)

Tato nádherná vyhlídka nám připomíná jiné proroctví, které bylo zapsáno v době, kdy byl Egypt velmocí. Je u Joba 33:24, 25 a říká se v něm, že Bůh osvobodí lidi dokonce z „jámy“ neboli z hrobu prostřednictvím vzkříšení. Ano, kromě těch, kdo budou při nadcházejícím zničení zlých lidí ušetřeni, bude mít vyhlídku na věčný život na rajské zemi také mnoho milionů těch, kdo jsou dnes mrtví a budou vzkříšeni. (Skutky 24:15) „Boží stan je s lidmi,“ říká Zjevení 21:3, 4. Bůh jim „setře . . . každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest.“

Spolehlivý historický záznam a spolehlivá proroctví — to je námět, kterým se bude zabývat i příští článek této série. Bude pojednávat o další světové velmoci, starověké Asýrii.